Obrann vlastnosti krve Obrann vlastnosti krve l Sren

Obranné vlastnosti krve

Obranné vlastnosti krve l Srážení krve l Imunita

Srážení krve Podstatou srážení krve je přeměna rozpuštěného fibrinogenu ve vláknitý fibrin. Na celý proces srážení má vliv řada faktorů a se rozděluje do 3 fází: q První zahajovací fáze (rozpad trombocytů a uvolnění tromboplastinu (trombokinázy) do plasmy, přeměna protrombinu v trombin) q Druhá fáze (fibrinogen se vlivem trombinu mění ve vláknitý fibrin) q Třetí fáze (kontrakce sraženiny smrštěním fibrinových vláken – oddělení krevního koláče a séra)

trombopastinový lipoidní faktor, faktory VIII, IX, X fibrin druhá fáze první fáze fibrinogen druhá fáze tromboplastin Ca 2+ faktory V-VI faktor VII vitamin K trombin protrombin první fáze

Srážení krve zabraňuje větším krevním ztrátám. V poraněné cévě se vytváří destičková zátka – trombus. Destičkový trombus je postupně zpevňován fibrinovou sítí s erytrocyty. Kontrakcí a vystoupením séra se tvoří definitivní trombus. Trombus vytvářený uvnitř cévy na poškozeném vnitřním povrchu (např. aterosklerózou) se může uvolnit a putovat cévami. Nazývá se embolus neboli vmetek. Ucpání cévy vmetkem se nazývá trombembolie. Vmetkem může být i vzduchová bublina nebo tukové kapky, vzduchová či tuková embolie. Důsledkem embolie je infarkt, zánik a rozpad buněk v neprokrvené oblasti.

Imunita je schopnost organismu rozpoznávat cizorodé makromolekulární látky, bránit jejich vniknutí do organismu a zajišťovat jejich likvidaci v organismu. Rozlišujeme imunitu látkovou (humorální) a buněčnou. Imunita se v organismu uskutečňuje imunitní reakcí. Cizorodé makromolekuly (bílkoviny, nukleové kyseliny, polysacharidy) se nazývají antigeny. Proti antigenům organismus vytváří specifické proteiny nazývané protilátky. Imunitní reakce je specifická vazba mezi antigenem a protilátkou a je podstatou imunitní reakce.

Imunita látková V imunitě hrají zásadní funkci lymfocyty.

Imunita látková V imunitě hrají zásadní funkci lymfocyty. Rozlišujeme dvojí typ lymfocytů: • B lymfocyty pocházejí z kostní dřeně, jeji přeměnou vznikají plasmatické buňky produkující protilátky a odpovídají za imunitu látkovou • T lymfocyty jsou závislá na thymu, pomáhají při tvorbě protilátek a fagocytární aktivitě , vykonávají imunitu buněčnou. Látková imunita spočívá v tvorbě specifických protilátek. Protilátky jsou svou podstatou imunoglobuliny. Imunoglobuliny se rozdělují do několika tříd: Ig. G, Ig. M, Ig. A, Ig. E a Ig. D. Jsou obsaženy v krevní plasmě.

Při prvním setkání s antigenem organismus odpovídá primární imunitní odpovědí. Za několik dní jsou prokazatelné protilátky.

Při prvním setkání s antigenem organismus odpovídá primární imunitní odpovědí. Za několik dní jsou prokazatelné protilátky. Při druhém setkání s antigenem je již v organismu zásoba paměťových buněk a sekundární odpověď je intenzivnější. Při vazbě protilátky s antigenem dochází k: • aglutinaci (shlukování) • precipitaci (srážení) • aktivaci komplementu • aktivaci fagocytózy

Imunita buněčná Buněčná imunita je zprostředkována T lymfocyty. Thymus (brzlík) prodělává v průběhu života velké změny, maximum dosahuje mezi 2 -3 rokem, po pubertě involuje.

Imunita buněčná Buněčná imunita je zprostředkována T lymfocyty. Thymus (brzlík) prodělává v průběhu života velké změny, maximum dosahuje mezi 2 -3 rokem, po pubertě involuje. Významným mechanismem buněčné imunity je fagocytóza. Imunita je rozhodující pro přijetí neb o odmítnutí transplantátu. Pro potlačení imunity se používají imunosupresiva. Nepřiměřeně intenzivní imunitní reakce je alergie. Podněty vyvolávající alergii se nazývají alergeny. Působí-li vlastní bílkoviny jako antigeny dochází k autoimunitní reakci.

Rozdělení imunity • Imunita vrozená • Imunita získaná • Imunita přirozená • Imunita umělá • Imunita aktivní • Imunita pasivní • Imunita specifická zprostředkovaná B a T lymfocyty • Imunita nespecifická kůže, sliny, žaludeční šťáva, fagocyty, horečka

Krevní skupiny Podstatou krevní skupin jsou povrchové antigeny erytrocytů označované jako aglutinogeny. Jsou to glykoproteiny. V krevně skupinovém systému ABO se označují písmeny A, B, 0. Protilátky v plasmě specifické k aglutinogenům jsou aglutininy. Podle specifity k aglutinogenům se označují jako anti-A a anti-B.

Krevní skupiny Podstatou krevní skupin jsou povrchové antigeny erytrocytů označované jako aglutinogeny. Jsou to glykoproteiny. V krevně skupinovém systému ABO se označují písmeny A, B, 0. Protilátky v plasmě specifické k aglutinogenům jsou aglutininy. Podle specifity k aglutinogenům se označují jako anti-A a anti-B. Při styku sejnojmených antigenů a aglutininů dochází k aglutinaci (shlukování) erytrocytů. Krevní trasfúze je možno provádět pouze krví stejné krevní skupiny.

Krevní skupiny Podstatou krevní skupin jsou povrchové antigeny erytrocytů označované jako aglutinogeny. Jsou to glykoproteiny. V krevně skupinovém systému ABO se označují písmeny A, B, 0. Protilátky v plasmě specifické k aglutinogenům jsou aglutininy. Podle specifity k aglutinogenům se označují jako anti-A a anti-B. Při styku sejnojmených antigenů a aglutininů dochází k aglutinaci (shlukování) erytrocytů. Krevní trasfúze je možno provádět pouze krví stejné krevní skupiny. Další významný krevně skupinový systém Rh- faktor (pozitivní nebo negativní).

Krevní skupiny Podstatou krevní skupin jsou povrchové antigeny erytrocytů označované jako aglutinogeny. Jsou to glykoproteiny. V krevně skupinovém systému ABO se označují písmeny A, B, 0. Protilátky v plasmě specifické k aglutinogenům jsou aglutininy. Podle specifity k aglutinogenům se označují jako anti-A a anti-B. Při styku sejnojmených antigenů a aglutininů dochází k aglutinaci (shlukování) erytrocytů. Krevní trasfúze je možno provádět pouze krví stejné krevní skupiny. Další významný krevně skupinový systém Rh- faktor (pozitivní nebo negativní). Krevní skupiny jsou dědičné.