DIDAKTIKA BIOLOGIE I METODY VUKY Skalkov 1999 Vyuovac

DIDAKTIKA BIOLOGIE I METODY VÝUKY

� � � Skalková (1999): „Vyučovací metoda jsou způsoby záměrného uspořádání činností učitele a žáků, které směřují ke stanoveným cílům“. Volba výukové metody – důležité rozhodnutí při přípravě na vyučování. „Vyučovací metody se uplatňují souběžně a ve vzájemném propojení“. Dělení výukových metod podle různých hledisek – viz díla různých autorů. Efektivita výukové metody stoupá s podílem aktivního zapojení žáků.

Výklad Slovní monolog, komunikace je jednosměrná od učitele k žákům a bez přímé účasti žáků. � Vhodný pro použití, zejména pokud uvádíme žáky do nové problematiky. � � Specifickou formou výkladu je vysvětlování – sdělování žákům, jak věci fungují. Žáci mohou tuto metodu použít během párového vyučování, kdy vysvětlují nějaký jev spolužákovi.

Požadavky na správný výklad � � � � učivo má být logicky uspořádané má být přiměřené aktuálnímu stavu žáků co do pojmové náročnosti i časové délky je nutné dodržovat všechny didaktické zásady ověřování, zda žáci danou část výkladu pochopili prostor na případné dotazy (kdykoliv) používání „klíčových vět“ Dynamika hlasu! Oční kontakt! Netlumit aktivitu žáků! Nástěnné obrazy a jiné pomůcky si nemohou z lavic prohlédnout všichni!

Výklad – nevýhody, omezení � � � � Pamatují si žáci vykládané učivo i po čase? Pochopí učivo? Předáváme komplexní učivo nebo jenom poznatky? Jak dlouho žáci udrží pozornost? Má stejný účinek na všechny žáky? Poznám, že mě žáci nesledují? Poznám, že je výklad přehlcen pojmy? Dokážu po vyrušení otázkou srozumitelně navázat?

Přednáška � � � náročná na pozornost žák/student si musí sám dělat poznámky využití ve vyšších ročnících v rámci volitelných předmětů (pro odborná témata) nutno vkládat oddechové chvilky dotazy až na konci (tím se liší od výkladu)

Vyprávění má motivační potenciál � může být vloženo do předchozích metod pro odlehčení � didakticky pojaté vyprávění musí být promyšlené (přispívá k dosažení kognitivních i afektivních cílů) � žákovské vyprávění – jednotlivci i skupiny �

Popis se využívá zejména při výkladu anatomie a morfologie, jeho oporou jsou vhodně volené výukové pomůcky (přírodniny, nástěnné obrazy, vycpaniny, video, obrázky v učebnici, fotografie, schémata, náčrty). � Často se využívá při ústním i písemném zkoušení. � Žáci popis používají při opakování (učení se). � Varianty zadání úlohy s využitím popisu: Popiš - nakresli a popiš - popiš a uveď funkci - nakresli, popiš a uveď funkci.

Pozorování a předvádění (demonstrace) � � � Pozorování předmětů a jevů žáky a jejich předvádění učitelem. Žáci nezasahují do průběhu jevů. Cílem těchto aktivit je nejen popis předmětů a skutečností, ale i vypozorování a rozumové vysvětlení pozorovaných jevů. Pozorování prosté x komparativní (porovnávání rozdílů). Možnosti demonstrace. Volba výukových pomůcek.

Pokus slouží k praktickému ověření teoretických pouček. � Provádí ho buď učitel a žáci ho pozorují nebo žáci sami. � Ve vyučovací hodině provádíme jednodušší pokusy, složitější zařazujeme do laboratorních prací. � Pokusy mohou trvat několik minut (důkaz uhličitanů kyselinou chlorovodíkovou, důkaz škrobu v hlízách bramboru), ale i několik dní (klíčení semen jednoděložných a dvouděložných rostlin, pohyby rostlin za světlem) a potom je vyhodnocujeme až v následujících hodinách. �

Rozhovor � � � Dialog mezi učitelem a žáky. Nečastější využití při výkladu nebo zkoušení. Otázky je nutno připravit a promyslet, aby podněcovaly žáky k přemýšlení (musí být stručné, správně formulované, nepřehlcené problémy). Používáme více typů otázek: zjišťovací, zaměřené na vybavení faktů, otevřené, uzavřené, otázky na pozorování, otázky na posouzení situace, otázky rozhodovací. Dostatek času na odpověď.

Diskuse � � � Žáci kultivují svoje komunikační kompetence. Použitelné pro tematické oblasti, kde vznikají rozpory v názorech žáků. Téma by mělo být současné a atraktivní. Diskuse řízená (učitelem, ve vyšších ročnících i schopným žákem) nebo neřízená (volná). Před začátkem je dobré připomenout pravidla diskuse, v závěru shrnout její výsledky a závěry. Řetězová diskuse.

Panelová diskuse Průběh připomíná konferenci (žákovská konference). � Část žáků tvoří předsednictvo (tzv. „odborníci“, kteří se tématem zabývají a nastudovali ho). � K problému se nejprve vyjadřují „odborníci“, poté se zapojují i členové pléna. � � Může mít i variantu „posterové sekce“, kdy diskuse probíhá u jednotlivých posterů, které jsou předtím autory představeny.

Debata � � � Žáci jsou rozděleni do dvou táborů s rozdílnými názory, které obhajují. Rozdělení do skupin – náhodné nebo v souladu s žákovým názorem. Obě skupiny by měly být početně vyrovnané (v žádném případě nedopustíme, aby se celá třída postavila proti jednomu nebo dvěma žákům). Na debatu by měli být předem připraveni, aby byli vybaveni argumenty. Jejich příprava může vycházet z četby textů, článků, úryvků z knih, které učitel rozdá apod.

Práce s textem � � � � � Předčítání textu z učebnice žáky. Reprodukce informací z textu. Vyhledávání informací v textu. Oprava chybně napsaného textu. Doplňování slov do textu. Uspořádání úryvků textu. Vlastní produkce textu. I. N. S. E. R. T. Práce s odbornou literaturou – atlasy přírodnin, určovacími klíči, geologickou mapou.

Metody práce s IT Všechny druhy činností, kdy žáci nebo učitel používají ve výuce informační technologie (IT). � Učitel: vyhledávání informací ke kmenovému, doplňujícímu nebo rozšiřujícímu učivu, výuka s podporou prezentací v Power. Pointu, multimediální výukové programy pro práci v počítačové učebně, ukládání výukových materiálů do úložišť, kontrola domácích úkolů zaslaných mailem, konzultace. � Žáci: tvorba žákovských prací (referátů, protokolů, prezentací, fotografických dokumentací, seminárních prací, ročníkových prací) a jejich prezentace, odevzdávání domácích úkolů. �

Prezentace žákovských prací Referáty, seminární práce, závěrečné práce. � Problémy: původnost, nekritické přejímání informací. � Řešení: namátkově kontrolovat informační zdroje, trvat na použití více zdrojů informací a jejich řádné citaci (včetně citace obrázků, tabulek, schémat, grafů), na zhodnocení a vzájemném porovnání informací a na zaujetí vlastního názoru k problému, zadat závaznou strukturu práce, při prezentaci pokládat kontrolní otázky a úroveň odpovědí zahrnout do klasifikace, vracet práce k přepracování. �

Didaktické hry Využití: k zábavnému zopakování probraného učiva, jako odpočinková vsuvka do výuky, nebo jako odměna pro ty, co jsou brzy hotoví se zadanou prací. � Jako každá výuková metoda i ony by měly vždy sledovat konkrétní výukový cíl a měly by se týkat učiva biologie. � Soutěže, křížovky, šibenice, pexeso (přiřazování, hledání dvojic), kvarteto, osmisměrky, výuka hraním rolí. � Křížovky, osmisměrky – softwary. �

Vytváření portfolií Žákovské portfolio je soubor samostatných žákovských prací, které žáci shromažďují do zvláštní složky po určitou dobu. � Může obsahovat různý materiál, který se týká výuky, domácí úkoly, zajímavosti, testy, pracovní listy, obrázky, mapky apod. � Žákům slouží jako zdroj informací k opakování učiva a sebehodnocení, učitelé ho mohou využít jako jeden z podkladů pro závěrečné hodnocení. � Povinné x nepovinné. �

Brainstorming – burza nápadů Používá se zejména ke zjištění prekonceptu a stanovení způsobů řešení projektů. � Doprostřed tabule napíšeme určitý POJEM a úkolem žáků je uvádět další pojmy, které se k zadanému vztahují bez jakéhokoliv přemýšlení. � Pojmy se zapisují, žádný nápad není „hloupý“ a musí se zapsat. � Možné činnosti navazující na brainstorming. �

Skupinová práce Žáci pracují ve skupinkách, rozvíjí se sociální a komunikační kompetence. � Na úkolu pracují společně (každý dělá všechno) nebo si rozdělí zadaný úkol na několik dílčích, které potom zpracuje každý žák zvlášť. � Skupina je hodnocena jako celek. � Úspěch skupiny záleží na kvalitě práce každého jejího člena. K dosažení dobrého výsledku je nutný jistý stupeň týmové práce. �

Skupinová práce - problémy Rozdělování do skupin: losováním nebo jiným náhodným výběrem - podle výkonnosti žáků - podle sociálních vztahů. � Zadání problému (úkolu) – musí být jasné, srozumitelné, zřetelné, nejlépe s písemnou oporou. � Je nutné určit maximální čas na řešení problému. � Prezentace výsledků – kdo bude prezentovat? �

Pojmové mapy slouží k schematickému znázorňování znalostí. � Pojmová mapa může mít různé podoby. � Poznáme z ní, s kolika pojmy žák operuje a jestli chápe vztahy mezi nimi. � Využití: žák (opakování nového učiva, domácí úkoly, výstup projektu, psaní poznámek při výkladu, zkoušení), učitel (opora výkladu). �

Pojmové mapy – možnosti zadání � � � Zadáme pouze centrální pojem Zadáme úryvek textu se zvýrazněnými pojmy Zadáme všechny pojmy Zadáme slepou mapu a všechny pojmy

Další metody výuky � � � � Metoda kritického myšlení (evokace – uvědomění si významu – reflexe). Učení vyučováním (učíme se navzájem). Beseda s odborníkem. Problémová výuka. Individuální výzkum žáků. Volné psaní. Sněhová koule. T-graf (výhody x nevýhody).

Celkové pojetí výuky � � � � Badatelsky orientovaná výuka. Činnostní výuka. Zkušenostní výuka. Výuka s využitím zážitků (zážitková pedagogika). Integrované pojetí Induktivní x deduktivní výuka jednotlivých témat. Řazení biologických témat v průběhu vzdělávání. Možnosti a meze jednotlivých pojetí výuky – úvaha pro studenty