Ekonomie 2 resp II 3 MI 402 3

Ekonomie 2, resp. II (3 MI 402, 3 MI 411, 3 MI 414) – část makroekonomická & Makroekonomie (3 MI 404, 3 MI 406) Pavel Sirůček http: //nb. vse. cz/~sirucek, resp. http: //pages. vse. cz/~sirucek (též viz materiály k MAE části kurzu MIE 911) katedra manažerské ekonomie FPH VŠE v Praze http: //kmae. vse. cz, http: //ekonomie 2. vse. cz/2 -modul/ č. m. 343 RB, konzultace viz In. SIS

Organizace a ukončení v 3 MI 411 + 3 MI 414 + 3 MI 402 – testy se píší na cvičeních, též viz http: //kmie. vse. cz/navazujicimagisterske-studium/predmety/ v 3 MI 404 + 3 MI 406 – testy se píší na přednáškách, s přesnou organizací semestru seznámí přednášející, též viz http: //kmie. vse. cz/navazujici-magisterskestudium/predmety/ POZOR! u kurzu 3 MI 406 (pro FPH) je povinná 50 % účast na přednáškách – prosím, podepisujte se na prezenční archy

Základní doporučená studijní literatura v jazyce českém: • [1] Dornbusch, R. , Fischer, S. : Makroekonomie. 6. vydání. Praha, SPN 1994 (kap. 1. -10. , kap. 15. -17. , kap. 18. část 18. 3. zde přibližně odpovídají literatuře [2]). • [2] Mach, M. : Makroekonomie II. Pro magisterské (inženýrské) studium. 1. a 2. část. 3. vydání. Slaný, Melandrium 2001 (bez částí 2. 6. , 3. 5. , 3. 7. , 4. 2. 6. , 4. 2. 7. , 4. 2. 8. , 5. 1. , 6. 3. , 7. 2. , 7. 3. , 7. 4. – lze používat i mírně odlišná předchozí vydání, textům odpovídá cvičebnice [7]). • [3] Soukup, J. , Pošta, V. , Neset, P. , Pavelka, T. : Makroekonomie. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha, Management Press 2018 (s jistými omezeními lze používat i předchozí vydání – s nepovinnými pasážemi a změnami seznámí přednášející, vždy bez rozšiřujících výkladů a matematických dodatků, k textu náleží cvičebnice [12]). • [4] Wawrosz, P. , Helísek, M. a kol. : Makroekonomie středně pokročilý kurz. Praha, Eupress – VŠFS 2017.

Vybraná rozšiřující a doplňující literatura v jazyce českém: • [5] Baldwin, R. , Wyplosz, Ch. : Ekonomie evropské integrace. 4. vydání. Praha, Grada 2013. • [6] Cahlík, T. , Hlaváček, M. , Seidler, J. : Makroekonomie. 2. upravené vydání. Praha, Karolinum 2013. • [7] Hedija, V. , Musil, P. : Praktikum makroekonomie. Plzeň, Aleš Čeněk 2009 (cvičebnice především k literatuře [2]) • [8] Holman, R. : Makroekonomie. Středně pokročilý kurz. 3. vydání. Praha, C. H. Beck 2018. • [9] Horská, H. : Moderní makroekonomie pro manažery II – pro kombinovanou formu studia. Mladá Boleslav, Škoda Auto a. s. Vysoká škola 2011. • [10] Mach, M. : Makroekonomie. Pokročilejší analýza. 3. část. Slaný, Melandrium 2002. • [11] Pošta, V. : Makroekonomická analýza na příkladu české ekonomiky. Praha, C. H. Beck 2018. • [12] Soukup, J. , Pošta, V. , Neset, P. , Pavelka, T. , Dobrylovský, J. : Makroekonomie. Cvičebnice. Slaný, Melandrium 2009 (cvičebnice primárně k literatuře [3]).

Vybraná rozšiřující a doplňující literatura v jazyce anglickém: • [13] Barro, R. J. , Chu, A. C. , Cozzi, G. : Intermediate Macroeconomics. Boston, Cengage 2017. • [14] Blanchard, O. J. : Macroeconomics. 8. vydání. Cambridge, Pearson 2020. • [15] Burda, M. , Wyplosz, Ch. : Macroeconomics: A European Text. 7. vydání. Oxford, Oxford University Press 2017. • [16] Dornbusch, R. , Fischer, S. , Startz, R. : Macroeconomics. 13. vydání. New York, Mc. Graw-Hill 2017. • [17] Gordon, R. J. : Macroeconomics. 12. vydání. Cambridge, Pearson 2011. • [18] Jones, Ch. I. : Macroeconomics. 4. vydání. New York, W. W. Norton 2017. • [19] Mankiw, N. G. : Macroeconomics. 10. vydání. New York, Worth Publishers 2019. • [20] Romer, D. H. : Advanced Macroeconomics. 4. vydání. New York, Mc. Graw Hill 2012. • [21] Soskite, D. , Carlinová, W. : Macroeconomics: Imperfections, Institutions and Policies. Oxford, Oxford University Press 2006. Zahraniční učební texty je vhodné konzultovat s vyučujícím či garantem.

Doporučená literatura pro zopakování základního kurzu makroekonomie v jazyce českém: • [22] Frank, R. H. , Bernanke, B. S. : Ekonomie. Praha, Grada 2002. • [23] Helísek, M. : Makroekonomie. Základní kurs. 2. přepracované vydání. Slaný, Melandrium 2002. • [24] Mankiw, N. G. : Zásady ekonomie. Praha, Grada 2009. • [25] Neumann, P. , Žamberský, P. , Jiránková, M. : Mezinárodní ekonomie. Praha, Grada 2010. • [26] Pavelka, T. : Makroekonomie. Základní kurz. 3. vydání. Slaný, Melandrium 2007. • [27] Pošta, V. , Sirůček, P. : Makroekonomie. Cvičebnice – základní kurz. 2. přepracované vydání. Slaný, Melandrium 2008. • [28] Samuelson, P. A. , Nordhaus, W. D. : Ekonomie. 19. vydání. Praha, Svoboda 2013. • [29] Sirůček, P. : EKONOMIE. Pro přijímací zkoušky na navazující magisterské studium na VŠE v Praze. 6. aktualizované a doplněné vydání. Praha, Oeconomica – VŠE v Praze 2017 (oddíl B. ). • [30] Sirůček, P. , Neset, P. a kol. : Makroekonomická teorie I. Cvičebnice. 1. část. 2. aktualizované vydání. Slaný: Melandrium 2003 • [31] Wawrosz, P. , Heissler, H. , Helísek, M. , Mach, P. : Makroekonomie základní kurz. Praha, Eupress – VŠFS 2012 a dotisk 2016.

Doporučená literatura pro zopakování základního kurzu mikroekonomie v jazyce českém: • [32] Macáková, L. a kol. : Mikroekonomie. Základní kurs. 11. vydání. Slaný, Melandrium 2010 a dotisk 2017. • [33] Sirůček, P. : EKONOMIE. Pro přijímací zkoušky na navazující magisterské studium na VŠE v Praze. 6. aktualizované a doplněné vydání. Praha, Oeconomica – VŠE v Praze 2017 (oddíl A. ) – podrobněji viz http: //nb. vse. cz/~sirucek. • [34] Sirůček, P. , Nečadová, M. , Macáková, L. : Mikroekonomická teorie I. Cvičebnice. 2. aktualizované vydání. Slaný, Melandrium 2003 (podrobněji viz http: //nb. vse. cz/~sirucek ).

Doporučená literatura k dějinám, resp. komparacím ekonomických teorií a hospodářským dějinám: • [35] Brožová, D. : Malé dějiny ekonomického myšlení. 2. přepracované vydání. Praha, Oeconomica – VŠE v Praze 2006. • [36] Holman, R. a kol. : Dějiny ekonomického myšlení. 4. vydání. Praha, C. H. Beck 2017. • [37] Koderová, J. , Sojka, M. , Havel, J. : Teorie peněz. 2. rozšířené vydání. Praha, Wolters Kluwer 2011. • [38] Sirůček, P. a kol. : Hospodářské dějiny a ekonomické teorie (vývoj-současnost-výhledy). Slaný, Melandrium 2007(blíže viz http: //nb. vse. cz/~sirucek). • [39] Sojka, M. : Dějiny ekonomických teorií. Praha, Havlíček Brain Team 2010. Na adrese http: //nb. vse. cz/~sirucek jsou zavěšeny také podrobné sylaby předmětů z oblasti vývoje ekonomického, resp. sociálního standardního i alternativního myšlení, hospodářských dějin aj.

Další prameny různého stupně pokročilosti v jazyce českém či anglickém: • [40] Abel, A. B. , Bernanke, B. S. , Croushore, D. : Macroeconomics. 9. vydání. Cambridge, Pearson 2017. • [41] Barro, R. J. , Sala-i-Martin, X. : Economic Growth. 2. vydání. Cambridge, MIT Press 2003. • [42] Baumol, W. J. , Blinder, A. S. : Macroeconomics. 13. vydání. Mason: South-Western Cengage Learning 2016. • [43] Cihelková, E. , Frait, J. , Varadzin, F. , Mach, M. , Brůžek, A. , Žamberský, P. : Mezinárodní ekonomie II. Praha, C. H. Beck 2008. • [44] Kindleberger, Ch. P. , Aliber, R. Z. : Manias, Panics, and Crashes: A History of Financial Crisis. 7. vydání. London, Palgrave 2015. • [45] Krugman, P. R. , Obstfeld, M. , Melitz, M. : International Economics: Theory and Policy. 11. vydání. Cambridge, Pearson 2018. • [46] Macáková, L. a kol. : Pracovní listy z Ekonomie 2 (pro středně pokročilé). 3. vydání. Slaný, Melandrium 2009 (lze používat i předchozí vydání). • [47] Mandel, M. , Tomšík, V. : Monetární ekonomie v období krize a konvergence. Praha, Management Press 2018. • [48] Salvatore, D. : International Economics. 12. vydání. Chichester, John Wiley 2016. Další prameny různého stupně pokročilosti v různých jazycích viz sylabus, resp. prezentaci k MAE části kurzu MIE 911 na http: //nb. vse. cz/~sirucek.

Součástí testů kurzů Makroekonomie (3 MI 404, 3 MI 406) jsou též otázky k aktuální makroekonomické situaci ČR. Úplný seznam otázek viz http: //mie. vse. cz/navazujici-magisterske-studium/predmety/podminkyukonceni-kursu-3 mi 404 Aktuální prameny (pro ZS 2020) • Česká národní banka, www. cnb. cz, stav k 1. 7. 2020. • Český statistický úřad, Statistická ročenka ČR 2019, www. czso. cz. • Makroekonomická predikce MF ČR, září 2020, www. mfcr. cz. Makroekonomický vývoj (1970 -2016) v datech rekapituluje [3] – kap. 16

Orientační bloková struktura přednášek pro kurzy Ekonomie 2, kurzů Makroekonomie může být pořadí témat pozměněno: u • Téma 1. : Úvod do středně pokročilého kurzu makroekonomie • Téma 2. : Determinace rovnovážné produkce v modelu důchod-výdaje • Téma 3. : Teorie spotřeby, investic a peněz • Téma 4. : Analýza efektů hospodářské politiky pomocí modelu IS-LM, resp. IS-LM-BP • Téma 5. : Rovnovážná produkce, hospodářská politika a měnové kurzy v otevřené ekonomice • Téma 6. : Model AD-AS • Téma 7. : Trhy práce, nezaměstnanost a Phillipsovy křivky • Téma 8. : Teorie inflace • Téma 9. : Dlouhodobý ekonomický růst

Orientační organizace přednášek kurzů Ekonomie 2 (při souběžné výuce • • • mikro- a makroekonomie): 1. týden: Téma 1. 2. – 3. týden: Téma 2. 3. – 4. týden: Téma 3. 5. – 6. týden: Téma 4. 7. – 8. týden: Téma 5. 8. – 9. týden: Téma 6. 9. – 10. týden: Téma 7. 11. – 12. týden: Téma 8. 12. – 13. týden: Téma 9. + rezerva (s přesnou organizací, zakončením i případnou aktuální dělbou práce přednášky/cvičení seznámí vyučující)

Orientační organizace cvičení Ekonomie 2 (3 MI 402, 3 MI 411, 3 MI 414 aj. při souběžné výuce od LS 2009): • • • • 1. týden: MIE – úvod, nástroje ekonomické analýzy 2. týden: MIE – spotřebitel 3. týden: MIE – poptávka, riziko 4. týden: MAE – úvod, spotřeba, investice, model produkt-výdaje 5. týden: MIE – technologie, náklady 6. týden: MAE – model produkt-výdaje, trh peněz, model IS-LM 7. týden: MAE – TEST 1 MAE, model IS-LM-BP 8. týden: MIE – dokonalá konkurence 9. týden: MIE – nedokonalá konkurence 10. týden: MIE – výrobní faktory 11. týden: MIE – výrobní faktory, zbylá MIE témata 12. týden: MAE – model AD-AS, trhy práce, inflace 13. týden: MAE – TEST 2 MAE, rezerva (s přesnou organizací, podmínkami zakončení i přesnými termíny psaní testů z MAE témat seznámí cvičící)

Orientační organizace přednášek kurzů Ekonomie 2 (při blokové výuce mikro- a makroekonomie): • • 1. – 6. (resp. 7. ) týden: témata MIE 7. týden: Téma 1. a 2. 8. týden: Téma 2. a 3. 9. týden: Téma 4. a 5. 10. týden: Téma 5. a 6. 11. týden: Téma 6 a 7. 12. týden: Téma 7. a 8. 13. týden: Téma 9. , rezerva (s přesnou organizací, zakončením i dělbou práce přednášky/cvičení seznámí vyučující, aktuální plán výuky též na http: //mie. vse. cz)

Orientační organizace cvičení (při blokové výuce mikro- a makroekonomie od ZS 2007): • 1. – 8. týden (cvičení č. 1. , 2. , 3. , 4. , 5. , 6. , 7. , 8. ): MIE • 9. týden (cvičení č. 9. ): MAE – MAE agregáty, spotřeba, investice • 10. týden (cvičení č. 10): MAE – model důchodvýdaje • 11. týden (cvičení č. 11. ): MAE – model IS-LM, resp. IS-LM-BP • 12. týden (cvičení č. 12. ): MAE – otevřená ekonomika, model AD-AS • 13. týden (cvičení č. 13): MAE – nezaměstnanost a inflace (s přesnou organizací, zakončením, včetně termínů testů i aktuální dělbou práce přednášky/cvičení seznámí cvičící)

Orientační organizace cvičení (při blokové výuce mikro- a makroekonomie pro ZS 2016): • 1. – 8. týden (cvičení č. 1. , 2. , 3. , 4. , 5. , 6. , 7. , 8. ): MIE • 9. týden (cvičení č. 9. ): MAE – úvod, MAE agregáty • 10. týden (cvičení č. 10): MAE – MINITEST MAE (opakování bakalářské makroekonomie), model důchodvýdaje • 11. týden (cvičení č. 11. ): MAE – TEST MAE 1 (makroagregáty, model důchod-výdaje, spotřeba, investice), model IS-LM (+ BP) • 12. týden (cvičení č. 12. ): MAE – otevřená ekonomika, zbývající MAE témata (model AD-AS, trhy práce, Phillipsovy křivky) • 13. týden (cvičení č. 13): MAE – TEST MAE 2 (IS-LM, otevřená ekonomika), rezerva (s přesnou organizací cvičení, včetně termínů konání testů, podmínkami zakončení kurzu i aktuální dělbou práce přednášky/cvičení seznámí cvičící, POZOR – v případě odpadnutí výuky mohou být testy psány v jiném týdnu, aktuální plán výuky též na http: //mie. vse. cz)

Orientační organizace cvičení (při blokové výuce mikro- a makroekonomie pro LS 2017): • 1. – 8. týden (cvičení č. 1. , 2. , 3. , 4. , 5. , 6. , 7. , 8. ): MIE • 9. týden (cvičení č. 9. ): MAE – úvod, MAE agregáty • 10. týden (cvičení č. 10): MAE – MINITEST MAE, model důchod-výdaje • 11. týden (cvičení č. 11. ): MAE – model IS-LM (+ BP) • 12. týden (cvičení č. 12. ): MAE – otevřená ekonomika, zbývající MAE témata (model ADAS, trhy práce, Phillipsovy křivky) • 13. týden (cvičení č. 13): MAE – TEST MAE, rezerva (s přesnou organizací cvičení, včetně termínů konání testů, podmínkami zakončení kurzu i aktuální dělbou práce přednášky/cvičení seznámí cvičící, POZOR – v případě odpadnutí výuky mohou být testy psány v jiném týdnu, aktuální plán výuky též na http: //mie. vse. cz)

Orientační organizace cvičení (při blokové výuce mikro- a makroekonomie od ZS 2017): • 1. – 8. týden (cvičení č. 1. , 2. , 3. , 4. , 5. , 6. , 7. , 8. ): MIE • 9. týden (cvičení č. 9. ): OPAKMINITEST MAE, MAE – úvod, MAE agregáty • 10. týden (cvičení č. 10): MAE – model důchodvýdaje • 11. týden (cvičení č. 11. ): MAE – model IS-LM • 12. týden (cvičení č. 12. ): MAE – otevřená ekonomika, případně další MAE témata (model AD-AS, trhy práce, Phillipsovy křivky) • 13. týden (cvičení č. 13): MAE – TEST MAE, rezerva (s přesnou organizací cvičení, včetně termínů testů, podmínkami zakončení i aktuální dělbou práce přednášky/cvičení seznámí cvičící, aktuální plán výuky též na http: //mie. vse. cz)

Téma 1. : Úvod do středně pokročilého kurzu makroekonomie § A) Předmět standardní makroekonomie § B) Základní ideové školy v makroekonomii § C) Makroekonomická teorie, analýza a hospodářská politika § D) Národohospodářské agregáty a identity § E) Klíčové pojmy, souvislosti, spory a výzvy soudobé makroekonomie Dodatek: Historie a perspektivy makroekonomie ve světle globalizace a krizí (nepovinná rozšiřující pasáž) Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 1. , 2. ; [3] – kap. 1. , 15. , 16. ; [4] – kap. 1. , 12. ; [9] – kap. 1. , 2. , 5. ; [11]; [23] – kap. 1. , 2. ; [26] – kap. 1. , 2. ; [28] – kap. 1. , 2. , 3. , 19. , 20. , 31. ; [31]; [38]; [39]

Téma 2. : Determinace rovnovážné produkce v modelu důchod-výdaje § A) Předpoklady a jádro modelu § B) Dvousektorový model § C) Jednoduchý multiplikátor § D) Třísektorový model § E) Čtyřsektorový model (též viz Téma 5. ) Dodatek: Rozpočet a rovnovážná produkce (nepovinná rozšiřující pasáž, resp. opakování základního kurzu) Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 3. ; [2] – kap. 1. , 3. ; [3] – kap. 4. , 15. ; [9] – kap. 5. ; [23] – kap. 3. ; [26] – kap. 3. ; [28] – kap. 21. , 22. ; [31] – kap. 8

Téma 3. : Úvod do teorie spotřeby, investic a peněz § A) Makroekonomické koncepce spotřeby § B) Makroekonomický pohled na investice § C) Funkce peněz a poptávka po penězích v keynesiánských pojetích § D) Kvantitativní teorie peněz a další modely poptávky po penězích § E) Nabídka peněz § F) Rovnováha trhu peněz v keynesiánském pojetí (též viz Téma 4. ) Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 11. , 12. , 13. , 14. ; [2] – kap. 2. ; [3] – kap. 2. , 3. , 5. ; [4] – kap. 2. , 4. ; [10] – kap. 8. ; [23] – kap. 1. , 2. , 6. ; [26] – kap. 2. , 4. ; [28] – kap. 21. , 23. , 24. ; [31] – kap. 4. , 7. ; [37] – kap. 4. , 6. , 7. , 8. , 10. , 11.

Téma 4. : Efekty hospodářské politiky prizmatem modelu IS-LM, resp. IS-LM-BP § § § § A) Předpoklady a jádro IS-LM analýzy B) Rovnováha na trhu zboží a křivka IS C) Rovnováha na trhu peněz a křivka LM D) Model IS-LM jako celek E) Fiskální politika v modelu IS-LM F) Monetární politika v modelu IS-LM G) Křivka BP a model IS-LM-BP (též viz Téma 5. ) Dodatky: Fiskální a monetární politika v uzavřené ekonomice Volba kombinace fiskální a monetární politiky Rozpracování a aplikace IS-LM, resp. IS-LM-BP analýzy (nepovinné rozšiřující pasáže, resp. opakování základního kurzu) Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 4. , 5. , 15. ; [2] – kap. 2. , 3. ; [3] – kap. 7. ; [4] – kap. 3. , 4. , 5. , 6. ; [23] – kap. 1. , 6. , 12. , 13. ; [26] – kap. 1. , 4. , 11. , 12. ; [31] – kap. 14. , 15.

Téma 5. : Rovnovážná produkce, měnové kurzy a hospodářská politika v otevřené ekonomice § § § § A) Úvod do problematiky otevřené ekonomiky B) Čisté vývozy a čtyřsektorový model důchod-výdaje C) Křivka BP D) Model IS-LM-BP E) Mundell-Flemingův model F) Determinace měnového kurzu v dlouhém období G) Determinace měnového kurzu v krátkém období Dodatky: Keynesiánské a monetaristické přístupy k platební bilanci Fiskální a monetární politika v otevřené ekonomice Další koncepty determinace měnového kurzu Mezinárodní obchod a pohyby kapitálu (nepovinné rozšiřující pasáže, resp. opakování základního kurzu) Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 6. ; [2] – kap. 3. ; [3] – kap. 1. , 6. , 7. , 8. , 15. ; [4] – kap. 6. , 7. , 12. ; [5]; [9] – kap. 6. ; [10] – kap. 9. ; [23] – kap. 3. , 7. , 11. , 14. ; [26] – kap. 9. , 10. , 13. ; [28] – kap. 18. , 27. , 28. ; [31]; [43]; [47]

Téma 6. : Model AD-AS § § § A) Interpretace a problémy modelu AD-AS B) AD a model IS-LM, resp. IS-LM-BP C) Cílování inflace, křivka MP a AD D) AS v krátkém a dlouhém období E) Rovnováha v modelu AD-AS Dodatky: Poptávkové a nabídkové šoky Model AD-AS a protiinflační politika (též viz Téma 8. ) Pokročilejší analýza AD v uzavřené a otevřené ekonomice Klasická AS a účinky hospodářské politiky Extrémní případ keynesiánské AS a účinky hospodářské politiky Rostoucí keynesiánská AS a účinky hospodářské politiky Koncept AS M. Friedmana Další přístupy k AS, resp. hospodářským cyklům (nepovinné rozšiřující pasáže, resp. opakování základního kurzu) Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 7. , 8. , 9. , 15. ; [2] – kap. 4. ; [3] – kap. 11. , 12. , 13. ; [4] – kap. 9. , 10. ; [7] – kap. 5. ; [9] – kap. 3. ; [23] – kap. 4. ; [26] – kap. 5. ; [28] – kap. 22. , 29. ; [31] – kap. 9. , 10. ; [43]

Téma 7. : Trhy práce, nezaměstnanost a Phillipsovy křivky § A) Mikro- a makroekonomické souvislosti (neo)klasického trhu práce § B) Keynesiánské a další pohledy na trhy práce § C) Nezaměstnanost – charakteristiky a léčení § D) Teorie přirozené míry nezaměstnanosti § E) Původní mzdová a cenově inflační verze Phillipsovy křivky § F) Rozšířená Phillipsova křivka Dodatky: Další interpretace a problémy Phillipsovy křivky a křivky AS Rigidity a alternativní pohledy na trhy práce (nepovinné rozšiřující pasáže) Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 8. , 17. ; [2] – kap. 5. ; [3] – kap. 1. , 9. , 10. ; [4] – kap. 7. , 8. , 10. ; [9] – kap. 7. ; [11]; [23] – kap. 9. , 10. ; [26] – kap. 7. , 8. ; [28] – kap. 13. , 29. ; [31] – kap. 6. , 16. ; [32]

Téma 8. : Teorie inflace § § § A) Základní pojmy a problémy inflace B) Měření a náklady inflace C) Inflační očekávání (též viz Téma 7. ) D) Inflace a agregátní poptávka E) Nabídková inflace F) Metody léčení inflace (též viz Téma 6. ) Dodatky: Inflace v modelu AD-AS (též viz Téma 6. ) Model SP-DG Přizpůsobovací cesty v modelu SP-DG Alternativní pojetí, resp. léčení inflace (nepovinné rozšiřující pasáže, resp. opakování základního kurzu) Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 16. , 17. , 18. ; [2] – kap. 6. ; [3] – kap. 1. , 10. , 13. ; [4] – kap. 10. ; [9] – kap. 4. ; [11]; [23] – kap. 10. ; [26] – kap. 8. ; [28] – kap. 30. ; [31] – kap. 5.

Téma 9. : Dlouhodobý ekonomický růst § A) Základní pojmy a problémy růstu § B) Zdroje růstu ve světle modelování růstu § C) Produkční funkce, kapitálová intenzita a produktivita práce v Solowově modelu § D) Základní rovnice růstového účetnictví § E) Úvod do teorií endogenního růstu Dodatky: Keynesiánské a neoklasické modely růstu Solowův model ekonomického růstu Teorie endogenního ekonomického růstu Alternativní přístupy k růstu a rozvoji Výzvy a pasti sociálně-ekonomického rozvoje (nepovinné rozšiřující pasáže) Hlavní studijní prameny: [1] – kap. 10. ; [2] – kap. 7. ; [3] – kap. 1. , 14. ; [4] – kap. 11. ; [7] – kap. 2. ; [9] – kap. 2. ; [23] – kap. 5. , 8. ; [26] – kap. 6. ; [28] – kap. 25. , 26. , 31. ; [31] – kap. 3. ; [41]

3 MIE 402, 3 MI 411 aj. (MAE část), resp. 3 MI 404 – prezentace k vybraným problémům (jde o rozšiřující a nepovinné pasáže – především k účelům shrnutí kořenů, vývoje, formování, charakteristik a aktuálního stavu standardní mikro- a makroekonomie, též viz prezentace ke kurzům MIE 911, 33 F 407 či 3 MI 111 na http: //nb. vse. cz/~sirucek). Kompletní prezentace k jednotlivým MAE tématům volně dostupné nejsou, případní zájemci mohou požádat o jejich zaslání na sirucek@vse. cz.

mikroekonomie (MIE) a makroekonomie (MAE) • členění standardní ekonomie na MIE a MAE dle úhlu pohledu (dvě strany téže „mince“ – MIE rozhodování se odehrává v MAE rámci a MAE modely mají MIE základy, provázanost MIE a MAE umocněna globalizací) • MIE - optika dílčího ekonomického subjektu (problematika MIE rovnováhy a optima) • MAE - optika tržního systému jako celku (problematika MAE rovnováhy, poruch v ekonomice, stabilizace ekonomiky) • MAE zkoumá ekonomiku v dlouhodobém pohledu (růst – determinace potenciálního produktu) i v krátko- a střednědobých fluktuacích (cyklus – fluktuace potenciálního produktu kolem skutečného) • MAE se zabývá agregátními veličinami (včetně interakcí mezi agregovanými trhy, problém MIE základů MAE agregátů) • moderní (tj. po II. SV) MAE vzniká později nežli MIE (cca konec 19. století), MAE vzniká s J. M. Keynesem v 30. letech 20. století („společenská objednávka“ – hledání cest řešení Velké krize) • jako první termín MAE použil začátkem 30. let R. A. K. Frisch

rozpolcenost standardní MAE • MAE kontroverznější než MIE (více normativní přístupy, různé školy i různá doporučení pro HP), spory v MAE (o sklon křivky SRAS, LM – v pozadí odlišná vidění trhů práce, resp. peněz a jejich funkcí aj. ) • již od konstituování po II. SV je MAE rozpolcena na dvě základní ideové školy (směry, přístupy) – rozdílné teoretické modely i rozdílná doporučení pro hospodářskou politiku (HP) • střetávání ideové školy neoklasické a keynesiánské • v některých etapách vývoje se eklekticky a pragmaticky přibližují a sbližují (např. 60. léta 20. století – „Velká neoklasická syntéza“ nebo v 21. století – dílčí syntéza v teorii peněz a monetární politice založená na cílování inflace), v jiných etapách je rozpolcenost patrnější – školy se navzájem ostře kritizují, resp. koeexistují paralelně vedle sebe • vedle standardní economics existují přístupy alternativní (mimo „hlavní proudy“ ekonomické vědy), které ekonomii na MIE a MAE nečlení

ideová škola klasická, resp. neoklasická • idea „neviditelné ruky trhu“ a nezasahování státu do ekonomiky (klasický liberalismus, resp. neoliberalismus) • • kořeny – A. Smith (1776), D. Ricardo (1817) moderní podoby – M. Friedman (monetarismus), R. E. Lucas (nová klasická ekonomie) • představa automatické obnovy rovnováhy při plném využití zdrojů (dostatečné samoregulační schopnosti trhů a soukromého sektoru) • vize malého státu („noční hlídač“, působí jen ve vymezených sférách a vytváří adekvátní podmínky pro fungování tržních mechanizmů) • důraz na MIE základy (dokonalá konkurence, homo oeconomicus) • předpoklad pružných cen a mezd (které „vyčišťují“ trhy) • nabídkové omezení systému (problém vzácnosti), jako problém nevidí AD (AS si vždy vytváří potřebnou AD – Sayův zákon trhů) • kvantitativní teorie peněz (neutralita peněz) • jejich modely ukazují na problémy a omezení HP – koncept vládních selhání, argumenty typu vytěsňovacího efektu u politiky fiskální

ideová škola keynesiánská • • patří mezi přístupy intervencionistické (stát může aktivní HP zlepšit fungování ekonomiky a MAE výkon, moderní liberalismus 20. století) „nevidelná ruka trhu“ trpí zánětlivým onemocněním kloubu a musí být doplněna „viditelnou pěstí vlády“ (někdy i nahrazena) představa nedostatečné samoregulační schopnosti trhů a soukromého sektoru (problémy s dosahováním rovnováhy, resp. obnova rovnováhy při neúplném využití zdrojů – především práce, problém nedobrovolné nezaměstnanosti jako „smrtelné hrozby pro kapitalismus“) J. M. Keynes (1936) – koncept nedostatečné AD (plánovaných výdajů, především na investice), soukromé výdaje jsou nedostatečné, aby generovaly důchod při plném využití zdrojů – musí být doplněny HP státu systém je omezen poptávkově, nikoli nabídkově (nevyužité zdroje) nepružné ceny a mzdy (bariéry a problémy s „vyčišťováním“ trhů) teorie pro krátké období, MAE přijmově-výdajový přístup (problém přeměny S v I), ne-neutralita peněz jejich modely ukazují na problémy trhů – koncept tržních selhání, argumenty ve prospěch aktivních politik např. multiplikační efekty

diferenciace samotného keynesiánství • po II. SV se keynesiánská tradice rozštěpuje na • neokeynesiánství – interpretace a rozvoj odkazu J. M. Keynese směrem k • • neoklasické ekonomii postkeynesiánství – interpretace a rozvoj odkazu J. M. Keynese směrem od neoklasiky, vlastní MIE v jiné logice, patří mezi alternativní přístupy, některé prvky postkeynesiánství standardní ekonomií částečně přijaty (teorie endogenních peněz) nejběžnější podoba neokeynesiánství je Velká neoklasická syntéza (keynesiánství hlavního proudu – např. model důchod-výdaje, IS-LM analýza) • P. A. Samuelson – učebnice Economics (neoklasická MIE + pro syntézu upravená keynesiánská MAE, tj. neoklasická MAE nadstavba nad neoklasickými MIE základy s keynesiánskými pojmy, problémy a přizpůsobovacími mechanizmy typu nevyužití zdrojů, nepružných cen, bariér při „vyčišťování“ trhů, krátkého období, nedostatečné AD apod. ) neokeynesiánství dominuje v teorii i HP praxi cca 40. -60. léta • krize neokeynesiánství od přelomu 60. a 70. let (stagflace, krize Phillipsovy křivky) nástup heterogenní nové keynesiánské ekonomie cca od 80. let • snaha o MIE (nedokonale konkurenční) základy keynesiánských MAE modelů – MIE vysvětlení nepružností mezd a cen (modely rigidit) a jejich MAE důsledků (hospodářský cyklus, nedobrovolná nezaměstnanost apod. )

• ekonomické aktivity (hospodaření) cíl: vyšší míra uspokojení potřeb • ekonomické aktivity + ekonomické instituce + „příroda“ aj. = ekonomika (národní hospodářství) • ekonomika jako důležitý rozměr společenského života, vydělovaný pomocí abstrakce • ekonomické myšlení (vědomí) • individuální a společenské • přirozené a kvalifikované • ekonomická věda (ekonomie) jako nejvyšší forma ekonomického vědomí

• ekonomie - etymologicky z řečtiny, podle spisu filosofa Xenofóna (430– 355 př. n. l. ) „Oikonomikos“ (pravidla rozumného vedení starořecké domácnosti) • moderní ekonomická věda zahrnuje řadu ekonomických disciplín • obecné • podnikohospodářské a odvětvové • aplikované a mezní aj. • zde ekonomie ve smyslu její teoretické složky – obecné ekonomie (obecné ekonomické teorie, politické ekonomie aj. ), tj. ekonomických teorií

• vznik ekonomie jako vědy - teprve v 17. – 18. století s rozvojem kapitalismu vzniká „společenská objednávka“ (dříve nižší stupeň ekonomického myšlení – ekonomické názory rozvíjeny v rámci filosofie) • 1776 – „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“ (A. Smith) • 1755 – „Esej o povaze obchodu“ (R. Cantillon) • 1662 – „Rozprava o daních a poplatcích“ (W. Petty) • specializace a vyčleňování ekonomických disciplín cca od druhé poloviny 19. století • 1848 – „Zásady politické ekonomie“ (J. S. Mill) • různé vymezení předmětu i označení a názvy • politická ekonomie • politická aritmetika • economics (ekonomie) • 1890 – „Zásady ekonomie“ (A. Marshall) • národní hospodářství v německých zemích apod.

• dějiny ekonomického myšlení (teorií, doktrín, analýzy aj. ) jako přehled vývoje teoretického ekonomického myšlení – tj. přehled vzniku, vývoje a zániku ekonomických škol, směrů a proudů • školy ekonomického myšlení • kolem ústřední postavy, instituce (katedry apod. ) • různé filosofické, světonázorové, ideologické aj. zakotvení • různé metodologické instrumentarium (odlišné metody) • různé předpoklady, formulují příslušný kategoriální a pojmový aparát, teorie a zákony (resp. paradigmata) • odlišná doporučení pro hospodářskou politiku • navazují na určitou tradici, tuto rozvíjejí a na ně navazují další ekonomické školy atd.

• ekonomické školy, směry a proudy existují vedle sebe (konkurence doktrín), navazují na sebe (střídání doktrín), možné „návraty“ (neo-. . . ) aj. • jedno z vysvětlení souběžné existence různých názorů, jejich vývoje, střídání apod. pomocí teorie paradigmat • 1962 – „Struktura vědeckých revolucí“ (T. S. Kuhn) • vývoj věd (zejména přírodních) ve skocích • střídání paradigmat (jako dominantních myšlenkových vzorců, „mantinelů“ vědy) pomocí vědeckých revolucí • období evoluce (zdokonalování) a revolučních proměn (např. marginalistická revoluce, keynesovská revoluce či monetaristická kontrarevoluce apod. ) • různé interpretace paradigmatu v ekonomii (základní ekonomické paradigma – maximalizace užitku, sledování vlastního zájmu aj. , neoklasické či keynesiánské paradigma atd. )

• různá členění ekonomických teorií • standardní ekonomie jako různé podoby ekonomie neoklasické a keynesovské (tzv. ekonomie „hlavních proudů“, ortodoxní) a nestandardní (alternativní) přístupy mimo „hlavní proud (y)“ • individualistické versus kolektivistické přístupy • axiomatické a „babylónské“ konstrukce • abstraktně-deduktivní (formálně-logické) a empirickoinduktivní (resp. sociálně-ekonomické) směry • matematické a nematické (verbální) koncepce • pozitivní a normativní ekonomie • mikroekonomie a makroekonomie apod. • metodologické problémy ekonomických teorií • v užším smyslu: konstrukce teorií (axiomaticky apod. ), verifikace pravdivosti, včetně předpokladů (metodologický pozitivismus, realismus aj. ), metody (abstrakce, dedukce, indukce aj. ) • v širším smyslu: co je „za“ teorií (různé představy o fungování ekonomiky a společnosti, různé světonázorové vidění, odlišné filosofie, politické ideologie aj. ) apod.

• vývoj ekonomického myšlení jako důsledek měnících se podmínek sociálněekonomického vývoje • důsledek vývoje lidského poznání • důsledek rozvoje procesu hospodaření • ekonomické myšlení jako odraz konkrétních hospodářských poměrů, „úkolů“ doby apod. • různé periodizace ekonomických dějin • rozdělení historie lidstva: pravěk, starověk, středověk, novověk, doba nejnovější • význam technologických změn, resp. revolucí: první průmyslová revoluce (Anglie cca 1760 – 1830), druhá (technickovědecká) revoluce (cca 1873 – I. SV), třetí (vědeckotechnická) revoluce cca od II. SV s etapami (včetně revoluce informační apod. ), tzv. revoluce 4. 0 (? převrat či další bublina)

• podle dominantních aktivit: společnost předindustriální (zemědělství), industriální (průmysl) a postindustriální (služby) – R. C. F. Aron, D. Bell, A. Toffler aj. • obdobně: agrární etapa (zemědělská společnost „první vlny“), industriální etapa (průmyslová společnost „druhé vlny“) a „superindustriální“ etapa (např. informační společnost „třetí vlny“) – A. Toffler • stadia ekonomického růstu (podle HDP na obyvatele, míry úspor apod. ): tradiční společnost, předpoklady vzestupu, vzestup (start), dosahování zralosti, období masové nadspotřeby – W. W. Rostow • podle úrovně výrobních sil a výrobních (resp. vlastnických) vztahů: prvobytně-pospolná, otrokářská, feudální, kapitalistická a komunistická (resp. socialistická) formace – K. H. Marx, F. Engels • kapitalismus manufakturní a průmyslový • průmyslový kapitalismus volné soutěže (svobodné konkurence) a kapitalismus monopolní (imperialismus) • státně-monopolní kapitalismus, globální kapitalismus (superimperialismus), ? postkapitalismus, kapitalismus 4. 0 aj.

• ekonomické myšlení starověku (zejména Řecka) v rámci racionální filosofie (etický rozměr a morální soudy, význam zemědělství, kritika zbožně-peněžních vztahů – např. lichvy, obchodu, obhajoba stávajícího společenskoekonomického uspořádání) • Xenofón (430– 355 př. n. l. ), Platon (427– 347 př. n. l), Aristoteles (384– 322 př. n. l. ) • naznačeny základní ekonomické kategorie a problémy, resp. přístupy individualistické („osobní blaho“) a kolektivistické („veřejné blaho“) • ekonomické myšlení středověku podřízeno náboženské křesťanské filosofii (katolická doktrína v západní Evropě) • ekonomické otázky řešeny v rámci scholastiky jako univerzální a kosmopolitní soustavy etiky a filosofie • mnišské řády (františkáni, dominikáni aj. ) jako nositelé vzdělanosti, mniši také jako první „ekonomové“ • Tomáš Akvinský (1225– 74)

• od 15. století emancipace od církevních dogmat a přechod ke světským učením, význam kulturní, resp. vědecké revoluce (M. Koperník, J. Kepler, G. Galilei, I. Newton, R. Descartes, F. Bacon, N. Machiavelli, T. Hobbes aj. ) • merkantilismus jako první pokus o teoretický odraz kapitalismu, světské učení a hospodářská politika států v době cca 15. – 18. století • období vzniku centralizovaných absolutistických států na národním principu, zámořských objevů, koloniálních expanzí, přesunu těžiště vývoje do měst, rozvoje manufaktur, změn sociální struktury apod. • odráží zájmy panovníka (potřeba peněz) a rodícího se obchodního kapitálu (finanční domy, obchodní společnosti atd. ) • zvětšování národního bohatství ( = množství peněz v zemi, naplněnost státní pokladny) pomocí zahraničního obchodu • zaměření na praktické otázky a hospodářsko-politická opatření na hromadění peněz ( = drahých kovů) v zemi, důraz na obchod • doktrína aktivní peněžní, resp. obchodní bilance • ekonomický nacionalismus, úloha silného státu v ekonomice (regulace pohybu peněz i zboží, podpora vývozu apod. ) • raný a rozvinutý merkantilismus • T. Mun (1571– 1641), J. B. Colbert (1619– 83) aj.

• definitivní vznik ekonomie jako vědy spojen s klasickou školou politické ekonomie • zkoumání vzniku, zdrojů a růstu společenského bohatství pocházejícího z přírody a výroby (význam práce), závisejícího na vybavenosti výrobními faktory a jejich kombinaci (dělbě práce) a rozdělování produktu (na renty, zisky, úroky, mzdy aj. ) mezi společenské třídy • ekonomika řízena objektivními zákony – idea přirozeného řádu, práv a zákonů • sympatie s kapitalismem, sledování vlastního zájmu a svoboda ekonomické aktivity přináší výhody všem („neviditelná ruka trhu“ – A. Smith), hospodářský liberalismus uvnitř („minimální stát“ – „laissez faire, laises passer“) i navenek („free trade“) • makropřístup, orientace na nabídku (analýza nákladů – např. práce) a dlouhé období, úloha dělby práce, včetně mezinárodní – absolutní (A. Smith) a komparativní (D. Ricardo) výhody, úvahy o perspektivách kapitalismu (vize stagnace), rozpracování různých teorií (hodnoty, peněz, rozdělování, populace aj. ), dobová podmíněnost (A. Smith jako „klasik“ manufakturního období, D. Ricardo jako „klasik“ první průmyslové revoluce)

• různá členění a etapizace klasické školy, odlišné názory na začlenění a význam ekonomů • doba trvání cca 1662 – 1871 • anglická a francouzská větev • „zlatý věk“ cca 60. léta 17. století – cca 1830 W. Petty (1623– 87), A. Smith (1723– 90), D. Ricardo (1772– 1823) • ekonomie prvních dvou třetin 19. století (poklasická ekonomie, „millovská“ aj. ) - J. S. Mill (1806– 73) aj. • Anglie: W. Petty (1662 – „Rozprava o daních a poplatcích“), A. Smith (1776 – „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“), D. Ricardo (1817 – „Zásady politické ekonomie a zdanění“), J. S. Mill (1848 – „Zásady politické ekonomie“) • Francie: škola fyziokratů – F. Quesnay (1758 – „Ekonomická tabulka“) • předchůdci neoklasické ekonomie: N. W. Senior (1790– 1864), T. R. Malthus (1766– 1834), J. B. Say (1767– 1832), J. S. Mill (1806– 73) aj. • cca 1871 – nástup marginalistů („marginalistická revoluce“– školy předkeynesiánské neoklasiky)

• neoklasická ekonomie (neoklasicismus, marginalismus) jako dominantní složka standardní ekonomické teorie • etapizace neoklasiky • předkeynesovská neoklasika („tradiční“, formativní období) cca 1871 – I. , resp. II. SV • neoklasika v době dominance keynesiánství cca II. SV – 60. , resp. 70. léta 20. století • neokonzervativní ekonomie a moderní podoby neoklasiky (monetarismus, nová klasická ekonomie aj. ) od cca 70. – 80. let 20. století • transformační proměny neoklasiky • přeměna klasické školy v neoklasickou (přechod k mikroekonomické analýze, statice apod. ) • soupeření s keynesiánstvím (vznik neoklasické makroekonomie, dynamické aspekty apod. ) • tradiční neoklasický teoretický systém a jeho moderní podoby („postkeynesiánská“ neoklasika) • určování cen podle poptávky a nabídky • teorie rozdělování podle mezních produktivit faktorů • idea harmoničnosti ekonomického systému v duchu liberální ideologie a filosofie

• předchůdci neoklasiky • A. A. Cournot (1801– 77), J. H. Thünen (1783– 1850), H. H. Gossen (1810– 58), J. B. Say, N. W. Senior, J. S. Mill • „marginalistická revoluce“ jako postupný nástup • 1871 – „Teorie politické ekonomie“ (W. S. Jevons) • 1871 – „Základy národohospodářské nauky“ (C. Menger) • 1874 – „Základy čisté politické ekonomie“ (L. M. E. Walras) • 1890 – „Zásady ekonomie“ (A. Marshall) • předkeynesiánská neoklasika (formativní období) • W. S. Jevons (1835– 82) • cambridgeská škola: A. Marshall (1842– 1924), A. C. Pigou (1877– 1959), J. M. Keynes (1883– 1946) • lausannská škola (matematická, škola celkové rovnováhy): L. M. E. Walras (1834– 1910), V. Pareto (1848– 1923), později J. R. Hicks (1904– 89) aj. • marginalismus v USA: J. B. Clark (1847– 1938), I. Fisher (1867– 1947) • rakouská škola (specifická rakouská tradice): C. Menger (1840– 1921), E. Böhm-Bawerk (1851– 1919), F. Wieser (1851– 1926), později mladší generace („neorakušané“): L. E. Mises (1881– 1973), F. A. Hayek (1899– 1992), M. N. Rothbard (1926– 95) aj. • švédská škola (specifická tradice): J. G. K. Wicksell (1851– 1926), G. K. Cassel (1866– 1945), mladší generace: G. K. Myrdal (1898– 1987), B. G. Ohlin (1899– 1979) aj.

• keynesiánská revoluce J. M. Keynes (1883– 1946) – „Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz“ (1936) • vznik, formování a diferenciace keynesiánství ekonomie (neoversus postkeynesiánství), neokeynesiánství jako druhý hlavní proud economics a jeho dominance po II. SV • 50. – 60. léta 20. století: sbližování hlavních směrů – vznik tzv. velké neoklasické syntézy (neoklasická MIE + neokeynesiánská MAE) • J. R. Hicks (1904– 89), A. H. Hansen (1887– 1975), F. Modigliani (1918– 2003), P. A. Samuelson (1915 -2009), J. E. Meade (1907– 95), J. Tobin (1918– 2002), R. M. Solow (nar. 1924) aj. • vznik neoklasické makroekonomie po II. SV (neoklasické teorie růstu – R. M. Solow (nar. 1924), nová kvantitativní teorie peněz – M. Friedman (1912– 2006)), postupná neoklasická renesance • 70. – 80. léta 20. století: krize teorie i praxe neokeynesiánství, rozpad syntézy, nástup a dominance neokonzervativní ekonomie (chicagská, monetaristická, antikeynesiánská „kontrarevoluce“) • monetarismus a ekonomie chicagské školy M. Friedman (1912– 2006) • nová klasická makroekonomie (škola racionálních očekávání) R. E. Lucas (nar. 1937), R. J. Barro (nar. 1944), T. J. Sargent (nar. 1943) • ekonomie strany nabídky A. B. Laffer (nar. 1940) • škola veřejné volby J. M. Buchanan (1919– 2013) • cca od 90. let 20. století: rozpolcenost standardní makroekonomie (hledání nového modelu), snahy o sbližování a nový konsensus, hledání nových směrů a východisek • nová keynesiánská ekonomie, nová institucionální ekonomie, moderní podoby neokonzervativní (resp. neoklasické) ekonomie – např. teorie reálných ekonomických cyklů apod.

• neoklasická ekonomie • představa dostatečné vnitřní stability soukromého sektoru, resp. tržní ekonomiky (automatická obnova rovnováhy při plném využití zdrojů, úloha „neviditelné ruky trhu“) – ekonomický liberalismus • mikroekonomická orientace (metodologický individualismus), analýza rozhodovacích procesů mikroekonomických subjektů (subjektivismus, racionalita ekonomického modelu člověka – jediná motivace všech subjektů v podobě maximalizace individuálního užitku ze spotřeby) • rovnovážný přístup (metodologie, resp. aparát dílčí „marshalovské“ rovnováhy a celkové „walrasovské“ ekonomické rovnováhy) • statický charakter analýzy (komparativní statika, logický čas) • „scientizace“ ekonomie (marginalismus, matematizace, optimalizace, modelování – preference abstraktně-deduktivních metod) • pozitivní anglosaská economics („vzácnostní“ definice economics, princip vyrovnání mezních veličin jako kritérium efektivní alokace) • předpoklad dokonalé konkurence, logika Sayova zákona trhů • ideologická funkce, obhajoba kapitalismu, svoboda ve spotřebě • problematická místa neoklasického systému (striktně ekonomické pojetí člověka, další nerealistické předpoklady, ekonomie jako věda formálně-logická, individualismus, statičnost, ahistoričnost, vysoký stupeň formalizace, axiomatizace, resp. matematizace, kvantitativní charakter analýzy, abstrakce od neekonomického prostředí – např. institucí, exogenní charakter technologických změn aj. )

• teoretický systém neoklasické ekonomie • teorie mezního užitku (kardinalistická a ordinalistická verze), tzv. Gossenovy zákony, teorie indiference (aparát indiferenční analýzy) jako základ zkoumání strany poptávky (modely spotřebitelského chování) • teorie mezní produktivity jako základ moderní analýzy strany nabídky („oceňování“ faktorů, rozhodování firmy, teorie produkčních funkcí, izokvantová analýza, neoklasické koncepce ekonomického růstu), zákon klesajících výnosů, substituce faktorů a dokonalá konkurence • teorie dílčí ekonomické rovnováhy, poptávkově-nabídková analýza, princip klesající poptávky (klesající MU) a rostoucí nabídky (rostoucí MC) • teorie celkové (všeobecné) ekonomické rovnováhy, soustavy bilančních rovnic a matematická ekonomie (ekonometrie, operační výzkum apod. ) • ekonomie blahobytu jako normativní součást neoklasiky, koncepce tržních selhání (externality, veřejné statky atd. ) • kvantitativní teorie peněz, neutralita peněz, „stará“ (Fisherova transakční a cambridgeská důchodová verze) a „nová“ verze (např. Friedmanova) • teorie nedokonalé konkurence, rozpracování teorie firmy pro různé tržní struktury pomocí analýzy příjmů a nákladů • tzv. alternativní koncepce (resp. cíle) firmy, manažerské a behavioristické modely (maximalizace obratu apod. ) • moderní směry standardní mikroanalýzy (propracování teorie spotřebitele a firmy, rozhodování za rizika, směry nového institucionalismu aj. ), „formalistická revoluce“, metodologie celkové rovnováhy • makroekonomická nadstavba, neoklasické teorie růstu, „nová“ kvantitativní teorie peněz, moderní neoklasické koncepce v neokonzervativní etapy

• transformací „marshallovské“ ekonomie v období cca 1900 – 1950 položeny základy moderní standardní MIE analýzy • tzv. formalistická revoluce (cca od poloviny 30. let 20. století především v USA) - nové metody moderní MIE • • precizace stávajících koncepcí a jejich rozpracování do moderních podob (formalizace, axiomatizace, důraz na metodologii celkové rovnováhy apod. ) – P. A. Samuelson (1915 -2009), J. R. Hicks (1904– 89) aj. rozšiřování působnosti MIE analýzy – G. S. Becker (1930– 2014), směry nového institucionalismu aj. • hlavní směry rozpracování standardní MIE po II. SV: • • • moderní analýza poptávky a nabídky (teorie spotřebitele a firmy na různých trzích) matematická ekonomie a ekonometrie rozpracování modelů celkové rovnováhy koncepce tržních selhání (teorie externalit, veřejných aj. statků apod. ) nové směry v analýze nedokonalé konkurence (aplikace teorie her atd. ) rozhodování v situacích rizika (teorie očekávaného užitku apod. ) teorie nedokonalých a asymetrických informací zohlednění prostorové dimenze (teorie lokalizace, prostorová ekonomie atd. ) zohlednění prostředí (institucionálního rámce), různé směry nového institucionalismu („kontraktační teorie“ typu teorie dobývání renty, vlastnických práv, transakčních nákladů, ekonomických agentů, teorie veřejné volby aj. ) • formy moderní MIE odlišné od tradiční (předkeynesiánské) neoklasiky, ale stejná východiska a principy (přílišná matematizace, odtržení od reality, přerušení komunikace mezi ekonomy, ekonomická imperialita aj. )

• keynesiánská ekonomie • představa nedostatečné vnitřní stability tržní ekonomiky (automatická obnova rovnováhy při neúplném využití zdrojů, např. práce) – ekonomický intervencionismus (doplnění „neviditelné ruky“ trhu „viditelnou pěstí“ vlády) • poptávkové omezení systému (plánované výdaje = AD, především na investice, jsou nedostatečné ke generování důchodu při plném využití zdrojů) • MAE orientace s využitím příjmově-výdajového přístupu (příjmy se automaticky nemění na výdaje – přeměna S v I) • ne-neutralita peněz (změny nominálního množství peněz mají také reálné dopady) • nepružnosti mezd a cen (existence bariér pro „vyčišťování“ trhů při plném využití zdrojů, rigidity, „tření“, frikce na trzích) • dichotomie keynesiánské ekonomie • standardní neokeynesiánství a alternativní postkeynesiánství • neokeynesiánství „hlavního proudu“ v rámci tzv. velké neoklasické syntézy (model s linií 45 stupňů, IS-LM analýza, úplný keynesovský model) • nová keynesiánská ekonomie (MIE zdůvodnění nepružností mezd a cen a jejich MAE důsledků, model IS-PC-MR)

• dominance neokeynesiánské ekonomie (především tzv. velké neoklasické syntézy) i HP praxe cca ve 40. – 60. letech • rozpracování neoklasické mikroekonomie také v rámci neokeynesiánství (P. A. Samuelson (1915 -2009) aj. ) • vznik neoklasické MAE nadstavby po II. SV (po linii teorií růstu – R. M. Solow (nar. 1924) a „nové“ kvantitativní teorie – M. Friedman (1912– 2006)), procesy „neoklasické renesance“ • krize teorie a praxe neokeynesiánství cca v 70. – 80. letech + stále pokračující hledání východisek (nové směry cca od 80. let v čele s novou keynesiánskou ekonomií) • „antikeynesiánská revoluce“ (chicagská kontrarevoluce – role chicagské liberální školy), nástup směrů neokonzervativní ekonomie (v čele s monetarismem) • cca od 90. let postupné snižování váhy extrémních neokonzervativních (resp. neoliberálních) směrů, růst váhy nových směrů keynesiánství (i nestandardních přístupů), spory v MAE (o sklon LM, SRAS, o HP doporučení aj. ) • rozpolcenost standardní MAE, hledání výchozího modelu (IS-LM analýza versus model „vyčišťujících se trhů“ R. J. Barro (nar. 1944)), konsensus (porušený v 70. letech) zatím plně neobnoven, dílčí konsensus v oblasti monetární politiky a peněz založený na cílování inflace, neschopnost odrazu globalizaci a predikce krizí, pochybnosti o cílování inflace, nová sekulární stagnace

Nové trendy makroekonomie na počátku 21. století • důraz na otevřenost ekonomik (koncipování textů mezinárodní ekonomie, s propojením mikro- a makro aj. ) • důraz na růst (teorie endogenního růstu) • problematika krizí (zejména finančních) • formální oddělení různých období (krátká – modely keynesovské, delší – přístupy neoklasické) & snaha o propojení a znovuobnovení „konsensu“ (např. paradigma MP založené na cílování inflace) • ? perspektivy makroteorie (posilování přístupů nové keynesiánské ekonomie, nové podoby neoklasiky, postkeynesiánské „endogenní“ peníze etc. ) • ? hledání výchozího modelu (IS-PC-MR, DSGE atd. ) • ? poskytuje standardní makroteorie adekvátní obraz (post)globálního světa a odpovídá na nové otázky i výzvy (problémy ne-predikce Velké recese i její zpětného teoretického vysvětlení, robotizace, demografické posuny, krize nejenom v souvislosti s pandemií atd. )

Nové trendy mikroekonomie na počátku 21. století • pronikání prvků institucionálních, resp. neoinstitucionálních do dominantního neoklasického systému (transakční náklady aj. ) • rozvoj a aplikace teorie her (na tržní struktury, regulace, aukce, organizace, pobídky, hospodářské dějiny aj. ) • rozvoj přístupů experimentální (experimenty laboratorní a experimenty terénní) a behaviorální ekonomie – ? behaviorální ekonomie jako revoluce v mikroekonomii, na revoluci v makroekonomii se stále čeká • ? další revoluce vlivem toho, co ekonomové dokáží získat z dat v reálném čase (telefony, kreditní karty apod. ) • ? matematizace standardní ekonomie (aneb „Dobrý sluha/zlý pán“) Mainstream versus alternativní přístupy • • (aneb „ekonomičtí dogmatici“ versus „ekonomičtí disidenti“) ? ekonomie pro 21. století (nová institucionální ekonomie, postkeynesiánská ekonomie, „návrat“ Schumpetera, koncepce samosprávy etc. , nebo nová velká neoklasická syntéza či globální keynesiánství? ) ? Friedman nebo Keynes? Schumpeter? Anebo Marx?

Některé metodologické otázky standardní (ortodoxní) ekonomie • • Je ekonomie věda? Je ekonomie věda společenská? Může ekonomie být vědou exaktní? Není ekonomická teorie nezávislá na skutečnosti? • ? Realističnost ekonomie a schopnost predikce (např. skepse vůči DSGE modelům, kritika „rovnovážného“ přístupu etc. ) • Píší ekonomové texty kvůli řešení reálných problémů, nebo čárce za publikaci ve sciometrickém kafemlýnku? • Lze dělat politiku proti trhu? • Lze dělat politiku proti ekonomické teorii? Jaké teorii? • Jaký je stav ekonomie v posledních dekádách? • Optimisté („je ve výborné kondici“) versus pesimisté („úpadek“ či dokonce „smrt ekonomie“)

Je formalizace (a matematizace) projevem krize, nebo naopak znakem rozvoje ekonomické vědy? Proč vysoce formalizovaná teorie nedokáže předvídat ekonomický • vývoj (hlavně krizový)? Neoklasická ekonomie jako hlavní nositel formalizace, tvoří základ „mainstreamu“ (včetně neoklasické podstaty DSGE modelů, kam noví keynesovci vkládají nepružné ceny), standardní ekonomie jako ekonomie kvantitativní • Problémy vymezení neoklasické ekonomie i „mainstreamu“ • metodologický individualismus (nejprve je třeba pochopit chování jednotlivců) • metodologický instrumentalismus (studium chování jednotlivce jako prostředku pro maximalizaci uspokojení potřeb v souladu s konzistentními preferencemi) • metodologická ekvilibrace (axiomatické zavádění rovnováhy, potřebné z hlediska dostatečně pravidelného agregátního chování nutného pro modelové predikce) • „Imperiální“ (transdisciplinární) ambice neoklasiky (její aparát používán i v jiných oborech – sociologii, psychologii, historii aj. ) • úspěchy modelů neoklasiky díky univerzálně použitelnému (a jednoduchému) schématu lidského chování (neoklasika jako teorie chování, striktně racionální chování homo oeconomicus) • ? je alternativou behaviorální ekonomie (kritizující neoklasiku za nereálné předpoklady ohledně racionálního spotřebitele či výrobce)

• Tzv. formalistická revoluce (s jádrem cca 50. léta 20. století, kořeny a počátky již dříve), s centrem v matematickém modelu celkové rovnováhy • • • vliv instrumentalismu M. Friedmana (1953 „Metodologie pozitivní ekonomie“), východiskem je metodologický individualismus, k prověřování hypotéz užíván metodologický pozitivismus, pozitivní ekonomie má být vnitřně konzistentní, teorie musí být empiricky testovatelné a musí poskytovat smysluplné předpovědi (předpovědi mají být v souladu s realitou, předpoklady být nemusí), ? Friedman jako strůjce nebo odpůrce formalizace ekonomie vliv operacionalismu P. A. Samuelsona (1947 „Základy ekonomické analýzy“), důraz na popis (nikoli vysvětlení), neklade důraz na předpovědi ani na přímé testování předpokladů, důraz na operačně smysluplné teorémy teorie rovnováhy jako abstraktní systém (G. Debreu, K. J. Arrow) dynamizace modelů celkové rovnováhy (např. DSGE modely) Kvitesencí formalizace je ekonometrie a kvantitativní ekonomie • • vliv vývoje i „krizí“ matematiky na vývoj ekonomie zdroj formalismu v ekonomii v podobě tzv. bourbakistického obratu v matematice (snaha o rekonstrukci matematiky na bázi teorie množin) • problémy měření ekonomických veličin a jejich závislostí (ekonometrie zkoumající kauzální vztahy mezi veličinami nemá být pouhou statistikou aplikovanou na ekonomické jevy) Kritika neoklasiky, resp. formalizované standardní ekonomie (za uzavřenost, deduktivnost, formalismus, povrchnost) a ekonometrie ze strany kritických realistů Ekonomie standardní (ortodoxní) versus nestandardní (heterodoxní) např. postkeynesiánci, neoinstitucionalisté, neorakušané, neomarxisté aj.

• tradiční přístupy k ekonomickému růstu • růstový a technologický imperativ (stálý ER, více = lépe, sebeudržující se a exponenciální ER, „růst pro růst“) • popularita teorií ER po II. SV: keynesiánské (R. F. Harrod (1900– 78) aj. ), neoklasické (R. M. Solow (nar. 1924) apod. ) • nesoulad tradičních teorií ER s realitou (např. při aplikacích na rozvojové země) – pokusy o moderní přístupy (např. koncepce endogenního ER s endogenizací technologického pokroku) • nestandardní (historicko-sociologické aj. ) koncepce růstu, resp. rozvoje a vývoje • J. A. Schumpeter (1883– 1950), W. W. Rostow (1916– 2003) aj. • nové pohledy na růst, resp. rozvoj • zpochybňování růstového imperativu, negativa ER • koncepce nulového a omezeného růstu (Římský klub – 1972 „Hranice růstu“, 1974 aj. ) + ekonomie kvality života • koncepce trvale udržitelného růstu, resp. rozvoje a způsobu života (G. H. Brundlandová – 1987, 2002 – „lidé – planeta – prosperita“, dnes klimatický alarmismus, „chytrý“ ER apod. ) problémy věcného vymezení trvalé udržitelnosti a bariéry jejího prosazování, civilizační „konzumní past“

„Staré“ a „nové“ teorie ekonomického růstu • • • Důraz na růst v podmínkách otevřených, resp. globalizovaných ekonomik Stále prezentován „starý“ neoklasický Solowův růstový model, který je stále více doplňován „novými“ koncepty – teoriemi endogenního růstu „Staré“ modely operují s exogenním technologickým pokrokem Počátky „nových“ spojeny s texty P. M. Romera (1986) a R. E. Lucase (1988) Snaha endogenizovat technologický pokrok • • • Pomocí speciální produkční funkce (s větší vahou kapitálové akumulace, např. AK modely) Pomocí efektů pozitivních externalit kapitálové akumulace Zabudování zdrojů růstu vycházejících ze sféru výzkumu a vývoje (R&D) + dalších proměnných typu demografických, sociálních, politických, finančních aj. 1. fáze vývoje modelů: rozšíření pojetí kapitálu, s důrazem na kapitál lidský (P. M. Romer, R. E. Lucas, S. T. Rebelo) 2. fáze vývoje modelů: zahrnutí výzkumu a vývoje, jejichž výsledkem je endogenní technologický pokrok (P. M. Romer, P. Aghion, P. Howitt aj. ), včetně zahrnutí nedokonalé konkurence v kontextu mikrozákladů • • • (v rámci standardní ekonomie) R&D modely základních inovací s dramaticky novými druhy zboží R&D modely vyšší kvality produktů K nejjednodušším náleží AK modely, operující s AK technologií (P. M. Romer, S. T. Rebelo, R. E. Lucas, D. K. Acemoglu aj. ) • • Nové vymezení kapitálu Odklon od klesajících mezních výnosů z kapitálu ? Fakta o růstu versus endogenní a exogenní růstové modely (otázky konvergence, vysvětlení rozdílných temp růstu výstupu na hlavu aj. )

• globalizace vývoje • různá pojetí, klasifikace, datování, rozměry a perspektivy procesů G (G ekonomiky, politiky, kultury, změny technologií aj. ) • lokální a globální charakter společenských rozporů • G jako objektivní civilizační trend versus kapitalistická (neoliberální) forma G • ekonomická G (internacionalizace, transnacionalita, propojení výrobních a informačních sítí apod. ) • objekty a subjekty procesů G • anti- a alter- G hnutí (např. proti „G finančních trhů“ postavit „G solidarity“, G versus zespolečenštění nebo „mondializace“, modernita apod. ) • rozpory G a protitrendy (deglobalizace, glokalizace, „obraty“ G) • globální rozpory a problémy • strukturace GP (intersociální, přírodně-sociální, antroposociální), subglobální (univerzální) problémy • GLEN (globální ekologická nebezpečí) aj. • systémový přístup ke společnosti, G i GP • možná řešení GP – scénáře vývoje • Římský klub (zprávy Římského klubu)

• G jako multidimenzionální, ambivalentní, dynamický, společensko-ekonomický fenomén, který probíhá na řadě úrovní a může nabývat různých podob a forem, včetně odklonů i protitendencí (deglobalizace, glokalizace aj. ) • technický (resp. technologický) rozměr G • ekonomický rozměr G • sociální rozměr G • politická G kapitalismu aj. • hodnoty éry soudobé G • G spojována primárně s politickou či kulturní nadstavbou (ve smyslu procesů internacionalizace kultury a hodnot) – již v antice • G ekonomická (procesy internacionalizace či ekonomické integrace) od cca 16. – 17. století, včetně akcelerace v posledních dekádách, různé „vlny“ či fáze G (od 60. či 80. let 20. století) apod. • spojení G s technologickými změnami a jejich vlivem na ekonomiku a společenskou nadstavbu – v technologickém pohledu G figuruje jako forma rozvoje výrobních sil vázaná na nové komunikační a informační technologie (s nástupem v 80. letech či 60. letech ve spojení s vrcholem IV. K-vlny nastartované II. SV) • rozdílná hodnocení a vnímání důsledků soudobé G • perspektivy procesů G z hlediska politických ideologií (liberální, sociálně-demokratické, neokonzervativní, socialistické, marxistické, ekologické aj. scénáře), chaotizace vývoje, kumulace a souběh krizí • nestability a rizika současné fáze G, zpomalování a krize neoliberální G, ? obrat k lokalizaci a deglobalizaci

• ekonomický model člověka a racionality • koncepce člověka ekonomického (homo oeconomicus) jako standardní model lidského chování ve společenských vědách • principy racionality a optimalizace (maximalizace) • maximalizace individuálního užitku ze spotřeby ve vlastním zájmu jako tzv. základní (tj. neoklasické) ekonomické paradigma • racionalita (konzistentnost rozhodování v souladu s preferencemi, sledování vlastního zájmu, maximalizace osobního prospěchu) • užitkově-nákladové kalkulace, vždy dokonale racionální jednání, ahistoričnost, bezčasovost (člověk bez minulosti, přítomnosti a budoucnosti, bez paměti), individualismus, kosmopolitismus, izolovanost od ostatních lidí (svoboda ve spotřebě), univerzalita (ekonomie jako věda imperiální) • různé formulace homo oeconomicus (A. Smith, W. S. Jevons, C. Menger, A. Marshall, V. Pareto aj. + moderní axiomatika racionálního chování + rozpracování teorie spotřebitele, firmy aj. ) • teoretické i praktické extenze logiky homo oeconomicus (koncepce racionálních očekávání, teorie veřejné volby, ekonomie strany nabídky, ekonomická analýza práva, přístup G. S. Beckera k veškerému lidskému chování atd. ) • další koncepce racionality (omezená R, „kvazi“ R aj. )

• kritika koncepce racionality homo oeconomicus • přílišný individualismus, racionalismus a utilitarismus • dokonalou neoklasickou racionalitu kritizuje behaviorální ekonomie (R. H. Thaler, R. J. Schiller aj. ) • redukce mnohorozměrné lidské bytosti na jednorozměrné monstrum „homo coca-colens“ apod. • abstrakce od biologické, antropologické aj. podmíněnosti lidského chování • povyšování ekonomických principů na univerzální, resp. obecně platné (ekonomická imperialita) • statičnost, nezohlednění prostředí (institucí, vlastnictví, etiky, morálky, kultury aj. ) • implikuje tah na efektivnost, stálý růst a konzumní orientaci, závažné praktické, resp. HP dopady • člověk jako bytost společenská, klíčový vliv „sociálna“ • hledání nového paradigmatického zakotvení ekonomické vědy adekvátní globalizovaným podmínkám (např. A. Etzioni – místo egoismu „JÁ“ postavit vstřícné společenství „JÁ + MY“ aj. )

• alternativní (nestandardní, „neortodoxní“) přístupy mimo „hlavní proudy“ soudobé ekonomické vědy • různé směry sociálně-ekonomické, historizující, institucionalizující apod. • obvykle širší pojetí předmětu ekonomie (interdisciplinarita) • obvykle větší důraz na společenskost ekonomie a na metody empiricko-induktivní • často snahy o dynamickou analýzu v historickém čase, bez přílišné matematizace a formalizace • často kritické k přílišnému individualismu, liberalismu a matematizaci standardní ekonomie • obvykle se již nečlení na MIE a MAE, často snahy o překonání jednostranného (a příliš ekonomického) pojetí člověka, snahy o adekvátní odraz měnící se reality (např. procesů soudobé globalizace)

• další alternativní přístupy k ekonomickým (resp. sociálně-ekonomickým) teoriím • postkeynesiánská ekonomie (J. V. Robinsonová (1903– 83), N. Kaldor (1908– 86), H. P. Minski (1919– 97) aj. ) • neoricardiánská ekonomie (P. Sraffa (1898– 1983)) • francouzský ekonomický strukturalismus (F. Perroux (1913– 87) apod. ) • radikální politická ekonomie, neo- a postmarxismus aj. • koncepce ekonomické demokracie a samosprávy (J. Vanek (nar. 1930) apod. ) • teorie transformace kapitalismu, teorie informační revoluce, resp. postindustriální aj. společnosti (J. K. Galbraith (1908– 2006), A. Toffler (1928– 2016) apod. ) • německý ordo-liberalismus (resp. neoliberalismus) aj. • problémy standardní ekonomie (statičnost, exogenní vysvětlení technologického pokroku, nezachycení soudobé globalizace, pojetí člověka jako dokonale racionální bytosti apod. )