Struktura literrnho dla Jazykov vrstva Michelangelo Buonarroti Hana

Struktura literárního díla – Jazyková vrstva Michelangelo Buonarroti Hana Šikolová: Jiskření Prchejte, lidé, před tím požárem, Před ohněm lásky, než vás k smrti raní; Jak se vás dotkne, už vás nezachrání Nic, síla, rozum ani jiná zem. Mezi náma to zajiskřilo - takovejch dvě stě dvacet jenže co bylo, prostě BYLO a nejde to vracet protože přes to napětí musím podotknout než napočítals do pěti tak zase vypli proud Prchejte lidé, já jsem svědectvím, Co umí její krutý šíp a ruka. Pohleďte na mne, jaká jsou to muka A jaký je to prahanebný šprým. Prchněte honem, než ji spatříte; Vždyť já též myslel, že jí odolám,

Pavel Dobeš: Něco o lásce Za ledovou horou a černými lesy Je stříbrná řeka a za ní kdesi Stojí domek bez adresy a bez dechu, Bydlí v něm - nechci říkat "víla", Ale co na tom, i kdyby byla, Před lidmi se trošku skryla A víme o ní hlavně z doslechu. Že lidi rozumné blbnout nutí A není na ní nejmenší spolehnutí, Co jí zrovna napadne, to udělá: Z puberťáků chlapy a z chlapů puberťáky, O ženských nemluvím, tam to platí taky, A urážlivá je a hořko-sladko-kyselá. Když chlap zmagoří láskou, utíká za ní, Platí i s úroky a napočítá s daní, U ženských je to přímo námět na horor, Papuče letí pod pohovku, Nákupní tašky padaj na vozovku, Ať si tramvaj zvoní, ať se zblázní semafor. Až vám ta potvora zastoupí cestu, Sedněte na zadek a seďte jak z trestu, Jen ať si táhne, jak to dělají vandráci, Láska se totiž, i když je prevít, Nikomu dvakrát nemůže zjevit, Láska se totiž, i když je prevít, nevrací. Genetičtí inženýři lámou její kód, Po Praze se o nich šíří, že jezdí tramvají, Strkají hlavy pod vodovod A pak i oni nakonec podléhají. A nesmí vám to nikdy přijít líto, Kupte si auto a cucejte Chito, Odreagujte se psychicky, Protože jestli byste na ni měli myslet, To radši vstaňte a jděte za ní ihned, Utíkejte, než vám zmizí navždycky. A holubicím dál rostou křídla dravců, Družstevním rolníkům touha mořeplavců A lásce, té potvoře, sebevědomí, Že jednou bude vládnout světem, Tedy i nám a po nás našim dětem, Které na tom budou stejně špatně jako my. Převrhněte stůl, opusťte dům, Fíkusy rozdejte sousedům, Nechte vanu vanou, ať si přeteče, Na světě není větší víra, Pro žádnou z nich se tolik neumírá Ani v žádné jiné zemi na světě.

Zvukové prostředky – eufonie, kakofonie Vladimír Holan Modlitba kamene Paleostom bezjazy, madžnûn at kraun at tathău at saün luharam amu-amu dahr! Ma yana zinsizi? Gamchabatmy! Darsk ādōn darsk bameuz. Voskresajet at maimo šargiz-duz, chisoh ver gend ver sabur-sabur. Theglathfalasar, bezjazy munay! Dana! Gamchabatmy! Christian Morgenstern: Das große Lalulā Kroklokwafzi? Semememi! Seiokrontro - prafriplo: Bifzi, bafzi; hulalemi: quasti bo. . . Lalu lalu la! Hontraruru miromente zasku zes rü rü? Entepente, leiolente klekwapufzi lü? Lalu lalu la! Simarar kos malzipempu silzuzankunkrei (; )! Marj omar dos: Quempu Lempu Siri Suri Sei (!) Lalu lalu la!

zvukomalba (onomatopoie) Karel Jaromír Erben Zlatý kolovrat Okolo lesa pole lán, hoj jede, jede z lesa pán, na vraném bujném jede koni, vesele podkovičky zvoní, jede sám a sám. A před chalupou s koně hop! a na chalupu: klop, klop! „Hola hej! otevřte mi dvéře, zbloudil jsem při lovení zvěře, dejte vody pít!“ … Oldřich Mikulášek Meandry Prší tak, že v uších prší. Prší tak, že v stromech šustí hedvábíčko, které mužští slyší v husté chůzi žen a ten déšť je neopustí. Nikdy už je neopustí. Svět je stále zatažen. A zataženo je i v duši. …

Grafické prostředky - verš, strofa (horizontální členění textu) obsah slov typ písma interpunkce (pravopisné odchylky) uspořádání do obrazce. . .

Grafické prostředky Václav Havel Vývoj herectví H E R E C T V Í ------------------------------------------ H E R E C T V Í ------- HERECTVÍ Herectví herectví Václav Havel Řízené umění Byl pozdní večer, první má večerní máj, byl lásky čas Hrdliččin zval ku lásce hl kde borový zaváněl hájjjjj O lásce šeptal tichý mechh kvetoucí strom lhal láskyž svou lásku slavík růži pěl růžinu jevil vonný vzdechh

básnické figury zvukové akrostich Ondra Čada Michaela Modrá barva, modrá mříž Inovace poezie Chci vědět, zda ještě žiješ A zda o mně ještě víš. Esem eso nepřebiješ Láskou lásku vyléčíš Anebo ne. Co myslíš?

básnické figury zvukové aliterace středověká žákovská poezie Plyne peníz po penízku, když se pije takhle v trysku …. Vlasta Redl: Hoří, hoří! Hoří horní heršpická hospoda Hrbatý hrozen. Hostinský Hrubeš hýká hrůzou. Honí hasiče, hubuje, hořekuje, huláká: „Haste honem, hybaj hovada!” Hasiči hovno hasí. Hledají hlavní hydrant. Hoří holubník, hnojiště, huspenina, hudebníkům housle, . . .

básnické figury zvukové anafora Proglas Proto slyšte Slované toto: . . . slyšte nyní svým rozumem, slyšte všichni lidé slovanští, slyšte Slovo, od Boha přišlo, slovo, jež krmí lidské duše, slovo, jež sílí srdce i rozum, slovo to, jež vede k poznání Boha. Buty: Maso, to je ten nejdokonalejší pocit. Maso, maso si dávám s chuti v noci. Někdy v noci vstanu, maso jenom udělám. Pivo se musí dlouho před tím chladit. Pivo, pivo si dávám s chuti k masu. Někdy v noci vstanu k pivu a k masu jenom sám.

básnické figury zvukové epizeuxis František Halas: Praze … Jenom ne strach jen žádný strach takovou fugu nezahrál sám Sebastián Bach co my tu zahrajem až přijde čas … Pavel Lohonka Žalman: Ho ho watanay Spinkej můj maličký, máš v očích hvězdičky dám ti je do vlasů, tak usínej. . .

básnické figury syntaktické asyndeton Jacques Prévert: Inventář Jeden kámen dva domy tři zříceniny čtyři hrobníci jedna zahrada květiny jeden mýval tucet ústřic jeden citron jeden chléb jeden sluneční paprsek Emily Dickinson Zahlédne ptáka – polkne – skrčí se – předkloní – vyrazí – kudy, nevidí – oči – dva balony – čelisti v lačné křeči – zuby – chuť do stisku. Skočí – však vrabec skočil dřív. Ach micko, na písku sliby tak vábně zrály, bralas je na jazyk, když slast sto křídel rozpjala a prchla každým z nich.

básnické figury syntaktické polysyndeton Ivan Mládek: Jez Na vodu už jezdím jenom s Vendou, do kánoe nevlezu už s Bendou, Jenda Benda nemožný je zadák, nemá vlohy a je laj, lajdák. On ví, že šumí les, že kvete bílý bez, že v dáli hárá pes, že vysouší se mez a že mostem cloumá rez, že říčka jde skrz ves, ale nevšimne si, že se blíží jez, jez. .

básnické figury syntaktické antiteze česká lidová píseň Na horách se svítí, já tam poběhnu; je-li to kvítečko, já ho utrhnu. Kvítečko to není, je to milá má; proto se tak svítí, že je upřímná.

básnické figury syntaktické paralelismus Bedřich Bridel: Co Bůh? Člověk? Karel Kryl: Salome Ty jsi sladkost, a já jed, tys lahodný, já kyselý; já žluč, hořkost, a tys med, já smutný, a tys veselý: já nemoc, tys zhojení, já zimníce, tys uzdravení: já hřích, ty odpuštění, já nepravost, tys spasení. Něžná i proradná, krutá i bezradná, plamen i červánek, ďábel i beránek, cukr i sůl, . . .

básnické figury syntaktické gradace Bedřich Bridel: Co Bůh? Člověk? . . . Já jsem pařez, mech shnilý, všecken tvrdý a zdubělý, z hlíny ruce slepily mě tvé, tupý, neumělý: tys pevnost hlubokosti, podpora jsi země svatá, duch světa od věčnosti, všech všudy věcí podstata. .

básnické figury řečnické apostrofa; řečnická otázka Jean Arthur Rimbaud Mé srdce, řekni mi, co je to pro nás krev, co je to tisíc vražd, co je to troud a prach, co je to vzteklý křik, co je to ďáblův hněv, jenž zvrací všechen řád; slyš vítr na troskách; a všechna pomsta? - Nic!. . . Však my chcem odplatu, my chcem ji doslova! Pryč, průmyslníci! Zhyň, moci! Kněží pryč! Pryč, státní celníci! . . . Karel Hynek Mácha: Máj. . . Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou spěchá ku cíli, než červánky pohynou? Tohoto poutníka již zrak neuzří tvůj, jak zajde za onou v obzoru skalinou, nikdy – ach nikdy! To budoucí život můj. Kdo srdci takému utěchy jaké dá? Bez konce láska je! – Zklamánať láska má! Jiří Wolker: Těžká hodina. . MIlenčin dopise, lampo, kniho kamarádova, věci zrozené z lásky, světla a víry, dnes při mně stůjte a třikrát mi věrnější buďte.

básnické figury eliptické elipsa, aposiopese Karel Jaromír Erben: Polednice A zas do hrozného křiku — „I bodejž tě sršeň sám — ! že na tebe, nezvedníku, Polednici zavolám! Samuel Beckett: Čekání na Godota VLADIMÍR: Včera…. (Rozzlobeně) Dělat zmatky, v tom se teda vyznáš, to teda klobouk dolů. ESTRAGON: Co já vím, byli jsme tady. VLADIMÍR: (se rozhlédne kolem) Je ti to tu povědomý? ESTRAGON: To neříkám. VLADIMÍR: No tak. ESTRAGON: To nic neznamená. VLADIMÍR: Ale ten strom…. (Otočí se k publiku) Tohleto rašeliniště… ESTRAGON: A seš si jistej, že to bylo dneska? VLADIMÍR: Co? ESTRAGON: Že máme čekat.

básnické figury pleonasmus Karel Hynek Mácha: Máj. . . Po modrém blankytu bělavé páry hynou. . . česká lidová píseň Hvězdičky, dobrou noc, já už jdu spát. Vy za mě hlídejte, ublížit nedejte panence milé, kterou mám rád

tropy (obrazná pojmenování) metafora William Blake: Píseň Láska k harmonii lne, naše duše ovine, když tvé větve našly mé, kořen dotk se kořene. . Emily Dickinson: Včela Ze zlata pás má černá včela, jak pirát na květ míří. Bzučí, pyšně prohání se a saje květné pýří. Je jenom pro ni vybráno, z tresti strání žije. Džbáneček, zlomek vesmíru, který se nerozbije. Žalm 23 Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš. Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů.

tropy (obrazná pojmenování) synestezie Jean Arthur Rimbaud: Samohlásky A čerň, E běl, I nach, O modř, U zeleň hlásek, já jednou vypovím váš různý vznik a druh. A, černý korzet, plný rudých much, jež bzučí kolem páchnoucích a krutých pasek, zátoka stínů, E, běl stanů, čirý vzduch, šíp ker a bílých králů, chvění vrásek; I, purpur, krev a smích, jenž tryská ze rtů krásek, ve hněvu, či kajícný a bludný kruh. U, božská vibrace, U, zeleň moří s vesly, mír pastvin s dobytkem, mír vrásek, které kreslí prst alchymie čelům vševědů; O, zvučná polnice, klid vesmírného vřídla, jímž poletují planety a archandělská křídla. - O, modrý paprsek jejího pohledu.

tropy (obrazná pojmenování) personifikace Jan Skácel: Modlitba za vodu Ubývá míst kam chodívala pro vodu starodávná milá kde laně tišily žízeň kde žila rosnička a poutníci skláněli se nad hladinou aby se napili z dlaní Voda si na to vzpomíná voda je krásná voda má rozpuštěné vlasy chraňte tu vodu nedejte aby osleplo prastaré zrcadlo hvězd A přiveďte k té vodě koníčka přiveďte koně vraného jak tma voda je smutná voda má rozcuchané vlasy a kdo se na samé dno potopí kdo potopí se k hvězdám pro prstýnek Voda je zarmoucená vdova voda má popelem posypané vlasy voda si na nás stýská Jan Zahradníček: Dějí se takové věci. . . Stromy se nad tím chytají za hlavu a kolik dní se kolébají v neztišitelném nářku že někdo si život vzal A ty poznáváš s hořkostí že jsi k tomu sám souhlas dal. . .

tropy (obrazná pojmenování) přirovnání Miloš Štědroň: Balada pro banditu Petr Ulrych: Krajino, krajino Ani tak nehoří svíčka farářovi, jako se bělají mojí milé nohy. Krajino krajino tvrdá jak kamení kdo jednou ochutnal za jinou nemění Ani tak nevoní kořalička sladká, jako mě vonějí mojí milé jabka. Krajino krajino sladká jak líbání čistá jak ovečky co bača vyhání Ani tak nebolí rána do srdéčka, jako mě bolela milé zahrádečka. Na tvojí travěnce matka ho zrodila písně mu zpívala pravdu ho učila Tam jsem já poslouchal co starci vypráví o slavných zbojnících co mstili bezpráví.

tropy (obrazná pojmenování) metonymie; synekdocha William Shaespeare. . . A proto odpouští má láska mému koni na cestě od tebe tu jeho loudavost. Alexandr Sergejevič Puškin: Evžen Oněgin Bašó Podzim, necítíš? V chýši sáh na sáh jsou si srdce ještě blíž. (z publicistiky a běžného hovoru) Brusel vydal směrnici radnice nedodržela smlouvu Ples znavil Oněgina. celé náměstí jásalo nad vítězstvím Spánek mu jitro v půlnoc změnil dnes. rád čte Kafku Syn rozkoše a radovánek dal si ještě sklenici v stín blažených se klidně snes. čím se živíš? . . .

tropy (obrazná pojmenování) epiteton Přemysl Rut: Epiteton Básníci bez víry Pochybní básníci mrháte slovy abyste vyšňořili všudypřítomné chocholaté širokoplecí luzné převratné prokleté zbožňované Nic? Karel Jaromír Erben: Záhořovo lože. . . Poutníče neznámý v hábitě šerém, s tím křížem v ruce na dlouhé holi, a s tím růžencem - kdo jsi ty koli, kam se ubíráš nyní pod večerem? . . . Karel Kryl: Zpívání pro Miss Blanche Zaklepu na branku s rezavou mříží, pod okno zasadím slunečnice, zavolám na Blanku, ať na mě shlíží z balkónu s kapradím do ulice. R: Pod listím smokvoňovým večer co večer ji vzývám, s měsícem platinovým vyznání pro ni teď zpívám, že, až se setmí, polibkem setru veškeré slzy z tváře a ze rtů, to se přec nesmí, povídat větru, že asi brzy pošle mě k čertu. Zaujmu odvážně hrdinskou pózu, mám přece v malíčku historii, a ježto převážně nerada prózu, nesu jí v balíčku poezii.

tropy (obrazná pojmenování) oxymóron Karel Hynek Mácha: Máj. . . Dalekoť jeho sen, umrlý jako stín, obraz co bílých měst u vody stopen klín, takť jako zemřelých myšlenka poslední, tak jako jméno jich, pradávných bojů hluk, dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní, zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk, zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit, zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit, zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt, vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas, Jiří Žáček: České moře, dárek od Shakespeara, pohádkový omyl, který potěší, cosi jako láska, naděje a víra, moře pro neplavce, moře pro pěší, moře bez vody a bez příboje, nekonečné moře všeho, co bys chtěl, moře mrtvých mýtů, moře nepokoje, moře utonulé v buňkách našich těl, moře sebeklamů, moře nebezpečí, moře, které mumlá vyhynulou řečí, zamořené moře, moře našich dob,

tropy (obrazná pojmenování) hyperbola Petr Bezruč: Ostrava Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem, sto roků kopal jsem uhlí, za sto let v rameni bezmasém svaly mi v železo ztuhly. Uhelný prach sed mi do očí, rubíny ze rtů mi uhly, ze vlasů, z vousů a z obočí visí mi rampouchy uhlí. Chléb s uhlím beru si do práce, z roboty jdu na robotu, při Dunaji strmí paláce z krve mé a z mého potu. . Jaromír Nohavica: Pijte vodu. . . V rodině u Becherů pijou becherovku přímo ze džberů proto všichni Becheři mají trable s játrama a páteří. . . Jedna paní v Americe ztrapnila se převelice vypila na ex rum poblila jim Bílý dům. . .

tropy (obrazná pojmenování) eufemismus, dysfemismus Jiří Dědeček: Zajíc Když jsem tuhle vyjel z Prahy-Suchdola, zajíc - měkké zvíře mi vešel pod kola. . Karel Plíhal: Mouchy Nemám v lásce blanokřídlý hmyz, zvláště pak ne mouchy masařky, sedávají na zvířecí, potom na lidské, což není příliš hygienické. . Karel Plíhal: Vlak Došlo uhlí, došla pára, vlak nám umřel mezi poli pod oblohou plnou velkých hvězd. Dělíme se o cigára, mlčíme a ticho bolí, jen babka v kupé nepřestala plést. . Josef Kainar: Ďáblíci. . . Jde z řeky chlad a vraždí slova. Šli na luka, jsou ze hřbitova. Jak je to sladké zlem se zpíti!. . .

tropy (obrazná pojmenování) alegorie symbol jinotaj ironie. . .