Michal Lehnert 1 Charakteristika kondice a KP 2

Michal Lehnert

1. Charakteristika kondice a KP. 2. Základní úkoly KP. 3. Obecná a speciální KP. 4. Metody přerušovaného a nepřerušovaného zatížení. 5. Trendy v KP.

Energetický, funkční a pohybový potenciál sportovce determinovaný kondičními motorickými schopnostmi, který je nezbytný pro realizaci techniky a taktiky při podávání sportovního výkonu a pro vyrovnání se s požadavky tréninkového a soutěžního zatěžování.

Výsledkem systematického tréninku (nejen kondičního), který zohledňuje požadavky sportovního výkonu. Komplex motorických schopností - úroveň a realizace je podmíněna především: -geneticky, -věkem, -dobou provádění tréninku, -koordinací, -osobnostními vlastnostmi…

Odlišnost požadavků na kondici ve sportovních disciplínách.

Odlišné požadavky na kondici v soutěži a v tréninku. Aktuální úroveň se promítá do dalších součástí (složek) tréninku a do stavby tréninku – ovlivňuje zotavovací procesy, ladění formy.

Jednotlivé kondiční schopnosti zastoupeny „rovnoměrně“ Zdůrazněny kondiční schopnosti uplatňující se při SV

Součást tréninkového procesu zaměřená zejména na ovlivňování bioenergetického, funkčního a pohybového potenciálu sportovce vzhledem k požadavkům sportovního výkonu a přípravy na jeho podávání.

Společným znakem sportovních výkonů je vykonávání pohybů, které se děje pomocí systému: 1. kosterního 2. svalového 3. nervového 4. energetického.

• KP - úzké vazby na ostatní složky, především KP na technickou (technicko-taktickou) přípravu. • Obsah dán požadavky sportovního výkonu a realizován v rámci obecné a obecné speciální KP. • KP rozvíjí rovněž psychickou odolnost na únavu a KP stresové podmínky.

1. Všestranný tělesný rozvoj. 2. Stimulace specifických motorických schopností a jejich využití při realizaci techniky. 3. Zvyšování zatížitelnosti (efektivně využívat potřebné velikosti tréninkového zatížení a vyrovnávat se s soutěžním zatížením). 4. Prevence zranění (profylaxe).

Ad 1) Všestranný tělesný rozvoj všestranně rozvíjející cvičení – gymnastika, atletika, plavání, cyklistika, pohybové a sportovní hry… Ad 2) Stimulace specifických motorických schopností příklad hokej: rychlé starty na puk, tlačení spoluhráčů, tlaky proti mantinelu, bruslařská cvičení s závažím, cvičení se změnou směru jízdy, specifická rovnovážná cvičení…

Ad 3) Zvyšování zatížitelnosti vhodný výběr cvičení – „jádro“ těla, vazy, šlachy, postupné zvyšování objemu a intenzity kondičních cvičení → morfologické, funkční, metabolické adaptace (obecné i specifické)… Ad 4) Prevence zranění (profylaxe) speciální posilovací cvičení zaměřená na nejvíce zatížené oblasti a slabiny, svalovou rovnováhu, běhy v terénu, protahovací cvičení, obratnostní cvičení…

Výsledkem metabolických, fyziologických (funkční Výsledkem systémy) a morfologických adaptačních změn vyvolaných KP je především: je především 1. Schopnost organizmu sportovce vykonávat 1. činnosti vyšší intenzitou nebo potřebnou intenzitou vyšší intenzitou potřebnou intenzitou po delší dobu. 2. Zvýšení zatížitelnosti organismu sportovce Zvýšení zatížitelnosti (adekvátně reagovat na zvyšující se tréninkové a soutěžní zatěžování při zachování zdraví).

I. Obecná kondiční příprava • zaměřena na všestranný tělesný rozvoj - uplatnění všestranný tělesný rozvoj všech motorických schopností v nespecifických pohybech (všechny svalové skupiny) • upřednostňuje cvičení, která, byť nepřímo, cvičení respektují požadavky specializace • význam především u mládeže (zařazována rovněž u dospělých)

II. Speciální kondiční příprava • zaměřena na ovlivňování specifických motorických schopností v souladu s požadavky sportovního výkonu schopností • vychází z přehledu o: -specifických pohybech, -nejexponovanějších svalových skupinách, -polohách, ve kterých se pohyby uskutečňují, -energetickém sycení, -místech nejčastějších zranění…

• Založené na způsobech střídání zatížení a odpočinku. • Podle doby cvičení, intenzity, intervalu a druhu odpočinku se mění charakter tréninkového odpočinku zatížení a tím i adaptačního podnětu. zatížení

I. Metody nepřerušovaného zatížení 1. Souvislá (rovnoměrná) metoda • charakteristika: cvičení probíhá bez charakteristika: přerušení (desítky minut až několik hodin) stejnou intenzitou • příklad: 30 minut jízdy na kole, běh 5 km…) příklad: • intenzita zatížení střední až submaximální • tréninkový efekt: vytrvalost (aerobní tréninkový efekt: kapacita, silová vytrvalost)

Souvislá (rovnoměrná) metoda

Souvislá metoda - extenzivní varianta Intenzita zatížení v oblasti AEP, SF velmi variabilní - podle individuální úrovni trénovanosti (cca 125– 160 tepů∙min-1) Trvání zatížení Zaměření 30– 120 min, případně i déle podle věku a sportovní specializace rozvoj a stabilizace dosažené úrovně základní vytrvalosti, zlepšení ekonomiky kardiovaskulárního systému, zvýšení aerobní kapacity, regenerace po předcházejícím zatížení, upevnění automatičnosti pohybu

Souvislá metoda - intenzivní varianta Intenzita zatížení v rozmezí aerobně-anaerobního pásma (tj. po hranici ANP), SF v rozmezí 140– 190 tepů∙min-1 (cca 70– 85 % SFmax) Trvání zatížení Zaměření 30– 60(75) min, případně déle rozvoj základní a speciální vytrvalosti, další zvyšování aerobní kapacity a posunutí ANP, rozvoj oběhového systému a zlepšení kapilarizace, čerpání glykogenových zásob, zvýšená kompenzace laktátu

Metody nepřerušovaného zatížení 2. Střídavá metoda • charakteristika: cvičení probíhá bez přerušení charakteristika: (desítky minut až několik hodin), intenzita se mění - plynulý přechod z nižší do vyšší a opačně, • příklad: běh na 2 km – sportovec střídavě běží příklad: 200 m na 60% a 200 m na 90% • kyslíkový deficit je uhrazován při snížení intenzity • tréninkový efekt: aerobní vytrvalost tréninkový efekt:

Střídavá metoda Intenzita zatížení mění se od AP po ANP, SF 125– 190 tepů∙min-1 (cca 60– 95 % SFmax) Trvání zatížení Zaměření 30– 60 min zlepšení schopnosti rychlých změn intenzity, aerobní i anaerobní energetický systém, zlepšení kompenzace laktátu, schopnosti absolvovat delší a kratší fáze zatížení s měnící se intenzitou, stejně jako u souvislé metody zvyšování aerobní kapacity a individuálních hodnot VO 2 max

II. Metody přerušovaného zatížení Součástí metody je doba a druh intervalu odpočinku mezi jednotlivými sériemi nebo opakováními cvičení.

II. Metody přerušovaného zatížení a) Rozlišení intervalu odpočinku (IO) podle délky: Rozlišení intervalu odpočinku (IO) podle délky Plný IO - relativně plné zotavení (cca 2 -5 min) Optimální IO - další cvičení ve stavu neúplného zotavení (kyslíkový deficit není plně uhrazen) Zkrácený IO - umožňuje sportovci jen částečné zotavení (zařazován pouze u vyspělých sportovců)

II. Metody přerušovaného zatížení b) Rozlišení IO podle pohybového obsahu: b) Rozlišení IO podle pohybového obsahu Pasivní IO - leh, sed… Aktivní IO - pohyb nízké intenzity (strečink, klus)…

II. Metody přerušovaného zatížení 1) Opakovaná metoda • charakteristika: cvičení probíhá krátce a charakteristika: maximální/submax. intenzitou, následuje plný interval odpočinku, při nástupu únavy trénink ukončit • příklad: sprinty, vytrvalostní trénink příklad: • tréninkový efekt: rychlost, síla (maximální, rychlá rychlost, a výbušná), rychlostní a krátkodobá vytrvalost

Ad 1) Opakovaná metoda- vytrvalostní trénink Série 5× 2: 00 min, po každé sérii plný interval odpočinku do úrovně SF 110– 120 tepů∙min-1 Druh pohybové činnosti – veslování

II. Metody přerušovaného zatížení 2) 2) Intervalová metoda • charakteristika: organizmus přivykáme pracovat co charakteristika: nejdéle v podmínkách kyslíkového dluhu (snaha udržet intenzitu cvičení) • mezi jednotlivými nástupy optimální nebo zkrácený IO • příklad: 90 s běh, 90 s odpočinek příklad: • tréninkový efekt: vytrvalost (všechny druhy), tréninkový efekt: síla (vytrvalostní)

Ad 2) Intervalová metoda Zatížení 2 min; interval odpočinku mezi úseky na SF 137 tepů∙min-1; mezi sériemi plný interval odpočinku na SF 115 tepů∙min-1; 19 opakovaných úseků (3× 3 a 2× 5)

ad 2) Intervalová metoda

Funkční trénink: -cvičení, které učí ovládat tělo ve všech rovinách pohybu -dochází k optimalizaci svalových funkcí v pohybových strukturách, jež jsou velmi podobné nebo shodné s pohybovými strukturami sportovního výkonu = trénink pohybů, ne svalů

Funkční trénink -východiskem kinematické řetězce (skupiny svalů a kloubů spolupracujících na zajištění pohybu) -uzavřené svalové řetězce (chodidla v kontaktu s podložkou) -zlepšuje sílu a vytrvalost posturálních svalů, jejich koordinaci, ale i koordinaci s dalšími svaly zapojenými do pohybu

Funkční trénink -základem zaměření na zlepšení funkce stabilizátorů -klíčové skupiny, které potřebují stabilizační trénink: hluboké břišní (příčný a vnitřní šikmý), abduktory a rotátory kyčle, stabilizátory lopatky -priorita: vytvoření funkčního svalového korzetu s důrazem na stabilizaci tělesného jádra.

Funkční trénink -nejdříve zvládnout cv. v základních podmínkách, začít s jednoduchými cv. , s menšími odpory -končit složitými cv. (např. na nestabilních plochách).

Funkční trénink -posilování svalstva končetin se realizuje při současném zapojení svalstva trupu = z hlediska řízení pohybu účelnější než izolované cvičení -uplatnění metody senzomotorické stimulace – cílem dosažení svalové kontrakce v rámci pohybového stereotypu tak, aby byly bez volní kontroly vytvořeny optimální podmínky pro realizaci pohybu

Core training jako součást funkčního tréninku -Core (jádro, vnitřek) = systém svalů, které stabilizují a kontrolují pohyb pánve a oblasti břicha. -Trénink jádra: zlepšování stabilizace páteře a pánve pomocí statických a dynamických cvičení a jejich odolnosti vůči únavě.

Stabilní jádro má vliv na: -držení těla -kontrolu pohybu - předpoklad adekvátní pohybové reakce v nečekaných situacích (pokles rizika zranění) -absorpci sil, tj. tlumení při dopadech, chytání předmětů apod. -polohu vnitřních orgánů (tím na oběhové a dýchací funkce).

Stabilní jádro: -silová báze pro pohyb končetin při realizaci specifických pohybů - důležitým předpokladem realizace rychlých pohybů se změnou směru nebo při různých formách hodů a úderů

• Uplatňovat v průběhu celého ročního tréninkového cyklu! • Uplatňovat funkční trénink (zaměření na pohyb, ne na svaly)! • Individualizovat a diferencovat tréninkové zatížení dospělých)! • Klást důraz na kvalitu činnosti! • Při manipulaci se zatížením vycházet z výsledků diagnostické činnosti!

Uplatnění KP v mikrocyklech Typ mikrocyklu Velikost zatížení KT (%) Úvodní malé 80 -90 Kondičně rozvíjející velké 70 -90 střední 70 -90 Herně rozvíjející - objemový velké 20 -30 Herně rozvíjející – intenzifikační velké 10 -20 malé-střední 10 Soutěžní střední 10 -20 Kontrolní střední 10 střední-velké 50 -70 malé podle období Stabilizační Vylaďovací Rekondiční Regenerační

KONTROLNÍ STABILIZAČNÍ Rozvíjející Rozvíjející ÚVODNÍ Rozvoj kondice - řazení mikrocyklů

1. Charakterizujte kondici a KP jako složku sportovního tréninku. 2. Objasněte základní úkoly KP ve sportovním tréninku, uveďte příklady ve zvoleném sportu. 3. Jaký je rozdíl mezi obecnou a speciální KP? 4. Charakterizujte metody KP, uveďte základní metody ze skupiny metod přerušovaného a nepřerušovaného zatížení. 5. Objasněte pojem funkční trénink.