Karel Hynek Mcha Mj slo projektu CZ 1

Karel Hynek Mácha - Máj • • • Číslo projektu: CZ. 1. 07/1. 5. 00/34. 0124 Název projektu: Škola budoucnosti s využitím IT Název školy: SPŠ a SOŠGS Most Předmět: ČJL Tematický okruh: Romantismus v české literatuře Téma: K. H. Mácha - Máj Ročník: Jméno autora: Mgr. Marcela Hofnerová Datum tvorby: 16. 11. 2012 Anotace: Žáci si připomenou základní údaje o tomto spisovateli a bude proveden rozbor vybraného lit. díla tohoto autora.

Karel Hynek Mácha (1810 – 1836) MÁJ

Karel Hynek Mácha • 1. pol. 19. st. • romantismus • současníci: K. J. Erben (Kytice), J. K. Tyl (Strakonický dudák, Paličova dcera), A. S. Puškin (Evžen Oněgin), V. Hugo (Chrám Matky Boží v Paříži) • informace ze života: studium filozofie a práv v Praze, právnická praxe v Litoměřicích, cestování • dílo: Márinka, Cikáni

Pro zajímavost.

MÁJ Osoby • Vilém, Jarmila, farář, matka, Hynek Dějiště • Děj se odehrává především v přírodě někde v okolí Bezdězu a Doks. Také ve vězení. Žánr • - lyricko-epická báseň • - skládá se z předzpěvu, čtyř dějství a má dvě intermezza (mezihry) • - užívá jambický verš • - rýmy jsou střídavé, obkročné a sdružené Téma: dílo řeší problém tehdejší společnosti, touhy člověka po svobodě a lásce, schopnost obětování se pro ni

MÁJ Styl: poezie Jazyk: básnické mistrovství, barvité a působivé popisy přírody, dramatická kompozice Básnické prostředky: • epiteton constans - "bělavé páry, bledá tvář luny" • epiteton ornans - "růžový večer, večerní břeh, jezero hladké" • přirovnání - "co slzy lásky" • kontrast - "na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal" • metafora a personifikace - "jezero zvučelo tajný bol" • oxymorón - "mrtvé milenky cit", "zbortěné harfy tón" • metonymie - "hrdliččin zval ku lásce hlas" • pleonasmus - "modrý blankyt" • apostrofa - vězňův poslední pozdrav země • gradace - "temná je noc, temnější mně nastává" • onomatopoie (= zvukomalba) – „řinčí řetězů hřmot“

MÁJ • Hl. myšlenka: Zobrazit soudy a nevolnost lidí v tehdejší době. Lidé by se měli zamyslet nad možnostmi svobody a nezahazovat zbytečně svůj osud. Taky láska dvou lidí, která na nesvobodu doplatila. Rovněž se zde popisuje krása májové přírody (většinou v kontrastu ke smrti). • 1. a 3. zpěv - typická balada; 2. zpěv filozofický; 4. zpěv – autostylizace

MÁJ • Obsah - v úvodu díla je zařazena tzv. dedikační (věnovací) báseň Čechové jsou národ věrný • 1. zpěv Jarmila čeká u jezera na Viléma, ale přichází zpráva o jeho uvěznění a blízké popravě. Jarmila páchá sebevraždu skokem do jezera. Na začátku obraz májové přírody; rozhovor Jarmily s poslem = jediný dialog celé básně; 1. zpěv je zakončen zvoláním: "Jarmilo!!!"

Ukázka – rozhovor „Rychlý to člůnek! blíž a blíže! To on, to on! Ty péra, kvítí, klobouk, oko, jenž pod ním svítí, ten plášť!“ Již člůn pod skalou víže. Vzhůru po skále lehký krok uzounkou stezkou plavce vede. Dívce se zardí tváře bledé za dub je skryta. – Vstříc mu běží, zaplesá – běží – dlouhý skok – již plavci, již na prsou leží – „Ha! Běda mi!“ Vtom lůny zář jí známou osvítila tvář; hrůzou se krev jí v žilách staví. „Kde Vilém můj? “ „Viz, “ plavec k ní tichými slovy šepce praví: „Tam při jezeru vížka ční nad stromů noc; její bílý stín hlubokoť stopen v jezera klín; však hlouběji ještě u vodu vryt je z mala okénka lampy svit; tam Vilém myšlenkou se baví, že příští den jej žití zbaví. On hanu svou, on tvoji vinu se dozvěděl; on svůdce tvého vraždě zavraždil otce svého. Msta v patách kráčí jeho činu. – Hanebně zemře. – Poklid mu dán, až tváře, jenž co růže květou, zbledlé nad kolem obdrží stán, až štíhlé oudy v kolo vpletou. Tak skoná strašný lesů pán! – Za hanbu jeho, za vinu svou měj hanu světa, měj kletbu mou!“ Obrátí se. – Utichl hlas – Po skále slezl za krátký čas, při skále člůn svůj najde. Ten rychle letí, co čápa let, menší a menší, až co lílie květ mezi horami po vodě zajde. Tiché jsou vlny, temný vod klín, vše lazurným se pláštěm krylo; nad vodou se bílých skví šatů stín, a krajina kolem šepce: „Jarmilo!“ V hlubinách vody: „Jarmilo!!“ Je pozdní večer první máj – večerní máj – je lásky čas. Zve k lásky hrám hrdliččin hlas: „Jarmilo!!!“

MÁJ • 2. zpěv (tvoří téměř třetinu celé básně) Dozvídáme se z Vilémových vzpomínek, že se poté, co byl otcem vyhnán z domova, stal vůdcem loupežníků. Zamiloval se do dívky (Jarmila) a teprve, když zavraždil jejího svůdce, zjistil, že to byl jeho otec. Vilém ve vězení přemýšlí nad otázkami viny (on není vinen, vinen je jeho otec a společnost), nad lhostejností světa k osudu člověka, nad existencí a podobou posmrtného života, kdy následuje představa prázdnoty, nicoty bez konce. Na toto téma zřejmě promluví i k strážnému. Strážný se už dokonce života nezasmál. Do těchto úvah zaznívají žalářní zvuky a zvuk padajících kapek vody, jež symbolizují plynoucí čas ("A ustavičně kapky hlas svým pádem dále měří čas. ")

MÁJ • Intermezzo I. O půlnoci - sbor duchů na popravišti očekává svého mrtvého (Viléma)

MÁJ • 3. zpěv Tímto zpěvem báseň vrcholí. Do protikladu je zde postavena krása přírody a lidský osud. Vilém je vyveden z města a lidé se sbíhají na malý pahorek blízko jezera. Vilém se naposledy dívá na krásy májové přírody, již má nyní opustit. Promlouvá s obláčky a žádá je, aby pozdravovali jeho zemi ("Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou, vlast jedinou i v dědictví mi danou, šírou tu zemi, zemi jedinou!"). Vilém je popraven, jeho tělo vpleteno do kola a hlava nabodnuta na kůl. 3. zpěv končí zvoláním: "Viléme!!!"

MÁJ • Intermezzo II. Žalozpěv loupežníků nad ztrátou jejich pána.

MÁJ • 4. zpěv Po 7 letech, na Silvestra, přichází poutník (autor) na místo Vilémovy popravy a v hospodě se dozvídá příběh o Jarmile a Vilémovi. Odchází, ale 1. máje se sem znovu vrací. Závěrem celé básně je politování nejen nad hrdiny děje, ale i samotným autorem - zvolání: "Hynku! Viléme!! - Jarmilo!!!"

Použité zdroje • http: //cs. wikipedia. org/wiki/Karel_Hynek_M% C 3%A 1 cha • http: //www. televize. cz/clanky/zarlivyvznetlivy-bourlivak-13282 • http: //www. filmmaj. cz/uvod. php • http: //www. kahyma. webzdarma. cz/stranka 4. htm • http: //www. bux. cz/knihy/84641 -maj. html