Hospodsk politika Hospodsk politika n n n Hospodsk

Hospodářská politika

Hospodářská politika n n n Hospodářská politika (HP) je souhrn cílů, nástrojů, rozhodovacích procesů a opatření státu v jednotlivých oblastech ekonomické reality (je to v podstatě aplikace hospodářské teorie v řízení ekonomiky země). Hospodářská politika je často používána jako označení pro státní zásahy do národního hospodářství (ekonomiky) Nositelem hospodářské politiky je stát Podmínka výkonu HP je, aby stát byl vybaven zákonodárnou a výkonnou mocí Stát je tvořen řadou institucí a organizací, které na sebe vzájemně působí a ovlivňují se

Státní instituce a organizace n n n Parlament – poslanecká sněmovna a senát; schvalují zákony, které vytvářejí hranice pro fungování společnosti i ekonomiky; Vláda – nejvyšší výkonný orgán; základní tvůrce HP; finanční prostředky na HP získává skrze státní rozpočet; řídí mnoho institucí (např. ministerstva) Centrální banka – v ČR je to ČNB; ovlivňuje komerční bankovní trh a množství peněz v oběhu; cílem je zajistit měnovou stabilitu; je samostatná a nezávislá na vládě Mezinárodní organizace – samostatné subjekty; mají svou HP, jíž formují při setkání členských států (OECD, SB, MMF) Nadnárodní organizace - přejímají část rozhodovacích pravomocí státu v rámci integračních seskupení (EU).

Hlavní přístupy k hospodářské politice aneb Jak a kdo má řídit hospodářství?

V tržním hospodářství je vše řízeno trhem (tržním mechanismem). Co je tím myšleno? Jednoduše to, že jestli bude nějaký výrobek či služba na trhu obchodován, závisí na svobodné dohodě mezi poptávkou a nabídkou. Jestliže budou spotřebitelé ochotni zaplatit za určitý typ televizoru třeba 10 000 Kč a zároveň bude pro nějakou n firmu/firmy výhodné tyto televizory za 10 000 Kč prodávat, pak se tento výrobek na Tržní hospodářství je založené na tržním principu, je řízené trhu objeví a bude obchodován. Jestliže však přestane mít buď poptávající nebo tržním mechanismem (všechny otázky se řeší interakcí nabídky nabízející o tento obchod za daných podmínek zájem, výrobek na trhu obchodován a poptávky). K hledání rovnováhy dochází skrze cenový nebude (zmizí z trhu). Tímto jednoduchým způsobem je v tržním hospodářství určováno, co se bude a co nebude obchodovat (vyrábět). mechanismus (změnami cen se hledá rovnováha mezi Tržní hospodářství nebo Centrálně řízené hospodářství? Zastánci tržního přístupu vycházejí z myšlenky, že svobodné rozhodování je pro lidskou poptávkou a nabídkou). Obvykle převažuje soukromé vlastnictví společnost přirozené a tudíž i správné a není žádoucí jej nějak ovlivňovat. n. V centrálně řízeném hospodářství není toto rozhodnutí ponecháno zcela volně na trhu, V centrálně řízeném hospodářství je vše řízeno ale o výrobě určitého výrobku či poskytování určité služby rozhoduje stát (vláda, rozhodnutími a příkazy ústřední autority (vlády), která určuje úředníci, …). Stát může určitým podnikům přikázat nebo zakázat vyrábět/nabízet co, kdy a jak bude ve společnosti vyráběno a rozdělováno. určitý výrobek nebo službu, stejně tak může spotřebitelům přikázat nebo zakázat Obvykle ve společnosti převažuje státní vlastnictví. Co si takhle vzít pár dní určitý výrobek nebo službu spotřebovávat. Rozhodnutí o tom, zda bude nějaký volna a nechat volný trh aby výrobek či služba obchodována tak nestojí na dohodě poptávky a nabídky, ale na n Který systém zvolit? Efektivní, ale nemilosrdný trh nebo se o vše postaral? rozhodnutí nějaké centrální autority. „těžkopádnou“ neefektivní ekonomiku se sociálními jistotami? Zastánci direktivního přístupu se obávají, že svobodnou volbou si mohou lidé způsobovat Pro zájemce doporučuji zajímavý dokument z roku 1965, kritizující fungování problémy. Potlačením či regulací této volby se pak snaží problémům předcházet či je napravovat. Zatím se spíše preferuje tržní hospodářství. Bohužel ani jeden tehdejšího socialistického plánovaného hospodářství. Poukazuje na některé Výše uvedené modely představují určité extrémní případy (i když se v praxi mohou také systém není dokonalý… absurdnosti a z dnešního pohledu nepochopitelné postupy v řízení hospodářství, vyskytovat). V realitě je však běžnější, že najdeme určitý kompromis, tedy, že určité n statky jsou obchodovány z rozhodnutí trhu a do některých zasahuje stát. Našli byste Proto v realitě nalezneme nejčastěji kompromisní model, kdy je které však byly v té době realitou: https: //www. youtube. com/watch? v=ef. Ldu. TTPc. Xo&t=41 s takové příklady z praxe? tržní hospodářství vždy určitou měrou regulováno státem.

Neoklasická (monetární) ekonomie n n Prosazuje tradiční tržní ekonomiku. Prezentuje „optimistický pohled“ na ekonomiku, kdy předpokládá, že ekonomika je zdravá a funguje na potenciálu díky působení tržního mechanismu Státní zásahy jsou využity všechny zdroje, tržní autoregulační síly zajišťují dlouhodobou výkonnost a efektivnost ekonomiky (efektivní využívání zdrojů) bez nutnosti výrazných zásahů. Hlavním zdrojem neefektivnosti ekonomiky jsou státní zásahy, hlavně ty, které podporují přesun zdrojů ze soukromého do veřejného sektoru (podpora vládních investic na úkor soukromých, které jsou efektivnější)

Neoklasická (monetární) ekonomie n n n Nechtějí stimulovat agregátní poptávku (AD), její zvýšení by vzhledem k tomu, že ekonomika je na potenciálu (tedy „fixní agregátní nabídka“) vedlo pouze k růstu cen – inflaci. Jde jim o stranu nabídky. Cílem je vytvořit stabilní ekonomické prostředí (motivace k práci, podnikání a spoření). Významným nástrojem je monetární politika

Keynesiánská ekonomie n n n Výchozím předpokladem je názor, že ekonomika je vnitřně nestabilní systém, jež není schopen využívat disponibilní ek. zdroje jen působením tržních sil nutné zásahy státu Základní zdroj nestability a neefektivnosti je nedostatečná agregátní poptávka (AD) → při odpovídající nabídce nejsou Státní zásahy využity všechny zdroje ekonomika funguje pod úrovní svých skutečných možností (potenciálem) Díky nízké poptávce (agregátní) je nízká úroveň produkce (vzhledem k potenciálním možnostem), existují nevyužité zdroje a je značná nezaměstnanost snaha o stimulaci AD především skrze FP (např. vládní nákupy statků a služeb) a případně i monetární politiku (změny úr. sazeb)

Keynesiánská ekonomie n n Keynesiánská teorie vznikala v období hospodářských krizí mezi světovými válkami a proto má „pesimistický pohled“ na ekonomiku → předpokládá, že je pod potenciálem (existuje nezaměstnanost a nejsou využity všechny zdroje) Tyto předpoklady platily ve válkami či jinými faktory narušených ekonomikách. Určité defekty samozřejmě vykazují i současné světové ekonomiky, a proto jsou považovány přístupy Keynesiánců za stále aktuální.

Monetaristé (liberálové) Totalitní režimy (např. komunistické) Snaha o regulaci celého hospodářství, volný trh je potlačován a je spíše v podobě černého trhu Keynesiánci Požadují tržní ekonomiku, ale výrazně regulovanou státními zásahy Liberalismus Dirigismus Požadují svobodný trh, ale určité minimální státní zásahy uznávají za nezbytné Trhem řízené hospodářství Státem řízené hospodářství Přístupy k organizaci hospodářství

Co očekáváte od dobře fungujícího hospodářství? Jak by mělo vypadat? Jak poznáme, že hospodářství funguje dobře či špatně?

Cíle hospodářské politiky n n „Hospodářská politika vlády ČR je zaměřena na podporu růstu, snižování nezaměstnanosti a zvyšování konkurenceschopnosti ekonomiky“. Obecné cíle HP: n n Vysoká zaměstnanost a nízká nezaměstnanost – ne 100% zaměstnanost, ale dosažení přirozené míry zaměstnanosti; indikátor: míra nezaměstnanosti Stabilita cenové hladiny – snaha o minimalizaci výkyvů cenové hladiny; indikátor: úroveň inflace Vysoká úroveň a dynamika produktu – reálný produkt by měl růst rovnoměrně a tempem, které zajistí dostatečnou zaměstnanost a cenovou stabilitu; indikátor: HDP, HDP/obyv. , růst HDP Vyrovnaná bilance zahraničního obchodu – snaha státu o dosažení vyrovnané platební bilance a stability měnových trhů; indikátor: saldo zahraničního obchodu

Selhání vlády Vláda se často snaží napravit selhání trhu, ale ani vláda není neomylná. O selhání vlády hovoříme zejména v případech, kdy: a) stát nevědomě (problém určení veřejného zájmu) či vědomě (problém korupce) hájí jiné zájmy, než zájmy občanů; nb) vládní politika reaguje na problémy se zpožděním; c) vláda zvolí nesprávnou hospodářskou politiku; nd) dochází k nadměrnému nárůstu byrokracie; dochází k problémům kvůli prolínání politických a ekonomických cyklů, aj. Problémy cílů HP n n n Dlouhodobé plnění všech těchto cílů je obtížné Cíle jsou navíc značně kontroverzní – plnění jednoho cíle narušuje plnění druhého… Zásahy státu, i když dobře míněné, mohou vést naopak ke zhoršení situace. Může snadno dojít k tzv. selhání vlády. Je tedy otázkou zda vůbec zasahovat a když ano, tak do jaké míry? Jinými slovy: Kdy nechat volně působit tržní síly (neviditelnou ruku trhu) a kdy hospodářství regulovat (viditelnou rukou státu)?

Nástroje hospodářské politiky Obecně považujeme za nástroje jednotlivé druhy hospodářských politik (tyto politiky vyjadřují určité myšlenky/směry jakými se dá ekonomika ovlivňovat; každá má trochu odlišné cíle, princip působení i dílčí používané nástroje) n n Fiskální politika Monetární politika Důchodová politika Zahraniční obchod a měnová politika Tyto jednotlivé politiky by měly tvořit vnitřně strukturovanou a kooperující soustavu

Fiskální politika n n n Fiskální politika (FP) je realizována prostřednictvím státního rozpočtu (SR) resp. soustavou veřejných rozpočtů Výdaje státu zvyšují poptávku (agregátní) → na zvýšení poptávky firmy reagují zvýšením produkce, což vede k: n A) růstu zisků, ze kterých se odvádějí daně do SR na další fiskální výdaje n B) zaměstnání více lidí a dalších výrobních faktorů, což zvyšuje důchody domácností → vzrůstá spotřeba (poptávka), ale i úspory domácností (uloženy např. v bankách), což zlevňuje cenu peněz (snižují se úroky) n C) firmy mají zájem investovat (nízké úroky) a půjčují si proto více kapitálu (od bank) a zvyšují dále produkci Vložením peněz do ekonomiky skrze SR vede k nastartování těchto procesů a zpětně k růstu důchodů (a tedy daní jako příjmu SR). Proces se cyklicky opakuje a tímto podporuje ekonomický růst.

Monetární politika n n n Vychází z předpokladu, že ovlivňováním množství peněz v ekonomice a jejich ceny (úroky) na optimální úroveň lze dosáhnout rovnováhy a požadovaného růstu ekonomiky (tato opatření však musí odpovídat reálným požadavkům a stavu ekonomiky). Příklad: Snížení ceny peněz podněcuje firmy k investicím (nízké úroky z úvěrů), což zvyšuje produkt a důchody a přispívá k hospodářskému růstu MP je realizována prostřednictvím centrální banky (skrze emisi peněz); ovlivňuje cenu a množství peněz v oběhu a tím dochází k ovlivnění dynamiky růstu ekonomiky a rovnováhy platební bilance a měnových kurzů - tím bude ovlivněna úroveň cen a zaměstnanosti

Důchodová a zahraniční obchodní a měnová politika n Důchodová politika – zaměřena na stabilizaci cenové hladiny působením na vývoj nominálních mezd a cen vládou n n Stát působí na ceny výr. faktorů – např. stanovení max. a min. mezd a cen, resp. jejich zmrazení Zahraniční obchodní a měnová politika – celní politika, kursová politika – závisí na otevřenosti ekonomiky n n Pokud se ekonomika spíše uzavírá zahraničnímu obchodu, pak jsou v ekonomice uplatňovány vysoké dovozní cla a kvóty, případně embarga a další zákazy Pokud chce být ekonomika spíše otevřená, je odstraňováním překážek podporován pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu.

Shrnutí

Cíle makroekonomické politiky n Produkt Vysoká úroveň n Vysoká míra růstu n n Zaměstnanost Vysoká úroveň n Nízká nedobrovolná nezaměstnanost n n n Stabilita cenové hladiny Zahraniční obchod Rovnováha mezi exportem a importem n Stabilní měnový kurs n

Nástroje makroekonomické politiky n Fiskální politika (FP) n n Vládní výdaje, Daně Monetární politika (MP) n Ovlivňování množství peněz (nabídky peněz) a úrokových sazeb Velice jednoduše řečeno je rozdíl mezi FP a MP v tom, že n Důchodová/sociální politika n n Od mzdově-cenových doporučení až k úplné regulaci FP skrze veřejné rozpočty ovlivňuje cen a mezd hlavně agregátní poptávku a Zahraničně obchodní politika MP skrze měnové nástroje n Obchodní politika ovlivňuje peněžní stabilitu, resp. nabídku peněz v ekonomice n Měnové kursy, intervence

Základní přístupy k HP n n Rozdílné názory ekonomů na HP Zásadní rozpory: n Úloha a schopnost státu zasahovat do ekonomiky a ovlivňovat ji n Schopnost státu řešit tržní selhání n Nebezpečnost těchto zásahů Dvě základní protikladné teorie: n Keynesiánská ekonomie n Neoklasická ekonomie V praktickém uplatnění však dochází k prolínání obou teorií, hledání kompromisů a přizpůsobování současným podmínkám

Expanzivní vs. restriktivní HP