1 panlsk lingvistika I 1 Fonetika a fonologie

1 Španělská lingvistika I 1. Fonetika a fonologie španělštiny (3) doc. Mgr. Petr Stehlík, Ph. D. ÚRJL FF MU

Přízvuk 2 Přízvuk: suprasegmentální, prozodický rys umožňující vyzdvihnout vyšší jazykové jednotky než je foném. Funkce přízvuku: a) Kontrastivní – odlišení přízvučných a nepřízvučných jednotek b) Distinktivní – jazyky s volným přízvukem, odlišení významu slov (hábito – habitó; término – terminó) c) Demarkační – jazyky s pevným přízvukem (čeština, franc. ) – hranice slov d) Kulminativní – přítomnost přízvukové jednotky v mluvním taktu (jádro = přízvučná slabika, kolem ní slabiky nepřízvučné: en el campo)

Přízvuk ve španělštině 3 Přízvuk (acento) ve španělštině: dynamický, důrazový (dinámico, de intensidad), volný (libre). Slova přízvučná vs. nepřízvučná Nepřízvučná: spojovací výrazy (předložky a spojky), nepřízvučná os. zájmena, člen určitý… Přízvučná: podst. a příd. jména, příslovce, slovesa, zájmena osobní, přivlastňo-vací a ukazovací (pouze tónicos), neurčitá, tázací a zvolací, člen neurčitý, číslovky základní a řadové. Slova s dvojím přízvukem: příslovce se sufixem -mente (rápidamente); některé složeniny (limpiaparabrisas).

Typy přízvuku 4 1) Acento prosódico: přirozené místo přízvuku ve slově, není třeba značit pomocí tilde (´), např. casa, hablas. 2) Acento (orto)gráfico: pravopisný přízvuk, u slov s jiným než přirozeným místem přízvuku (habló, carácter), všechna proparoxytona (gramática, próximo). 3) Acento diacrítico: pro odlišení významu slov tvořených stejnými zvukovými prvky (de - dé, donde - dónde, que -qué, si - sí…).

Klasifikace slov podle místa přízvuku 5 1) Palabras agudas, oxítonas: přízvuk na poslední slabice (hablar, papel, reloj, jabalí) 2) Palabras llanas, graves, paroxítonas: přízvuk na předposlední slabice (libro, cosa, examen, árbol) 3) Palabras esdrújulas, proparoxítonas: přízvuk na 3. slabice od konce (gramática, término, próximo) 4) Palabras sobresdrújulas, superproparoxítonas: přízvuk na 4. nebo další slabice od konce (dígaselo, últimamente)

Pravidla psaní přízvuku ve španělštině 6 1) Palabras agudas, oxítonas: přízvuk není třeba značit, pokud slovo končí na souhlásku kromě -n a -s (hablar, papel, reloj vs. algún, autobús, después, israelí) 2) Palabras llanas, graves: přízvuk není třeba značit, pokud slovo končí na samohlásku nebo souhlásky -n, -s (libro, cosa, examen, cosas vs. árbol, dólar, Gómez) 3) Palabras esdrújulas + sobresdrújulas: přízvuk se značí vždy (gramática, término, dígaselo…)

Plurál substantiv a adjektiv, slovesné tvary (přízvuk) 7 1) Plurál podst. a příd. jmen (-s, -es): zachování místa přízvuku základního tvaru (cosa > cosas; autobús > autobuses; fácil > fáciles). Výjimky: espécimen > especímenes; carácter > caracteres; régimen > regímenes 2) Slovesné tvary (časování): různé místo přízvuku (hablar > hablo, hablamos, habló). Pozor: hablábamos, hablabais; habláramos, hablarais (nebezpečí analogie psaní přízvuku!) 3) Slovesné tvary s enklitickými zájmeny: zachování místa přízvu-ku základního tvaru (comprar > comprarlo, comprarte > comprártelo; comprando > comprándolo > comprándotelo)

Španělský přízvuk z pohledu vývoje pravidel pravopisu 8 Hiát vs. diftong/triftong dio, vio vs. rió/rio, crió/crio, guié/guie, fiáis/fiais, riáis/riais; guión/guion, prión/prion = varianty povolené pouze do roku 2010 RAE (2010): Ortografía de la lengua española Jediné pravopisně správné tvary podle platných pravidel šp. pravopisu: crie, crio, criais, crieis (criar); fie, fio, fiais, fieis (fiar); guie, guio, guiais… (guiar); rio, riais (reír) guion, prion, Sion… Další změny: solo (dříve solo vs. sólo = solamente); éste, ése, aquél v samostatném užití) este, ese, aquel (dříve

Ortografía de la lengua española 9 (RAE, 1999) «A efectos ortográficos, son monosílabos las palabras en las que, por aplicación de las reglas expuestas en los párrafos anteriores, se considera que no existe hiato –aunque la pronunciación así parezca indicarlo–, sino diptongo o triptongo. Ejemplos: fie (pretérito perfecto simple del verbo fiar), hui, (pretérito perfecto simple del verbo huir), riais (presente de subjuntivo del verbo reír), guion, Sion, etc. En este caso es admisible el acento gráfico, impuesto por las reglas de ortografía anteriores a estas, si quien escribe percibe nítidamente el hiato y, en consecuencia, consi-dera bisílabas palabras como las mencionadas: fié, huí, riáis, guión, Sión, etc. »

Španělský přízvuk: mluvená a psaná forma jazyka Rozdíly mezi českým a španělským přízvukem: 1) Pevný přízvuk v češtině (oproti volnému ve španělštině) 2) Jiná funkce čárky (´) nad samohláskou (čeština: délka vs. španělština: přízvučnost, jen doprovodně i délka, např. cantó, gramática) Příčiny výslovnostních chyb u našich studentů: 1) Vliv psaného jazyka (učebnice španělštiny a šp. texty) 2) Ztotožňování šp. tilde (´) s délkou samohlásky 3) Přenášení výslovnostních zvyklostí do španělštiny (přízvuk automaticky na první slabice slova, tj. jako v češtině) Příklad kombinace těchto chyb: cantó, gramática 10