ZVUKOV STRNKA JAZYKA 1 VKLAD TERMINOLOGIE HLSKOSLOV FONETIKA

ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA 1 VÝKLAD

TERMINOLOGIE � HLÁSKOSLOVÍ � FONETIKA = nauka o zvukové stránce jazyka = nauka o hláskách (fónech) � FONOLOGIE = nauka o fonémech, tj. těch hláskách, které v daném jazyce jsou schopny rozlišovat význam. � ORTOFONIE � ORTOEPIE = zásady správného tvoření hlásek = zásady správné výslovnosti

MLUVNÍ ORGÁNY / MLUVIDLA � ÚSTROJÍ DÝCHACÍ (RESPIRAČNÍ) � Vzniká zde výdechový proud vzduchu. � ÚSTROJÍ HLASOVÉ (FONAČNÍ) – hlasivky � Vzniká zde základní tón. � ÚSTROJÍ HLÁSKOVACÍ (MODIFIKAČNÍ) � Vznikají jednotlivé hlásky a jejich spojení.

HLÁSKA = FÓN � HLÁSKA = nejmenší jednotka lidské řeči. � SOUHLÁSKA (KONSONANT)–akusticky je základem šum � SAMOHLÁSKA � DVOJHLÁSKA (VOKÁL) – akusticky je základem tón (DIFTONG) = spojení dvou samohlásek v jedné slabice. Původní česká je ou, ostatní (au, eu, ie) jsou ve slovech přejatých.

SLABIKA = SYLABA �= základní stavební jednotka řeči, artikulační minimum. � Základem je jedna samohláska či dvojhláska, výjimečně souhláska (tzv. slabikotvorné souhlásky – r, l). � Slabika otevřená končí samohláskou (ko-lo), zavřená souhláskou (tr-čet).

FONETICKÁ TRANSKRIPCE = FONETICKÝ PŘEPIS � Užívá se k zachycení zvukové podoby jazyka. � Uvádí se vždy v hranatých závorkách [], užívají se písmena malé abecedy. �K transkripci evropských jazyků se užívá systém značek vytvořený Mezinárodní fonetickou asociací. V běžné praxi užíváme zjednodušenou transkripci (např. české souhlásky s diakritikou).

SAMOHLÁSKY � Podle polohy jazyka: � ZJEDNODUŠENÝ VÝSLOVNOSTNÍ TROJÚHELNÍK I U E přední O A střední vysoká středová nízká zadní

SAMOHLÁSKY � Podle délky (kvantity): � KRÁTKÁ : DLOUHÁ = 2 : 3 � Podle postavení rtů: � ZAOKROUHLENÉ – o, u � NEZAOKROUHLENÉ – a, e, i

SOUHLÁSKY � Podle místa artikulace: � RETNÉ – b, p, m � RETOZUBNÉ – v, f � ZUBODÁSŇOVÉ – PŘEDNÍ – d, t, n, z, s, c l, r, ř � – ZADNÍ – ž, š, č � PŘEDOPATROVÉ – ď, ť, ň, j � ZADOPATROVÉ – g, k, ch � HRTANOVÉ – h, ráz

SOUHLÁSKY � Podle způsobu artikulace: � ZÁVĚROVÉ – b, p, d, t, ď, ť, g, k, m, n, ň � ÚŽINOVÉ – v, f, z, s, ž, š, j, h, ch, l, r, ř � POLOZÁVĚROVÉ – č � Podle znělosti většina tvoří páry znělá – neznělá: � b – p, v – f, d – t, ď – ť, z – s, ž – š, g – k, h – ch

� Děkuji za pozornost. � Ph. Dr. Eliška Vacková

� Literatura: � Martinec Ivo, Tušková Jana Marie, Zimová Ludmila, Mluvnice. Učebnice českého jazyka pro střední školy, Plzeň, Nakladatelství Fraus 2009 � Mašková, Drahuše. Český jazyk. Třebíč. Nakladatelství PV 2005 � Vlastní archiv