Hlavn velmocensk rozpory ped rokem 1914 FN otzka

Hlavní velmocenské rozpory před rokem 1914 F-N otázka Alsaska a Lotrinska RU-R Východní otázka - Balkán R-GB

Evropa za 1. světové války

Franz Conrad von Hötzendorf 1852 -1925 Nikola Pašić 1845 -1926

Hrabě Leopold Berchtold 1863 -1942 Theobald von Bethmann-Hollweg 1856 -1921

Edward Grey 1862 -1933 Sergej Dimtrijevič Sazonov 1860 -1927

Preference velmocí 1914 RU N R F GB Srb lokální válka > mír > kontinentální válka > světová válka > lokální válka > světová válka > mír > kontinentální válka > světová válka ? kontinentální válka > světová válka lokální válka kontinentální válka lokální válka

Rakousko-uherské ultimátum z července 1914 Královská srbská vláda se mimoto zavazuje, že: 1. potlačí každou publikaci, která podněcuje k nenávisti a opovržení vůči monarchii a svou všeobecnou tendencí směřuje proti její územní celistvosti; 2. okamžitě rozpustí „Národní obranu“, bude stejným způsobem postupovat proti jiným spolkům a sdružením, které provádějí propagandu vůči Rakousku-Uhersku a učiní nutná opatření, aby rozpuštěné spolky nemohly snad pokračovat ve své činnosti pod jiným jménem nebo v jiné podobě; 3. bezodkladně odstraní z veřejných škol v Srbsku, a to z učitelského sboru i z učebních pomůcek všechno, co slouží, nebo by mohlo sloužit k živení propagandy vůči Rakousku-Uhersku; 4. odstraní z armády a administrativy všechny důstojníky a úředníky, kteří se provinili protirakouskou propagandou, při čemž c. a k. vláda si vyhrazuje právo sdělit královské vládě jejich jména a předložit usvědčující materiál 5. svolit k tomu, aby orgány c. a k. vlády spolupůsobily v Srbsku při potlačování podvratného hnutí namířeného proti územní integritě monarchie; 6. zavede soudní vyšetřování proti těm účastníkům spiknutí z 28. června, kteří se zdržují na území Srbska, a svolí, aby orgány delegované c. a k. vládou se zúčastnily příslušného vyšetřování; 7. urychleně zatkne majora V. Tankosiće a jistého M. Ciganoviće, srbské státní úředníky, kompromitované výsledky vyšetřování 8. účinnými opatřeními zabrání části srbských úřadů na pašování a munice přes hranice a propustí a přísně potrestá příslušníky pohraniční služby v Šabaci a Lóznici, kteří pomáhali sarajevským zločincům při přechodu hranic; 9. podá c. a k. vládě vysvětlení o neomluvitelných výrocích vysokých srbských hodnostářů v Srbsku a v cizině, kteří se bez ohledu na své oficiální postavení neváhali po atentátu ve veřejných prohlášeních nepřátelsky vyslovit proti Rakousku-Uhersku; 10. bezodkladně oznámí c. a k. vládě, že opatření zahrnutá v předchozích bodech byla provedena…

23. 7. 1914 25. 7. 1914 28. 7. 1914 29. 7. 1914 31. 7. 1914 1. 8. 1914 3. 8. 1914 4. 8. 1914 1. světová válka RU ultimátum Srbsku srbská odpověď shledána nedostatečnou RU vyhlásilo válku Srbsku R mobilizace N ultimátum Rusku N vyhlásilo válku Francii porušení neutrality Belgie GB vyhlásila válku Německu Dokompletace srpen: RU>R, Srb>N, F>RU, GB>RU, J>N, J>RU atd… Hledání spojenců 1914 1915 1916 1917 Turecko (TS) Itálie (TD) Bulharsko (TS) Rumunsko (TD) USA (TD)

Fáze války 1. do prosince 1914 – západní fronta: N útok > přechod do zákopové války; východní fronta: N úspěšné obranné boje, R úspěchy proti RU 2. 1915– 1916 – N úspěšné ofenzivy na východě (spolu s RU) > postupný kolaps R; západní fronta: snaha Dohody rozhodnout válku masivními a krvavými ofenzívami (Champagne, Somma atd. bezúspěšně), F vyčerpána 3. 1917–jaro 1918 revoluce v R > N vítězství na východní frontě; západní fronta: vstup USA do války + hlavní síly GB > obrat ve válce – N vyčerpání – poslední zoufalá ofenzíva léto 1918 4. léto–podzim 1918 – postupný kolaps všech členů CM, i díky nasazení sil USA úspěšná ofeznivy Dohody na západní frontě> příměří 11. 1918 (na N frontě) Rozhodující západní fronta, méně východní, ostatní fronty okrajový význam (srbská, soluňská, palestinská, mezopotámská, Afrika atd. )

Schlieffenův plán Polní maršál Alfred von Schlieffen 1833 -1913 náč. gen. štábu 1891 -1906

Plán XVII

Generál Helmuth von Moltke ml. 1848 -1916 náč. gen. štábu 1906 - 14. 9. 1914 Generál Erich von Falkenhayn 1861 -1922 náč. gen. štábu 14. 9. 1914 - 1915

Maršál Joseph Joffre 1852 -1931 Vrchní velitel fr. armády 1911 -1916 Polní maršál John French 1852 -1925 Vrchní velitel BEF 1914 -1915

1914 – západní fronta N – náčelník generálního štábu generál von Moltke mladší (do 14. 9. ); pak generál Erich Georg Anton von Falkenhayn F – vrchní velitel mašál Joseph Joffre GB – vrchní velitel maršál John French 3. 8. – N vpád do Belgie a Lucemburska 14. 8. – F útok do Alsaska 14. – 28. 8. – bitva na hranicích (porážka F) 5. – 12. 9. – bitva na Marně (odražení N, strategické vítězství F) 13. – 29. 9. – bitva na Aisně (N stabilizace fronty) Září – listopad – „běh k moři“ 10. – 11. – první bitva u Yprů (N neúspěšný pokus o průlom) Ztráty celý rok: F 500 000, N 250 000, GB 13 000

Polní maršál Franz Conrad von Hötzendorf 1852 -1925 Náč. generální štábu 1912 -1917 Polní maršál Paul von Hindenburg 1847 -1934 Vrchní velitel na V frontě 1914 -1916

Velkokníže Nikolajevič 1856 -1929 Vrchní velitel ruské armády 1914 -1915 Vojvoda Radomir Putnik 1847 -1917 Vrchní velitel srbské armády 1914 -1915

1914 – východní fronta N – vrchní velitel na V frontě maršál Paul von Hindenburg RU – náčelník generálního štábu Franz Conrad von Hötzendorf R – vrchní velitel velkokníže Nikolajevič (náčelník generálního štábu generál Nikolaj Januškevič) 17. 8. R ofenziva proti N ve Východním Prusku, porážka v bitvách u Tannenbergu 23. – 31. 8. a u Mazovských jezer 5. – 15. 9. 18. 8. R ofenziva v Haliči proti RU, vítězství v bitvě u Lvova 8. – 12. 9. (obležení Přemyšlu) 28. 9. N ofenziva ze Slezska na Varšavu (neúspěch) 28. 9. – 16. 10. RU ofenziva v Haliči (načas uvolněn Přemyšl), R protiútok a RU vojska zatlačena ke Karpatům 16. 11. – 15. 12. N ofenziva zastavena v bitvě u Lodže 5. – 17. 12. R ofenziva zastavena v bitvě u Limanowy Přechod k zákopové válce. Ztráty celý rok: RU 500 000, R 350 000, N 100 000 Srbská fronta 12. 8. RU útok na Bělehrad odražen prosinec RU ofenziva neúspěšná (Bělehrad obsazen 2. 1914, vyklizen 15. 12. ) Přechod k zákopové válce.

1915 – západní fronta N v defenzivě, Dohoda mohutné ofenzivy: 16. 2. – 20. 3. 1915, F: Champagne 10. – 20. 3. GB: Neuve Chapelle 9. 5. – 18. 6. F+GB: Artois 22. 9. – 6. 10. F+GB: Champagne, Artois Neúspěch, jen statisícové ztráty, bez jakýchkoli zisků. Nic ani použití bojových plynů (poprvé N - duben během 2. bitvy u Yprů). 4. 12. maršál French rezignoval, nahradil ho maršál Dougles Haig. Pozice Joffreho otřesena

1915 – východní fronta leden RU – ofenziva – neúspěch, kapitulace Přemyšlu 23. 3. (150 000 mužů) únor N ofenziva ve Východním Prusku 4. – 22. 2. v bitva u Augustowa 1. – 3. 5. průlom u Gorlice, rychlý postup do Haliče: 3. 6. Přemyšl, 22. 6. Lvov, ústup R vojsk z Polska (N obsadilo 5. 8. Varšavu, 26. 8. Brest-Litevský). R armádě hrozilo zhroucení > změna ve velení ruské armády: přímé velení carem Mikulášem II. (náčelník generálního štábu generál Michail Alexejev). N obsadili 18. 8. Kovno a o měsíc později i Vilno. 1915 – srbská fronta září-říjen 1915 – N+RU (a Bul. ) ofenziva, okupace země, evakuace srbských sil > soluňská fronta

1915 – východní fronta září – linie Riga-Dvinsk-Baranoviči-Tarnopol

Zákopová válka

Totální válka

Totální válka

Totální válka

Hledání spojenců Londýnská smlouva 26. 4. 1915 23. květen – vyhlášení války RU

Italská fronta 1915 -1916

Další fronty Soluňská fronta říjen 1915 GB + F + Srbsko proti Bulharsku (Ř neutrální, vnitropolitická krize v zemi) – neúspěch Blízký východ R-T fronta (kavkazská fronta) Určité R úspěchy, 1916 T protiofenziva, zhroucení R fronty 1917 genocida Arménů GB-T fronty 1915– 1916 GB neúspěch o vylodění v Gallipoli mezopotámská fronta 1914 – zprvu úspěchy, GB kapitulace Kutu 1916 > GB posily a tažení na Bagdád palestinská (sinajská) fronta – 1915 – 1916 odražen T útok směrem na Suezský průplav; 1916 protiturecké arabské povstání; 1916 GB ofenziva na Sinajském poloostrově > vpád do Palestiny (prosinec 1917 obsazen Jeruzalém) Důsledky: Balfourova deklarace 1917 Sykes-Picotova dohoda

Válka na Blízkém východě 1914 -1916

Válka na Blízkém východě 1917 -1918

Sykes-Picotova dohoda 1916 a další dohody

Válka na moři 23. 8. odplutí N eskadry z Číny – bitva u Coronelu, zničena v bitvě u Falkladnských ostrovů 28. 8. bitva u Helgolandu > uzavření N flotily v přístavech a vyhýbání se bitvám Září – ponorka U-9 potopila 3 GB křižníky 2. 11. GB blokáda Německa únor 1915 – neomezená ponorková válka, později zrušena 31. 5. – 1. 6. bitva u Jutska – strategické vítězství GB, N – ponorky 1917 - obnovena neomezená ponorková válka

Afrika, Asie Německá V Afrika 1914 -1918 GB+JU (+Port) Německá JZ Afrika 1914 -1915 GN+JU Togo 1914 GB+F Kamerun 1914 -1916 GB (+F + Bel. ) Pevnost Čching-tao v Číně 1914 Pacifické ostrovy 1914 –Au, NZ, GB

1916 – západní fronta N – snaha vtáhnout N do bitvy u Verdunu – největší bitva 1. sv. v. 21. 2. - 21. 12. 1916 – nic, jen ztráty 300 000 – 500 000 na každé straně odvolán 29. 8. Falkenhayn, nahrazen maršálem Paulem von Hindenburgem Snaha Dohody o mohutné koordinové ofenzivy: 1. 7. – 18. 11. bitva na Sommě – podobné výsledky (včetně ztrát) Nic ani použití tanků (poprvé GB 15. 9. ) „řezník Haig“, ale pozici uhájil; odvolán 13. 12. Joffre (jakoby povýšen), nahrazen generálem Robertem Nivellem Na počátku roku 1917 se N stáhlo na Sigfriedovu (Hindenburgovu) linii

Polní maršál Douglas Haig 1861 -1928 Vrchní velitel BEF 1915 -1919 Generál Robert Nivelle 1856 -1924 Vrchní velitel fr. armády 1916 -1917

1916 – východní fronta 4. 7. R letní ofenziva (Jihozápadní front generála Brusilova, koordinace se Z frontou) – posun o 80 až 150 km dále na západ (Brusilovova ofenziva). Poslední úspěšná R ofenziva, ale velké ztráty: RU 1 milion vojáků, Německo 400 000, Rusko 600 000. 28. 8. Rum vstup do války na straně Dohody, poraženo N a RU armádami a většina Rum území okupována (Rum. kapitulovalo až v květnu 1918) z Rum pak N a RU protiútok proti R – do konce roku 1916 V fronta zhruba ve stejné linii jako před Brusilovovou ofenzivou.

Brusilovova ofenziva

1917 -1918 – východní fronta březen 1917 – Únorová revoluce, Prozatímní vláda ochotna pokračovat ve válce – neúspěchy, rozklad armády listopad 1917 – Říjnová revoluce, dekret o míru – masové dezerce > jednání o míru 3. 3. 1918 – Brestlitevský mír

Italská fronta 1917

1917 západní fronta duben 1917 F+GB Nivellova ofenziva > nic, jen oslabení morálky F armády Nivell odvolán – 17. 5. 1917 jmenován vrchním velitelem generál Philippe Pétain Hlavní tíha bojů GB – letní ofenziva ve Flandrech (3. bitva u Yprů); listopad Cambrai – GB úspěšné použití tanků 6. 4. vstup USA do války (Zimmermanův telegram, neomezená ponorková válka), vrchní velitel John Pershing; významné síly až v létě 1918

Generál (maršál) Philippe Pétain 1856 -1951 Vrchní velitel fr. armády 1917 -1919 Generál John J. Pershing 1860 -1948 Vrchní velitel AEF 1917 -1918

14 bodů prezidenta Wilsona (na zasedání Kongresu 8. ledna 1918) Naším programem je tudíž program světového míru a tento program, jediný možný program, je podle našeho názoru následující: I. Veřejné dohody o míru, veřejně dohodnuté, po nichž nebude už tajných dohod mezinárodních jakéhokoli druhu; diplomacie bude vždy postupovat přímo před zraky veřejnosti. II. Naprostá svoboda plavby na mořích, mimo pobřežní vody v míru i ve válce, s výjimkou případu, kdy moře mohou býti zcela nebo částečně uzavřena při mezinárodní akci, prováděné s tím, aby bylo vynuceno plnění mezinárodních závazků. III. Co nejúplnější odstranění všech hospodářských přehrad a zavedení rovnosti v hospodářských stycích mezi všemi národy, které přijímají mír a sdruží se k jeho zachování. IV. Budou dány a přijaty přiměřené záruky, že zbrojení států bude sníženo na nejnižší míru, slučitelnou s jejich domácí bezpečností. V. Dobrovolná, nepředpojatá a naprosto nestranná úprava veškerých koloniálních požadavků, při níž bude přísně zachovávána zásada, že při rozhodování o všech takových otázkách svrchovanosti musí zájmy národů, o které jde, míti stejnou váhu jako spravedlivé požadavky vlád, jejichž nárok má býti vymezen. VI. Vyklizení celého ruskému území a takové uspořádání všech otázek Ruska se týkajících, které bude zaručovat nejlepší a nejsvobodnější součinnost všech ostatních národů světa k tomu, aby Rusku zajistily ničím nerušenou možnost určovat si nezávisle svůj vlastní politický rozvoj a státní politiku a aby Rusko ujistily, že bude srdečně přivítáno ve společnosti svobodných států se zřízením, které si samo vybere; a více než přivítáno, že se mu dostane pomoci všech druhu, jíž by potřebovalo a samo si přálo; způsob, jakým budou vůči Rusku jeho bratrské národy v budoucích měsících postupovat, bude trpkou zkouškou jejich dobré vůle a jejich pochopení pro potřeby Ruska na rozdíl od jejich vlastních zájmů, jakož i jejich rozumné a nesobecké sympatie. VII. Belgie - celý svět s tím bude souhlasit - musí býti vyklizena a obnovena bez jakýchkoli pokusů o omezení svrchovanosti, jíž požívá stejně jako všechny ostatní svobodné národy. Žádný jiný čin neposlouží tak jako tento, aby mezi národy byla obnovena důvěra v zákony, které samy ustanovily a určily k tomu, aby řídily jejich vzájemné styky. Bez tohoto ozdravujícího činu se celá stavba a platnost mezinárodního práva navždy oslabí.

VIII. Celé území Francie budiž osvobozeno, obsazené části vráceny a bezpráví, které na Francii spáchalo Prusko v roce 1871 ve věci Alsaska- Lotrinska a které kalilo světový mír téměř padesát let, budiž napraveno, aby mohl býti obnoven mír v zájmu všech. IX. Hranice Itálie nechť jsou upraveny podle zřetelně seznatelných národnostních hranic. X. Národům Rakousko-Uherska, jehož místo mezi národy přejeme si míti zachováno a zajištěno, budiž dána co nejvolnější možnost autonomního rozvoje. XI. Rumunsko, Srbsko a Černá Hora nechť jsou vyklizeny; obsazená území vrácena; Srbsku přiznán volný a bezpečný přístup k moři a vzájemné vztahy jednotlivých balkánských států nechť jsou určovány přátelskou dohodou podle historicky vytvořených hranic a národnostní příslušnosti; k tomu třeba připojit mezinárodní záruky politické a hospodářské nezávislosti a územní celistvosti jednotlivých balkánských států. XII. Tureckým částem nynější říše otomanské budiž zajištěna bezpečnost a svrchovanost; avšak ostatním národnostem, které žijí nyní pod tureckou vládou, třeba spolehlivě zajistit bezpečnost života a naprosto nerušenou možnost volného a samostatného rozvoje; Dardanely nechť jsou trvale otevřeny jakožto volná cesta pro lodi a obchod všech národů pod záštitou mezinárodních záruk. XIII. Je třeba zřídit nezávislý polský stát, který by zahrnoval území obývané nesporně polským obyvatelstvem, zajistit mu volný a bezpečný přístup k moři a zaručit mezinárodní úmluvou jeho politickou a hospodářskou nezávislost i územní celistvost. XIV. Je nutno vytvořit všeobecné sdružení národů na základě zvláštních dohod k tomu cíli, aby byly dány vzájemné záruky politické nezávislosti a územní celistvosti jak velkým, tak i malým státům.

1918 západní fronta N + RU po uzavření Brestlitevského míru přesun jednotek na Z frontu 21. 3. 1918 série ofenziv - Ludendorffova ofenziva, úspěch – květen Marna, zde postup zastaven 18. 7. F+USA protiofenziva – 2. bitva na Marně, N ústup 8. 8. GB+USA+F ofenziva, rychlý postup, zhroucení N armády (více jak 1 milion padlých, raněných a zajatých). 26. 9. generální ofenziva Dohody - s použitím tanků a letadel (vševojsková) mezi Másou a pobřežím Atlantiku (Argony, Cambrai, Flandry) 29. 9. německé vrchní velení v čele s maršálem von Hindenburgem a generálem Ludendorffem doporučilo císaři Vilému II. , aby co nejrychleji uzavřel mír. 9. 11. abdikace Viléma II. 11. příměří Mezitím již kapitulovalo: Bulharsko 29. 9. 1918 Turecko 30. 1918 Rakousko 4. 11. 1918

Ztráty hlavních válčících států Stát Počet obyvatel (mil. ) Padlí či pohřešovaní Mrtví v % populace Celkem mrtví Zranění Dohoda Velká Británie 45, 4 744 000 - 880 000 2, 00% 1 675 000 334, 6 209 000 -345 000 0, 50% 500 000 Belgie 7, 1 38 000 - 58 000 1, 00% 45 000 Francie 39, 6 1 150 000 1 357 000 - 1 398 00 4, 00% 4 300 000 Itálie 35, 6 460 000 - 650 000 1, 50% 950 000 Rusko 175, 1 1 700 000 - 2 200 000 1, 30% 3 700 000 Srbsko 4, 5 128 000 300 000 - 450 000 10, 00% 130 000 USA 92 53 000 115 000 0, 20% 200 000 51, 4 1 100 000 1 200 000 - 1 500 000 3% 3 600 000 Bulharsko 5, 5 90 000 2, 00% 150 000 Německo 65 1 800 000 2 000 3, 00% 4 200 000 21, 3 300 000 325 000 - 770 000 4, 00% 400 000 Kolonie Centrální mocnosti Rakousko-Uhersko Turecko Celkové ztráty 8, 5 – 11 mil. vojáků, 22 mil. zraněných a 8 mil. civilních obětí.