1 panlsk lingvistika I 1 Fonetika a fonologie

1 Španělská lingvistika I 1. Fonetika a fonologie španělštiny (4) doc. Mgr. Petr Stehlík, Ph. D. ÚRJL FF MU

Vokalický subsystém španělštiny Kritérium otevřenosti: Kritérium místa artikulace: vysoká (alta, cerrada): i, u středová (media): e, o nízká (baja, abierta): a přední (anterior): i, e střední (central): a zadní (posterior): o, u 2

Další charakteristiky španělských samohlásek 1. Napjatá vs. povolená výslovnost Povolená artikulace nepřízvučných samohlásek: a) na konci mluvního taktu před pauzou (eso me parece muy caro) b) v předposlední slabice proparoxyton (gramática, lástima) c) ve slabikách před přízvukem (justicia, pasear) 2. Otevřenost vs. zavřenost Otevřené alofony (alófonos abiertos): a) v zavřené slabice (listo, delgado) b) v sousedství vícekmitového [r] (perro vs. pero) c) před [x] (ligero, mujer) d) v diftonzích [ei ] [oi ] (rey, soy) Zavřené alofony (alófonos cerrados): a) v otevřené slabice (vida, peso, pero, seguro) 3

Další charakteristiky španělských samohlásek 3. Nazalizace Nazalizované alofony samohlásek: a) mezi dvěma nazálami (niño, nunca) b) v počáteční pozici před nazálou (hombre, único) c) na konci slov před nazálou (revolución) 4. Labializace Zaokrouhlení rtů: pouze zadní samohlásky o, u (přirozený rys) 5. Kvantita/délka Samohlásky dlouhé vs. krátké (vocales largas x breves) a) rozdílná délka realizací různých samohlásek (otevřené > zavřené) b) přízvučné samohlásky jsou delší než nepřízvučné c) nejdelší samohlásky: přízvučné u oxyton (cantó) 4

Polosamohláskové a polosouhláskové alofony 5 Varianty samohlásek i a u, jež netvoří slabičný vrchol. Pouze v diftonzích a triftonzích. 1) Polosamohlásky (semivocales) [i ], [u ]: přechod od samohlás-kové k souhláskové realizaci; pozice za samohláskou (např. aire, seis, jaula) 2) Polosouhlásky (semiconsonantes) [j], [w]: přechod od souhláskové k samohláskové realizaci; pozice před samohláskou (pie, piano, cuatro)

Kombinace samohlásek 6 1) Heterosylabická sekvence (secuencia heterosilábica = různoslabičné spojení samohlásek): každá ze samohlásek tvoří jinou slabiku, tj. hiát (hiato). Kombinace silných samohlásek navzájem (a, e, o). V kombinaci a, e, o se slabou samohláskou (i, u) je třeba hiát označit přízvukem (leí, reí, prohíbo). 2) Tautosylabická sekvence (secuencia tautosilábica = stejnoslabičné spojení samohlásek): kombinace dvou nebo tří samohlásek v jedné slabice – dvojhlásky, diftongy (diptongos); trojhlásky, triftongy (triptongos).

Španělské diftongy 7 Španělština: 14 diftongů; čeština: pouze jeden domácí (ou) 1) Diftongy stoupavé (diptongos crecientes): celkem 8 (ia, ie, io, ua, ue, uo, iu, ui). A) Kombinace polosouhláskového [j], [w] + a, e, o; B) obě kombinace i, u ([ju] a [wi]). 2) Diftongy klesavé (diptongos decrecientes): celkem 6 (ai, ei, oi, au, eu, ou). Kombinace a, e, o + polosamohlás-kového [i ], [u ].

Španělské triftongy Španělština: 4 triftongy (triptongos) Vrchol triftongu: prostřední samohláska a, e Okolní elementy: polosouhláskové a polosamohl. varianty i, u [jai ] – apreciáis [jei ] – apreciéis [wai ] – perpetuáis [wei ] – perpetuéis, buey fiais, guieis, riais, criais. . . Další možné triftongy: pouze v onomatopoických slovech (miau, guau…) 8

Antihiátová tendence ve španělštině 9 Syneréze (sinéresis) – odstranění hiátu uvnitř slova vyslovením diftongu nebo redukcí stejných samohlásek. 1) Redukce identické hlásky: nihilista > [nilista]; alcohol > [alkol] 2) Oslabení až změna v polosouhlásku: u první silné samohlásky e, o v kombinacích eo, oe: empeorar > [empeorar] > [empjorar]; roedor > [roedor] > [rwedor] 3) Oslabení první silné samohlásky e, o v kombinaci s a: pasear > [pasear] 4) Povolení a zkrácení samohlásek e, o v kombinaci s předcházejícím vokálem a: cacao > [kakao]

Antihiátová tendence ve španělštině 10 Synalefa (sinalefa) – odstranění hiátu na švu slov vyslovením diftongu nebo redukcí stejných samohlásek. 1) Redukce identické hlásky: la harina > [larina] 2) Změna slabé samohlásky v polosouhlásku nebo polosamohlásku v kombinaci se silnou samohláskou: este imperio > [estei mperjo] 3) Při kombinaci více silných samohlásek: oslabená výslovnost zavřenější samohlásky při zachování témbru. Vrcholem je nejotevřenější samohláska: lo alarmante > [loalarmante]; vengo a empezar [ben-goaem-pe-θar]