Kvalitativn metody v pedagogickm vzkumu Karel Star 26

Kvalitativní metody v pedagogickém výzkumu Karel Starý 26. března 2018

Program semináře • Analýza dat z pozorování • Biografický výzkum • Hloubkový rozhovor

Analýza výukové situace jako analýza komunikace Východiska: • Přirozené podmínky • Hledání hranic situace • Hledání teoretické opory Smysl – analýza ne-dorozumění ve výukovém dialogu U-Ž; identifikace příčin !!!

Funkce komunikace (Vybíral, 2000) • Informovat (předat zprávu, oznámit, …) • Instruovat (naučit, dát recept, …) • Přesvědčit (ovlivnit, zmanipulovat, …) • Pobavit (rozptýlit, rozveselit, …) Čistě informativních výměn není mnoho.

Rozhovor A. Přidal a Z. Vybíral • http: //www. ceskatelevize. cz/ivysilani/109819 5425 -z-oci-do-oci/30125935169

Lidská komunikace (Watzlawick a kol. , 2011) 1. Obsahová (komunikace) 2. Vztahová (metakomunikace)

Lidská komunikace podle transakční analýzy TA • E. Berne 50. – 60. léta 20. stol. • Východiskem psychoanalýza – pokus překonat její zaměřenost psychopatologii. • Akcent na pozitivní a humanistické přijímání druhého člověka (princ – ropucha) • Zákl. pojmy: – stroke (pohlazení poz. i neg. , „dotyk“) – transakce jako specifický pojem pro to, co si lidé vyměňují při komunikaci.

Ego-stavy • Rodič (kontrolující i pečující) • Dospělý • Dítě (přizpůsobené i svobodné) • Projevují se verbálně i neverbálně • Ego – stavy se projevují v transakcích, které mohou mít svou explicitní a implicitní podobu, mohou být „zkřížené“, zdvojené apod.

Jak lidé využívají a strukturují svůj čas podle teorie transakční analýzy Úniky – bez transakcí Obřady – formalizované transakce (akademický slib) Pracovní (studijní) činnost Zábavy – transakce o sportu, o filmu apod. HRY – „scénářové“ transakce manipulativního rázu vedoucí k očekávanému psych. „zisku“ (i negativnímu) Důvěrné (skutečně intimní) vztahy – absence her

Příklady her • "Now I've got you, you son of a bitch. „ • Ano ale Jedna strana zde navrhuje řešení nějakého problému a strana druhá, tedy hráč má na vše připravenou odpověď ve smyslu „ano, to by mohlo fungovat, ale. . . “. Hráč tak jiným způsobem říká, „zkus jestli mi pomůžeš“, či „není rada na které nenajdu chybu“.

Příklady her Kopejte do mě – hráč se při této hře chová naivně a s přehnanou důvěřivostí. Dává svému okolí najevo, že je zranitelný, až bezmocný což paradoxně vyvolává zvýšeně necitlivé a neohleduplné chování okolí. Hráči v tomto případě jde o zisk v podobě lítosti ostatních nad nepřízní osudu (že já mám pořád takovou smůlu).

Příklady her Vidíš jak se obětuji – hráč zde úmyslně zatajuje vlastní oběť v podobě nemoci, strádání a podobně. Zaměňuje obětování se za lásku k druhému. Okolí něco zpozoruje, až když je pozdě a hráč se například zhroutí. Své obětování je hráč připraven využít pro citové vydírání či výčitky. Například: „Celý život jsem si odtrhával od huby, abyste se měly dobře a tohle je váš vděk? “

Užitek ze hry - zisky • Psychologické (vnitřní – udržování životního scénáře a vnější – možnost vyhnout se situacím, kde bych si nevěděl rady) • Sociální (vnitřní – vytváření jakési „pseudointomity“ a vnější – strávit čas „jak zabít čas“ ) • Biologický zisk (utišení „hladu po povšimnutí“ i negativní zájem je zájem)

Existenciální pozice (Harris, 1997) 1. Já nejsem OK, ty jsi OK. (depresivní) 2. Já nejsem OK, ty nejsi OK. (nihilistická, zoufale pesimistická) 3. Já jsem OK, ty nejsi OK. (domněle autoritativní) 4. Já jsem OK, ty jsi OK. (zdravá)

Komunikační strategie (Saicová Římalová, 2014) • • Persvaze (přesvědčování) Argumentace Manipulace (skrývané záměry mluvčího) Asertivita

Součásti komunikační situace 1. SUBJEKTY promluvy/výpovědi popř. signálu (mluvčí - produktor a adresát) včetně psychických faktorů subjektů 2. KOMUNIKAČNÍ ZÁMĚR 3. VÝPOVĚĎ (promluva, text) 4. KONTEXT

Subjekty v promluvě (Macurová, 1983) 1. Subjekty vně komunikátu – reálné, psychofyzické osoby, účastníci komunikace: Autor – posluchač / čtenář 2. Subjekty ztvárněné v komunikátu explicitně, např. označeny jménem či zájmenem, k nimž se vztahuje slovesná osoba či kterých se týkají různá tvrzení o jejich vlastnostech: narátor – adresát 3. Subjekty ztvárněné implicitně, tj. o nichž si vytváříme představu např. podle toho jaký jazyk používají, jaká volí témata: produktor - receptor

Komunikační záměr mluvčího • Teorie mluvních aktů (ml. jednání) (J. L. Austin) • Výroky konstativní (pravda/nepravda) a performativní, jimiž přímo konáme (např. akademický či manželský slib: slibuji, že …)

Součásti mluvního aktu • Mluvní akt: – Lokuční (fonetika, gramatika, sémantika, …) – Ilokuční (vyjádření záměru mluvčího) – Perlokuční (účinek mluvního aktu) • Příklad: Věta (lokuce) Někdo tam žvaní! je míněna jako příkaz (ilokuce) Utište se!, posluchači se utiší (perlokuce).

Klasifikace ilokučních mluvních aktů (J. L. Austin) Verdiktivní (např. oceňuji, hodnotím) Exercitivní (např. jmenuji, zakazuji) Komisivní (např. slibuji, souhlasím) Behabitivní (např. omlouvám se, blahopřeji, doporučuji) • Expositivní (např. odpovídám, tvrdím, zjišťuji) • •

Členění mluvního aktu (J. R. Searle) • • Akt výpovědní (např. zvuková realizace) Akt propoziční (reference a predikace) Akt ilokuční (záměr mluvčího) Akt perlokuční (účinek, efekt ilokučního aktu)

Klasifikace ilokučních mluvních aktů (Searle) Reprezentativa (např. tvrdím, popisuji) Direktiva (např. žádám, tvrdím) Komisiva (např. slibuji, nabízím) Expresiva (např. děkuji, blahopřeji, omlouvám se) • Deklarativa (např. daruji) • •

Teorie komunikačních funkcí (M. Grepl) • Výpověd a věta • Každá výpověď 1. říká něco o světě 2. snaží se dosáhnout nějakého cíle u adresáta/ů tj. je vyjádřením záměru mluvčího

Členění komunikační funkcí výpovědí (M. Grepl) • Asertivní (oznamovací) – sdělení, tvrzení, hlášení • Direktivní (výzvová) – rozkaz, prosba, návod, rada, reklama, recept • Interogativní (otázková) – (pravá) otázka • Komisivní (f. závazku vykonat) – slib, nabídka • Permisivní a koncesivní (f. dovolení a souhlasu) – dovolení, souhlas, rezignace, odmítnutí • Varování – varování, výhružka • Expresivní a satisfaktivní (výtka, poděkování, pokárání, pochvala, blahopřání, uznání, kritika • Deklarativní – jmenování, odsouzení, ukončení diskuse, zahájení soutěže

Typy jazykových indikátorů komunikační funkce výpovědi: • Explicitní performativní formule – př. protestuji • Komunikační výpovědní formy – tj. jazykové prostředky užívané k vyjádření komunikačních funkcí: lexikální (částice, modální výrazy) či gramatické (slov. způsob, osoby, vid, negace) • Prozodické prostředky (zvukové - intonace, přízvuk, rytmus atd. ) • Slovosled • Ustálené větné struktury př. Je mi líto…

Komunikační funkce a kontext • Klíčem k pochopení komunikační funkce je KONTEXT. • Indikátory komunikační funkce, tj. jazykové prostředky, které komunikační funkci signalizují.

Význam kontextu • Text v kontextu, tj. výpověď v přirozeném prostředí nelze analyzovat izolovaně od kontextu

Kontext Je zásadně důležitý, protože vytváří „přirozenost“ prostředí (dítě v laboratoři a ve školní třídě) „nulový kontext“ – bez kontextu lze posuzovat větu (propozici), ale ne výpověď - „vypovězení věty“ je vždy realizováno v nějakém kontextu.

Kontext • Slovní (ko-text) – anafora jako vnitrotextová reference (odkazování k něčemu již řečenému) a katafora jako odkaz k tomu, co teprve bude řečeno). • Situační – základní prvky komunikační situace (v opačném pohledu pak komunikační situace zahrnuje slovní kontext) • Zkušenostní – sdílené znalosti účastníků komunikace o „světě“, v němž se kom. událost odehrává nebo k němuž se vztahuje.

Tři hlavní výzkumné postupy 1. Pozorování 2. Dotazování 3. Analýza dokumentů a artefaktů

Strategie QL výzkumu • • Etnografie Biografický výzkum Zakotvená teorie Případová studie Základní metoda • • pozorování rozhovor různé

Biografický výzkum • Je vhodný pro zachycení komplexnosti určitého jevu, který je nepřehledný a nepredikovatelný a přitom chceme zachytit jeho vývoj.

Typy biografického výzkumu 1. (Neo)pozitivistický – teoretický koncept je srovnáván se získanými daty (deduktivní) 2. Realistický – život jedince je zkoumán jako součást (odraz) celku (společnosti). (induktivní) 3. Narativní – životní příběh jako výsledek společné činnosti výzkumníka a účastníka výzkumu.

Biografický výzkum Realistický • kódovací postupy zakotvené teorie (důraz na to, CO je vyprávěno) Narativní • narativní (žánrová) analýza (důraz na to, JAK je to vyprávěno)

Výzkum životního příběhu • Life story (životní příběh) • Life history (Thomas and Znaniecky, The Polish Peasant in Europe and America 1927) • Oral history (svědectví pamětníků) I. F. Goodson (2008). Investigating the Teacher´s Life and Work. Rotterdam: Sense. Publishers.

Biografický výzkum v pedagogice • Nejčastěji zkoumání učitelů, ale také žáků či studentů. (= osoby)

Dilemata vedení biografického rozhovoru (podle I. Goodson 2008) • • Kladení otázek versus ticho Struktura versus „vynořování se“ Preskripce versus svoboda Interview versus konverzace Výzkum versus terapie Pokrytí versus hloubka Plynutí (flow) versus zaměřenost (focus)

Shromažďování dat v biografickém výzkumu • Biografický rozhovor • Autonomní psaní („paměti“); autobiografie

Cvičení – biografický rozhovor 1. Napište jednu otázku pro kolegu z kurzu s cílem dozvědět se něco důležitého z jeho profesního života.

Hloubkový rozhovor (in-depth interview) • Nestandardizované dotazování pomocí kladení otevřených otázek s cílem pochopit, jak si zkoumaná osoba vysvětluje jevy sociální reality.

Typy rozhovoru • Polostrukturovaný – předem připravený soubor témat a otázek • Nestrukturovaný – jedna startovní otázka a pak reakce na vyslovené.

Příprava rozhovoru • Znalost prostředí, osoby • Schéma základních témat vycházejících z výzkumné otázky (např. Co je na školním hodnocení nejnáročnější? X Jak učitelé hodnotí žáky? )

Vedení kvalitativního rozhovoru • Budování důvěry • Časové rozložení (případné opakování) • Záznam obsahu rozhovoru