PEDNKA Z DIDAKTIKY TV 2 Didaktick proces v

PŘEDNÁŠKA Z DIDAKTIKY TV č. 2 Didaktický proces v TV Ph. Dr. Martin Dlouhý, Ph. D. KTV PEDF UK

DIDAKTIKA TV: • „Předmětem didaktiky TV je zkoumání a interpretace zákonitostí procesu vzdělání a výchovy, všech jeho vnitřních i vnějších činitelů i vztahů mezi nimi. “ (Rychtecký, 1998)

KINANTROPOLOGIE: - Akademický vědní obor zabývající se studiem a rozvojem všech forem tělesné výchovy a sportu. - Předmětem studia je pohybová činnost ve vztahu ke člověku jako biopsychosociálnímu individuu. - Podoborem Kinantropologie je i didaktika TV.

Interdisciplinární povaha Kinantropologie a Didaktiky TV dle Rychteckého (1998)

CHARAKTERISTIKA TV: • Cílevědomá výchovná a vzdělávací činnost působící na tělesný a pohybový vývoj člověka, upevňování jeho zdraví, zvyšování tělesné zdatnosti a pohybové výkonnosti, na získání základního teoretického a praktického tělovýchovného vzdělání a na utváření trvalého vztahu člověka k pohybové aktivitě. (Vilímová, 2002)

Metody didaktického výzkumu v tělovýchovném procesu: • • • Základní metody zkoumání: - Pozorování - Dotazovací (dotazníkové) - Experiment - Testy - Studium materiálů (analýza a syntéza dat aj. )

• V TV jsou nejčastějšími metodami a prostředky zkoumání: • - měření výkonů • - testování pohybových schopností a dovednosti • - odborné posuzování (stupnice, škálování, percentily…) • - dotazníkové metody

• K vyhodnocení a posouzení získaných dat využíváme: • a) matematicko- statistické metody- základní popisné statistické charakteristiky, statistická a věcná významnost, statistická významnost rozdílů parametrické, neparametrické testy… • b) základní logické postupy - vyvozování ze získaných dat • V tv procesu jsou rozšířené u nás především: • - Analýza didaktické interakce • - Systematické pozorování didaktické interakce

Faktory didaktického procesu v TV • - Didaktický proces je tvořen 4 faktory: učitel žák projekt podmínky • Složky tělovýchovného procesu: a) Formativní (výchovná stránka procesu - morální, mravní výchova) - úkoly v průběhu vývoje žáků nabývají smysl: -akcelerační; -stimulační; kompenzační. b) Informativní (kvalita osvojených poznatků a dovedností získané motorickým učením)

Systém did. procesu ve školní TV: Dominantní roli v didaktickém procesu má vzájemná interakce učitel – žák

Projekt výchovy a vzdělání - výčet základních tendencí a cílů tělesné výchovy Činnosti žáka – v didaktickém procesu působí žák jako objekt i subjekt Činnosti učitele - souhrn profesních vyučovacích a výchovných aktivit učitele, jeho osobnostních dispozic a vlastností - jako objekt i subjekt zprostředkovává a hodnotí realizaci výchovně-vzdělávacích cílů Podmínky - souhrn materiálního, společenského a právního prostředí ve kterém výchovně-vzdělávací proces probíhá: – Rodinná výchova: (role otců ve stimulaci dětí k poh. akt. ) – Masmédia – Trenéři, cvičitelé (ovlivňují pouze část populace) – Mezipředmětové vztahy – Lékaři (role primární a sekundární prevence)

Cíle tělesné výchovy • Cílem je stimulovat a v souladu s vývojovými zákonitostmi i individuálními zvláštnostmi rozvíjet biopsychosociálně účinný celoživotní pohybový režim, zdravotní prevenci, pohybové schopnosti, dovednosti a vědomosti, osobní vlastnosti a pozitivní postoje žáků k pohybové aktivitě. Modifikace a konkretizace ve vztahu k obsahu, prostředkům, podmínkám, učiteli a žákům.

Cíle tělovýchovného procesu: • Zdravotní cíl: - těl. zdatnost, hygiena, funkční schopnosti…. . • Výchovný cíl: - Vztah k rozvoji pohybové aktivity a morálně-volních vlastností = formativní složka • Vzdělávací cíl: - Rozvoj pohybových schopností a dovedností • Vůdčí roli v tělovýchovném procesu zastává VŽDY UČITEL

1. Vzdělávací cíle –Informativní • Interiorizované poznatky z tělesné kultury • Osvojené postupy, metody tělesného sebezdokonalování • Zásady správné výživy • Základní pohybové dovednosti a návyky: chůze, běh, skok, házení aj. • Osvojení činností z gymnastiky, atletiky, sport. her, plavání, lyžování, turistiky aj. –Formativní • rozvinuté základní pohybové schopnosti (vytrvalost, síla, rychlost, obratnost aj. ) • kvalitní pohybový projev (harmonie, ekonomičnost, přesnost, ladnost, rytmus pohybu, • správné držení těla) • senzorické a intelektuální schopnosti

2. Výchovné cíle –Všeobecné • pozitivní charakterové a mravní vlastnosti (kolektivní cítění a chování, cílevědomost, • iniciativa, samostatnost, kázeň, odvaha, rozhodnost atd. ) • estetické prožívání a hodnocení, tvořivé schopnosti (zájem na vytváření krásného pohybu, • prostředí, mezilidských vztahů apod. ) • láska k přírodě a ochrana životního prostředí –Specifické • trvale kladný postoj k pohybové aktivitě • rozvinuté zájmy o přiměřené druhy tělovýchovné a sportovní činnosti • tělesný a funkční rozvoj, tělesná zdatnost • snaha o přiměřený výkon v tělovýchovné a sportovní činnosti

3. Zdravotní cíle –Kompenzační • kompenzace jednostranné zátěže • regenerace duševních sil –Hygienické • hygienické návyky (cvičební úbor, sprcha po cvičení atd. ) • potřeba zdravého životního stylu (dostatek pohybových aktivit v denním režimu, • dostatečný spánek, zdravá výživa, . . . )

ÚKOLY TV: • osvojování, zdokonalování a upevňování pohybových návyků a dovedností • rozvíjení kondičních a koordinačních pohybových schopností • získávání vědomostí z oblasti TV a sportu • utváření trvalého vztahu k pohybové aktivitě

Didaktické zásady (principy) v TV procesu: • Didaktická zásada = obecně platný princip, empiricky stanovený a odpovídající současnému stavu vědeckých poznatků - určující charakter vyučování a způsob resp. styl vyučovací hodiny. Hlavní zásady: A) Uvědomělost: aktivnost, aktivita, zájem, snaha, zodpovědnost B) Názornost: přímá ukázka učitele, vnímání maximálním množstvím smyslů C) Soustavnost a postupnost: vazba nácviku na předchozí dovednosti a pohybových zkušeností, postup od nej k nej D) Přiměřenost: ohled na pohybovou úroveň, přípravu i předpoklady, relevantně stanovený cíl E) Trvalost: dlouhodobé zachování dovednosti F) Individuální přístup: učitel vs. žák, četný kontakt = efektivita motorického učení G) Spojení teorie s praxí: zásada vědeckosti H) Výchovného působení: sportovní trénink, fair play CH) Postupně zvyšující se zátěž: základní princip sportovního tréninku, trénovanost I) Zásada cykličnosti: tv proces – sestava cyklů- podzimní, jarní- opakování po st. spirále J) Všestrannosti: eliminace jednostrannosti, harmonický rozvoj – nikoli raná special. )

Metody uplatňované v TV procesu: Metoda: (MOJŽÍŠEK, 1975) 1) 2) 3) 4) Způsob záměrného uspořádání obsahu vyučování, činnosti učitele a činností žáků, který je zaměřen na dosažení stanovených cílů ve vyučovacím procesu Metoda: má svůj průběh, cíl a organizaci Metodika: výběr konkrétních metod, forem a prostředků, kterými je dosahováno nejefektivněji stanovených cílů vzhledem k individuálním a věkovým zvláštnostem žáků Metody motivační – 4 zdroje motivů: vnější incentivy; odměna a trest; soutěžní pobídky; vnitřní motivy - motivace žáků se vytváří pomocí 3 přístupů: individuální přístup; typologický přístup; topologický přístup Metody expoziční – 4 přístupy: přímý přenos poznatků; zprostředkovaný přenos poznatků; metoda nesamostatné práce; heuristický přístup Metody fixační – metody zpevňování pohybových dovedností – metoda praktického opakování – tzn. korektivní metoda, + specifické metody sportovního tréninku = zcela dostačující množství všech potřebných metod v tv procesu Metody diagnostické a klasifikační – pozorování průběžné a finální; rozhovor se žákem, rodiči, anamnéza lékaře u ZTV; testy standardní, nestandardní, motorické a didaktické; hodnocení žáka slovně nebo známkou

Postupy uplatňované v TV procesu: • Vyučovací postupy patří k základním strategiím vyučovacího procesu a jsou určujícím hlediskem při dalším užití jednotlivých vyučovacích metod nebo jejich kombinací A) Komplexní postup: jednoduchost, neatomizace na menší motorické struktury; použití především u dětí (globální vnímání), výskok B) Analyticko-syntetický postup: rozfázování na několik částí, přeskok C) Synteticko-analytický postup: rozdělení na 2 rovnoprávné pohybové struktury, sportovní hry - HČJ

Organizační formy práce v tv procesu: • Základní způsoby vyučování tzn. sociálně interakční formy lze shrnout do 3 forem: 1) Hromadná forma práce – stejná činnost žáků ve stejné vyučovací době a přímé působení učitele na všechny žáky; + vysoké využití času k aktivní pohybové činnosti všech žáků; - omezená možnost korekcí učitelem, organizace, absence individuálních vztahů, nejasné obtížné hledání společného přístupu a zátěže 2) Skupinová forma práce - vytváření skupin – družstev jasně instruovaných, provoz je paralelní nebo frontální, pravidelné střídání, variabilní – kruhový provoz; + lepší využití prostoru, pomůcek, nářadí, náčiní; - kratší doba aktivní pohybové činnosti žáků, časové prostoje, možnost individualizace, nároky přípravu učitele resp. na organizaci a bezpečnost 3) Samostatná forma práce – samostatné řešení úkolu spojený se zadáním problému – vytvoř, vyber, vymysli, vedení hry, docvičování pomáhání spolužákovi….

• • • Základní organizační formou tv procesu je VYUČOVACÍ HODINA Dále sem náleží: Drobné formy práce Soutěže (závody, poháry, přebory…) Veřejná vystoupení (besídky, akademie…) Cvičení v přírodě (kurzy, škola v přírodě, turistika…) Lyžařské výcvikové kurzy Sportovně turistické kurzy Organizační formy dalších činností Organizační formy jsou určovány podmínkami školy, obsahem učiva, orientací učitele, úrovní žáků, ….

Diferenciace v TV procesu: • Dif. : = stanovení odlišností A) Primární diferenciace: dle pohlaví, uplatňována od 2. st. ZŠ, na 1. st. ZŠ koedukovaná výuka B) Sekundární diferenciace: • Organizační a pedagogická diferenciace: O - stupně škol, sportovní třídy, P vytvářena učitelem v jednotlivé třídě • Kvalitativní a kvantitativní diferenciace: rozčlenění dle kvality dovedností žáků, nebo dle množství dovedností žáků • Diferenciace úplná a částečná: Ú – odlišné formy, obsahy i metody vyučování pro určitou skupinu, Č – odlišnost pouze v jednom úseku • Diferenciace vnitřní a vnější: Vnější – sportovní třídy, specifické zaměření, atletika…, Vnitřní – učitel a jeho vyučovací hodina - homogenní skupiny (kvantit. D. tj. atletika), heterogenní sk. (kluby pro sportovní hry) • Diferenciace skalační a furkační: Skalační - skupiny – stejné učivo – různý čas, Furkační – skupiny – různé učivo – stejný čas

OBSAH VYUČOVÁNÍ TV =UČIVO= • • • věcný základ vyučování vše čím v TV procesu působíme na cvičence, co si mají osvojit a čím se působí na jejich vývoj Faktory výběru učiva: – vnitřní podmínky tělesné pohybové psychické předpoklady žáků (potřeby a zájmy) – vnější podmínky společenské organizační materiální

STRUKTURACE UČIVA: • Kmenové učivo základní = pohybová gramotnost každého kulturního člověka s průměrnými schopnostmi a nadáním. Tvoří ucelenou, relativně uzavřenou vzdělávací soustavu • Rozšiřující učivo, doplňkové učivo (talentovanější zvládají v rámci diferencovaného přístupu k výuce) • Orientační učivo (volitelné + nepovinné předměty) • Výběrové učivo (specializované učivo – sport) • Speciální učivo (např. ZTV)

OSNOVÁNÍ UČIVA: • Postupné – v určité posloupnosti přecházíme od učiva jednoduššího ke složitějšímu, obtížnějšímu – probrané učební celky uzavíráme kontrolou a již se k nim nevracíme. • Cyklické – k již probranému učivu se vždy před zahájením nového výukového celku cyklicky vracíme (opakování). • Spirálovité – v praxi nejčastěji oba výše uvedené způsoby osnování kombinujeme

CHAR. UČIVA ŠKOLNÍ TV: • • pořadová cvičení kondiční cvičení, gymnastika a tanec atletika sportovní hry úpoly testování všeobecné pohybové výkonnosti sezónní činnosti (bruslení, lyžování, plavání, turistika) poznatky v tělesné výchově - shromažďují informace z různých vědních oborů (fyziologie, anatomie, biomechanika, hygiena, pedagogika, didaktika, psychologie, sociologie, . . . )

• předpokládá se osvojení: – znalostí základních pravidel her a soutěží – názvosloví – vědomostí o lidském těle a změnách, které při provádění tělesných cvičení probíhají – zásad hygieny – pravidel správné výživy – zásad sestavování a vedení komplexů všestranně rozvíjejících cvičení – zásad bezpečnosti v tělesné výchově – základů regenerace a kompenzace • výběr učiva na ZŠ: závazné pouze kmenové učivo + naplnění tzv. zdravotně kondičního programu (tj. cíleně a pravidelně zařazovat kondiční a zdravotně orientované činnosti do každé vyučovací hodiny v rozsahu a podobě, která odpovídá zjištěným a průběžně sledovaným potřebám žáka)

DLOUHODOBÝ UČEBNÍ PLÁN: • Rozpis učiva v jednotlivých tematických celcích pro konkrétní skupinu na konkrétní počet vyučovacích hodin • Z tohoto plánu vychází nejpodrobnější plán, tj. příprava na vyučovací hodinu. Plán týdenní, měsíční, čtvrtletní, půlroční, víceletý

DĚKUJI VÁM ZA POZORNOST!