Vukov metody 1 Metody dialogick rozhovor formou otzek

Výukové metody 1 Metody dialogické rozhovor – formou otázek a odpovědí se osvětluje určitý jev a žáci jsou vedeni k novým poznatkům, může být použit ve všech etapách vyučovacího procesu: při sdělování nových poznatků, při upevňování vědomostí, při zkoušení, při opakování učiva efektivita spočívá v „umění klást otázky“

Výukové metody 2 Technika kladení otázek: volit otázky vedoucí k přemýšlení žáků, ne k pocitu, že se je vyučující snaží nachytat pomůcka – Otázka – Odmlka – Osoba začínat jednoduchými otázkami, chválit, tiché odpovědi zopakovat nahlas ostatním, špatné odpovědi nezesměšňovat, klást otázky co nejvíce žákům (i těm, co nejsou v učitelově zorném poli)

Výukové metody 3 formulovat otázky stručně a jasně, nepokládat jich více najednou, nedávat otázky mlhavé s bezpočtem správných odpovědí zkušení učitelé kombinují výklad s otázkami a ptají se 1 -4 x za minutu otázky zjišťovací a doplňovací „technika“ úspěšných odpovědí žáků v souvislosti s učitelovou neverbální reakcí

Výukové metody 4 převládají ve výuce otázky na zjišťování fakt nebo vědomostí vyššího řádu? 70 -80% otázek učitelů směřuje k vybavování fakt pomůcka pro správně položenou otázku k přemýšlení: „proč? “, „jak? “, „co by se stalo, kdyby…? “ promyslet si otázky do hodiny předem chyby při kladení otázek: složitá slovní zásoba, málo času na odpověď, nedostatečná odměna, neschopnost položit jednodušší otázku výhody a nevýhody

Výukové metody 5 Diskuse – volně plynoucí konverzace, při níž žáci vyjadřují své myšlenky a názory a poslouchají, co říkají ostatní ze skupiny Kdy jsou přínosné? když se vyučující potřebuje seznámit s názory žáků nebo tyto názory jsou zajímavé pro ostatní když se téma týká spíše hodnot, postojů a pocitů než faktických znalostí když je třeba, aby se žáci naučili utvářet si vlastní názory a posuzovat názory ostatních

Výukové metody 6 „nesprávné“ názory mohou být změněny po konfrontaci s názory jinými poselství diskuse: „Cením si vašich zkušeností a zajímá mě váš pohled na věc. “ prospěch diskusí: citová výchova, empatie, sociální a morální hodnoty, vzájemné poznání, sdílnost.

Výukové metody 7 Plánování diskuse 1) otevřený konec, soustředění spíše na obsah, není daný cíl 2) pevně daný cíl, postupně vyplývají důležitá sdělení a závěry, která se ihned zapisují při větších kolektivech diskuse v menších skupinách diskuse je nesoutěživá, přátelská, objevná, všechny názory by měly být respektovány

Výukové metody 8 didaktické hry rozhodovací hry – dvojice či trojice, kartičky s výrazy, názvy, postupem, úkony, jde o čas, přesnost, lze zařadit i „falešné kartičky“ Kviz – soutěže mezi skupinami, dobré k oživení opakování Pyramida – nejprve dvojice, výměna informací, pak čtveřice, osmičlenné skupiny, vynesou závěr o shodách, rozdílech, diskutují metody využívající moderní technické prostředky (počítač, e-learning) netradiční metody (sugestopedie)

Techniky zapamatování 9 nestačí opakování poznámek, pročítání, je nutné trénovat i vybavování důležitý je dostatek času, stres a přílišná snaha zapamatování ztěžují 1) průběžné opakování – pokud není čas opakovat, bude spousta času zapomenout, nejvíce si pamatujeme na začátku a konci hodiny (sem zařadit shrnutí, opakování)

Techniky zapamatování 10 2) opakovací testy – krátké testy, žáci přesně vědí, co mají umět, úspěch motivuje 3) mnemotechnické pomůcky – začáteční písmena atd. , lze vymyslet vlastní opakovací činnosti žáci vítají, budou-li v nich úspěšní a činnosti budou zábavné a zajímavé, náročně koncipované opakování odradí pomalejší žáky 4) E-U-R – evokace (co již vím), uvědomění (co potřebuji vědět), reflexe (co jsem se dozvěděl nového)

Činitelé výuky 11 Žák sekundární školy pubescence, adolescence ( pojem zaveden od 19. století) dříve období „bouře a vzdoru“, dnes 80% dospívajících nevykazuje známky psychologických problémů, stresu, neklidu častější problémy u dívek, u chlapců zase nápadnější forma soužití rodičů a dětí – tolerance až lhostejnost homogenní skupiny v pubescenci, zvláště potřeba párového přátelství, v adolescenci zájem o druhé pohlaví

Činitelé výuky 12 Žák sekundární školy abstraktní myšlení otázka identity – touha se odlišit, být „svůj“ a zároveň někam patřit pocity křivdy, negativní hodnocení, podcenění x výkonové a kázeňské požadavky žáci oceňují respekt k jejich názoru a projeveným potřebám

Činitelé výuky 13 Žák sekundární školy subkultury mládeže – vzdělávání je uváděním do kultury (enkulturace) ústřední úkol – vybudování identity v široké nabídce možností cílů, postojů a přesvědčení, je třeba vždy nově zdůvodňovat, konstruovat „Pád socialistického režimu nás „odsoudil ke svobodě“, ale vést vlastní svobodný život vyžaduje rozhodnutí, odvahu, úsilí. “ (Kalhous, Obst, 2002)

Činitelé výuky 14 Žák sekundární školy subkultura – individualismus a kolektivismus současně vytváření identity prací, globalizace, kontrakultura socioekonomická diferenciace žáků – nejvýznamnější faktor - vzdělání rodičů, efekt sv. Matouše

Činitelé výuky 15 Žák sekundární školy nadaný žák – školní nadání, tvořivá produktivita vnější diferenciace – má být prováděna co nejpozději, v prostředí elitních škol vysoké nároky, co žák neudělá dokonale, je selháním – perfekcionismus vnitřní diferenciace – důležitá správná diagnostika stupně a zaměření nadání

Činitelé výuky 16 Žák sekundární školy žáci se speciálními vzdělávacími potřebami – se zdravotním postižením, sociálním znevýhodněním nebo zdravotním znevýhodněním děti, žáci, studenti se zdravotním postižením mají právo na bezplatné speciální učebnice, didaktické a kompenzační pomůcky poskytované školou integrace – sjednocení, scelení, spojení dobře lze integrovat zrakově a tělesně postižené, obtížněji těžce sluchově postižené a děti s více vadami

Činitelé výuky 17 Žák jiného etnika a žák s jiným mateřským jazykem kompenzační a pozitivní vzdělávání romské etnikum Kde je zakopán pes? nízká úroveň vzdělání romských rodičů děti nemají doma místo na přípravu do školy děti přicházejí s jazykovým handicapem nedostatečná připravenost učitelů na vzdělávání romských dětí absence systematické politiky na podporu vzdělávacích šancí romských dětí

Činitelé výuky 18 Učitel učitelské povolání je normováno nejvíce ze všech povolání (vědomosti, vlastnosti, chování, soukromý život) vysoké požadavky – frustrace antinomie učitelské práce: pomoc x manipulace moc x bezmoc výchova nemá konec respektování individuality a vedení k respektu odborná kvalifikace x obecně lidská vzdělanost

Činitelé výuky 19 Učitel expert – člověk, který díky svému vzdělání a zkušenosti dokáže dělat věci, které my ostatní lidé neumíme, nebo je dělá spolehlivěji a efektivněji (Waterman, 1989) 60. léta 20. století – expert musí umět především „myslet“ učitel se stává expertem po nejméně deseti tisících odučených hodin učitelé – experti vyžadují na přípravu dobré hodiny mnohem více času než začátečníci

Činitelé výuky 20 Učitel experti mají důležité dovednosti zautomatizované (struktura hodiny) a jejich práce je tak předvídatelná citlivěji přizpůsobují své jednání situaci a kontextu (reagují na neverbální signály rychleji) pružněji reagují na novou situaci, improvizují (nenechají se vyvést z míry nesouvisejícími otázkami, pomalým tempem apod. ) rychle rozpoznají klíčové znaky situace

Činitelé výuky 21 Učitel kompetence učitele pomáhající profese – zdravotníci, soudci, advokáti, auditoři, projektanti, architekti, učitelé, psychologové pečující lidský vztah – původně projev milosrdenství, později povinnost obce a státu, občan má na ni nárok, pomáhání se zprofesionalizovalo (pomoc pozitivně zaměřená, pomoc krizová) Kdo se může stát dobrým pracovníkem pomáhajících profesí?

Činitelé výuky 22 Učitel sebereflexe standardy učitelské profese www. nbpts. org vyhoření – „burnout“ syndrom učitelé, horníci, lékaři praxe 1 -10 let – neuróza 8, 3% praxe 20 a více let – neuróza 30% antistresové místnosti, změna školního prostředí, populace žáků jako např. v managementu „job rotation“ ve Švýcarsku po 7 -8 letech 1 rok tzv. sabatiklu (volna)

Typologie učitelů 23 Podle Caselmanna: logotrop – zaměřený na vědu, široké odborné vzdělání, získává žáka pro obor paidotrop – zaměřený na žáka, stěžejní smysl vidí ve výchově, podněcuje k zájmu o vzdělání, utváří žáka jako osobnost Podle Zaborowskeho: autoritativní, demokratický, liberální etický kodex pedagoga?

Jak zvládnout třídu? 24 zaujměte třídu vyvarujte se podivností buďte spravedliví buďte zábavní vyvarujte se zbytečného vyhrožování buďte dochvilní nepodléhejte hněvu vystříhejte se přílišné důvěrnosti poskytujte příležitosti pro odpovědnost usměrňujte pozornost nepokořujte děti buďte ve střehu užívejte pozitivní mluvy buďte si jisti mějte ve věcech pořádek

Jak vést třídu? 25 1. fáze - formální autorita první dojem, neverbální komunikace, rovný postoj, oční kontakt, sebevědomý tón hlasu zásady pro účinné plnění instrukcí žáky: těsná blízkost, kontakt očima, položení otázky („TOP“), neseďte za katedrou, nebojte se být neoblíbení

Jak vést třídu? 26 2. fáze – přechod od formální autority k osobní autoritě učitele (trvá měsíce) projevujte zájem o práci každého žáka stanovte jasná pravidla oslovujte žáky jménem užívejte „prosím“ a „děkuji“ buďte trpěliví nebojte se zasmát mějte profesionální přístup snažte se zabránit vytvoření psycholog. bariér systémy a pravidla, jak získat ticho?

Vztah učitel – žák a rovné možnosti 27 předsudky a stereotypy učitele ovlivňují jeho očekávání, která se týkají studijních výkonů žáků (učitel se domnívá, že žák je dobrý – bude dobrý, učitel se domnívá, že žák je špatný – bude špatný) nedávat nízká očekávání žákům najevo všichni potřebují pocit důstojnosti, smysluplnosti, sebeúcty žákům nestačí být jen tolerováni sledovat, komu pokládáme otázky, s kým máme oční kontakt, s kým žertujeme, jak opravujeme práce