HOSPODSK GEOGRAFIE 2 Pednka POLITICK MAPA SVTA PMS

HOSPODÁŘSKÁ GEOGRAFIE

2. Přednáška POLITICKÁ MAPA SVĚTA (P-M-S) Motto: Quo vadis Terra nostra ? ! Osnova

2. Stručné pojetí pojmu „státní suverenita“ 2. 1 Politicko – historický přehled vývoje počtu suverenních zemí 2. 2 Aktualizace politické mapy světa 2. 3 Kriteria členění suverénních států 2. 4 Charakteristika jednotlivých forem státoprávních uspořádání 2. 5 Nadnárodní „politické“ organizace 2. 6 Perspektivní trendy vývoje a uspořádání celosvětového společenství – integrační a desintegrační tendence 2. 6. 1 Tendence ke globalizaci (hospodářské) a politické integraci 2. 6. 2 Tendence k desintegraci a národnostnímu separatismu • Etnický „fenomén“ • Náboženský „fenomén“ - islamismus

Úvod P-M-S je jednou z dimenzí charakteristiky světa, vedle dimenze přírodní, hospodářské a dalších. … P-M-S je v užším smyslu výkladem „politického administrativně správního“ uspořádání mezi jednotlivými státy, ale i různými bloky států, či různými „nadnárodní mi „ organizacemi a institucemi 2 Stručné pojetí pojmu „státní suverenita Mimo jiných znaků charakteristiky „státu“ je dalším významnou kategorií pojem „ státní suverenita “ Státní suverenita - je zákl. charakteristikou suverénních zemí, tj. států ovládajících a kontrolujících svoji územní integritu, výjma dobrovolně přijatých závazků tuto zásadu omezující !

STÁT Stát bývá definován jako forma organizace lidské společnosti, vyznačující se sdružením obyvatel určitého území v právní celek se svým státním územím a se svými občany. Základními prvky státu jsou: území, obyvatelstvo, státní organizace. Politická mapa států světa se mění v souvislosti s politickými změnami ve světě. K větším změnám došlo po obou světových válkách. Na začátku i v polovině století zaujímala značnou část souše politicky závislá území – převážně kolonie, v dnešní době na ní převládají státy nezávislé. A) Nezávislý stát - forma organizace lidské společnosti, základní politická jednotka mající vlastní území, vládu, vymezené hranicemi, žádný jiný stát se nemůže vměšovat do jeho záležitostí, uzavírá smlouvy, jedná se o stát suverénní, svrchovaný. Tyto státy musí splňovat dva základní znaky: a) suverenitu – svrchovanost – jde o neomezenou pravomoc státu vydávat a vymáhat zákony na svém území a právo uzavírat mezinárodní smlouvy b) obecné mezinárodně právní uznání – projevem právního uznání. Nově vznikajícího nezávislého státu ze strany ostatních nezávislých států je obvykle -navázání diplomatických styků. Pokud jeden z těchto dvou znaků chybí, nelze jej považovat za skutečně nezávislý stát.

2. 1 POLITICKO – HISTORICKÝ PŘEHLED … lze započít výbraným datem, např. přelomem minulého tisíciletí ( 1900 ), kdy svět žil v tzv. období „ belle epoque „ a kdy 1. světová válka byla neočekávaným konfliktem s neuvěřitelně dramatickým průběhem. … POLITICKO-HISTORICKÝ PŘEHLED VÝVOJE POČTU ZEMÍ (suverénních) - změny v počtu zemí se iniciovaly především z důvodů sporů a konfliktů v V roce 1900 cca 55 suveren. států − r. 1914 tzv. I. svět. válka, důsledek: v Rozpad některých „mocností“, vznik tzv. nástup. států ve stř. a vých. Evropě, např. ČR, Jugo… počet zemí stoupal

Stav závislých (koloniálních) území před 1. sv. válkou v Africe

− období mezi tzv. svět. válkami relativ ně stabilní, upevňování kolon. držav − r. 1939 tzv II. svět. válka, důsledek: v po II. svět. válce nárůst na cca 80 v 5 0 – 6 0. léta : … masivní nárůst suverénních států v důsledku rozpadu koloniální soustavy, teritoriálně především : AFRIKA - r. 1960 = tzv. rok Afriky + Asie , rozpad Comm-th of UK v 7 0 – 8 0. léta : … období relativní stability – fixování tzv. „ bipolarity „ na ideologicko-politicko-vojenské bázi v označení : ZÁPAD X VÝCHOD − USA zadržovaly „ export komunismu „ a býv. SSSR jej už ani nemohl hospodářsky podporovat a ztrácel tempo (technologické – SDI) ve vyzbrojování včetně zaostávání životní úrovně obyvatelstva.

v v tomto období vznik pouze „malých“ suverenních států v OCEANII, AFRICE A ASII např. : − Papua nová Guinea, Zimbabwe, Mosambik, Katar a Brunej… v 8 0 - 9 0. léta : … překotný a nepřehledný – emancipačně nacionalistický rozpad tzv. východoevropských federací, např. : - SSSR, JSFR, ČSSR, NDR … … tento proces byl doprovázen hospodářskými a vojenskými konflikty !!! … především vých. a již. Evropa byla dočasně destabilizována !? v současný stav je procesem dalšího možného vzniku nových stát. útvarů, viz „republika Kosovo“ a Černá Hora, Jižní Sudán , ale i „Palestina…?

Politická mapa světa se v průběhu dvacátého století výrazným způsobem měnila. V roce 1900 existovalo na světě pouze 46 nezávislých států. Jedním z nejmladších států světa je africký stát JIŽNÍ SÚDÁN, který vznikl v červenci roku 2011. Jedná se o 54. africký stát. Na světě je nyní 196 mezinárodně uznávaných suverénních států (193 členů OSN a Vatikán) a další asi desítka států, z nichž některé vyhlásily nezávislost, většinou ale nejsou plně mezinárodně uznávané: (například Palestina, Severní Kypr, Saharská arabská demokratická republika, Somaliland či Kosovo, které vyhlásilo nezávislost jako poslední takový stát v únoru 2008). ¨¨ Posledním uznávaným nezávislým státem se stala v červnu 2006 Černá Hora a v červenci 2011 v Africe Jižní Súdán

2. 2 AKTUALIZACE POL. MAPY SVĚT … současnému stavu P-M-S předcházela konfigurace z období po 2. svět. válce označovaná jako – bipolární konfigurace nebo také konflikt Západx. Východ. Tento stav byl definován tzv. obdobím „ studené války“, kdy tzv. supervelmoci (USA a SSSR) se svými bloky a satelity usilovaly o nadvládu nad světem, včetně tzv. třetí světa (rozvojového), který částečně ovlivňovala Čína (Mao ce Tung = velký kormidelník). Na přelomu 90. let 20. století došlo k rozpadu tzv. bipolarity, především díky rozpadu tzv. sovětského bloku, Varšavské vojenské smlouvy i k osamostatnění bývalých „satelitů“ SSSR. Bezprostřední vývoj byl neočekávaně dramatický, chaotický a došlo k rozpadu mnoha „zfederalizovaných „ států, viz např. Jugoslávie (SFRJ), SSSR, ČSSR s vojenskými (gerilovými) konflikty !

Vytvoření nové bipolarity S XJ • • • Na základě rozdílů v: Ekonomické vyspělosti Technologické úrovni Vzdělanostní struktuře a reprodukci vzdělání „spravedlivé“ dělbě národních zdrojů Zdravé a „kondiční“ populaci Mírové a kooperativní strategii

2. 3 Kriteria členění územně správních celků světa (ÚSC) … kriteriem členění ÚSC je stupeň (rozsah) suverenity tohoto ÚSC. Podle takto pojatého členění lze členit ÚSC do tří kategorií: I. suverénní státy (plná integrita) : …… cca 200 II. závislá území (polozávislá) : cca 40, např. Gibraltar, Gronsko, Réunion a další…… III. tzv. neutrální (smluvní) území: např. ANTARKTIS, OCEÁNY, … 2. 4 CHARAKTERISTIKA JEDNOTLIVÝCH FOREM STÁTOPRÁVNÍCH USPOŘÁDÁNÍ … dle tohoto kriteria lze obecně členit ÚSC I. kategorie do 3 skupin formy vlády (státoprávního uspořádání. ):

Správní země: Austrálie Čína Dánsko Francie Izrael Nizozemsko Norsko Nový Zéland Maroko Spojené království Spojené státy americké Závislé území: Heardův ostrov a Mc. Donaldovy ostrovy, Kokosové ostrovy, Norfolk, Ostrovy Ashmore a Cartier, Ostrovy Korálového moře, Vánoční ostrov Hong Kong, Macao Faerské ostrovy, Grónsko Bassas da India, Clippertonův ostrov, Francouzská Guiana, Francouzská jižní území, Francouzská Polynésie, Guadeloupe, Juan de Nova, Martinik, Mayotte, Ostrov Europa, Ostrovy Glorioso, Nová Kaledonie, Réunion, Saint-Pierre a Miquelon, Tromelin, Wallis a Futuna Pásmo Gazy, Západní břeh Aruba, Nizozemské Antily Bouvetův ostrov, Jan Mayen, Svalbard (S………………y) Cookovy ostrovy, Niue, Tokelau Západní Sahara Anguilla, Bermudy, Britské indickooceánské teritorium, Britské Panenské ostrovy, Falklandy, Gibraltar, Guernsey, Jersey, Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy, Kajmanské ostrovy, Man, Montserrat, Pitcairnův ostrov, Svatá Helena, Turks a Caicos Americké Panenské ostrovy, Americká Samoa, Atol Palmyra, Bakerův ostrov, Guam, Howlandův ostrov, Jarvisův ostrov, Johnstonův atol, Kingmanův útes, Midway, Navassa, Portoriko, Severní Mariany

1. republikánská forma 2. monarchistická 3. ostatní ( přechodné, diktatury, djamahirija…. ) ad 1: několik druhů- celkem cca 150 a) parlamentní typ - dominance parlamentu b) parlamentně prezidentská (francouzský typ) s posílenou pozicí prezidenta c) prezidentský typ (americký) s dělbou zákon. a výkonné moci d) prezidentský typ (carský? ) s možností dekretů… e) kancleřský typ s formálním prezidentstvím (SRN) ad 2: několik druhů – celkem cca 40 a) monarchistický s prvky parlamentní demokracie (EVROPA) b) absolutně monarchistický (ASIE, AF)

2. 5 Nadnárodní „politické“ organizace OSN Název Spojené národy navrhl americký prezident Franklin D. Roosevelt a poprvé byl použit za druhé světové války v Deklaraci Spojených národů z 1. ledna 1942, v níž se zástupci 26 států jménem svých vlád zavázali pokračovat ve společném boji proti mocnostem Osy.

Státy původně zakládaly mezinárodní organizace určené ke spolupráci v konkrétních oblastech. Mezinárodní telekomunikační unie byla založena v roce 1865 pod názvem Mezinárodní telegrafická unie, Všeobecná poštovní unie vznikla roku 1874. Obě unie jsou dnes specializovanými organizacemi systému OSN. V roce 1899 se v Haagu konala první mezinárodní mírová konference, jejímž cílem bylo vypracovat nástroje k mírovému řešení krizí, k prevenci válek a kodifikaci pravidel boje. Konference schválila Úmluvu o mírovém řešení mezinárodních konfliktů a ustavila Stálý arbitrážní soud, který zahájil činnost v roce 1902.

Předchůdkyní OSN byla Společnost národů – organizace koncipovaná v podobných podmínkách v průběhu první světové války a ustavená v roce 1919 v rámci Versailleské smlouvy „na podporu mezinárodní spolupráce a dosažení míru a bezpečnosti“. V rámci Versailleské smlouvy vznikla i Mezinárodní organizace práce jako přidružená organizace Společnosti národů. Společnost národů ukončila činnost poté, co se jí nepodařilo zabránit vypuknutí druhé světové války. V roce 1945 se v San Francisku sešli zástupci 50 zemí na Konferenci Spojených národů o mezinárodním uspořádání a vypracovali Chartu OSN. Delegáti tehdy rokovali o návrzích vypracovaných zástupci Číny, Sovětského svazu, Spojených států amerických a Velké Británie během srpna až září 1944 v americkém Dumbarton Oaks.

Chartu podepsalo 26. června 1945 celkem 50 zemí. Polsko sice nebylo na konferenci zastoupeno a svůj podpis připojilo později, je ale považováno za jednu z 51 zakládajících členských zemí OSN. Organizace spojených národů oficiálně vznikla 24. října 1945, kdy byla Charta ratifikována Čínou, Francií, Sovětským svazem, USA, Velkou Británií a většinou ostatních signatářských zemí OSN. Každoročně se proto 24. říjen slaví jako Den Spojených národů. CHARTA OSN Charta Spojených národů je ustavující dokument světové organizace, který stanovuje práva a povinnosti členských států a stanoví orgány a postupy fungování OSN. Jako mezinárodní smlouva kodifikuje Charta základní principy mezinárodních vztahů – od suverenity a rovnosti mezi státy až po zákaz užití síly při řešení mezinárodních sporů.

CÍLE A ZÁSADY OSN Cíle Spojených národů, definované v Chartě, jsou následující: • udržovat mezinárodní mír a bezpečnost; • rozvíjet mezi národy přátelské vztahy založené na respektování zásad rovnoprávnosti a práva na sebeurčení národů; • spolupracovat při řešení mezinárodních ekonomických, sociálních, kulturních a humanitárních otázek a podpoře základních lidských práv a svobod; • být centrem pro koordinaci kroků, které národy podnikají v zájmu dosažení těchto společných cílů.

Činnost Organizace spojených národů vychází z následujících zásad: • všechny členské státy jsou suverénní a rovnoprávné; • zavazují se plnit své povinnosti vyplývající z Charty; • zavazují se řešit mezinárodní spory mírovými prostředky, bez ohrožování mezinárodního míru, bezpečnosti a spravedlnosti; • vystříhají se vyhrožování silou a používání síly proti jiným členským státům; • zavazují se poskytnout OSN veškerou pomoc při jakékoli akci, ke které Organizace na základě Charty přistoupí; • žádné ustanovení Charty neopravňuje Spojené národy k tomu, aby se vměšovaly do otázek, které jsou výlučně vnitřní záležitostí jakéhokoli státu.

ČLENSTVÍ V OSN Členství v Organizaci spojených národů je přístupné všem mírumilovným státům ochotným přijmout povinnosti vyplývající z Charty a odhodlaným a schopným tyto povinnosti plnit. Nové členské státy přijímá Valné shromáždění na základě doporučení Rady bezpečnosti. Charta stanovuje podmínky pro pozastavení členství nebo vyloučení států z důvodu porušení zásad Charty. K takovému kroku ale dosud nedošlo. OFICIÁLNÍ JAZYKY OSN Podle Charty OSN jsou oficiálními jazyky Organizace spojených národů: angličtina, čínština, francouzština, ruština a španělština. Jako oficiální jazyk Valného shromáždění, Rady bezpečnosti a Ekonomické a sociální rady byla později doplněna arabština.

Nejvyšší orgány OSN: deklarovaná a reálná pozice orgánů I. Valné shromáždění – zastoupeny všechny země OSN, hlasovaní většinou hlasů zemí, - jsou vydávány tzv. REZOLUCE OSN - tyto REZOLUCE mohou být vetovány členy STÁLÉ RADY BEZPEČNOSTI II. Rada bezpečnosti – 15 členů, 5 tzv. stálých zemí (velmocí) s s právem V E T A (vetum), tvoří ji: USA, Rusko, Čína, VB a Francie III. Nestálí členové rady OSN – 10 ČLENŮ, voleni na 2 roky dle skupin zemí

Rada bezpečnosti (RB) má 15 členů. Charta OSN určuje 5 z nich jako stálé, Valné shromáždění volí 10 dalších za členy nestálé na dvouleté období. Stálými členy Rady bezpečnosti jsou: Čína, Francie, Rusko, Spojené státy americké a Velká Británie. 10 nestálých členů (v závorce rok ukončení mandátu): Angola (2016), Čad (2015), Chile (2015), Jordánsko (2015), Litva (2015), , Malajsie (2016), Nigérie (2015), Nový Zéland (2016), Španělsko (2016), Venezuela (2016). Česká republika byla členem rady bezpečnosti naposledy v letech 1994 – 1995. Roku 2003 hostila 57. zasedání Valného shromáždění, kterému předsedal tehdejší předseda Valného shromáždění OSN Jan Kavan. Významné je také předsednictví Hospodářské a sociální radě v roce 1997.

Nestálí členové Aktuální členové RB OSN. Modře stálí, zeleně nestálí.

Nestálé členy Rady bezpečnosti volí Valné shromáždění na svém každoročním podzimním zasedáním a zvolení členové nastupují do rady k 1. lednu nadcházejícího roku. Jsou stanoveny regionální skupiny zemí, které navrhují ze svého středu jednu nebo několik kandidátských zemí. Afrika vysílá do Rady bezpečnosti tři nestálé členy, Asie, Latinská Amerika a západní Evropa po dvou nestálých členech a východní Evropa (kam spadá i ČR) jednoho zástupce. Jedním ze zástupců musí být arabská země spadající střídavě pod Afriku nebo Asii. Žádná země nemůže být zvolena do Rady bezpečnosti dvakrát bezprostředně po sobě, vždy musí následovat alespoň jednoletá přestávka.

V roce (2010) nestálými členy Rady bezpečnosti byly: 1. Bosna a Hercegovina (Východní Evropa) 2. Brazílie (Latinská Amerika) 3. Uganda (Afrika) 4. Gabon (Afrika) 5. Japonsko (Asie) 6. Libanon (Asie) 7. Mexiko (Latinská Amerika) 8. Nigérie (Afrika) 9. Rakousko (Západní Evropa a jiní) 10. Turecko (Západní Evropa a jiní) Zástupci všech členských zemí rady bezpečnosti musejí být stále přítomni v newyorském sídle OSSN, aby se rada mohla v případě potřeby kdykoliv sejít ke svému zasedání. Předsednictví v radě se střídá po měsíci, podle abecedního pořádku anglických názvů zemí.

Reforma rady bezpečnosti V současné době probíhá diskuse o rozšíření stálého členství v radě bezpečnosti. Nejsilnější předpoklady pro obsazení nových míst mají tyto státy: Brazílie, Indie, Japonsko a Německo. Brazílie je největší zemí latinské Ameriky. Indie je největší demokracií na světě a druhou nejlidnatější zemí na světě. Navíc má třetí největší armádu na světě a vlastní jaderné zbraně. Japonsko a Německo patři mezi největší přispívatele do rozpočtu OSN. Projekt rozšíření má mnoho kritiků. Mezi nejhlasitější odpůrce patří Argentina, Itálie, Jižní Korea, Mexiko a Pákistán. Evropští odpůrci prosazují místo německého křesla křeslo pro Evropskou unii. Uvažuje se ještě o rozšíření o členské státy z Africké unie (Egypt, Nigérie a Jihoafrická republika) a muslimský stát.

Regionální komise Evropská hospodářská komise (ECE, Ženeva) Hospodářská komise pro Afriku (ECA, Addis Abeba) Hospodářská komise pro Latinskou Ameriku a aribský region (ECLAC, Santiago) Hospodářská a sociální komise pro Asii a Tichomoří (ESCAP, Bangok) Hospodářská a sociální komise pro Západní Asii (ESCWA, Bejrút) MEZINÁRODNÍ SOUDNÍ DVŮR FUNKČNÍ KOMISE Statistika, Populace, Sociální rozvoj, Lidská práva FUNKČÍ SUBKOMISE PRO Zamezení diskriminace a ochranu menšin, Postavení žen, Omamné látky, Vědy a techniky, Trvale udržitelný rozvoj, Prevenci zločinnosti a trestní justici HOSPODÁŘSKÁ A SOCIÁLNÍ RADA UNRWA (Agentura pro práci a pomoc vysídlencům na Blízkém východě, Bejrút) ICSC (Mezinárodní komise občan. služeb, New York) IAEA VALNÉ (Mezinárodní agentura pro atomovou energii) SHROMÁŽD ĚNÍ Úřad pro odzbrojení Komise pro armádní zaměstnance HLAVNÍ KOMISE Stálé a procedurální komise Další pomocné orgány Valného shromáždění SEKRETARIÁT RADA POVĚŘENCŮ RADA BEZPEČNOSTI Vojenské jednotky a pozorovatelé OSN v rizikových oblastech

Organizační struktura OSN UNICEF UNHRC WFP UNCTAD UNITAR UNDP UNIDO UNDRO UNEP UNU UN Special WFO UNOCP UNFPA UNIFEM Habitat UNIDIR UNRISD PROGRAMY, ORGÁNY A FONDY OSN (Dětský fond OSN, New York) (vysoký komisariát OSN pro uprchlíky, Ženeva) (Světový program potravin, Řím) (Konference OSN o obchodu a rozvoji, Ženeva) (Institut OSN pro školení a výzkum, New York) (Program OSN pro rozvoj, New York) (Organizace SN pro průmyslový rozvoj, Vídeň) (Úřad OSN pro řízení v případě katastrofy, Ženeva) (Program OSN pro životní prostředí, Nairobi) (Univerzita Spojených národů, Tokio) (Zvláštní fond SN, New York) (Světová rada pro výživu, Řím) (Program OSN pro mezinárodní kontrolu omamných látek) (Fond OSN pro populační činnost) (Rozvojový fond OSN pro ženy) (středisko OSN pro lidská sídla, Nairobi) (Institut OSN pro výzkum otázek odzbrojení) (Výzkumný institut OSN pro sociální rozvoj, Ženeva)

SPECIALIZOVANÉ AGENCIE A AUTONOMNÍ ORGANIZACE OSN ILO FAO UNESCO WHO (Mezinárodní organizace práce, Ženeva) (Organizace SN pro výživu a zemědělství, Řím) (Organizace pro výchovu, vědu a kulturu, Řím) (Světová zdravotnická organizace, Ženeva) IDA IBRD IFC MIG (Mezinárodní sdružení pro rozvoj) Skupiny světové banky, Washington (Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, Světová banka) (Mezinárodní finanční korporace) (Mezinárodní garanční agentura) IMF ICAO UPU ITU WMO IMO WIPO IFAD WTO (Mezinárodní měnový fond, Washington) (Mezinárodní org. Pro civilní letectví, Montreal) (Světová poštovní unie, Bern) (Mezinárodní telekomunikační unie, Ženeva) (Světová meteorologická organizace, Ženeva) (Mezinárodní námořní organizace, Londýn) (Světová organizace duševního vlastnictví, Světová banka) (Mezinárodní fond pro rozvoj zemědělství, Řím) (Světová obchodní organizace, Ženeva)

Generální tajemník, v jehož osobě se pojí funkce diplomata, úředníka a výkonného ředitele, je tváří OSN a symbolem jejich ideálů. Vystupuje jako mluvčí všech obyvatel světa, zejména těch chudých a zranitelných. Současný generální tajemník Ban Ki-moon pochází z Korejské republiky a je v pořadí osmým nejvyšším představitelem Spojených národů. Funkce se ujal 1. ledna 2007. Generální tajemník je Chartou OSN označován za „hlavního správního úředníka OSN“, který jedná z tohoto titulu a „vykonává funkce, jenž mu byly svěřeny“ Radou bezpečnosti, Valným shromážděním, Ekonomickou a sociální radou a dalšími orgány OSN. Charta rovněž zmocňuje generálního tajemníka k tomu, aby „upozorňoval Radu bezpečnosti na jakékoli otázky, které by podle jeho soudu mohly znamenat ohrožení mezinárodního míru a bezpečnosti“.

Tato ustanovení definují pravomoci jeho úřadu a dávají mu značný prostor k činnosti. Má-li generální tajemník zodpovědně vykonávat svou funkci, musí brát ohledy na potřeby jednotlivých členských států. Zároveň však musí udržet hodnoty a morální autoritu OSN a mluvit a jednat v zájmu udržení míru, i kdyby se tak vystavoval riziku, ze se čas od času dostane do sporu s týmiž členskými státy, jejichž zájmy se snaží prosazovat. Takovéto tvůrčí napětí provází každodenní činnosti generálního tajemníka, jež zahrnují účast na zasedání orgánů OSN, konzultace s předními světovými politiky, vládními představiteli a dalšími osobnostmi a mezinárodní cesty, díky nimž generální tajemník udržuje kontakt s členskými státy a získává aktuální informace o celé škále otázek, které jsou součástí agendy OSN.

Každoročně generální tajemník vypracovává zprávu o práci organizace, v niž hodnotí její činnost a nastiňuje budoucí priority. Jednou ze stěžejních rolí generálního tajemníka je, že silou svého „osobního vlivu“, to jest prostřednictvím veřejných i soukromých kroků postavených na jeho nezávislosti a bezúhonnosti, pomáhá předcházet konfliktům, brání jejich eskalaci a jejich šíření. Další uskupení ve světě (spíše regionálního zaměření): CE = Comunity of Evrope

ECOWAS EFTA

ECOWAS / CEDEAO (Economic Community of West African States / Communauté Économique des États de l'Afrique de l'Ouest Hospodářské společenství západoafrických států) je regionální hospodářská a politická organizace, která byla založena v roce 1975. Organizace má podporovat nejen hospodářskou integraci v oblastech: ekonomických aktivit (hlavně v průmyslu, dopravě, telekomunikaci, energetice, zemědělství, využívání přírodních zdrojů, obchodu, peněžní a finanční otázky, ale také sociální, kulturní a politickou spolupráci členských států. V současnosti organizaci tvoří 14 členů: Benin, Burkina Faso, Gambie, Ghana, Guinea-Bissau, Kapverdy, Libérie, Mali, Niger, Nigérie, Pobřeží slonoviny, Senegal, Sierra Leone, Togo. Členem byla také Mauritánie, která však v roce 2000 vystoupila. Naopak Guinee bylo pozastaveno členství v reakci na události v prosinci 2008, kdy po smrti prezidenta se dostala k moci vojenská junta CNDD (Národní koncil pro demokracii a rozvoj). Oficiálními komunikačními jazyky jsou angličtina, francouzština a portugalština.

LAS OBSE

Liga arabských států (anglicky League of Arab States, arabsky , ﺟﺎﻣﻌﺔ ﺍﻟﺪﻭﻝ ﺍﻟﻌﺮﺑﻴﺔ Džámi c at ad-duwal al- c arabíja), též Arabská liga, je regionální organizací arabských států. Vznikla podepsáním Paktu Ligy arabských států v březnu 1945 v Káhiře sedmi arabskými státy (Egypt, Irák, Jemen, Jordánsko, Libanon, Saúdská Arábie, Sýrie). Sídlem organizace byla do roku 1979 Káhira, později Tunis, následně opět Káhira. Organizace měla za úkol zajistit a koordinovat spolupráci svých členů v oblastech politiky, ekonomiky a kultury, v roce 1950 přibyla i spolupráce v oblasti kolektivní bezpečnosti, členství v organizaci tak zavazuje arabské státy k nepoužití síly proti dalšímu členskému státu. Postupným vstupem nových členů stoupl celkový počet na 22, a to včetně Palestinské samosprávy.

2. 6 Perspektivní trendy vývoje a uspořádání celosvětového společenství – integrační a dezintegrační tendence … současnému stavu na politické mapě světa předcházel na rozhraní 80. a 90. let rozpad tzv. bipolárního uspořádání , které vzniklo jako stav poválečného uspořádání a protože tzv. východní blok ( Sovětský svaz a jeho satelity…)nebyly dále schopné konkurovat tzv. západnímu bloku ( USA a jeho spojenci…), rozpadl se na řadu samostatných a postupně se transformujících demokratických zemí. Tyto nové „ demokracie “ změnily především evropskou politickou mapu a posílily blok demokratických zemí světa. Situace na počátku 21. století není právě ideální, neboť svět sice přešel ze stavu bipolarity na stav unipolárního světa, ale objevuje se nová bipolarita na základě rozdílů v ekonomické vyspělosti a bohatství jednotlivých zemí, která se zpětně odráží do politické dimenze.

Shrnutí tendencí • Současné procesy na „politické mapě“ světa obsahují obě tendence – viz předcházející text a • dokonce v různých obdobích posilují i tendence (historické) desiintegrační !? • Nelze tedy jednoznačně určit perspektivu vývoje světových procesů !

2. 6. 1 Tendence ke globalizaci a integraci procesů - dokumentací je nárůst : 1) mezinár. institucí – OSN, OBSE a dalších a 2) integračních unií… viz EU, NAFTA, APEC, EFTA atd. 3) tzv. Groups – G-8, G-20, G-5 … 2. 6. 2 Tendence k desintegraci – příklady… - viz „etnický“ fenomén – Afrika, destabilizace v Sudánu a odtržení jižních provincií se vznikem „Jižního Sudánu“ … -viz „náboženský“ fenomén – především muslimské země x židovský stát Israel, ale i mezi frakcemi – Hamas v Palestině, tzv. IS = islámský stát (chalífát). . Sýrie+Irák !!! -viz „ekonomický“ fenomen – např. v Evropě – sev. Itálie x jižní, Katalánie x Madrid, prov. Quebec x Kanada…, Belgie - S x J (Vlámsko x Valonsko) -viz „ národně-historický“ – Skotsko x V. Británie

Příčiny tzv. Krimské krize Poloostrov převedl z RSFSR na USSR v roce 1954 Nikita Sergejevič Chruščov

Průběh krize a anexe Krymu Ruskem Po převratu v Kyjevě a příklonu Ukrajiny k Evropské unii vypukly na východě a jihovýchodě země a také na Krymu protesty proti nové ukrajinské vládě. Na Krymu, kde je většina obyvatelstva ruskojazyčná, zavládla silná proruská nálada. 27. února 2014 se na Krymu mimo existující ruské vojenské základny objevili neoznačení vojáci s moderními zbraněmi a vybavením, některými západními médii označovaní jako „zelení mužíčci“, kteří rychle obsadili klíčové krymské objekty, jako jsou např. letiště, přístavy, vládní budovy a další objekty infrastruktury. Obsadili též budovu regionálního parlamentu. Rada ministrů Autonomní republiky Krym (vláda republiky) byla tím přiměna k rezignaci; následně došlo k volbě vlády nové. [3] Nová vláda byla prorusky orientovaná a jedním z jejích prvních kroků bylo, že neuznala legitimitu prozápadní vlády v Kyjevě, která vzešla z převratu během Euromajdanu. [4] Vzápětí oznámila vláda v Simferopolu záměr připojení Krymu k Ruské federaci. [5]

Dlouhodobé následky anexe Krymu : Už po obsazení Krymu se objevily obavy, že se Rusko nespokojí pouze s Krymem, ale že bude chtít obsadit i další území, [69] především v Pobaltí. Tyto obavy se snažil v březnu 2015 rozptýlit ruský velvyslanec v Polsku Sergej Andrejev svým prohlášením, že se polští politici mýlí, když se domnívají, že Rusko představuje hrozbu pro Polsko, Estonsko, Lotyšsko a Litvu, a že není plánován další zábor území, protože obsazení Krymu bylo výjimečné kvůli jeho postavení a historickému vývoji. [95] Po odvysílání ruského dokumentu s názvem 'Krym. Cesta do vlasti na ruské televizní stanici Rossija 1[96], ve kterém se Vladimir Putin zmínil o předem naplánované anexi Krymu, stejně jako o přítomnosti ruských vojáků na Krymu, byla tato záležitost analyzována Ukrajinou a ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk instruoval ministerstvo zahraničí a generální prokuraturu k vypracování žaloby na Rusko u Mezinárodního soudního dvora v Haagu. [97][98]

Ruská anexe Krymu mění pravidla hry !? Ruská anexe Krymu a současné nepokoje na východní Ukrajině vznášejí nejistotu do bezpečnostního řádu světa. Nynější události na Ukrajině se nedotýkají jen Ukrajiny samotné, či Ruska, EU nebo Spojených států. Vývoj na Ukrajině podle deníku The New York Times s napětím sleduje také Čína, Japonsko a další jihoasijské státy.

Hrozí nové rozdělení světa na znovu bipolární pozici Nové otázky – dilemata: Východ x Západ § Obnoví se stav tzv. studené války ? (stav 50. -80. let 20. stol…) § Objeví se nové formy ? (původně vyhrůžky + demonstrace síly + lokální konflikty dnes tzv. hybridní válka…) § Kdo budou hlavní aktéři ? (historicky SSSR x USA – VS x NATO) § Přidají se další ? (např. Čína, VB, Israel, Irán…) § O co půjde ? ( původně světová hegemonie a ideologické doktriny – dnes spíše územní nároky, suroviny + vodní zdroje…) § Bude vyvolán „emigrační exodus“ (viz začátek v Evropě – stř. a bl. V do záp. Evropy nebo globální přesun – Afr. do E+As+USA+…) § Jak to dopadne ? ? ? (historicky vždy vyřešeno, s následky do budoucna, - v současnosti více zkušeností, info a nástrojů…)

Komentáře vybraných deníků světa… viz V. Britanie. - „Daily Mail“ : NÁVRAT STŘEDOVĚKÉ MAPY: trendem je miniaturizace zemí … - Kdyby se naplnily cíle všech separatistických hnutí, kontinent E by se vrátil do středověku, - Po světe působí stovky separatistických hnutí, lze je rozčlenit na : a) seriozní – organizovaná, „objektivní“ důvody, např. Skotsko – historické, ekonomické a kulturní(kultivovaný přístup a rozvaha činů…) b)„křiklounská“ – konjukturální (občasná- jsou vázána např. na historická výročí. . c)„recesistická“ – příležitostná s vazbou na politickou nebo jinou situaci… - Stabilita mapy světa je jen iluze, od r. 1990 vzniklo nejméně přes 30 nových zemí – viz výčet …!?

Zhodnocení situace: v souč. světě posilují tendence k atomizaci, tj. jisté miniaturizaci, přičemž „moc - správa“ přechází do regionů Možné dopady: např. vznik i jakýchsi městských států, velkoměst – metropolí(megapolí s větší politickou silou než vláda země…!? ) Příčiny: - Historické , tzv. staré hříchy, neřešená napětí a „nespravedlnosti) - Vypočítavost a prohnanost separatistických vůdců… - Ekonomická rozdílnost (výkonnost) a přerozdělování bohatství mezi regiony dané země - Náboženská netolerance a nábož. fanatismus – eskaluje v muslimských zemí

Svět v roce 2020 podle teroristů: Česko má sousedit s Islámským státem! Takhle si teroristé z IS přestavují mapu Evropy v roce 2020.

Otázky a náměty k procvičení § § § Vysvětlete pojem pol. mapa světa, její strukturu a genezi Definujte pojem „suverenita“ Popište formy státoprávního uspořádání Vysvětlete historický pojem „bipolární konfigurace“ Jaké jsou perspektivy uspořádávání celosvětových záležitostí ? § Popište organizační strukturu OSN

. t s o n r o z o p i š a V a z i j u k ě D n e d ý n m e Příj