ROTIFERA VNCI Charakteristika celkov vzhled parafyletick skupina Monogononta

ROTIFERA (VÍŘNÍCI) Charakteristika, celkový vzhled • parafyletická skupina (Monogononta, Bdelloidea, Seisonida) • převážně sladkovodní, i půdní a mořští, volně pohybliví i přisedlí • většinou menší než 1 mm • tělo nečlánkované, váčkovité nebo trubicovitě protáhlé • tělo kryté syncytiální epidermis zpevněnou bílkovinnými vlákny - útvar podobný kutikule (intracelulární kutikula) • mesenchym je zatlačen na obvod těla současně se vznikem souvislé tělní dutiny - pseudocoelu • kožněsvalový vak není vytvořen, svalovina se rozpadá na jednotlivé skupiny svalů • stálý počet buněk 1

2

• Tělo je obvykle členěné na hlavu, trup a nohu. • Na hlavě je obrvený vířivý orgán corona: – tvořený dvěma obrvenými políčky majícími běžně tvar obrvených prstenců (přední - trochus, zadní - cingulum). – Tento vířivý orgán přihání potravu a také umožňuje plavání. • Na trupu mohou být u planktonních vířníků další pohybové orgány, ploutvičky ovládané svaly. • Trupový oddíl bývá pokrytý pevnými destičkami (lorica). 3

• Noha, pokud je vytvořena, je zakončena prstovitými výběžky s lepivými žlázami. • U přisedlých druhů bývá z trupu a nohy vylučována rosolovitá nebo kutikulární trubičkovitá schránka. • Trávicí soustava - charakteristický je žvýkací hltan (mastax). • V mastaxu je soustava pohyblivých kutikulárních destiček a tyčinek - vlastní žvýkací orgán. 4

5

Pohyb • Mnoho planktonních druhů žije pouze ve volné vodě a pohybují se pomocí vířivého aparátu. • Pohyb se děje po šroubovici, tomu je u některých druhů (r. Trichocerca) uzpůsoben i tvar těla. • Jiné druhy např. rodu Polyarthra mohou provádět náhlé skoky rychlým mávnutím ploutvičkovitých výrůstků nebo ostnů. 6

Pohyb • Druhy lezoucí po podkladu využívají kromě vířivého aparátu také nohy a prstů. • Přisedlé formy např. Colotheca) mají schopnost aktivního pohybu zachovánu pouze krátce po vylíhnutí, než vyhledají vhodný podklad. • Kulovité kolonie r. Conochilus se pomalu pohybují ve volné vodě a celá kolonie se přitom otáčí. 7

Potrava • Způsoby získávání potravy jsou značně rozdílné. • Planktonní druhy např. r. Keratella, Brachionus se živí drobnými částečkami (cca do 10 μ) – obvykle jednobuněčnými řasami, které jsou do obústního pole přinášeny proudem vody, vytvářeným brvami vířivého aparátu. • Zástupci r. Polyarthra se živí bičíkovci – Cryptomonadidae. • Zástupci r. Asplanchna – jednotlivě chytanými planktonními organismy – Cyclotella, Asterionella, jinými vířníky – r. Keratella, nedospělými jedinci perlooček rodu Bosmina. 8

Potrava • Některé skupiny jsou potravně specializované: • Druh Dicranophorus forcipatus se živí drobnými vířníky. • Po podkladu lezoucí druhy r. Cephalodella prudkým roztažením mastaxu nasává jednobuněčné řasy. • Přisedlá Collotheca má brvy vířivého aparátu dlouhé, nepohyblivé a rozprostřené v širokou síť. Jestliže se do ní dostane drobný bičíkovec, síť se zatáhne a bičíkovec je pohlcen. 9

Dýchání • Dýchání se děje povrchem těla. 10

Rozmnožování a vývoj • Pohlavní žlázy jsou liché nebo párovité, jejich vývody vyúsťují do kloaky. • Vířníci jsou gonochoristé. • U některých se vyskytují pouze partenogenetické samice. • Pokud jsou přítomni samci, jsou mnohem menší, nemají trávicí soustavu a žijí jen několik dní. • U amfigonických (oboupohlavních) druhů bývá častá heterogonie. • Miktický stimul - např. změna chemismu vody, délky dne, druhu a množství potravy • Miktický stimul nemusí být pouze jeden během roku, takže některé druhy jsou i vícecyklické. 11

• Dormantní vajíčka jsou krytá silnou blánou charakteristické struktury, rezistentní vůči nepříznivým podmínkám prostředí, přezimují. 12

Rozmnožování a vývoj • Partenogeneticky se rozmnožující samice - amiktické produkují diploidní amiktická vajíčka s tenkou blanou, vyvíjející se hned po snesení. • Vlivem tzv. miktického stimulu působícího v době vzniku vajíčka se líhne miktická samička - produkuje haploidní vajíčka. • Z neoplozeného haploidního vajíčka - haploidní samec. • Tito samci kopulují s miktickými samičkami - vznikají diploidní dormantní vajíčka • Na jaře se z nich opět líhnou partenogenetické amiktické samice. 13

Rozmnožování a vývoj • Partenogeneze a produkce dvou typů vajíček je zřejmě adaptací na život ve sladkých, především periodických vodách. • Nepohlavní rozmnožování se u vířníků nevyskytuje. • Vzhledem k relativně malému počtu buněk, ze kterých se skládá tělo (několik set až asi tisíc) není možná regenerace. • U některých sladkovodních druhů je vytvořena schopnost anabiózy která bývá nastartována vysycháním prostředí. • Během tohoto procesu vyloučí tělo želatinózní obal, který ztuhne v cystu. • V tomto obalu vydrží dehydrované tělo až několik let a krátkodobě snese i extrémní teplotní rozdíly. • Díky schopnosti anabiózy a malé velikosti těla jsou vířníci kosmopolité. 14

Zástupci • V naší fauně bylo zjištěno asi 600 druhů. • Vířníci jsou převážně sladkovodní, nejrůznější biotopy: – planktonu rybníků a tůní, – v oligotrofních jezerech – v silně znečištěných vodách. • Největší druhová rozmanitost je v měkkých vodách s nízkým p. H. Monogononta (točivky) Bdelloidea (pijavenky) 15

Monogononta (točivky) • Pouze sladkovodní druhy, žijící přisedle i planktonicky. Samice mají jen jedno ovarium. Běžná je zde partenogeneze i heterogonie. Corona může být různého tvaru. U mnoha druhů je vytvořena lorika. • Brachionus (obrněnka) 16

Monogononta (točivky) • Keratella quadrata (hrotenka), eurytermní druh, v planktonu po celý rok • Keratella hiemalis – zimní planktonní druh. 17

Monogononta (točivky) • Floscularia (laločenka) žije přisedle na vodních rostlinách, v úkrytové trubičce. 18

Monogononta (točivky) • Polyarthra euryptera – letní plantonní druh 19

Monogononta (točivky) • Lecane luna – druh s širokou ekologickou valencí 20

Asplanchna (vakovenka) - běžné planktonní druhy. 21

Bdelloidea (pijavenky) • Sladkovodní i půdní vířníci. Tělo pijavenek je cylindrické, teleskopicky stažitelné. Trochus je rozdělen ve dvojici věnců brv. Bez samců, pouze partenogenetické samice. Výrazná schopnost anabiózy. • Běžné rody: Rotaria Philodina 22