Sociologick aspekty prva Sociologick vymezen prva l l

Sociologické aspekty práva

Sociologické vymezení práva l l l Na rozdíl od právní vědy se sociologie práva zabývá právem v jeho fakticitě, tzn. tím, jak právo reálně působí (nikoli jeho psanou podobou). Sociologie práva chápe právo jako oblast sociálního života Právo je sociální proces uskutečňovaný lidmi během sociální interakce

Právo jako oblast sociálního života zahrnuje: l l l l l Systém právních norem Právní vědomí Právní komunikace Právní motivace Soubor právního chování (úkony) Soubor právních vztahů Instituce aplikující právo Tvorba právních rozhodnutí Tvorba právních norem

Základní sociologické koncepty práva l l Právní pluralismus – vychází z širšího pojetí práva, které není ztotožněno pouze s právem stanoveným státem Právo jako donucovací řád – odlišení práva jako mocenského systému sociální kontroly Právo jako zpracovávání sporu – právo je vytvářeno soudy při rozhodování konkrétních případů Právo spojené s doktrínou legality – právní normy omezují libovůli a jsou prostředkem normativního dohledu nad rozhodováním

Právní vědomí l l Výsledek projekce objektivního práva do vědomí lidí Skládá se ze: – – znalosti práva – obsahuje prvky poznávací mínění o právu – obsahuje prvky hodnotící a postojové

Znalost práva I. l l Pohled na právo „de lege lata“ Rozlišuje se na: – – l l vědomí práva – subjekt si je vědom toho, že určitý druh chování je právně upraven právní informovanost – faktická obeznámenost s právem; míra, ve které se právní subjekt vyzná v právu Tyto dva aspekty jsou vzájemně relativně nezávislé Zákonodárce po vydání právní úpravy předpokládá šíření znalosti jejího obsahu – výzkumy ani zkušenosti to nepotvrzují

Znalost práva II. l Výzkumy ukázaly, že znalost práva je vyšší: – – – u mužů než u žen u lidí v produktivním věku než u důchodců a mladých lidí u duševně pracujících než u dělníků s rostoucím vzděláním s rostoucí společenskou angažovaností s rostoucí velikostí místa bydliště

Neznalost práva neomlouvá l l Na neznalost se nelze odvolávat Je to legitimní požadavek? Může člověk intuitivně znát to, co se studuje 5 let na VŠ a dále osvojuje v praxi? Je to legitimní spíše v případech, kde je právo ztělesněno i jinou sociální normou Diferenciace znalosti práva představuje i určitou formu mocenské diferenciace

Právní pověry l l l Představy o právu, které jsou v rozporu s platnými právními předpisy Vznikly většinou proto, že kdysi něco platilo či fungovalo a zůstává to v podvědomí větší či menší části společnosti Příklady: možnost zrušit manželství do 24 hodin od jeho uzavření; „dokupování“ let pro uzavření manželství

Mínění o právu (právní cítění) l l Pohled na právo „de lege ferenda“ Vyjadřuje emocionálně i racionálně hodnotící pohled na právo v podobě: – Názorů a představ – Postojů k právu

Objekty hodnocení l Hodnotící soudy zahrnují: – – – platné právo jednání právních subjektů – dodržování a porušování práva činnost právních institucí – kvalita a efektivnost představy o žádoucí právní úpravě – z hlediska spravedlnosti, účelnosti, efektivity představy o trestnosti a postihu určitého jednání – zda postihovat a jakým způsobem

Postoje k právu l Postoj k právu lze vymezit jako – – sociálně naučenou dlouhodobou tendenci právního subjektu reagovat určitým relativně ustáleným způsobem na právní podněty, zejména na požadavky právní normy a vytvořenou právní situaci

Postoje k právu 1 – právní étos l l l Vyjadřuje vnitřní akceptaci práva Odkazuje na zájmový a hodnotový konsensus adresáta práva a zákonodárce Odráží důvěru v právní systém, právní aparát a jeho úředníky

Postoje k právu 2 – legalismus l l l Výraz formálního uznání potřeby a nutnosti existence právního řádu jako garanta sociálního pořádku, jistoty a stability Respektování autority zákonodárce a jeho normativních aktů bez ohledu na jejich obsah Ochota a připravenost subjektu dodržet za všech okolností povinnosti stanovené právní normou

Postoje k právu 3 – konformismus l l l Adresát normu dodržuje proto, že ji dodržuje i sociální prostředí, ve kterém se pohybuje Určující je formální hledisko – splnění normativního očekávání skupiny Jedinec ustupuje sociálnímu tlaku Vnější konformismus – vnitřní odpor k obsahu normy Vnitřní konformismus – vnější i vnitřní soulad

Postoje k právu 4 – pragmatismus l l l Utilitaristický postoj, který vidí v právu pouze prostředek dosažení svých cílů a prosazení svých zájmů Instrumentální vztah k právu se snahou dosáhnout maxima výhod Adresát nemá zábrany obcházet právo, využívat jeho mezer a nedostatků

Postoje k právu 5 – oportunismus l l l Postoj balancující na rozhraní dodržování práva a zneužívání práva V případě dostatečných výhod je adresát ochoten k drobnému porušování práva a nést případné důsledky Prospěchářský vztah k právu

Postoje k právu 6 – deliktní utilitarismus l l Negativní právní postoj K dosažení cílů volí adresát práva i nelegální prostředky V zásadě ale akceptuje hodnoty chráněné právem Vnitřně se s obsahem práva jednoznačně neidentifikuje, jelikož koliduje s jeho hodnotovými orientacemi

Postoje k právu 7 – nonkonformismus l l l Záporný vztah k právu Snaha a potřeba se distancovat od většinových sociálních norem a vzorů chování Opoziční stanovisko vůči standardnímu právně loajálnímu právnímu jednání

Postoje k právu 8 – deviace l l Jedinec právní normy vnitřně neakceptuje Nedostatečně vnímá a zohledňuje sociální tlak působící na dodržování práva Postrádá legalistický přístup k právu a chybí mu zábrany působící jako brzdy protiprávního jednání Právo, které nevyhovuje, není akceptováno

Postoje k právu 9 – anarchismus l l l Apriorní odmítání právních norem, jejich existence a závaznosti, včetně legálních způsobů chování Postoj příznačný pro asociální jedince a asociální subkultury Právo je nepřijatelné, protože omezuje svobodu jednání

Právní komunikace l l l Je součástí sociální komunikace, tedy sdělování informací v rámci sociálního kontaktu Subjekty jsou sdělovatel a příjemce Probíhá ve dvou podobách: – – l Komunikační akt – jednotlivé sdělení v omezeném čase (rozhovor lidí, porada) Komunikační proces – složen z několika komunikačních aktů (odborný kurs, televizní seriál) Komunikační spojení může být: – – Obousměrné (nejčastější) Jednosměrné (média)

Prvky komunikačního aktu l l l Kdo (sdělovatel – jedinec, skupina) Co říká (obsah sdělení) Jakým kanálem (lidské smysly, technická zařízení) Komu (příjemce) S jakým efektem (míra splnění cílů sdělení) Situace komunikace (fyzikální, psychické a sociokulturní podmínky)

Právní informace l Zahrnují především: – – – Rozsah dovolených a nedovolených způsobů chování s podmínkami, za nichž je možné je realizovat Způsoby jednání státních orgánů a jejich pravomoci Podklady pro interpretaci práva (pojmy) Informace o existenci právních norem Zkušenosti z realizace práva a aplikace práva

Přenos právních informací l l l Přímo – z autentického textu právního předpisu (úřední sbírky) Nepřímo – zprostředkovaně přes jiný informační zdroj (přednáška, článek, zkušenost, rozhovor, internet, média) Mimoprávně – zprostředkován působením jiných sociálních regulativů (morálka, náboženství, hodnoty)

Činitelé při přenosu právních informací l l l Interpretátor – právník, který kvalifikovaně vykládá obsah právních norem a související problematiku (advokát, soudce, úředník) Názorový vůdce – jedinec, který v neformálních kontaktech ovlivňuje ostatní v jejich názorech, může to být interpretátor, ale důležitý je neformální osobní vliv (rodič, učitel) Média – hromadný a jednosměrný přenos anonymnímu publiku

Cíl právní komunikace l l l Základní informace o právním řádu – orientace v běžných vztazích a situacích Informace nezbytné pro výkon sociálních rolí – rodič, lékař, řidič, učitel Informace potřebné pro zásadnější kvalifikovaná rozhodnutí – osvojení dítěte, prodej nemovitosti

Změna pr. vědomí na základě pr. informací l l l Adaptace – přizpůsobení vlastních názorů a představ obsahu právní normy – hodnotový a postojový kompromis (věřící přijme legálnost interrupcí) Pozitivace – dříve osvojeným neprávním regulativům připíše jedinec právní charakter (zásada pomoci bližnímu ve vztahu k tr. činu neposkytnutí pomoci) Přenášení obsahu – osvojení si právní normy v dílčí pragmatické podobě k bezprostřednímu účelu na základě interpretace jiné osoby (nezná stavební zákon, ale soused poradí, co je třeba k ohlášení stavby)