vod do studia jazyka 3 Fonetika Fonologie Japonsk

Úvod do studia jazyka – 3. Fonetika • Fonologie • Japonský fonologický systém •

Fonetika - historie �Počátek – starověké civilizace: Féničané, Řekové, Indové �Vznik – 19. st. ◦ rozvoj přírodních a historických věd ◦ vznik historické a srovnávací gramatiky �Někdy řazena mezi přírodní vědy

Odvětví fonetiky �Artikulační ◦ zkoumá artikulační orgány, tvoření hlásek, slov a vět ◦ nejpropracovanější �Akustická ◦ zkoumá zvukové vlny �Auditivní ◦ zkoumá sluchové orgány, rozsah slyšitelnosti, percepci mluveného slova ◦ nejméně objasněno

Mluvidla �Primární fce – biologická �Dýchací ústrojí �Fonační ústrojí – hrtan, hlasivky �Dutina hltanová – hltan, kořen jazyka �Dutina ústní – rty, zuby, jazyk, dásně, tvrdé a měkké patro �Dutina nosní �Pohyblivé artikulační orgány: rty, jazyk, dolní čelist, měkké patro

Klasifikace samohlásek �Ch. Fr. Hellwag �Dle postavení jazyka během artikulace jednotlivých vokálů �i u e o a

Samohlásky �Jádro slabiky �Oproti souhláskám – jasnější a delší

Klasifikace souhlásek �Kritéria klasifikace: ◦ způsob artikulace ◦ místo artikulace ◦ znělost ◦ další - artikulující orgán, měkkost

1. způsob artikulace �závěrové – okluzívy: p, b, d, t, k, g ◦ nosové – nazály: m, n, ň �polozávěrové �úžinové – semiokluzívy: c, č – konstriktivy: f, v, s, l, r, ř, h

2. místo artikulace �obouretné – bilabiály: p, b �retozubné – labiodentály: f, v �zubné – dentály: th �dásňové přední – prealveoláry: t, n, s �dásňové zadní – postalveoláry: ž, š, č �tvrdopatrové – palatály: ť, ň, j �měkkopatrové – veláry: k, g, ch �hrtanové – guturály: h

Slabika �Skládá se z hlásek �Velké množství �Jádro slabiky: ◦ samohláska – může být doplněna souhláskou ◦ dvojhláska ◦ sonant – l, r

Suprasegmentální prvky �Prozodémy �Větší mluvní celky než hláska �Nelze je segmentovat na dílčí části �Přízvuk ◦ zvýšení intenzity zvuku ◦ zvýšení tónu ◦ větný přízvuk – nejdůležitější část ◦ mluvní takt – jeden přízvuk, rytmický celek ◦ jazyky: �přízvuk stálý – deliminativni fce �přízvuk pohyblivý – distinktivní fce

Suprasegmentální prvky �čeština ? přízvuk stálý �japonština? přízvuk pohyblivý

Suprasegmentální prvky �Intonace ◦ běžné sdělení – ◦ konec věty – nejvýraznější ◦ otázka – ◦ zvolací věta – ◦ slabiky – v kombinaci s přízvukem – distinktivní fce

Suprasegmentální prvky �Zabarvení hlasu ◦ = timbre ◦ individuální jev ◦ spočívá na velkém množství rozdílných faktorů �věk, pohlaví, charakter, nálada, …

Eufonie �Libozvučnost �Pocity, které v posluchači jednotlivé fonetické jevy svou akustickou podstatou vzbuzují �Jakkoliv velké celky �Samohlásky �Otevřené x souhlásky slabiky x zavřené slabiky

Fonologie - historie � 30. léta – pražská škola �Zakladatel – Nikolaj S. Trubeckoj ◦ dílo: Základy fonologie �Objekt zkoumání – jak je zvuk schopný odlišit význam

Foném �Abstraktní �Minimální jednotka, která není schopná nést význam, ale je schopna jej rozlišit �V každém jazyce jasně daný počet fonémů �Čj – 25 souhláskových + 10

Hláska �Konkrétní realizace fonému �Nejmenší segmentovatelná jednotka �Alofón �Různé hlásky, které jsou realizacemi jednoho fonému

Fonologické opozice �Situace, kdy se 2 fonémy mohou vyskytnout ve stejném okolí �Podrobné klasifikace: ◦ 1. podle vztahu k celému systému ◦ 2. podle vzájemného vztahu členů opozice ◦ 3. podle rozsahu rozlišovacích schopností

Fonologické opozice � 1. podle vztahu k celému systému ◦ proporciální ◦ izolované � 2. podle vzájemného vztahu členů opozice ◦ privativní ◦ graduální ◦ ekvipolentní � 3. podle rozsahu rozlišovacích schopností ◦ konstantní ◦ neutralizovatelné

Japonština �Hlásková � 13 soustava je relativně chudá základních souhlásek: ◦ k, g, s, z, t, d, b, n, f, m, j, r, w �Palatalizované hlásky ◦ š, č, ž ◦ k, g, n, h, b, p, m, r �Geminované hlásky ◦ k, s, t, n, m, p

Rozdíly v artikulaci �F �H �R �K �W �Š �Ž �N

Samohlásky �A, I, U, E, O �I, E – užší a výše položené �U – nenapjatá, nezaokrouhlená �Dlouhé �Před slabiky – Ó, Ú, Á nazálami se mírně nazalizují �Posunutí tzv. Artikulační báze

Slabika �V zásadě otevřená �Souhláskové �Hovorová skupiny vznikají výjimečně mluva – souhláskové skupiny jsou běžné �Japonština slabik nezní jako jazyk otevřených

Přízvuk �Tónový ◦ ◦ přízvuk kótei akusento 高低アクセント je pohyblivý a nepravidelný umístění přízvuku – součástí dialektu standardní jazyk – jako v tokijském dialektu ◦ přízvuk rozlišuje význam slov �Např. : haši x haši; hana x hana �ALE – v jednotlivých dialektech se liší