Stres stresov reakce stress syndrome neurohumorln obrann reakce

Stres, stresová reakce (stress syndrome) = neurohumorální obranná reakce = univerzální odpověď na nejrůznější vnější nebo vnitřní podněty - stresory. Definice: Stav narušené homeostázy, který spouští komplex fyziologických a behaviorálních reakcí směřujících ke znovunastolení původní rovnováhy.

Stresor = jakýkoli zevní nebo vnitřní podnět spouštějící stresovou reakci -fyzikální -chemický -biologický (infekce) -psychosociální (trauma, operace, infekce, intoxikace, bolest, přepracování, emoce. . . )

Stres Všeobecný adaptační syndrom (Common adaptive syndrome) = neurohumorální reakce, odpověď na stresor (starší označení stresové odpovědi)

Stres a zánět Stresová reakce • generalizovaná odpověď • spuštěna a koordinovaná z CNS (hypotalamus) • univerzální (nespecifický) charakter Zánět • primárně lokální odpověď ( systémový průběh) • reakce vaskularizovaných tkání • specifická reakce – cílená proti vyvolávajícímu podnětu (např. infekce)

Stres a zánět

Stresová reakce - fáze (H. Selye) Fáze Mediátory Hlavní změny Poplachová katecholaminy (GCC, GH, MCC) CNS aktivace hypothalamus kardiovaskulární změny glykogenolýza proteokatabolismus GCC glukoneogenese proteokatabolismus protizánětlivé efekty Ly retence Na + vody GCC energetická Resistence Vyčerpání deplece Glc metabolická acidóza

Stresový systém Neuroendokrinní efektory stresové odpovědi

Stresové osy hormonální regulace nervová regulace PVN CRH Locus coeruleus NE Sympatický nervový systém Hypofýza ACTH adrenalin stimulace inhibice kortisol Preganglionální cholinergní vlákna

Stresový systém Mechanizmy stresové aktivace: 1. Aktivace mozkové kůry 2. Aktivace hypotalamu ( A, NA) 3. Neurohumorální reakce (sympato-adrenální osa, pituito-adrenální osa) 4. Periferní změny (metabolické, kardiovaskulární. . . )

Hypotalamus adrenalin noradrenalin ( poměr E / NE) CRH tvorba v mediobazálních jádrech ADH tvorba v n. preopticus hypotalamu inhibice TRH sekrece aktivace sympato-adrenální osy

Hypofýza Hypotalamo-pituitární osa

Hypofýza CRH + ADH POMC STH TRH TSH T 4, T 3 Gn. RH LH ACTH

Pituito - adrenální osa CRH stimulace POMC v adenohypofýze ACTH aktivace kůry nadledvin ( kortisol, aldost. ) role negativní zpětné vazby kortikoidů. . .

Pituito - adrenální osa

Pituito - adrenální osa POMC a ACTH

Pituito - adrenální osa POMC b-lipotropin b-endorfin ACTH -MSH Tuková tkáň CNS Nadledviny Melanocyty

Pituito - adrenální osa Sekrece • Ultradiánní rytmus (krátké cykly, episodická, pulzní s. ) • Circadiánní rytmus (24 h periody) maximální sekrece 8 -10 h minimální sekrece ve 23 h

Nadledviny hmotnost 4 - 5 g Kůra - 80%: steroidní hormony zona glomerulosa - mineralokortikoidy zona fasciculata – glukokortikoidy zona reticularis – nadledvinové androgeny centripetální perfuze – gradient steroidních hormonů Dřeň - 20% : noradrenalin, adrenalin součást sympatického nervového systému

Hormony kůry nadledvin Sekrece (mg/d) Bazální konc. (ng/ml) MCC aktivita GCC aktivita aldosteron 0. 05 -0. 15 90% deoxykortikosteron 0. 6 0. 15 1/15 kortikosteron 1 -4 2 -4 1/50 4% kortizol 8 -25 40 -180 1/400 95% DHEA 7 -15 5

Pituito - adrenální osa Negativní zpětná vazba

Pituito - adrenální osa Glukokortikoidy - esenciální pro adekvátní průběh stresové reakce - permisivní efekt na účinky katecholaminů - dominují 2. fázi stresové reakce (stádium rezistence) Efekty: • glukoneogeneze • proteokatabolizmus (neg. N bilance) • hematopoéza ( Neu, Eos, Ly, Tr) • protizánětlivé účinky (cytokiny, proteiny ak. fáze) • cirkulační změny ( TK, retence Na a vody)

Nadledviny Glukokortikoidy Glukóza 1. Stimulace glukoneogeneze v játrech (6 -10 x) 2. Aktivita enzymů pro konverzi AA na Glc 3. Mobilizace AA z tkání (x z jater) 4. Elevace jaterního glykogenu 5. Snížení utilizace Glc v buňkách

Nadledviny Glukokortikoidy Proteiny 1. Proteokatabolismus ve všech tkáních kromě jater 2. Útlum proteosyntézy 3. Snížení transportu AA do buněk (svaly, lymf. tkáň) 4. Proteoanabolický efekt v játrech (APP)

Nadledviny Glukokortikoidy Lipidy 1. Mobilizace mastných kyselin z tukové tkáně 2. Zvýšení oxidace mastných kyselin (snížení utilizace Glc - energie z mastných k. )

Nadledviny Glukokortikoidy Proti / zánětlivé účinky Místa působení: 1. Uvolnění proteolytických enzymů, histaminu, bradykininu x kortizol - stabilizace lysosomálních membrán 2. Vasodilatace v místě zánětu x kortizol - vasokonstrikční efekt 3. Vysoká permeabilita x kortizol - snížení kapilární permeability 4. Leukocytární infiltrace x kortizol - inhibice Leu migrace 5. Kortizol - immunosupresivní účinek (pokles T Ly) 6. Syntéza APP

Sympato - adrenální osa Hypotalamus Medulla oblongata Medulla spinalis Dřeň nadledvin + sympatická ganglia Metabolické a kardiovaskulární změny

Dřeň nadledvin Syntéza katecholaminů Noradrenalin 20% 1. 2 - 3. 4 nmol/l 5 -6 x zvýšení. . . biologické účinky Adrenalin 80% 2 x zvýšení. . . biologické účinky 0. 1 - 0. 8 nmol/l

Sympato - adrenální osa Katecholaminy (adrenomedulární systém) • rychlá aktivace (sec. . . min. ), rychlá degradace • rozhodující v časné fázi stresové reakce (alarm phase) Efekty • kardiovaskulární (chrono, ino, bathmo, dromo-tropní) MO, TK • metabolické. . . jaterní glykogenolýza intestinální resorpce glc. tvorba inzulínu lipolýza, FFA

Dřeň nadledvin Chromafinní bb. = feochromocyty Axony pregangliových sympatických zakončení Katecholaminy - Noradrenalin … dřeň nadledvin + CNS + PNS - Adrenalin … dřeň nadledvin - Dopamin … prekursor noradrenalinu, dřeň nadledvin + noradrenergní neurony Receptory: … vazokonstrikce, pocení, GIT … vazodilatace, GIT, katabolismus, bronchodilatace

Psycho - sociální stres = Emoční aktivace stresové odpovědi Spouštěcí úloha paleokortikální oblasti (limbická kůra a neocortex) Aktivační (stresogenní) cesta nc. amygdalae mediobazální hypotalamus Inhibiční (anti-stresogenní) cesta fornix, gyrus hippocampi corpora mamillaria v zadním hypotalamu. . . protrahovaná aktivace sympatoadrenální + adrenokortikální osy bez somat. benefitu. . . rizikový faktor vzniku psycho-somatických onemocnění

Stres a somatická onemocnění 1. Narušení schopnosti reagovat na stresory, např. při jejich neadekvátní intenzitě nebo trvání, může vést k onemocnění. 2. Excesivní nebo chronický stresový podnět může mít nežádoucí vliv na řadu fyziologických funkcí, jako je růst, reprodukce, metabolizmus a imunita, stejně jako na vývoj a chování. Prenatální fáze, dětství a adolescence představují kritické období zvýšené citlivosti na stresory.

Stres a somatická onemocnění

Stres a somatická onemocnění Ateroskleróza Hemokoncentrace ICHS. Infarkt myokardu Mozková mrtvice Metabolický (Reavenův) syndrom (inzulinorezistence, hyperinzulinémie, hypertenze, hyperlipidémie, hyperurikémie. . . ) sensitivita k infekci Malignity ? Vředová choroba (Cushingův vřed) Graves-Basedowova nemoc Psoriáza. . . Psychosomatická medicína

Stres a somatická onemocnění Ateroskleróza Hemokoncentrace ICHS. Infarkt myokardu Mozková mrtvice Metabolický syndrom (Reaven) (inzulinorezistence, hyperinzulinémie, hypertenze, hyperlipidémie, hyperurikémie. . . ) sensitivita k infekci Malignity ? Vředová nemoc (Cushingův vřed) Graves-Basedowova nemoc Psoriáza. . . Psychosomatická medicína

Stres a somatická onemocnění Ateroskleróza Hemokoncentrace ICHS. Infarkt myokardu Mozková mrtvice Metabolický (Reavenův) syndrom (inzulinorezistence, hyperinzulinémie, hypertenze, hyperlipidémie, hyperurikémie. . . ) sensitivita k infekci Malignity ? Vředová nemoc (Cushingův vřed) Graves-Basedowova nemoc Psoriáza. . . Psychosomatická medicína

Stres a somatická onemocnění Ateroskleróza Hemokoncentrace ICHS. Infarkt myokardu Mozková mrtvice Metabolický (Reavenův) syndrom (inzulinorezistence, hyperinzulinémie, hypertenze, hyperlipidémie, hyperurikémie. . . ) sensitivita k infekci Malignity ? Vředová choroba (Cushingův vřed) Graves-Basedowova nemoc Psoriáza. . . Psychosomatická medicína

Definice zánětu = komplexní systém obranných reakcí vaskularizovaných tkání organismu na patogenní podnět (inzult) různého charakteru Cílem je: · odstranění příčiny, · odstranění nevratně poškozených tkání, · následná regenerace nebo reparace tkání, obnovení metabolismu a funkce postiženého orgánu do stavu dynamické rovnováhy. Nejvyšší stupeň imunitní odpovědi, zahrnuje ale i další obranné procesy - hemostázu, regeneraci, reparace tkání, neurohumorální odpověď

Zánět lokální x systémový Zánět lokální - zánětová odpověď probíhá ohraničeně v určitých částech nebo celých Zánět systémový (celotělový) - zánětová odpověď probíhá neohraničeně v celém organismu Mechanismy realizující zánětovou odpověď • endotel • trombocyty • leukocyty • plazmatický koagulační systém • komplement

Endotel - klíčová regulační úloha při zánětu, esenciální nejen při obraně proti patogenním faktorům, ale i pro perfuzi tkání Základní funkce: · zajištění antitrombogenního potenciálu cévní stěny · lokální regulace cévního tonu (působením řadou mediátorů na buňky hladkého svalstva arteriol a venul) · regulační úloha stimulovaného endotelu při zánětu (přímo inzultem nebo zprostředkovaně zánět. mediátory)

Endotel Funkce při zánětu: · tvorba cytokinů · lokální indukce změn cévního tonu · lokalizace zánětových procesů (adhezivní molekuly) · trombogenní potenciál (pro zajištění hemostázy) · zvýšení permeability mikrovaskulární stěny (umožní průnik proteinů a receptorově řízenou migraci leukocytů do intersticia)

Endotel Tyto změny omezují možnost fyziologické perfuze poškozených tkání, a proto dochází k poruchám funkce postiženého orgánu. Prognóza poškozené tkáně nebo i celého organismu je přímo závislá na míře nevratnosti poškození vaskulárního endotelu. (viz patogeneze septicko-toxického šoku)

Endotel mediátory s vazodilatačním účinkem působí antitromboticky - antiadhezivně a antiagregačně na destičky a leukocyty a jsou pro endotel protektivní. mediátory s vazokonstrikčním účinkem působí protromboticky - proagregačně a proadhezivně na destičky a leukocyty a endotel poškozují

Endotel Oxid dusnatý vzniká ve formě reaktivního radikálu NO. působením NOsyntázy při přeměně L-argininu na L-citrulin NO. proniká do buněk hladkého svalstva a jiných buněk a aktivuje zde rozpustnou guanylátcyklázu Snížení cytoplazmatické koncentrace Ca 2+ působením c. GMP -- relaxační účinek NO. Za fyziologického stavu je NO produkován v endotelu - konstitutivní NO-syntázou, - indukovatelnou NO-syntázou (v endotelu, leukocytech) - po stimulaci prozánětovými cytokiny (IFN- , IL-1, IL-6, TNF- ), LPS nebo PAF

Endotel Oxid dusnatý NO. má silný cytotoxický účinek pokud reaguje se superoxidem za vzniku peroxynitritu ONOO-. Výslednými produkty jeho přeměny v kyselém prostředí je hydroxylový radikál a kyselina dusičná Při dysregulovaném systémovém zánětu - autoagresivní charakter nadprodukce NO: cytotoxický efekt + (především) systémová vazoparalýza, často refrakterní k terapii

Endotel PGI 2 - prostacyklin • významná vazodilatační a antitrombotická aktivita • v endotelu syntetizován z kyseliny arachidonové, vznikající degradací membránových fosfolipidů • klíčové postavení v syntéze prostacyklinu má enzym cyklooxygenasa, inhibovatelný kyselinou acetylsalicylovou. Antitrombotickou aktivitu má rovněž membránově vázaný endoteliální enzym ekto-ADPáza, který degraduje ADP uvolňovaný především z aktivovaných destiček.

Endotel Antitrombin Plazmatický protein, produkovaný hepatocyty a endotelem. Představitel SERPIN (serine protease inhibitors). Při poklesu koncentrace antitrombinu pod 70% normálu stoupá riziko tromboembolicných komplikací a hemokoagulačního rozvratu. Antitrombin interakcí se specifickým receptorem na endotelu může významně stimulovat syntézu prostacyklinu

Endotel Tkáňový aktivátor plazminogenu (t. PA) = aktivátor fibrinolýzy Aktivita t. PA v cirkulaci je regulována PAI (plasminogen activator inhibitor) - produkován endotelem a především leukocyty. Jeho hladina stoupá při systémovém zánětu až po několika hodinách. Vysoké hladiny PAI při systémovém zánětu jsou nepříznivé snížením degradace mikrotrombů s výsledkem poruchy perfuze orgánů.

Endotelin 1 Peptid s velmi silnou vazokonstrikční aktivitou (700× vyšší než noradrenalin) Tromboxan A 2 Tvořen endotelem, leukocyty a dalšími buňkami Vazokonstrikční, proadhezivní a proagregační aktivita Enzym konvertující angiotenzin (ACE) Především na povrchu plicního vaskulárního endotelu Vazokonstrikční potenciál (konverze angiotenzinu 1 na silný vazokonstriktor angiotenzin II) + inhibice bradykininu

Endotel Adhezivní receptory klíčová úloha v interakcích buňka - buňka a buňka - matrix. Endoteliální buňky, leukocyty a trombocyty exprimují řadu membránových receptorů spadajících do různých rodin. Selektiny P-selektin (destičkový) - podílí se na adhezi neutrofilů a monocytů na stimulované destičky a endoteliální buňky. E-selektin (endoteliální) - účastní se adheze neutrofilů, monocytů, a paměťových Tlymfocytů na endotel L-selektin (leukocytární) - podílí se na vazbě leukocytů na endotel při zánětu. Receptory imunoglobulinové rodiny (nejdůležitější ICAM-1, ICAM-2, VCAM-1 a další) umožňují k pevnou adhezi a transmigraci leukocytů Integriny významě exprimovány na povrchu, vážou se na endoteliální receptory imunoglobulinové rodiny

Trombocyty • vytváří primární hemostatickou zátku v místě porušení cévní integrity • uvolňují řadu faktorů koagulačního systému + negativně nabitý fosfolipidový povrch umožňují aktivaci vnitřního koagulačního systému • řadou mediátorů zasahují i do vlastního zánětlivého procesu. Aktivované trombocyty

Polymorfonukleární leukocyty (PMN) První obranná linie buněk proti infekci Více než 50% intravaskulárních PMN je za klidového stavu deponována na endotelu. Vlivem chemotaktických faktorů se neutrofily koncentrují v místě zánětu, adherují na endotel a pronikají do intersticia. Schopnost fagocytózy + účinné enzymatickými prostředky k likvidaci mikroorganismu a k odstraněné irreverzibilně poškozených tkání Neutrofily jsou obecně efektivnější fagocyty než mononukleáry, ovšem za podmínky, že fagocytovaná částice není příliš velká. V těchto případech je mononukleární fagocyt efektivnější.

Mononukleární fagocyty (monocyty a makrofágy) Podobné spektrem potenciálně autoagresivních mediátorů jako neutrofily Hlavní obrana proti řadě bakterií, mykóz, ale i virů Spolu s endotelem jsou hlavním zdrojem prozánět. cytokinů v časných fázích zánětu

Eosinofily Omezená fagocytární aktivita Cytotoxický potenciál se uplatňuje extracelulárně proti vícebuněčným parazitům Svými hydrolytickými enzymy se uplatňují také při neutralizaci zánětových mediátorů, avšak jejich působení může být i autoagresivní Produkce řady cytokinů

Žírné buňky a bazofily Žírné buňky - tkáňové leukocyty pojivových tkání Bazofily - podobné cirkulující granulocyty s nejasnou funkcí obsahují cytoplazmatická granula se zánětovými mediátory. Při stimulaci degranulují a uvolňují svůj obsah. Žírné buňky jsou tak hlavními buňkami, které perivaskulárně spouštějí zánětovou odpověď.

SIRS Systémová zánětová odpověď (systemic inflammatory response syndrome, SIRS) Odpověď na inzult systémové povahy (např. generalizovaná infekce, ozáření) Umožněna systémovým vyplavením časných prozánětlivých cytokinů a jejich endokrinním působením. Prozánětovými cytokiny prvního sledu jsou TNF, IL-1, IL-6 a interferon-gama. Jejich hlavními producenty jsou aktivované mononukleáry. Prozánětlivá aktivita těchto a dalších cytokinů je v dalších fázích zánětu vyvažována protizánětlivým působením glukokortikoidů (kortizolu) a kontraregulačních cytokinů (např. IL-4, IL-10).

Reakce akutní fáze = systémová zánětlivá reakce, která si zachovává obranný charakter a která je časově i rozsahem limitovaná. Představuje uniformní adaptační odpověď na narušení integrity organizmu. Je iniciována humorálními faktory, především prozánětlivými cytokiny (TNF, IL-1 a IL-6) a kortikoidy. Zahrnuje děje imunitní povahy, všechny systémové změny ve sféře endokrinní a metabolické, syntézu proteinů akutní fáze v jaterních buňkách, změny vodní a elektrolytové rovnováhy, pyretickou reakci a další.

Reakce akutní fáze Hlavní význam: udržení vodní, elektrolytové a teplotní homeostázy protiinfekční obrana vnímání bolesti odstranění ireverzibilně poškozené tkáně dostatečná nabídka energie nabídka "stavebního materiálu" (zejména aminokyselin) pro tvorbu protilátek, enzymů, hormonů a pro reparační a regenerační děje.

Sepse Intenzivní SIRS = komplexní narušení homeostázy a destruktivní postižení organizmu vlastní obrannou odpovědí Sepse = SIRS na infekčním podkladě. Při těžké sepsi dochází již k alterací kardiovaskulárního systému Septický šok SIRS může vyústit ve stav multiorgánového selhání s narušením homeostázy. Hypoperfuze tkání vede k tkáňové hypoxii, reverzibilním, posléze až k ireverzibilním změnám orgánů, event. až ke smrti organismu.

Sepse SIRS je odpovědí obrannou, ale v řadě případů nabývá autoagresivní charakter. Tento charakter je ovlivněn jednak intenzitou vyvolávajícího podnětu, jednak vzájemným poměrem prozánětlivých a protizánětlivých mechanismů, především glukokortikoidů. Organismus v případě intenzivního SIRS není bezprostředně ohrožen vlastní infekcí, ale masivní, dysregulovanou obrannou odpovědí.

Cytokiny Komunikace mezi buňkami zánětové odpovědi je zajištěna: • kontaktem buněk přes povrchové membránové receptory • solubilními mediátory (především cytokiny)

Cytokiny = zánětlivé mediátory • proteiny (především glykoproteiny o nízké molekulové hmotnosti) • uvolňované zánětlivými buňkami (leukocyty a endotelem) do okolního prostředí. • prostřednictvím specifických receptorů ovlivňují cílové buňky (leukocyty, endotel i nejrůznější další typy buněk) Na rozdíl od hormonů působí cytokiny především lokálně v místě zánětu - parakrinním a autokrinním mechanismem. V iniciálních fázích zánětu při nadprodukci cytokinů mohou působit i systémově, tj. endokrinní cestou, a iniciovat systémovou zánětovou odpověď.

Cytokiny Cytokinová síť Stejné cytokiny jsou produkovány různými typy buněk. Naopak jeden typ buněk (monocyty, lymfocyty apod. ) tvoří škálu cytokinů s různými účinky. Přestože řada cytokinů plní v organizmu prakticky totožné funkce, působí přes specifické receptory

Cytokiny Interferony (IFN) cytokiny s antivirovým a antiproliferativním potenciálem terapie některých hematologických i solidních malignit, kde se uplatňuje jejich přímý antitumorozní efekt (a v menší míře i efekt imunostimulční) - CML, Grawitzův tumor

Cytokiny Kolonie stimulující faktory (CSF) růstové faktory hemopoetických kmenových buněk. terapeutické využití k selektivní stimulaci tvorby erytrocytů, trombocytů, monocytů nebo granulocytů

Cytokiny Chemokiny (nebo chemoatraktanty) peptidy s chemotaktickým efektem na granulocyty, makrofágy a další skupiny leukocytů. Rovněž zvyšují adhezi leukocytů k endoteliím a stimulují cytolytické funkce leukocytů.

Cytokiny Interleukiny (IL) zánětlivé mediátory s prozánětlivým i protizánětlivým působením (pod tímto označením jsou uváděny i některé faktory zařazené do výše uvedených skupin). Mezi interleukiny řadíme hlavní prozánětlivé cytokiny IL-1 a IL -6 spolu s tumory nekrotizujícím faktorem (TNF)

Cytokiny Interleukiny

Cytokiny Interleukiny IL-6

Cytokiny Růstové faktory (mezenchymálních buněk)

Proteiny akutní fáze • stimulační vliv prozánětlivých cytokinů + glukokortokoidů ( + inzulinu) na jaterní proteosyntézu • vzestup exprese skupiny pro obranu organizmu nezbytných proteinů + současný pokles syntézy proteinů strukturálních a transportních Proteiny akutní fáze = plasmatické proteiny tvořené v játrech, jejichž syntéza je pod regulačním vlivem prozánětlkvých cytokinů a kortikoidů Podle dynamiky změn: pozitivní (vzestup syntézy) a negativní (pokles syntézy) proteiny.

Proteiny akutní fáze Význam 1. mediátory a modulátory zánětlivé odpovědi - stávají se vlastně součástí cytokinové kaskády (např. C reaktivní protein) 2. inhibitory leukocytárních proteáz -limitují rozsah proteolytické destrukce tkání (např. a 1 -antitrypsin, a 2 -makroglobulin) 3. zametače (scavengery) - váží v cirkulaci nebo v tkáni fragmenty poškozených buněk, fragmenty hemoglobinu (haptoglobin, hemopexin) nebo volné kyslíkové radikály (ceruloplasmin) 4. některé koagulační faktory (např. fibrinogen) 5. proteiny reparačních dějů - stimulují proliferaci vaziva (a 1 -kyselý glykoprotein) a angiogenezi (ceruloplasmn) 6. transportní proteiny - ceruloplasmin - měď; většina ostatních transportních proteinů (albumin, transferin) ale vystupuje jako negativní proteiny akutní fáze a jejich koncentrace během zánětu klesá.

Proteiny akutní fáze

Horečka fylogeneticky stará odpověď, spojená se zlepšeným přežíváním u akutní infekce vyvíjí se jako součást obranné reakce, vytváří prostředí nepříznivé pro množení mikroorganismů a ve svém důsledku redukuje morbiditu a mortalitu.

Horečka Udržování teploty produkce tepla (intenzita metabolismu) x odvádění tepla

Horečka Hypotalamické termoregulační centrum. . . „termostat“

Horečka Prozánětlivé cytokiny (TNF, IL-1, IL-6) spolu s mikrobiálními toxiny a prostaglandiny stimulují termoregulační centrum a nastaví ho na vyšší teplotu. Předpokládá se ale, že pouze část této aktivity je způsobena přímou aktivací termoregulačního centra prozánětlivými cytokiny. Významnějším podnětem je předání informace z periferie vagovými vlákny do hypotalamu. Vzniká tak nesoulad mezi aktuální teplotou tělesného jádra (teplotou krve protékající hypotalamem) a hodnotou nastavení termoregulačního centra. V důsledku této disproporce jsou aktivovány mechanismy produkující a udržující teplo. • vazokonstrikce v periferii (spojená s chladnými akrálními částmi těla) snižuje výdej tělesného tepla • výroba tepla zejména třesovou termogenezí Přestane-li cytokinová stimulace působit, termoregulační centrum se vrací do normálního stavu. Organismus přebytečné teplo uvolňuje vazodilatací a zvýšeným pocením.

Nedostatečný růst I • vliv dědičnosti chondrodystrofie – porucha růstu dlouhých kostí, baze lební, obratlů, pánve primordiální trpaslictví; samostatná porucha růstu horních končetin snížená produkce GH, T 4 ovlivnění struktur CNS – zejm. hypothalamu – zvýšení sekrece Gn. RH zvýšení sekrece pohlavních hormonů (pubertas praecox) • nervové vlivy získané poruchy hypothalamické oblasti (tumor, krvácení – faktory postihující komunikaci mezi hypothalamem a hypofýzou) kombinace s obezitou a hypogonadismem (Fröhlichův syndrom) snížená sekrece ADH (diabetes insipidus) porucha regulace tělesné teploty

Nedostatečný růst II • endokrinní vlivy získané poruchy se především manifestují při onemocnění hypofýzy před pubertou: izolovaná snížená produkce GH nedostatečná produkce dalších hormonů hypothyreoidismus (juvenilní hypotyreóza, kretenismus) zvýšená produkce androgenů a estrogenů (předčasný uzávěr epifyzárních štěrbin • výživa nedostatek plnohodnotných proteinů proteohormonů přechodný deficit – možnost kompenzace zpomalený růst, snížení syntézy

Stárnutí a stáří – orgánové změny IV • • • kůže tlouštka epidermis ztenčena, v buňkách méně melaninu i ve vlasových foliklech hojení poranění prodlouženo kůže suchá – úbytek kožních žláz i jejich funkce snížené množství podkožního tuku – vznik vrásek nervový systém trvalý úbytek buněk, porušena jejich integrita a mezibuněčný kontakt snížený průtok krve mozkem, snížení spotřeby O 2 zpomalení vedení vzruchu aferentními i eferentními nervy vzestup frekvence mentálních poruch (apatie, hašteřivost, deprese, ztráta soudnosti, demence) redukce krátkodobé paměti porucha smyslového vnímání zhoršení transparence oka vnímání zvuku porušeno (zejména percepce vysokých tónů)

Traumatický šok • vyvolávající podněty: bolest a ztráta krve • možná inhibice vazomotorického centra – v periferii vazodilatace, porucha distribuce krve, pokles TK i v souvislosti s krevní ztrátou; při větším poklesu TK – snížení průtoku koronárním řečištěm • trauma, hypotenze, hypoxie tkání zátěžová reakce • zánětová reakce aktivace specifických a nespecifických obranných mechanismů • cévní reakce snížená až zastavená perfuze tkání hypoxie, krevní průtok zpomalen – v malých cévách vznik trombů • v důsledku hypoxie – zvýšená permeabilita cév; metab. acidóza • může vzniknout obraz šokové ledviny vyúsťující v ATN • může vzniknout tuková, příp. vzduchová embolie – v popředí poruchy funkce plic

Crush syndrom • vznik: po traumatu spojeném s rozsáhlým zhmožděním příčně pruhovaných svalů • vzniká traumatický šok + uvolnění myoglobinu a K+ iontů • myoglobin = mw 17, 5 k. Da, přechází do glomerulárního filtrátu tvorba myoglobinových válců – porucha v odtoku moči • resorpce myglobinu v tubulech, železo je uloženo jako hemosiderin deskvamace epitelií • snížení GFR (důsledek hypotenze) + porucha funkce tubulů možné selhání ledvin

Řízená hypotermie pokles teploty tělesného jádra O 2 tkáněmi snížení metabolismu a spotřeby zejména je využívána v neurochirurgii a kardiochirurgii programované ochlazování krve v mimotělním oběhu obvyklé snížení teploty: mezi 33 o. C a 27 o. C, při déletrvajících výkonech i pod 25 o. C. Mozek a srdce – ještě lokální ochlazení po ukončení výkonu – programované, relativně rychlé oteplování krve