KOORDINAN SCHOPNOSTI Michal Lehnert Osnova pednky 1 Charakteristika

KOORDINAČNÍ SCHOPNOSTI Michal Lehnert

Osnova přednášky 1. Charakteristika KS. 2. Význam KS pro tréninkovou činnost a sportovní výkony. 3. Členění KS. 4. Metodické aspekty rozvoje KS. 5. Diagnostika KS.

KOORDINAČNÍ SCHOPNOSTI Komplex schopností lehce a účelně koordinovat pohyby, přizpůsobovat je měnícím se podmínkám, provádět složitou pohybovou činnost a rychle si osvojovat nové pohyby. • KS jsou úzce spjaty s řízením pohybu, resp. s dovednostmi a mohou působit pouze v jednotě s kondičními schopnostmi (projevují se v komplexu)! • KS jsou tréninkem značně ovlivnitelné

KOORDINAČNÍ SCHOPNOSTI • Koordinace – součinnost CNS a kosterního svalstva při cílené pohybové činnosti • Pohybová koordinace – vyjadřuje aspekt Pohybová koordinace silového, časového a prostorového řízení pohybové činnosti (regulace pohybu). Především dílčí pohyby či pohybové fáze jsou uváděny do souladu tak, aby vytvořily harmonický celek pohybového aktu. • Koordinační schopnosti (dříve obratnostní) – (dříve obratnostní) umožňují učení se pohybovým dovednostem a ovlivňují jejich projev - dominuje přesnost, rychlost, složitost…

KOORDINAČNÍ SCHOPNOSTI • Uplatnění pohybové činnosti Uplatnění KS především při KS pohybové činnosti s vysokými nároky na řídící činnost nervové vysokými nároky na řídící činnost soustavy (složitější pohyby, změna pohybů…). • Odlišné nároky sportů na koordinační sportů schopnosti (jednoduchá lokomoce x lokomoce spojená s různou manipulací - tenis, moderní, gymnastika)… moderní, gymnastika) • Technická příprava: KS ovlivňují její efektivitu Technická příprava: (kvalitu motorických dovedností a jejich využití) a naopak.

KOORDINAČNÍ SCHOPNOSTI • Obecné KS - vztahují se k provádění řady Obecné KS motorických dovedností, nevztahují se přímo k požadavkům sportovních výkonů. Jsou základem efektivního rozvoje speciálních KS. • Speciální KS - dány požadavky sportovních Speciální KS výkonů (omezené na jeden sport či sportovní disciplínu, vázané na charakteristickou motorickou dovednost).

KOORDINAČNÍ SCHOPNOSTI Interindividuální rozdíly v KS se projevují ve: • Výběru ru efektivních pohybových programů • Koordinaci dílčích pohybů a jejich spojování do ích pohybů celků. • Správné reakci na podněty k zahájení nebo reakci změně pohybu. • Kontrole pohybů a přizpůsobení Kontrole přizpůsobení pohybů měnícím se podmínkám…

VÝZNAM KOORDINAČNÍCH SCHOPNOSTÍ Optimálně rozvinuté koordinační schopnosti: 1. Urychlují a zefektivňují proces osvojování nových dovedností. 2. Příznivě ovlivňují dříve osvojené dovednosti (přispívají k jejich stabilizování, zjemňování a hlavně k jejich adekvátnímu využívání v konkrétních situacích…).

VÝZNAM KOORDINAČNÍCH SCHOPNOSTÍ Optimálně rozvinuté koordinační schopnosti: 3. Spoluurčují stupeň využití kondičních schopností (např. rytmická souhra pohybu paží a nohou při plavání kraulem apod. ). 4. Ovlivňují estetické pocity, radost a uspokojení z pohybu (koordinované pohyby jsou plynulé, mají náležitý rozsah, dynamiku a rytmus – působí harmonicky.

ČLENĚNÍ KS Diferenciační Orientační Rovnováhová Reakční Rytmická Spojování pohybu Přestavby pohybu

Diferenciační Schopnost jemně rozlišovat a nastavovat silové, prostorové a časové parametry pohybového průběhu (projevuje se např. pocitem vody, míče apod. ) Základem je činnost svalových receptorů. Např. při běhu na lyžích musí být při odrazu odrazová noha v přesně nastavené poloze, odraz proveden přesně v určitém okamžiku a síla vynaložená při odrazu přiměřená (pokud bude např. odraz opožděný či příliš razantní, dojde k proklouznutí).

Orientační Schopnost určovat a měnit polohu a pohyb těla v prostoru a čase, a to vzhledem k definovanému akčnímu poli (hřišti, ringu, tanečnímu parketu…) nebo pohybujícímu se objektu (spoluhráč, míč). Základem této schopnosti je příjem a zpracování informací z analyzátorů (zrakový, sluchový, kinestetický, vestibulární).

Rovnováhová Schopnost udržovat celé tělo (event. i vnější objekt) ve stavu rovnováhy, respektive rovnovážný stav obnovovat i při napjatých rovnováhových poměrech a proměnlivých podmínkách prostředí. Rozlišuje se rovnováhová schopnost statická, dynamická a balancování předmětů. Analyzátory, ze kterých se získávají informace: vestibulární, kinestetický (zdůrazňován je význam receptorů krčních svalů), taktilní (četné receptory jsou na plosce nohy) a zrakový.

Reakční Schopnost zahájit (účelný) pohyb na daný podnět v co nejkratším čase (indikátorem je reakční doba). Často spojena s přizpůsobením a přestavbou pohybu. Délka reakční doby závisí na druhu podnětu, nejdelší je u podnětů optických, nejkratší u taktilních. Rozdíly však jsou malé, řádově desítky milisekund.

Rytmická Schopnost vystihnout a pohybově vyjádřit rytmus z vnějšku daný, nebo v samotné pohybové činnosti obsažený (časové a dynamické parametry pohybu). Rovněž vnímat změny rytmu (i ostatních sportovců), optimálně sladit pořadí činností (např. nahrávač ve volejbale: běh – nahrávka – vykrytí)…

Rytmická Dva aspekty: 1. vnímání akustických (často hudebních), také vizuálních z vnějšku přijímaných rytmů a jejich přetransformování, přenesení do pohybové činnosti (tanec, krasobruslení, aerobic). 2. vystižení rytmu pohybového aktu (např. vzepření vzklopmo), „přeložení“ tohoto ve vlastní představě existujícího rytmu a uplatnění při vlastní pohybové činnosti. Každý pohyb má svůj rytmus – jeho nalezení ulehčí provedení pohybu!

Spojování pohybu Schopnost navzájem propojovat dílčí pohyby těla (končetin, hlavy, trupu) do prostorově, časově a dynamicky sladěného celkového pohybu, zaměřeného na splnění cíle pohybového jednání. Dominuje při řešení koordinačně náročných úloh, které se ve zvýšené míře vyskytují např. v gymnastice, ve všech sportovních hrách, ale i v plavání.

Přestavby pohybu Schopnost situačně přizpůsobit pohybovou činnost (původní pohybový program) vnějším i vnitřním podmínkám, které člověk v průběhu pohybu vnímá nebo předjímá. Změnu přináší měnící se terén (při jízdě na lyžích), činnost soupeře (při zápasení), vyvíjející se herní situace (basketbal), měnící se povětrnostní situace ale i podmínky vnitřní, např. pod vlivem únavy. Na základě vnímání nebo anticipace sportovec pokračuje v pohybu jiným způsobem. Úzce propojena se schopností orientační a reakční.

METODIKA TRÉNINKU KS • Rozvoj KS se uskutečňuje samostatně nebo KS v rámci technické přípravy. ípravy • Podstatou tréninku KS je: 1. Rozšiřování pohybové zkušenosti vykonáváním nových, stále obtížnějších koordinačně náročných pohybů. 2. Zvládnutí širokého spektra dovedností v mnoha obměnách a v měnících se podmínkách (vyžadujících i nové, tvořivé řešení úkolu), přičemž nejde o jejich maximální dokonalost.

METODIKA TRÉNINKU KS • • Jak měnit podmínky? Spojovat osvojené dovednosti. Spojovat Provádět více činností současně (dribling s více činností současně dvěma míči, odbíjení obouruč vrchem a současné vedení míče nohama). Zvyšovat náročnost a požadavky na přesnost Měnit náčiní, nářadí, vnější podmínky …

METODIKA TRÉNINKU KS • • Jak měnit podmínky? Cvičit pod tlakem (soupeř, vysoká rychlost, pod tlakem psychický tlak- požadavek na úspěšnost, omezení výběru variant řešení, prostoru). Reagovat na dodatečné informace (směr dodatečné informace smeče až podle postavení bloků, způsob přeskoku nářadí až podle pokynu před doskokem na můstek). Cvičit v únavě po předchozím zatížení, při v únavě rušících vlivech z okolí. Omezovat zrakovou kontrolu…

METODIKA TRÉNINKU KS Další důležité požadavky: • Pro rozvoj obecných KS využívat cvičení obecných KS přiměřeně náročná (která nejsou plně zvládnuta), nová, neobvyklá, malých her, základů řady sportů…, což vede u dětí a mládeže k rozvoji všestrannosti • Předpoklad efektivního rozvoje obecných KS je využívání cvičení, která umožňují transfer do dalších činností. do

METODIKA TRÉNINKU KS • • Další důležité požadavky: Citlivé období rozvoje KS: cca 6 – 13 let (před Citlivé období pubertou). 6 -9 let: zvládají jednodušší dovednosti, je třeba vícekrát opakovat. 10 -12 let: zvládají složité pohyby, je možné jejich dostatečné zpevnění. Do puberty: předpoklady provádění pohybů s vysokou přesností. S nárůstem silových požadavků na provedení kvalita rozvoje KS klesá.

METODIKA TRÉNINKU KS Další důležité požadavky: • V tréninkové jednotce zařazovat rozvoj KS po rozcvičení. ení • Dávkování zatížení: menší počet opakování, Dávkování zatížení více sérií, pravidelně, častěji, dbát na kvalitu, trvání cca do 30 min - udržet koncentraci. • Učení se novým pohybům zařazovat i u vyspělých sportovců

METODIKA TRÉNINKU KS Základní metody: • Metoda obměňování - změny podmínek cvičení (postavení a směry pohybu, odstupňování síly, apod. ). • Metoda opakování - plný interval zotavení, uplatňovat opakované řešení situací, ve kterých se sportovec vypořádává s koordinačně náročnou pohybovou činností. • Metoda kontrastní - získávání protikladných pohybových zkušeností prováděním pohybů s velmi rozdílnými charakteristikami.

METODIKA TRÉNINKU KS • Tréninkem KS dochází k rozšiřování pohybové zkušenosti, počtu a kvality dovedností - to ovlivňuje mj. rozvoj učenlivosti.

DIAGNOSTIKA KS • Většinou problematická. • Laboratorní a terénní testování. • Testy zaměřené na přesnost, složitost, rychlost přizpůsobivost, učenlivost. . . • Testy speciálních KS (především u vyspělých sportovců).

PŘÍKLAD DIAGNOSTIKY KS Diagnostika diferenciační schopnosti: Reprodukování: -zadané polohy -vynaložené síly (např. při stisku dynamometru nebo výšky výskoku) -stanoveného tempa (např. při skákání přes švihadlo).

Kontrolní otázky 1. Charakterizujte KS 2. Jak KS ovlivňují tréninkovou činnost a sportovní výkony. 3. Uveďte a charakterizujte jednotlivé druhy KS. 4. Jak lze KS efektivně rozvíjet? 5. Uveďte základní aspekty diagnostiky KS.