Didaktika prodopisu 1 5 pednka Ppravn fze vuky

Didaktika přírodopisu 1 5. přednáška Přípravná fáze výuky: Výukové cíle a jejich formulace Mgr. Libuše VODOVÁ, Ph. D. Katedra biologie Pd. F MU

Osnova přednášek ¡ ¡ ¡ RVP a jeho postavení v systému kurikulárních dokumentů Přírodopisné učivo a jeho postavení v RVP ZV Organizace práce učitele - přípravná fáze výuky, realizační fáze a diagnostická fáze Organizační formy výuky přírodopisu Metody výuky přírodopisu Prostředky výuky přírodopisu Didaktické zásady a jejich aplikace do výuky přírodopisu Diagnostika vědomostí a dovedností žáků v přírodopisu Přesah přírodopisného učiva do jiných předmětů – mezipředmětové vztahy Výuka přírodopisu na různých typech ZŠ Osobnost učitele přírodopisu a její další rozvíjení.

Student bude schopen…. …. vlastními slovy vysvětlit pojem „výukový cíl“ …. objasnit proč má učitel formulovat výukové cíle …. stručně shrnout zásady správného formulování výukových cílů …. vysvětlit rozdíl mezi kognitivním, afektivním a psychomotorickým výukovým cílem …. . správně formulovat cíle vyučovací hodiny …. vymyslet příklad kognitivního, afektivního a psychomotorického výukového cíle na hodinu přírodopisu …. objasnit princip typologie výukových cílů …vysvětlit v čem spočívá Bloomova klasifikace kognitivních VC …na příkladech rozlišit jednotlivé hladiny Bloomovy klasifikace

Práce učitele je v průběhu výuky rozdělena do několika fází: • Plánování a příprava výuky • Realizace a řízení vyučovací jednotky • Diagnostická fáze v průběhu výuky • Sebevaluace

1. Plánování a příprava výuky Co učit ? UČIVO (A) • OBSAH • ROZSAH Proč učit ? VÝUKOVÉ CÍLE (B) Jak učit ? FORMY VÝUKY (C) METODY VÝUKY (D) PROSTŘEDKY VÝUKY (E)

B) Proč učit ? – Cíle výuky Zkušenosti z praxe: Co studenti označují za výukový cíl opakování, osvojení nové látky, závěrečné opakování o fyzikální vlastnosti nerostů o sdělit výukové učivo oumět použít kombinační čtverec o poznat na obrázcích sladkovodní ryby o Tyto formulace výukových cílů nejsou správné

Důležité pojmy Vzdělávání = proces osvojování znalostí, dovedností a postojů. Výsledkem tohoto procesu je vzdělání. Vzdělání = souhrn všech vědomostí a dovedností dosažený vzděláváním, výukou a studiem. Výchova = cílevědomé formovaní lidské osobnosti (všech pěti složek: rozumové, duševní, estetické, etické i tělesné) Výuka = sociální systém, ve kterém dochází k interakci mezi učitelem, žákem a učivem. Vyučování = „činnost učitele“, někdy synonymum výuky

Jak se odlišuje výukový a výchovně vzdělávací cíl? Výukový cíl = „představa o kvalitativních a kvantitativních a změnách u jednotlivých žáků v oblasti kognitivní, afektivní a psychomotorické, kterých má být dosaženo ve stanoveném čase v procesu výuky“ (Kalhous & Obst, 2002) => Co si žák z hodiny odnese (konkrétní znalosti, vědomosti, dovednosti, návyky, postoje, hodnoty) Výchovně vzdělávací cíl = „ zamýšlený výsledek, k němuž výuka směřuje. Vyjadřuje se ve změnách, jejichž je dosaženo v celkovém osobním vývoji žáka“ (Altmann & Horník 1985) => Jak se během výuky žák změní

Typy výukových cílů Klasifikujeme je podle 3 základních složek učiva (výjimka DOVEDNOSTI) => 3 skupiny VC v Kognitivní výukové cíle (syn. : intelektuální, vzdělávací, informativní) v Afektivní výukové cíle (syn. : postojové, hodnotové, emocionální, výchovné) v Psychomotorické výukové cíle (syn. : výcvikové, operační, činnostní)

v. Kognitivní výukové cíle (syn. = poznávací, intelektuální, vzdělávací, informativní) = to, co si mají žáci: zapamatovat, vybavit, odvodit, určit význam, zařadit do nových souvislostí - náročnější na myšlenkové operace (analýza, syntéza, hodnocení apod. ) Þ vymezují: znalosti vědomosti intelektuální dovednosti schopnosti a návyky, které si má žák osvojit

v. Afektivní výukové cíle (syn. = postojové, hodnotové, emocionální, výchovné) = jak se mají žáci projevovat - závisí na kognitivních VC, ale významově je převyšují => budování zájmů, postojů, hodnot a přesvědčení

v Psychomotorické výukové cíle (syn. = výcvikové, operační, činnostní) -jaké psychomotorické dovednosti by měli žáci získat - smyslové učení od bezděčných pohybů až k těm složitým -zdokonalují se opakováním (na ZŠ hlavně v TV, HV, PČ atd. ) př. práce s mikroskopem práce s lupou, nebo jinými přístroji a pomůckami = > dovednosti psychomotorické (senzomotorické)

Existují také odlišné typologie VC! podle Altmanna a Horníka (1985), také dle Maslowski (1990) § Kognitivní (poznávací) – znalosti, vědomosti, dovednosti, schopnosti, návyky a pochopení § Cíle v oblasti přesvědčení (někdy též axiologické) – zájmy, postoje, přesvědčení § Cíle v oblasti jednání - chování a volní jednání

Taxonomie výukových cílů v Kognitivní výukové cíle - Bloomova taxonomie – viz seminář - Niemierkova taxonomie v Afektivní výukové cíle - Kratwohlova taxonomie - Niemierkova taxonomie v Psychomotorické výukové cíle - Daveova taxonomie

1. Bloomova taxonomie kognitivních VC - Autor: Benjamin Bloom (Taxonomy of Education Objectives, 1956) Podrobně rozpracováno např. v Pasch, M. et al. (1998): Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. 1. 2. 3. 4. 5. 6. zapamatování (znalost) porozumění aplikace analýza syntéza hodnotící posouzení (hodnocení)

2. Niemierkova taxonomie kognitivních VC ¡ ¡ 1. Vědomosti (poznatky) zapamatování vědomostí (zapamatování poznatků) porozumění vědomostem (porozumění poznatkům 2. Dovednosti (aplikace poznatků) Používání vědomostí v typových situacích Používání znalostí v problémových situacích

3. Kratwohlova taxonomie afektivních VC - základem je postupné zvnitřňování (internalizace) hodnot - 5 kategorií (každá z nich má subkategorie): 1. přijímání (vnímavost) 2. reagování 3. oceňování hodnoty 4. integrování hodnot (organizace) 5. integrace hodnot v charakteru

4. Niemierkova taxonomie afektivních VC I. úroveň ¡ ¡ Účast v činnosti (činnost bez iniciativy) Samostatné pokusy o činnost (vnitřně angažovaná činnost) II. úroveň: ¡ Pozitivní vztah k činnosti (trvalé vnitřní potřeby) ¡ Systém činnosti (ztotožnění s činnostmi, osobitý styl)

5. Daveova taxonomie psychomotorických VC 5 kroků vedoucích k automatizaci psychomotorické činnosti 1) Imitace (nápodoba) 2) Manipulace (praktická cvičení) 3) Zpřesňování 4) Koordinace 5) Automatizace činnosti

Formulace výukových cílů Proč formulovat VC? Ø Vím co chci => mohou zvolit jak dosáhnout účelu (prostředky výuky: metody, organizační formy, pomůcky a přírodniny atd. ) Ø Mohu hodnotit efektivitu výuky (=> VC musí být formulovány tak, aby byly kontrolovatelné) Ø Autoregulace výuky za strany žáka (když zná konkrétní cíl, tak ví, co se po něm chce a zda toho dosáhl)

„Měli byste pravidelně hodnotit pokrok žáků“ Zdroj: Kyriacou (2004)

Jak správně formulovat VC? 1) Komplexně 2) Konzistentně (soudržně) 3) Kontrolovatelně 4) Přiměřeně

1. Komplexnost VC – pokud možno všechny tři typy VC (ne vždy jde) v Kognitivní – co a jak se má žák naučit (jaký typ úloh bude muset umět vyřešit – viz hladiny VC podle Blooma) v Afektivní – jak může učivo ovlivnit hodnoty a postoje žáků v Psychomotorické – jaké psychomotorické dovednosti má žák získat (rozvíjet) např. pracovat s mikroskopem zvládnout techniku biologické kresby zhotovit nativní/trvalý preparát, zhotovit příčný řez atd.

2. Konzistentnost (soudržnost) VC – z hlediska vnitřních vazeb mezi cíli => nižší cíle jsou podřízeny cílům vyšším => dosažení vyšších cílů je závislé na dosažení cílů nižších

3. Kontrolovatelnost VC – jasně formulovat co má žák v které etapě učení umět (zvládnout) – nejjednodušší u kognitivních a psychomotorických cílů (fixace afektivních cílů je dlouhodobou záležitostí – obtížně kontrolovatelné) - formulace požadovaného výkonu žáka: př. nakreslí schéma stavby rostlinné buňky odvodí rozdíl mezi rostlinnou a živočišnou buňkou

-může obsahovat i podmínky: za jak dlouho žák odpoví, zda pracuje samostatně, s učebnicí, klíčem atd. ) -norma výkonu: vztah k určenému specifickému cíli kolik úloh z celkového počtu je schopen vyřešit, kolik chyb může udělat

4. Přiměřenost VC - VC by měly splnitelné pro většinu žáků => formulovat je přiměřeně věků a možnostem žáků, (mentální úroveň, afektivní a psychomotorická úroveň jednotlivců) => diferenciace VC: náročnější VC pro nadanější žáky

2 způsoby formulace VVC 1. způsob 2. způsob Úvodní formule + aktivizující sloveso v infinitivu Aktivizující sloveso v 3. os. j. č. Na konci hodiny bude žák schopen… …. vlastními slovy vysvětlit pojem dvouděložné rostliny …popsat rostlinnou buňku …vysvětlit rozdíly prokaryotickou a eukaryotickou buňkou Žák vlastními slovy vysvětlí pojem dvouděložné rostliny Žák popíše rostlinnou buňku Žák vysvětlí rozdíly mezi prokaryotickou a eukaryotickou buňkou Používejte 1. nebo 2. způsob, ale nekombinujte je!!!

Zkušenosti z praxe: Odůvodnění nesprávných formulací VC opakování, osvojení nové látky, závěrečné opakování o probrat a zopakovat učivo o sdělit výukové učivo o seznámit žáky s půdními druhy a typy => Cíl vyjadřuje učitelovu činnost o fyzikální vlastnosti nerostů ¡ konkrétní a abstraktní podstatná jména ¡ metody antikoncepce => Cíl je shodný s tématem hodiny ¡

Zkušenosti z praxe: Odůvodnění nesprávných formulací o o umět porozumět soustavám ryb a rozdělení do skupin umět použít kombinační čtverec dovedou vyjmenovat projevy života organismu pochopit pojmy: sůl, neutralizace => Cíl obsahuje „vyplňovací“ slovesa: umět, znát, vědět, dovést, seznámit atd. o o poznat na obrázcích sladkovodní ryby poznat ptáky, kteří přezimují u nás => Cíl je příliš obecný, nejsou stanoveny podmínky žákova výkonu (které ryby a ptáky pozná)

Zkušenosti z praxe: špatné x správné formulace VC Takto ne !!! Žák umí popsat bakterii vlastními slovy Žák ví, co znamená pojem pasterizace Žák zná základní onemocnění, která způsobují bakterie. Žák ví, jak se před bakteriálními nemocemi chránit. Takto ano: Žák vlastními popíše stavbu bakterie. Žák vysvětlí (nebo: definuje, objasní) pojem pasterizace Žák uvede 3 příklady onemocnění bakteriálního původu. Žák shrne zásady prevence bakteriálních chorob.

Nejčastější chyby při formulaci VC - shrnutí § Cíl vyjadřuje učitelovu činnost př. naučit žáky pracovat s mikroskopem § Cíle = téma hodiny př. Stavba rostlinné buňky Dýchací soustava- nemoci § Příliš obecně formulovaný VC (chybí podmínky, kvalita, kritéria žákova výkonu) př. poznat ptáky, kteří přezimují u nás

Použitá literatura PASCH, Marvin, GARDNER Trevor G. , SOARKS-LANGEROVÁ Georgia, STARKOVÁ Alane J. , MOODYOVÁ, Christella D. Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Vyd. 1. Praha: Portál, 1998. 424 s. ISBN 80 -7178 -127 -4. ALTMANN, Antonín et HORNÍK, František: Vyučovací kapitoly z didaktiky biologie. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1985. 217 s. KALHOUS, Zdeněk et OBST, Otto: Školní didaktika. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009. 447 s. ISBN 978 -80 -7367 -571 -4 KYRIACOU, Chris: Klíčové dovednosti učitele. Vyd. 1. Praha: Portál, 1998. 155 s. ISBN 80 -7178 -965 -8.