vod do studia jazyka 2 Mluven a psan

Úvod do studia jazyka – 2. • • Mluvená a psaná podoba jazyka Japonské písmo

Mluvený a psaný jazyk § Mluvená podoba • vyvíjela se postupně společně s člověkem § Psaná podoba • vznik před 5 tis. lety • u jednotlivých kultur velké rozdíly § Rozdíly: • diachronní pohled • současný stav: • forma a obsah, záznam a přenos, prostor a

Rozdíly § Psaný jazyk: • • • obsahová sevřenost převažuje monolog delší a složitější souvětí výrazová sevřenost chybí přímý kontakt nemožnost aplikovat některé jazykové prostředky a neverbální komunikaci • nereaguje na změny v jazyce

Vývoj písma § Z jednoduchých obrázků § ALE: § Kdy se z obrázků stane písmo?

Vývoj písma § Písmo • označuje určitou jazykovou jednotku • když se obrázky přestanou vztahovat k předmětu, ale spojí se s jazykovou jednotkou • nejstarší: Egypt, Sumer, Čína, říše Mayů

Sumerské klínové písmo

Ideografická písma § § § = Slovní písma Ideogramy Znak označuje slovo Rébusový zápis Např. : čínské znaky Piktografické = obrázkové písmo • znaky - podoba původních obrázků – stylizace a zjednodušení • některá nerozluštěna • př. : hieroglyfy

Egyptské hieroglyfy

Mayské písmo

Slabičné písmo Z ideografického písma Znak označuje slabiku Menší počet znaků Např. : indické písmo dévanágarí

Dévanágarí

Hlásková abeceda První – Féničané 1 znak = 1 foném V současnosti nejrozšířenější Např. : ? ? ? Azbuka, abeceda

Azbuka

Vývoj u nás 9. st. – Konstantin a Metoděj – hlaholice Přijetí latinky 9. /10. st. – Makedonie - cyrilice

Cyrilice

JAPONSKÉ PÍSMO Charakteristika a vývoj

Jaké systémy využívá japonština k písemnému záznamu? 1. ______? 2. ______? 3. ______? 4. ______? Tzv. kandži kana madžiri / kandži kana rómadžiri Př. : このTシャツは本当にキレイだな。

Klasifikace kandži Podle grafické struktury – tzv. rikušo 1. šókeimodži – piktogramy, ikony (木) 2. šidžimodži – nedělitelné, naznačují abstraktní představu (中) 3. kaiimodži – ideogramy (休) 4. keiseimodži – fonogramy (燃) 5. tenčúmodži – varianty, znaky odvozené ( 老 → 考) 6. kašamodži – fonetické výpůjčky (来)

Zvláštní skupiny kandži Kokudži ◦ znaky vytvořené v Japonsku ◦ velké množství – používá se jich jen pár ◦ Př. : 働、畑、峠 Kokkun ◦ znaky, kterým byl v japonštině přiřazen jiný význam ◦ Př. : 沖

Specifická použití znaků Furigana 振り仮名 Okurigana Atedži 送り仮名 当て字

Další znaky Nejsou to kandži – nemají lexikální význam, ani vlastní čtení Odoridži: 々 ヽ ゝ Malé ke - ヶ(箇) ◦ 一ヶ月、霞ヶ丘 - Kasumigaoka Interpunkční znaménka

Interpunkční znaménka Čárky: 、, Tečky: 。. Nakaguro: ・ Závorky a citační znaménka: 「」『』（） Ostatní: ~ ! ?

Způsob zápisu Bez mezer mezi slovy Tategaki ◦ svisle – zprava doleva ◦ knihy Jokogaki ◦ vodorovně – zleva doprava ◦ odborné články Více řad interpunkčních znamének

Styly písma 5 základních stylů písma 1. kaišo – běžný styl 2. gjóšo – semikurzivní styl 3. sóšo – trávový styl ◦ kaligrafie 4. tenšo – pečetní styl ◦ osobní razítka 5. reišo – mnišský styl

Styl kaišo Styl sóšo Styl gjóšo

Styl tenšo Styl reišo

Styly čtení Modžijomi (文字読み) – čtení znaků ◦ kunjomi ◦ onjomi ◦ džúbako – kombinace onjomi a kunjomi ◦ jutó – kombinace kunjomi a onjomi ◦ nanori – čtení používáno ve vlastních jménech Kotobajomi (言葉読み) – četba celého slova ◦ 明日、日本、文字 ◦ atedži – タバコ　煙草

Transkripce japonštiny Hepburnova transkripce ◦ ve světě nejpoužívanější Nippon-siki ◦ standardizovaná forma přepisu Kunrei-siki JSL Český (slovenský) přepis

Vývoj japonského písma Do cca 5. st. Japonci neměli vlastní písmo Od cca 5. st. - seznámili se s vyspělou čínskou kulturou – postupně přizpůsobovali čínské znakové písmo ◦ čínský zápis byl nejprve předčítán sinojaponsky ◦ později byl k významům těch znaků, pro které existovalo ekvivalentní slovo v japonštině, tento ekvivalent přiřazen ◦ zásadní rozdíly i ve slovosledu a gramatice – označovány v čínském textu soustavou značek Cca 9. st. - ze znaků, resp. manjógany se vyvinula 2 slabičná písma (souhrnně kana　仮名)

Manjōgana Fonetické (spíše než sémantické) použití znaků (šakuon 借音) Zprvu se pro určitou japonskou slabiku (móru) používala řada znaků, postupně se počet ustálil Báseň 17/4025 z Manjōšū : 之乎路可良　多太古要久礼婆　波久比能海安佐奈藝思多理　 船梶母我毛 志雄路から　ただ越え来れば　羽咋の海　朝凪したり　船梶 もがも Šijodžikara tadakoekureba hakuhinoumi asanagišitari funekadžimogamo

Katakana かたかな（片仮名） Kdo ji vytvořil? K čemu byla používána? Z čeho vznikla?

Katakana かたかな（片仮名） Vytvořena buddhistickými mnichy (polovina 10. st. ) Původně používána pro vysvětlování učených spisů a pro oficiální texty Později (12. st. ) – znaky + katakana např. i v pohádkách „Kata“ = část → katakana znaků V ◦ ◦ současnosti: fce kurzívy cizí slova zvýraznění slova citoslovce vznikla z částí čínských

Hiragana ひらがな（平仮名） Kdo ji vytvořil? K čemu byla používána? Z čeho vznikla?

Hiragana ひらがな（平仮名） Původně používána v literárních dílech a soukromé korespondenci Vznikla u císařského dvora V raném stádiu používána ženami – onnade (ženská ruka) Nazývána také jako „písmo žen“ Od konce 9. st. – používána i pro zápis poezie (Kokinšú, 905) „Hira“ = běžný, snadný, zakulacený (charakterizuje tvar hiragany) → Hiragana vznikla zjednodušením celých čínských znaků

Hiragana ひらがな（平仮名） V současnosti: ◦ pomocná slova ◦ gramatické koncovky ◦ určité významové okruhy slov

Konvence pro používání kany 仮名遣い（かなづかい） Teika kanazukai　(定家仮名遣い）- Fudžiwara no Teika (1162 -1241) Rekišiteki kanazukai　（歴史的仮名遣い） Gendai kanazukai (現代仮名遣い）= Šinkanazukai　(新仮名遣い） - 1946

Změny způsobu zápisu období Meidži (po r. 1868) – J myslitelé si začali uvědomovat přílišnou složitost písma a obtížnost přejímání všeho nového pozdní 19. st. - Gembun ičči undó （言文一致運動） = Hnutí za jednotu mluveného a psaného jazyka 1887 – vydán soubor 2000 čínských znaků doporučených pro výuku na ZŠ a SŠ 1900 - 1. reforma záznamu J (zredukován počet variantních forem kany a některých znaků)

Změny způsobu zápisu po WWII – obnovení diskuzí o zjednodušení písma, pokračuje dodnes 1946 - „Znaky náležitého použití“ (Tójó kandži hjó 当 用漢字表) – 1850 znaků 1947 - 1950 – reforma písma 1968 – k základní tabulce přidáno dalších 115 znaků používaných ve jménech 1981 – další závazná norma –„Znaky běžného užití“ (Džójo kandži hjó 常用漢字表) - 1945 znaků