Leadership III Efektivn komunikace se zvolenou clovou skupinou

Leadership III Efektivní komunikace se zvolenou cílovou skupinou či jednotlivcem Ph. Dr. Ivana Nekvapilová, Ph. D. Mgr. Pavla Macháčková, Ph. D. Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ. 1. 07/2. 2. 00/28. 0326

Roviny sdělení rovina deskriptivní – obsahová, faktická rovina preskriptivní – co je za tím (zamýšlené cíle) rovina emotivní (naše prožívání spojené se sdělováním) Čím více nám v našem sdělení jde nejen o předání informací, ale o přesvědčení partnera o užitečnosti, oprávněnosti nebo správnosti naší věci, tím více emocí do něj vkládáme.

Druhy sdělení ústní x písemné /1 projev x zpráva x interview

Kooperační princip v komunikaci Kooperační princip (autor H. P. Grice) obsahuje 4 konverzační maximy: 1. kvantita - neinformuj více než je nutné 2. kvality – mluv pravdu 3. relevance – mluv k věci 4. modality – buď srozumitelný, jednoznačný , stručný a metodický.

Jak efektivně sdělovat informace • Používáme krátké věty a známé slovní výrazy. • Nová či neznámá slova a pojmy v konverzaci vysvětlíme, aby druhá strana pochopila, co je tím myslíme. • Hovoříme se správnou intonací. • Naše sdělení má logickou skladbu.

Jak efektivně sdělovat informace • Mluvíme k jádru věci. Soustředíme se a klademe důraz na podstatné věci. • Používáme příklady. • Vedeme dialog a ne monolog. Necháme druhému prostor pro to, aby se mohl vyjádřit. • Neskáčeme do řeči, jsme pozorní.

Argumentace – proces přesvědčování partnera v komunikaci. /2 Argument něco tvrdí a něčím to dokládá.

Struktura argumentu Každý argument má dvě základní části: • závěr – to, co tvrdí a zdůvodňuje • premisu (předpoklad) - to, co uvádí je uváděno jako důvod pro tento závěr Argumentaci lze poznat podle užití slov signalizujících premisu: jestliže, protože, neboť, kdyby… Závěr je slovně ohlašován: proto, tedy, tudíž, z toho plyne, proto tedy…

Základní zásady argumentace • Tvrzení, která chceme prokázat, si jednoznačně definovat (jak je chápeme). • Každé tvrzení doložit argumenty (emocionálními a racionálními). • Netvrdit nic, co nemohu dokázat. • Nejdříve argumenty, potom tvrzení. • Naslouchat argumentům a tvrzením druhé strany, posuzovat je, vyhodnocovat. • Důkazem je autorita, příčinná následnost, analogie, indukce, dedukce. • Oddělujme člověka od problému.

Na co si dávat pozor při argumentaci? • na emotivní výroky • na podsouvající definice • na používání víceznačných pojmů • na vágnost a nejednoznačnost

3 klíče k úspěšné argumentaci stavba argumentu řazení argumentů (argumentační řetězec) emocionální podpora /3 zastavovací (stabilizační) prvek

Stavba argumentu získání pozornosti (motivační vstup) teze (oblast, do které má mířit argumentace) příběh ke zdůraznění (zdůraznění užitku) proč důležité (proč je to oprávněné) co chci základní argument, který mě v tom podpoří

Řazení argumentů druhá strana na silný ně snadno hledá argument protiargumenty úderný argument velmi intenzivní skutečnosti, těžko zpochybnitelné, s etickým nábojem slabý argument závažné skutečnosti, které lze fakticky podložit, druhá strana s nimi mívá vlastní zkušenost

Emocionální podpora • příběh (vyvolává zaujetí) • čísla (zřetelnost a velká vypovídací schopnost) • přirovnání, analogie • odkaz na renomovaný zdroj, odkaz na standard • použití autority • definice výhod pro druhou stranu • pružnost v reakcích mluvčího – umí reagovat na rozmanité typy otázek a námitek • kvantifikace (za prvé, za druhé…) • bohatý jazyk (schopnost mluvit zajímavě)

Příklady kvaziargumentace Vyhrožování nejhrubší forma pokusu o ovlivnění postoje člověka Vydírání působením na city jedinec za pomocí emočního působení působí na názor druhého (nemluvení, ironie, útěk do nemoci, odepření kontaktu…) Společenský apel využívá příslušnosti člověka k nějaké skupině a snaží jedince ztotožnit s míněním této skupiny Individuální apel snaha vyhledat v odpůrcově tvrzení rozpor (byť zdánlivý) s tvrzením, která pronesl již dříve, nebo s názory, které vyznává jemu blízká společenská skupina Dovolávání se autority „Každý občan ví. . . “, „To je už dávno překonané stanovisko. . . “, …

Chyby v argumentaci Argumentace kruhem teze je zdůvodňována argumentem, který je jen jinak formulovanou tezí. Zdůraznění slov zdůraznění některých slov v argumentaci, která pak dostávají víceznačný smysl Sugestivní dichotomie Snaha vzbudit dojem, že v uvedeném případě existuje pouze omezený počet možností (alternativ) - zpravidla se jedná o dvě alternativy Argumentace komplexní otázkou komplexní otázku tvoří zdánlivě jednoduchá věta, u které kladná i záporná odpověď vede k potvrzení teze. Chybná časová následnost teze, které jsou činěny na základě časově nesouvisejících argumentů

Co je to prezentace? „Osobní přednesení uspořádaného sledu myšlenek podporovaného vizuálními pomůckami přehlednému, zvládnutelnému publiku. “ (HIERHOLD, E. Rétorika a prezentace. Praha: Grada Publishing. 2005, s. 17)

Složky prezentačního působení: • prezentace osoby • prezentace problému (věcná stránka ) • cílová skupina • vizualizace předávaného sdělení /4 • zvolené technické pomůcky

Příprava prezentačního sdělení • Kdo je kompetentní - rozumí problému a umí prezentovat? • Kdo jsou posluchači – co o nich vím? • Co prezentovat - problém, výsledky práce, produkt…? • Za jakým účelem – jen informovat, přesvědčit, motivovat, učit, školit…? • Pomocí jakých médií? • S jakým vynaloženým úsilím? • S jakými náklady?

Kroky úspěšné prezentace 1. strategický plán 1 - analyzovat cílovou skupinu: co koho zajímá, čeho a u koho chci docílit 2. strategický plán 2 - jak bude sestavena prezentace: informační bloky, jejich sled, argumenty, otázky, příklady, historky 3. vizuální plán - jaké snímky, barevnost, obrázky, schémata, tabulky 4. obrazové ztvárnění - konkrétní realizace grafických představ

Kroky úspěšné prezentace 5. správná aplikace médií a techniky - flipchart, datový projektor 6. optimalizace projevů osobnosti - jak působit jistě a přesvědčivě jako člověk 7. interakční strategie - příprava na možné otázky, námitky, oponování, vyrušování

Jaké stanovit pro prezentaci cíle? Oficiální - co nejpřesněji formulované, realistické. Oficiální Osobní - jakým dojmem chci působit. Osobní Cíle jsou potřebné k: - upoutání zájmu posluchačů - vedení prezentace - stanovení vhodných prostředků

Jak přednést prezentaci? To nejdůležitější shrnout do prvních 3 - 5 minut. Orientace na argumenty Orientace na informace Úvodní výrazný titulek 30 Téma Situace 50 Význam a zdůvodnění 25 Negativní důsledky 20 Obsah – maximálně 3 infobloky Zaměření 10 např. Infoblok 1 Návrh 90 Infoblok 2 120 Pozitivní výsledky 50 Infoblok 3 50 Nejbližší kroky 20 Řešení 30 Výhled Celkem vteřin 300 Shrnutí Celkem vteřin 5 60 20 10 300

Co posluchačům nejvíce vadí na prezentujícím? • neexistující zrakový kontakt • těkající pohled • nervózní přecházení nebo strnulé postávání na jednom místě • příliš rychlý, monotónní výklad • předčítání připravených poznámek • cinkání drobnými v kapse, hra s ukazovátkem, či tužkou • popotahování se za části oděvu • nezájem přednášejícího o pozornost posluchačů

Čeho si posluchači nejvíce cení? • prezentace orientované na jejich potřeby • jednoduchých, srozumitelných informací • nových zajímavých skutečností a myšlenek • podložených faktů • vysvětlení odborných výrazů • stručných precizních informací • přehledně strukturovaných informací, průběžných shrnutí • poctivých soudů a ocenění • DIALOGU s každým partnerem

Shrnutí úspěšné prezentace 1. Začněte s cílem. 2. Shromažďujte myšlenky, utřiďte si myšlenky. 3. Proveďte průzkum. 4. Držte se jednoduchosti. 5. Používejte vizuální pomůcky. 6. Vyzkoušejte si vše předem. 7. Překonejte svůj strach, je to možné. 8. Mluvte k publiku, navažte kontakt s publikem. 9. Prezentujte tak, jak obvykle mluvíte. 10. Nebojte se otázek, na které neznáte odpovědi.

Základní literatura HIERHOLD, E. Rétorika a prezentace. Praha: Grada Publishing, 2005. LEWIS, D. Tajná řeč těla. Praha: EAST PUBLISHING s. r. o. , 1989 NEKVAPILOVÁ, I. Podstata sociální komunikace. Vyškov: VVŠ PV ve Vyškově, 2003

Doplňkové informační zdroje HOSPODÁŘOVÁ, I. Příručka pro účastníky Kurzu Argumentace a efektivní komunikace pro vedoucí NZP. [on-line], [cit. 201412 -10]. Dostupné z WWW: vfn. cz/priloha/4 d 2 a 1 e 132 c 8 f 6/ka 03 -prirucka-pro-ucastniky. doc

Obrázky - zdroje Klipart Zpráva (snímek /1) [cit. 2014 -12 -10]. Dostupný pod licencí Microsoft Office na WWW: http: //office. microsoft. com/cscz/images/results. aspx? qu=zpr%C 3%A 1 va&ex=1#ai: MC 900251303| Klipart Argument (snímek /2) [cit. 2014 -12 -10]. Dostupný pod licencí Microsoft Office na WWW: http: //office. microsoft. com/cscz/images/results. aspx? qu=argument&ex=1&Ax. Installed=copy&Download=MM 900356747&ext=GIF&c= 0#ai: MP 900227797| Klipart Klíč (snímek /3) [cit. 2014 -12 -10]. Dostupný pod licencí Microsoft Office na WWW: http: //office. microsoft. com/cscz/images/results. aspx? qu=kl%C 3%AD%C 4%8 D&ex=1&Ax. Installed=copy&Download=MM 900356747& ext=GIF&c=0#ai: MC 900433903| Klipart komunikace (snímek /4) [cit. 2014 -12 -10]. Dostupný pod licencí Microsoft Office na WWW: http: //office. microsoft. com/cscz/images/results. aspx? qu=komunikace&ex=1#ai: MP 900387528|

Děkuji za pozornost