LEA Mch 2017 vod Ezau Hagar Lea ti

LEA Mácháč 2017

Úvod Ezau, Hagar, Lea & ti druzí

• Judaismus je výsostně náboženstvím svobody – nikoli svobody v moderním slova smyslu, dělat si co člověk chce, nýbrž v etickém smyslu možnosti dělat co by člověk měl dělat, stát se s Bohem spolu-architektem spravedlivého a laskavého sociálního řádu • první typ svobody vede ke kultuře práv, druhý ke kultuře odpovědností

• 15, 2: ABRAM VŠAK ŘEKL: „PANOVNÍKU HOSPODINE, CO MI CHCEŠ DÁT? JSEM STÁLE BEZDĚTNÝ. NÁROK NA MŮJ DŮM BUDE MÍT DAMAŠSKÝ ELÍEZER. “

• První zaznamenaná Abrahámova slova se týkají budoucích generací • První Žid se obává, že bude zároveň posledním.

Lekh lekha obsahuje tři příběhy, a všechny mají něco společného s Abrahámovým potomstvem a nezdařenou snahou mít dědice (Lot, Eliezer, Ismael) první příběh se týká synovce Lota nabízí se přijatelné vysvětlení, že Abraham, bez dětí a s neplodnou ženou se rozhodl Lota adoptovat nebo jej přinejmenším učinit svým dědicem a nástupcem pokud to bylo takto v plánu, pak se nezdařil 13, 8 -9 „jsme bratři"

• 13, 8 -9: Tu řekl Abram Lotovi: „Ať nejsou rozepře mezi mnou a tebou a mezi pastýři mými a tvými, vždyť jsme muži bratři. Zdalipak není před tebou celá země? Odděl se prosím ode mne. Dáš-li se nalevo, já se dám napravo. Dáš-li se ty napravo, já se dám nalevo. Lot volí dobrou zemi se špatnými obyvateli evidentně dává Lot přednost materiálnímu před morálním a spirituálním je nám řečeno, že v budoucnu bude Sodoma Gomorra zničena. Dvakrát text zdůrazňuje zkaženost jejich obyvatel. lidé jsou „velmi zlí“ a „stále hřešící“

• 15, 2 -3: Abram však řekl: „Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer. “ Abram dále řekl: „Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu? “ • Bůh ale Abraháma uklidňuje: • 15, 4: Hospodin však prohlásil: „Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna. “

16, 4 - 6: I VEŠEL K HAGAŘE A ONA OTĚHOTNĚLA. KDYŽ VIDĚLA, ŽE JE TĚHOTNÁ, PŘESTALA SI SVÉ PANÍ VÁŽIT. TU ŘEKLA SÁRAJ ABRAMOVI: „MÉ PŘÍKOŘÍ MUSÍŠ ODČINIT. SAMA JSEM TI DALA SVOJI OTROKYNI DO NÁRUČE, ALE ONA, JAKMILE UVIDĚLA, ŽE JE TĚHOTNÁ, PŘESTALA SI MĚ VÁŽIT. AŤ MEZI MNOU A TEBOU ROZSOUDÍ HOSPODIN. “ ABRAM SÁRAJI ODVĚTIL: „HLE, OTROKYNĚ JE V TVÝCH RUKOU, NALOŽ S NÍ, JAK UZNÁŠ ZA DOBRÉ. “ OD TÉ DOBY JI SÁRAJ POKOŘOVALA TAK, ŽE HAGAR OD NÍ UPRCHLA.

toto je podivná pasáž, která všechny tři protagonisty kreslí v nepříliš dobrém světle: Hagar si neváží Sáry a posmívá se jí Sára Hagar šikanuje Abram mlčí a je indiferentní Ať už budeme tuto pasáž vysvětlovat jakkoli, napětí je velmi zřetelné. Abrahám i Sára jednají jinak než jsme u nich zvyklí. Jejich nervy jsou napjaté dlouho odkládanou nadějí, která se pomalu mění ve zklamání.

• NAŠE SYMPATIE ALE JSOU ZCELA S HAGAR • MNOHEM POZDĚJI, KDYŽ JÁKOB S REBEKOU PODVÁDÍ IZÁKA, NAŠE SYMPATIE BUDOU S EZAUEM • BIBLE NÁS UČÍ VIDĚT REALITU SKRZE OČI TĚCH, KTEŘÍ JSOU ZAVRŽENI • …A UVIDÍME, ŽE KDYŽ NIKDO, TAK BŮH JE MILUJE • …MOŽNÁ PROTO V BIBLI NENÍ PRAVDA JAKO SYSTÉM, NÝBRŽ JAKO PŘÍBĚH

• Hrdinové mají své chyby a zbabělci své ctnosti, a vidíme, že tyto ctnosti jsou pro Boha důležité. • Esau, tak jej nám líčí Tóra nemá nic z Abrahámovy víry, Izákovy vytrvalosti nebo Jákobovy houževnatosti. Esau je mnohem hrubšího zrna. Ale není bez lidskosti, bez synovské úcty a charakterní i když horkokrevné povahy.

byli to sektáři z Kumránu, nikoli rabíni, kteří rozdělili lidstvo na „děti světla“ a „děti tmy“. Takovýto antropologický dualismus je Judaismu cizí. Ezau není vybrán, ale není také zavržen. Bude mít děti, ze kterých budou králové, kteří budou vládnout a nebudou ovládáni. Ezau má své ctnosti, především respekt a úctu k svému otci. Jacob byl milován matkou, Ezau otcem; ale koho bude milovat Bůh, který není ani otcem ani matkou, nýbrž oběma dohromady víc než oni?

• 22, 1 – 2: PO TĚCH UDÁLOSTECH CHTĚL BŮH ABRAHAMA VYZKOUŠET. ŘEKL MU: „ABRAHAME!“ TEN ODVĚTIL: „TU JSEM. “ A BŮH ŘEKL: „VEZMI SVÉHO JEDINÉHO SYNA IZÁKA, KTERÉHO MILUJEŠ, ODEJDI DO ZEMĚ MÓRIJA A TAM HO OBĚTUJ JAKO OBĚŤ ZÁPALNOU NA JEDNÉ HOŘE, O NÍŽ TI POVÍM!“

• Příběh obětování Izáka je pověstný naprostou absencí emocí. Bůh rozkazuje, Abrahám poslouchá, Izák Abraháma doprovází na cestě, Abrahám připravuje oltář, sváže svého syna, pozdvihuje nůž, a pak anděl zavolá „stop“.

• V prapůvodních biblických vyprávěních se následnictví nepředává prvorozenému synovi: nikoli Izmaelovi, nýbrž Izákovi, nikoli Ezauovi, nýbrž Jákobovi, nikoli kmenu Rúben, ale kmenu Levi (kněžství) a Juda (království), nikoli Áronovi, nýbrž Mojžíšovi. • Sacks, J. , (2016) Essays on Ethics. A Weekly Reading of the Jewish Bible. Maggid Books & The Orthodox Union. New Milford, USA. Jerusalem, Israel. p. 24

• GEN 48, 12 -19: POTÉ JE JOSEF ODVEDL OD JEHO KOLENOU A SKLONIL SE TVÁŘÍ AŽ K ZEMI. VZAL OBA, PRAVOU RUKOU EFRAJIMA A POSTAVIL HO K IZRAELOVĚ LEVICI, LEVOU RUKOU MANASESA A POSTAVIL HO K IZRAELOVĚ PRAVICI. I VZTÁHL IZRAEL PRAVICI A POLOŽIL JI NA HLAVU EFRAJIMA, KTERÝ BYL MLADŠÍ, A LEVICI NA HLAVU MANASESOVU. ZKŘÍŽIL RUCE ÚMYSLNĚ, AČKOLI PRVOROZENÝ BYL MANASES. POŽEHNAL JOSEFOVI TAKTO: „BŮH, PŘED NÍMŽ USTAVIČNĚ CHODÍVALI MOJI OTCOVÉ ABRAHAM A IZÁK, BŮH, PASTÝŘ, KTERÝ MĚ VODÍ OD POČÁTKU AŽ DODNES, ANDĚL, VYKUPITEL, JENŽ PŘED VŠÍM ZLÝM MĚ CHRÁNIL , AŤ POŽEHNÁ TĚM CHLAPCŮM. AŤ SE V NICH HLÁSÁ MÉ JMÉNO A JMÉNO MÝCH OTCŮ ABRAHAMA A IZÁKA; AŤ SE NESMÍRNĚ ROZMNOŽÍ UPROSTŘED ZEMĚ. “ JOSEF VIDĚL, ŽE OTEC POLOŽIL PRAVOU RUKU NA HLAVU EFRAJIMOVU, A NELÍBILO SE MU TO. UCHOPIL TEDY OTCOVU RUKU, ABY JI PŘENESL Z HLAVY EFRAJIMOVY NA HLAVU MANASESOVU. ŘEKL MU: „NE TAK, OTČE, VŽDYŤ PRVOROZENÝ JE TENTO. POLOŽ SVOU PRAVICI NA JEHO HLAVU. “ OTEC VŠAK ODMÍTL: „VÍM, SYNU, VÍM. TAKÉ ON SE STANE LIDEM A TAKÉ ON VZROSTE. JEHO MLADŠÍ BRATR JEJ VŠAK PŘEROSTE A JEHO POTOMSTVO NAPLNÍ PRONÁRODY. “

• Židovská Bible obecně jen velmi zřídka popisuje emocionální vyladění svých aktérů. například vůbec nevíme, jaká byla reakce Noeho, když se dozvěděl, že veškerý život bude zničen potopou, nic nevíme o Abrahámových pocitech, když mu bylo řečeno, že má opustit svou zem, místo narození a dům svého otce. Naopak, obě scény týkající se Hagar jsou vyryty velmi dramaticky. Sacks, J. , (2016) Not in God´s Name. Confronting Religious Violence. Maggid Books. Jerusalem. Israel. str. 122 -123

• Naopak je epizoda týkající se Hagar a Izmaela plna emocí. Hagar pláče: Gen 21, 16: • Odešla a usedla opodál, co by lukem dostřelil, neboť si řekla: „Nemohu se dívat, jak dítě umírá. “ Usedla tam, zaúpěla a rozplakala se. • Ishmael pláče: Gen 21, 17: • Bůh uslyšel hlas chlapce a Boží posel z nebe zavolal na Hagaru. Pravil jí: „Co je ti, Hagaro? Neboj se! Bůh slyšel hlas chlapce na tom místě, kde je.

• Je zde pathos, který je jinak velmi vzácný v biblické próze. Není pochyb o tom, že příběh je napsán tak, aby získal naše sympatie způsobem, jaký chybí v příběhu Izáka. • Identifikujeme se s Hagar a Izmaelem; jsme zděšeni Abrahámem a Izákem. • Sacks, J. , (2016) Not in God´s Name. Confronting Religious Violence. Maggid Books. Jerusalem. Israel. str. 123

• GEN 16, 7 -11: • NALEZL JI HOSPODINŮV POSEL VE STEPI NAD PRAMENEM VODY, NAD PRAMENEM PŘI CESTĚ DO ŠÚRU, A OTÁZAL SE JÍ: „HAGARO, OTROKYNĚ SÁRAJE, ODKUD JSI PŘIŠLA A KAM JDEŠ? “ ODVĚTILA: „PRCHÁM OD SVÉ PANÍ SÁRAJE. “ HOSPODINŮV POSEL JÍ ŘEKL: „NAVRAŤ SE KE SVÉ PANÍ A POKOŘ SE POD JEJÍ RUKU. “ DÁLE JÍ ŘEKL: „VELICE ROZMNOŽÍM TVÉ POTOMSTVO, TAKŽE JE NEBUDE MOŽNO ANI SPOČÍTAT. “ A DODAL: „HLE, JSI TĚHOTNÁ, PORODÍŠ SYNA A DÁŠ MU JMÉNO IZMAEL (TO JE SLYŠÍ BŮH) , NEBOŤ HOSPODIN TĚ VE TVÉM POKOŘENÍ SLYŠEL.

• GEN 17, 20: • A POKUD JDE O IZMAELA, VYSLYŠEL JSEM TĚ: HLE, POŽEHNÁM MU A ROZPLODÍM A ROZMNOŽÍM HO PŘEVELICE; ZPLODÍ DVANÁCT KNÍŽAT A UČINÍM Z NĚHO VELIKÝ NÁROD.

• GEN 21, 12 -13: • BŮH VŠAK ABRAHAMOVI ŘEKL: „NETRAP SE PRO CHLAPCE A PRO TU OTROKYNI; POSLECHNI SÁRU VE VŠEM, CO TI ŘÍKÁ, NEBOŤ TVÉ POTOMSTVO BUDE POVOLÁNO Z IZÁKA. UČINÍM VŠAK NÁROD I ZE SYNA OTROKYNĚ, NEBOŤ TAKÉ ON JE TVÝM POTOMKEM. “

• GEN 21, 17 -20: • BŮH USLYŠEL HLAS CHLAPCE A BOŽÍ POSEL Z NEBE ZAVOLAL NA HAGARU. PRAVIL JÍ: „CO JE TI, HAGARO? NEBOJ SE! BŮH SLYŠEL HLAS CHLAPCE NA TOM MÍSTĚ, KDE JE. VSTAŇ, VEZMI CHLAPCE A PEČUJ O NĚJ, JÁ Z NĚHO UČINÍM VELIKÝ NÁROD. “ TU JÍ BŮH OTEVŘEL OČI A ONA SPATŘILA STUDNI S VODOU. ŠLA, NAPLNILA MĚCH VODOU A DALA CHLAPCI NAPÍT. A BŮH BYL S CHLAPCEM. KDYŽ VYROSTL, USADIL SE VE STEPI A STAL SE LUČIŠTNÍKEM.

• 22, 1 – 2: PO TĚCH UDÁLOSTECH CHTĚL BŮH ABRAHAMA VYZKOUŠET. ŘEKL MU: „ABRAHAME!“ TEN ODVĚTIL: „TU JSEM. “ A BŮH ŘEKL: „VEZMI SVÉHO JEDINÉHO SYNA IZÁKA, KTERÉHO MILUJEŠ, ODEJDI DO ZEMĚ MÓRIJA A TAM HO OBĚTUJ JAKO OBĚŤ ZÁPALNOU NA JEDNÉ HOŘE, O NÍŽ TI POVÍM!“

• Judaismus učí nebrat život za samozřejmé • Možná proto musí na počátku dějin projít Abrahám i Sára všemi těmito zkouškami – dlouhé čekání, nesplněné naděje – tak aby ani oni, ani jejich potomci nebrali děti za samozřejmost. • Být rodičem je způsob jakým se velmi těsně dostáváme k Bohu – přinášíme život do bytí skrze akt lásky.

• Boží příslib ale neznamená, že je možno nechat budoucnost na Bohu. • Abrahám si uvědomuje, že Bůh je na něm závislý. Víra neznamená pasivitu. Víra znamená odvahu jednat a nikdy se nevzdat. • Budoucnost se stane, ale jsme to my – inspirovaní, vybaveni silou příslibů – kdo budoucnost tvoříme, kdo způsobujeme, aby byla.

• Když bychom měli vzít Genesis literárně, vesmír byl stvořen v sedmi dnech, ale cokoliv ve světě lidí co vyžaduje hlubokou proměnu, chce čas. Biblické drama se rozprostírá v aréně času. • Víra je schopnost žít s prodlením bez ztráty důvěry v příslib; zakusit zklamání bez ztráty naděje. Víra znamená vědět, že mezi reálným a ideálním je dlouhá cesta a že přesto máme chtít se na ni vydat.

Konec bible • 2 Chronicles 36: Perský král Kýros dává Izraelitům dovolení se vrát zpět do Svaté země. Nacházíme se tedy – po 39 knihách a tisícileté historii – zpátky tam, kde příběh začal, V Babylónii, nedaleko chaldejského Uru, odkud kdysi dávno vyšel Abrahám. • Sacks, J. , (2009) Future Tense. Hodder and Stoughton, London. p. 296

Jákob je noc. . .

• Jákob je noc. • V noci má svou vizi žebříku a andělů vystupujících a sestupujících. • S neznámým protivníkem zápasí v noci. • Své dny končí v exilu, na začátku dlouhé, temné noci otroctví.

• Jákobova velká síla je v tom, že nenechá věci jít. Při narození drží patu svého bratra. Nenechává odejít cizince, se kterým celou noc zápasil. • Pokud je Abrahám originalita a Izák kontinuita, pak je Jákob neústupnost.

• Jákob je biblický protějšek Odyssea. – muž neobvyklé lstivosti a bystrosti, muž mnoha zvratů a putování • ačkoli se čas od času dostává do doteku s božským, po většinu času žije na vlastní pěst, spoléhající spíše sám na sebe, na vlastní sílu a schopnost se o sebe postarat.

Jákob • z biblických postav nejracionálnější a nejnápaditější • je z nich ovšem také nejvášnivější • zakouší velké sny a stejně velké zármutky • je první z biblických postav, která se očividně zamiluje • . . . a velmi málo věcí v životě získává snadno – ale vytrvá a zvítězí

• V duchovním životě existují věci, které jsou zcela mimo naši vědomou kontrolu. Přicházejí odnikud, ve chvíli, kdy je nejméně očekáváme. • Pokud Abrahám symbolizuje naši cestu k Bohu a Izák dialog s Bohem, pak je Jákob obrazem chvíle, kdy se Bůh setkává s námi – neplánovaně, mimo rozvrh, neočekávaně; • vizi, hlas, volání nikdy nemůžeme předpovědět předem, ale přesto nás nenechávají neproměněné.

Jak se stalo s Jákobem, je podobně i s námi. Někdy se zdá, jako bychom se probudili ze sna a uvědomili si, jako by to bylo poprvé „Bůh je vpravdě na tomto místě, a já jsem to nevěděl“. Gen 28, 16: „Jistě je na tomto místě Hospodin, a já jsem to nevěděl!“ Místo se nezměnilo, ale my ano. Zkušenost tohoto typu nikdy nepřichází na naše vyžádání a nemůžeme si ji vynutit. Není to nic, co bychom dělali my, je to něco, co se nám stane. Zatímco jsme mysleli na jiné věci, vstoupili jsme do přítomnosti Boží.

• V modlitbě jsou chvíle, kdy mluvíme a jsou chvíle kdy je mluveno k nám. • Modlitba není vždy předpověditelná, není vždy záležitostí předem vyhrazeného času a denní povinností. modlitba je také otevřenost, zranitelnost. Bůh přichází jako překvapení, znenadání, probouzí nás ze spánku, zachycuje nás v pádu.

• Jacob zažívá své nejintenzívnější zkušenosti o samotě, v noci, uprostřed cesty. Právě za těchto přechodných putování, kdy je nejvíce otevřen neočekávanému, je Jákob tvořen, formován, skrze tato hraniční setkání na prahu snů a reality. • Během své cesty zpět domů z něj vyrůstá nový muž, zraněný a kulhající, avšak přece s novým, vítězným jménem.

• je zde ale ještě druhá dimenze modlitby, méně mysteriózní. • Spíše než by měla modlitba změnit svět, mění nás. hebrejské slovo lehitpalel, znamenající „modlit se", je reflexivní, a znamená doslova „soudit sám sebe“. Znamená to, že během modlitby má člověk uniknout z vězení sebe sama a vidět svět, včetně sebe samotného z vnějšku. Modlitba je místem, kde se neklidná první osoba, „já“ stává na chvíli tichou a začínáme si být vědomi, že nejsme středem universa.

• jediná otázka, která je dost silná, aby dala naší existenci smysl není „Co očekávám od života? “, nýbrž „Co očekává život ode mě? “. To je otázka, kterou slyšíme, když se opravdu modlíme. • Víc, než že by modlitba změnila Boha, změní nás. Nechává nás vidět, zakoušet, vědět, že „Bůh je na tomto místě“.

• 29, 9 -11 • KDYŽ JEŠTĚ S NIMI ROZMLOUVAL, PŘIŠLA RÁCHEL S OVCEMI SVÉHO OTCE; BYLA TOTIŽ PASTÝŘKA. JAKMILE JÁKOB UVIDĚL RÁCHEL, DCERU LÁBANA, BRATRA SVÉ MATKY, A JEHO OVCE, PŘISTOUPIL, ODVALIL KÁMEN Z OTVORU STUDNĚ A NAPOJIL OVCE LÁBANA, BRATRA SVÉ MATKY. JÁKOB PAK RÁCHEL POLÍBIL A HLASITĚ ZAPLAKAL

• Všímáme si ostrého kontrastu mezi dřívější scénou, když Abrahám posílá služebníka vybrat manželku pro Izáka rovněž u studny. Zde je to Jákob, a ne žena, kdo je aktivní. Odvalení kamene od studny je čin na který je třeba značné síly, a zřejmě i určitou odvahou jednat v rozporu s místními zvyky, což nejsou příliš atributy, které bychom očekávali od do této chvíle tichého Izákova syna. • Jákob je očividně ovládnut silnými emocemi. Políbí Ráchel, pláče. • Zdá se, že je to láska na první pohled.

Lea

TENDER EYES. . . • 29, 16 -19 • LÁBAN MĚL DVĚ DCERY. STARŠÍ SE JMENOVALA LEA, MLADŠÍ RÁCHEL. LEA MĚLA MÍRNÉ OČI, RÁCHEL BYLA KRÁSNÉ POSTAVY, KRÁSNÉHO VZEZŘENÍ. JÁKOB SI RÁCHEL ZAMILOVAL; PROTO ŘEKL: „BUDU TI SLOUŽIT SEDM LET ZA TVOU MLADŠÍ DCERU RÁCHEL. “ LÁBAN SOUHLASIL: „LÉPE, KDYŽ JI DÁM TOBĚ NEŽ NĚKOMU JINÉMU; ZŮSTAŇ U MNE. “

• slovo rakot, přeložené jako "tender" může rovněž znamenat "weak, sensitive, clouded, sensitive, soft. " Může to rovněž znamenat „atraktivní“, ale vzhledem k tomu, že text zdůrazňuje rozdíl od Ráchel, která je dvojnásobně zmíněna jako krásná, postavou a vzezření, je tento překlad nepravděpodobný. • Jákob se zamiloval do Ráchel, protože je krásná: to je základní myšlenka textu. Tato věta je velmi důležitá. • Když slyšíme, že Sára nebo Rebeka je krásná, jako bychom je viděli skrze oči Egypťanů nebo Filištínců. Toto je první místo v Písmu Svatém, kdy je fyzická krása spojována s láskou a kdy je důvodem ke sňatku.

• Jákob tedy sleduje své oči, což obecně není věc, která by byla ve Starém Zákoně považována za dobrou věc. • Eva sledoval své oči v touze po zakázaném ovoci. • Samuel, když se dívá na syny Jesseho, mezi kterými si Bůh vyhlédl příštího krále, nejprve vybírá Elíaba • 1 Sam 16, 6 -7: Když se dostavili a on spatřil Elíaba, řekl si : „Jistě tu stojí před Hospodinem jeho pomazaný. “ Hospodin však Samuelovi řekl: „Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, jak se dívá člověk. Člověk se dívá očima, Hospodin však hledí srdcem. “

• Jákob je ale velmi v lásce. Tóra nám to popisuje jedněmi z nejkrásnějších vět v Písmu: • 29, 20: Jákob tedy sloužil za Ráchel sedm let; bylo to pro něho jako několik dní, protože ji miloval.

Šaty v Genesis • se objevují 5 x • Jákob si bere Esauovy šaty aby před Izákem předstíral, že je Esau • Josef má „pestře tkanou suknici“, kterou pak bratři potřísní krví a přinesou Jákobovi • Támar odkládá vdovské šaty a převleče se za prostitutku • Josef a Potífarova žena – Tu ho chytila za oděv se slovy: „Spi se mnou!“ Ale on jí nechal svůj oděv v ruce, utekl a vyběhl ven. (Gen 39, 12)

Šaty v Genesis • Josef je oblečen jak Egypťan – A farao sňal z ruky svůj prsten, dal jej na ruku Josefovu, oblékl ho do šatů z jemné látky a na šíji mu zavěsil zlatý řetěz (Gen 41, 42). • …vždycky je oblečení znakem klamání, předstírání, oblečení usnadňuje podvod. • Izraelité jsou národem slyšeného, nikoli viděného – podobně Adam a Eva – příběh viděného a slyšeného

Šaty v Genesis • Ačkoli Josef své bratry poznal, oni ho nepoznali (Gen 42, 8). – suď podle vzhledu a nezachytíš hlubší pravdu o situaci a lidech. . . –. . . a možná mineš Boha samtného – Šema Israel

Lea • • strong woman cow mistress weary to tire make disgusted Pozornost je věnována Leiným očím a Ráchelinu tělu, a vidíme zde rozdíl mezi neviditelnou duší a viditelným povrchem věcí.

29, 22 - 26 LÁBAN SHROMÁŽDIL VŠECHNY MUŽE TOHO MÍSTA A USPOŘÁDAL HODY. VEČER VZAL SVOU DCERU LEU A UVEDL JI K JÁKOBOVI, A ON K NÍ VEŠEL. ZA SLUŽEBNICI SVÉ DCEŘI LEJI DAL LÁBAN OTROKYNI ZILPU. RÁNO JÁKOB VIDĚL, ŽE TO JE LEA. VYČÍTAL LÁBANOVI: „COS MI TO PROVEDL? COŽ JSEM U TEBE NESLOUŽIL ZA RÁCHEL? PROČ JSI MĚ OKLAMAL? “ LÁBAN ODVĚTIL: „U NÁS NENÍ ZVYKEM, ABY SE MLADŠÍ VDÁVALA DŘÍVE NEŽ PRVOROZENÁ. “

• Lábanovo oklamání Jákoba v důsledku přinese Jákobovi smutek do konce života. • Nastane napětí mezi Leou a Ráchel. • Nastane nenávist mezi jejich dětmi. • Jákob bude oklamán ještě jednou, tentokráte svými syny, když mu přinesou Josefovy šaty zmáčené krví – další příklad oklamání otce syny za pomoci šatů. • Ve výsledku bude Jákob zbaven svého syna na dlouhých 22 let – po stejnou dobu, jako byl Izák zbaven Jákoba. Sacks, J. , (2016) Essays on Ethics. A Weekly Reading of the Jewish Bible. Maggid Books & The Orthodox Union. New Milford, USA; Jerusalem, Israel. p. 36

• GEN 47, 8 -9: FARAO SE JÁKOBA OTÁZAL: „KOLIK JE LET TVÉHO ŽIVOTA? “ JÁKOB MU ODVĚTIL: „DNŮ MÉHO PUTOVÁNÍ JE STO TŘICET LET. LÉTA MÉHO ŽIVOTA BYLA NEČETNÁ A ZLÁ, NEDOSÁHLA LET ŽIVOTA MÝCH OTCŮ ZA DNŮ JEJICH PUTOVÁNÍ. “

• Lában shromáždil „všechny muže toho místa“ aby byli svědky uzavření manželství. Tito muži možná ani nevěděli, že slíbenou nevěstou byla Ráchel.

• A tak Jákob, důvěřující Lábanovi, se žení s tou, která je v jeho očích nesprávná nevěsta. Nakonec, jak se dozvíme, se Jákob ožení i s Ráchel, ale neštěstí se již stalo. Výsledkem je nekončící tragédie. • Ráchel má krásu; Lea má děti, šest chlapců, polovinu z dvanácti kmenů Izraele. Obě manželky jsou jedna druhé zdrojem bolesti: Ráchel, protože nemá děti, Lea, protože se cítí nemilována. Tragédie se přenese do následující generace, kdy vznikne mezi dětmi obou žen závist, které se změní v nenávist k upřednostňovanému Josefovi, milovanému synu Ráchel.

Jakobovy děti • Lea – – – Ruben Šimeon Levi Juda Isachar Zabulón • Zilpa – Gad – Ašer • Ráchel – Josef – Benjamín • Bilha – Dan – Neftalí

• Dokonce i věta, kterou Lában použije, aby ospravedlnil oklamání Jákoba „U nás není zvykem, aby se mladší vdávala dříve než prvorozená. “ je hluboce ironická. Věděl Láíban, že právě takto kdysi podvedl Jákob Ezaua? Ironie je možná nezamýšlená. • Lában možná nevěděl, ale my, čtenáři, víme. A podobně věděl i Jákob.

Láska

• Může se ale ještě jednat o jinou věc. Sloveso „milovat“ se v Genesis nevyskytuje příliš často. Emocionální prožívání postav je nám obvykle skryto, pokud se tedy o nějakých emocích dozvíme, tají velkou literární sílu. Stojí tedy za pozornost, že sloveso „milovat“ se objevuje hned třikrát v popsání Jákobových citů k Ráchel: – „Jákob si Ráchel zamiloval“ (29, 18). – „Jákob tedy sloužil za Ráchel sedm let; bylo to pro něho jako několik dní, protože ji miloval" (29, 20) – „I vešel Jákob také k Ráchel a miloval ji více než Leu " (29, 30)

I vešel Jákob také k Ráchel a miloval ji… Gen 29, 30 • tohle bychom očekávali a doufali v to. • Jákob má nyní dvě manželky, sestry, něco, co bude později zakázáno v židovském zákoně – situace plná tenze • ale náš první dojem je, že všechno půjde dobře

…více než Leu Gen 29, 30 • toto očekávání je zničeno následujícím slovem mi. Leah – „více než Leu“ • toto není jen neočekávané – je to gramaticky nemožné – nelze napsat X také miloval Y více než Z – „také“ a „více než“ kontradikuje jedno druhé • jedná se o jeden z vzácných případů, kdy Tóra záměrně používá „rozbitou“ syntax, aby znázornila rozbité vztahy

• 29, 30 • I VEŠEL JÁKOB TAKÉ K RÁCHEL A MILOVAL JI VÍCE NEŽ LEU, A SLOUŽIL U NĚHO JEŠTĚ DALŠÍCH SEDM LET.

• následuje ovšem další – šokující – verš: – „The Lord saw that Lea was hated“ – Když Hospodin viděl, že Lea není milována (Gen 29, 31) • = čteme o tom, jak se Lea cítila • Lea věděla, a věděla to sedm let, že Jákob vášnivě miluje Ráchel

• 29, 31 • KDYŽ HOSPODIN VIDĚL, ŽE LEA NENÍ MILOVÁNA, OTEVŘEL JEJÍ LŮNO. RÁCHEL VŠAK ZŮSTALA NEPLODNÁ. • GOD SAW THAT LEAH WAS HATED

• Slova „Bůh viděl“ znamenají, že Bůh vnímal Leino ponížení. Lábanův úskok měl lidské následky, která se ukázaly tragickými. Lea vnitřně pláče pro muže, kterému byla dána jako výsledek otcovy lsti, pláče pro muže, který miluje jinou.

• 30, 14 – 15 • VE DNECH, KDY SE ŽALA PŠENICE, VYŠEL RÚBEN A NALEZL NA POLI JABLÍČKA LÁSKY A PŘINESL JE SVÉ MATCE LEJI. RÁCHEL VŠAK NA LEU NALÉHALA: „DEJ MI PROSÍM NĚKOLIK TĚCH JABLÍČEK LÁSKY OD SVÉHO SYNA!“ ALE ONA JI ODBYLA: „COPAK JE TO MÁLO, ŽES MI VZALA MUŽE? CHCEŠ MI VZÍT I JABLÍČKA LÁSKY OD MÉHO SYNA? “ RÁCHEL ŘEKLA: „TAK AŤ ZA TA JABLÍČKA LÁSKY OD TVÉHO SYNA SPÍ TUTO NOC S TEBOU. “

Později se dozvíme, že tytéž city choval Jákob k Ráchelinu synu Josefovi; třikrát text mluví o jeho lásce k němu, jedenkrát, tak jako kdysi u Ráchel, komparativně, tak jako Jákob miloval Ráchel víc než Leu, podobně 37, 3: „Izrael Josefa miloval ze všech svých synů nejvíce“ Láska je emoce; láska je ctnost; láska je konečným poutem mezi duší a duší. Avšak bez spravedlnosti je láska samotná neschopna podepřít svět, samotná láska dokonce neumí ani udržet mír uvnitř rodiny.

• Jákobova láska k Ráchel, a později k Josefovi, je příčinou konfliktu mezi jeho dvěma manželkami a jejich syny, a Jákob za nic těžce zaplatí. Jak těžce bude patrné o mnoho roků později, když bude mluvit k faraónovi v Egyptě, poté, co se ukáže, že jeho ztracený syn je nyní mocným mužem: „Léta mého života byla nečetná a zlá" (47, 9). V celé Genesis nenajdeme žádné podobné vyjádření a celá věc je o to křiklavější, že Jákob se po dlouhé době znovu setkal s Josefem, o kterém se domníval, že jej již nikdy neuvidí. Láska není všechno, neboť nechává méně milovanou se cítit nemilovanou; výsledkem je konflikt a občas i tragédie.

• Příběh Jákoba, jeho manželek a jejich dětí nás učí, že láska samotná ještě není všechno. Musí být rovněž přítomna spravedlnost, rovnost, reflexe o tom, jaké mají moje city dopad na druhé. • Na konci příběhu se dozvídáme, že to byla Lea, méně milovaná, kdo dá Izraeli jeho svaté kněžstvo kmene Levi, a jeho krále, potomky kmene Juda.

• 29, 31 - 33 • KDYŽ HOSPODIN VIDĚL, ŽE LEA NENÍ MILOVÁNA, OTEVŘEL JEJÍ LŮNO. RÁCHEL VŠAK ZŮSTALA NEPLODNÁ. LEA OTĚHOTNĚLA, PORODILA SYNA A POJMENOVALA HO RÚBEN (TO JE HLEĎTESYN) ; ŘEKLA TOTIŽ: „HOSPODIN VIDĚL MÉ POKOŘENÍ; NYNÍ MĚ UŽ BUDE MŮJ MUŽ MILOVAT. “ OTĚHOTNĚLA ZNOVU, PORODILA SYNA A ŘEKLA: „HOSPODIN USLYŠEL, ŽE NEJSEM MILOVÁNA, A DAL MI TAKÉ TOHOTO. “ POJMENOVALA HO TEDY ŠIMEÓN (TO JE VYSLYŠ-[BŮH]).

Lea • Jákob má jednu ženu pro lásku, druhou pro potomstvo. • Když se Lea stala Jákobovou ženou, zcela a rychle přijala i Jákobova Boha (mluví o „the Lord, “ YHWH) • Ve skutečnosti mluví Lea o Bohu mnohem více než sám Jákob.

• 29, 32 - 35 • LEA OTĚHOTNĚLA, PORODILA SYNA A POJMENOVALA HO RÚBEN (TO JE HLEĎTE-SYN) ; ŘEKLA TOTIŽ: „HOSPODIN VIDĚL MÉ POKOŘENÍ; NYNÍ MĚ UŽ BUDE MŮJ MUŽ MILOVAT. “ OTĚHOTNĚLA ZNOVU, PORODILA SYNA A ŘEKLA: „HOSPODIN USLYŠEL, ŽE NEJSEM MILOVÁNA, A DAL MI TAKÉ TOHOTO. “ POJMENOVALA HO TEDY ŠIMEÓN (TO JE VYSLYŠ-[BŮH]). • A ZNOVU OTĚHOTNĚLA, PORODILA SYNA A ŘEKLA: „TENTOKRÁT SE UŽ MŮJ MUŽ PŘIDRUŽÍ KE MNĚ, PONĚVADŽ JSEM MU PORODILA TŘI SYNY. “ PROTO SE JMENUJE LÉVI (TO JE PŘIDRUŽITEL). A ZNOVU OTĚHOTNĚLA, PORODILA SYNA A ŘEKLA: „ZASE MOHU VZDÁVAT CHVÁLU HOSPODINU. “ PROTO HO POJMENOVALA JUDA (TO JE TEN, KDO VZDÁVÁ CHVÁLU). A PŘESTALA RODIT.

• Hospodin viděl mé pokoření • Hospodin uslyšel, že nejsem milována • Tentokrát se už můj muž přidruží ke mně • …ve všech těchto větách je stálá úzkost

• Lea doufá, že narození Rúbena způsobí, že si jí Jákob všimne. Nestalo se tak – víme to, neboť Lea vyjadřuje podobnou naději po narození Šimeóna. Rúben si celý život ponese vědomí matčiny křehkosti a nedostatku pozornosti otce. Je významné, že je to Lea, a ne Jákob, kdo Rúbenovi a Šimeónovi dává jména. Zdá se, jako by zde Jákob vůbec nebyl.

• GEN 30, 1 -2 • KDYŽ RÁCHEL VIDĚLA, ŽE JÁKOBOVI NERODÍ, ŽÁRLILA NA SVOU SESTRU A NALÉHALA NA JÁKOBA: „DEJ MI SYNY! NEDÁŠ-LI, UMŘU. “ JÁKOB VZPLANUL PROTI RÁCHEL HNĚVEM A OKŘIKL JI: „COŽ MOHU ZA TO, ŽE BŮH ODPÍRÁ PLOD TVÉMU ŽIVOTU? “

• „I will die“ je skoro hysterické • Jákobova odpověď je mnohem horší • Jeho láska se promění ve vztek, a slova, kterými stroze Ráchel okřikl, jsou jen opravdu velmi vzdáleně zbožná – Ráchel je o 7 let starší – Jákobova láska pro ni není vše: zdá se, že Jákob to naprosto nechápe

Když čteme výčet Leiných synů povrchně, zdá se, že tyto verše nejsou nic jiného než genealogie, seznam narozených, takového druhu, jak známe z mnoha míst v Genezi. Když však čteme pozorně, soustředěni na Leinu bolest, co slyšíme je srdcervoucí. Lea pláče po pozornosti. Každé z prvních třech jmen je pláčem k svému manželu Jákobovi – aby viděl, slyšel, přilnul, všiml si, miloval. Významné je, že je to Lea, ne Jákob, kdo dává třem synům jména.

• Naneštěstí, nedostatek vztahu mezi Jákobem a Leou při narození jejich dětí se přenese i do následujících let. Jákobův vztah s Rúbenem, Šimeonem a Levim se rozbije kompletně, s Rúbenem po epizodě s pohovkou Bilhy, se Šimeónem a Levim po incidentu v Šechemu. • Na své smrtelné posteli Jákob tyto své syny prokleje místo aby jim požehnal. Navzdory tomu ale z kmene Levi povstanou všichni duchovní vůdci Izraele: Mojžíš, Áron, Miriam, a nakonec všichni kohanim a leviim (kněží a levité); z Judova kmene přijdou králové, David a jeho potomci.

• Jákob je jiný než ostatní patriarchové. Když myslíme na Abraháma, napadnou nás pojmy jako laskavost a pohostinnost, v souvislosti s Izákem myslíme na oběť a bázeň. Idea, která přichází v souvislosti s Jákobem je boj. • Už v lůně své matky bojuje se svým bratrem. Bojuje o prvorozenectví a požehnání. Definující scéna jeho žvita je soubj v noci s neznámým cizincem. • Obě jeho jména, Jákob, „ten, který uchopil za patu“ a Izrael „ten, kdo zápasil s Bohem a zvítězil“ v sobě nesou konflikt.

Láska • Ale skrze bolestivou zkušenost se Jákob musí naučit pravdu o lásce; že nejenom spojuje, nýbrž také rozděluje. • Tak tomu bylo v jeho dětství, když Rebeka milovala jej a Izák Ezaua. Bylo tomu tak i tehdy, když se oženil se dvěma sestrami. • Potřetí tomu tak bude, když si zamiluje Josefa více než ostatní syny. Co se Jákob naučil – a co se musíme naučit spolu s ním, když slyšíme jeho příběh – je, že láska samotná nestačí. Musíme se také naučit soucítit s těmi, kteří se cítí nemilováni.

Láska • příběh začal láskou • Jákob miloval Ráchel a miloval ji na první pohled – v Tóře není žádný jiný takový příběh – když poprvé vidíme Abraháma, je již ženat se Sárou – Izákovi je nevěsta vybrána – Jákob ale miluje • Láska sjednocuje – ale také rozděluje – toho, který není milován, nebo je milován méně, ponechává opuštěného, zapomenutého osamělého

Láska • Láska sjednocuje – ale také rozděluje – toho, který není milován, nebo je milován méně, ponechává opuštěného, zapomenutého osamělého • Toto je důvod, proč nelze vybudovat společnost, komunitu nebo rodinu jen na lásce samotné – musí zde být též spravedlnost a rovnoprávnost

Láska • slovo „láska“, ahava, se objevuje v knize Genesis 11 x • …pokaždé, když je zmíněna, značí konflikt – Izák miluje Esaua a Rebeka miluje Jákoba – Jákob miluje Josefa, prvorozeného od Ráchel, víc než jiné syny – Bůh Abrahámovi: vezmi svého syna, svého jediného syna, kterého miluješ… (Gen 22, 2)

Láska • láska je partikulární, spravedlnost univerzální • „all you need is love“ – kéž by tomu tak bylo; ale není. – máme milovat, ale nikdy přitom nezapomínat na ty, kdo se cítí nemilováni – oni jsou také lidé, také mají své city, také jsou obrazy Božími.