Neelezn kovy lehk a psadov Email mhorakovapf jcu

Neželezné kovy – lehké a přísadové Email: mhorakova@pf. jcu. cz Tel: 387 77 3057 MTDII 1

Lehké neželezné kovy § Do skupiny lehkých neželezných kovů jsou zařazovány kovy, jejichž hustota je nižší než 5. 000 kg. m-3 (5. 103 kg. m-3). Patří sem hliník, hořčík, titan, beryllium a jejich slitiny. MTDII 2

Hliník § Hliník (Al) má hustotu 2, 7. 103 kg. m-3, teplotu tavení 658 °C, bílou barvu. Je měkký a tvárný, špatně slévatelný, obtížně obrobitelný a svařitelný tavným způsobem. Jeho pevnost je přibližně 80 N. mm-2, tažnost asi 40 %. Má velmi dobrou elektrickou a tepelnou vodivost, dobrou odolnost proti chemickým vlivům. Na svém povrchu se pokrývá souvislou a tvrdou vrstvičkou oxidu hlinitého (Al 2 O 3), která má vysokou teplotu tavení (2 000 °C) a je dobrým elektrickým izolantem. MTDII 3

Hliník § Hliník je třetím nejvíce zastoupeným prvkem v zemské kůře. V přírodě se vyskytuje zejména ve sloučeninách, nejznámější rudou hliníku je bauxit. § Čistý hliník se užívá nejčastěji v elektrotechnice a pro zařízení k výměně tepla, dále v chemickém a potravinářském průmyslu (nádoby, obaly). Hliník je užíván také jako přísadový kov. MTDII 4

Slitiny hliníku § Slitiny hliníku jsou podle způsobu zpracování rozdělovány na tvářené a slévárenské. § Tvářené slitiny hliníku je možno podle účelu použití rozdělit do dvou dalších skupin: slitiny s vysokou pevností a slitiny s dobrou odolností proti korozi. § U tvářených slitin první skupiny, které jsou legovány Cu, Mg, Ni a Zn, je možno zvláštním tepelným zpracováním (vytvrzováním) podstatně zvýšit pevnost i nad 500 N. mm-2. Tyto slitiny jsou známy pod názvem dural. Užívají se na výrobu lehkých a pevných strojních součástí, které odolávají vyšším teplotám (například písty a ojnice spalovacích motorů). § Tvářené slitiny se zvýšenou odolností proti korozi jsou legovány Si, Mg a Mn. Jsou známy pod názvy hydronalium nebo pantal. Užívají se při stavbě letadel a lodí, v chemickém a MTDII 5 potravinářském průmyslu, stavebnictví.

Slitiny hliníku § Hlavním legujícím prvkem slévárenských slitin je Si, který výrazně zlepšuje slévatelnost hliníku. V menším množství jsou slévárenské slitiny hliníku legovány Cu, Mg, Ni. Některé z těchto slitin je možno pro zvýšení pevnosti vytvrzovat. Dobře odolávají chemickým vlivům, špatně se obrábějí. Užívají se ve stavbě letadel, pro klikové skříně a další části spalovacích motorů namáhaných za zvýšené teploty. Známy jsou pod názvem siluminy. MTDII 6

Hořčík § Hořčík (Mg) má hustotu 1, 74. 103 kg. m-3, teplotu tavení 650 °C, pevnost asi 170 N. mm-2, tažnost asi 10 %, vysokou slučivost s kyslíkem. Je velmi dobře slévatelný, ale špatně tvárný. Je horším vodičem elektrického proudu a tepla. Obtížná zpracovatelnost vznětlivost při obrábění a metalurgickém zpracování MTDII 7

Hořčík § Hořčík je v zemské kůře silně zastoupen, řadí se na 6. místo podle výskytu prvků. V důsledku své poměrně velké reaktivity se v přírodě vyskytuje pouze ve sloučeninách. Z minerálů je velmi hojný dolomit, směsný uhličitan hořečnato-vápenatý. Kovový hořčík se průmyslově vyrábí elektrolýzou roztavené směsi chloridu hořečnatého nebo redukcí oxidu hořečnatého. § V čisté podobě se užívá v pyrotechnice (součást termitu). § Velká reaktivita kovového hořčíku se uplatňuje v metalurgii, kde se užívá k odsíření a desoxidaci surového železa a oceli a k deoxidaci neželezných kovů. § Ve strojírenství se užívají jeho slitiny s Al, Zn, Mn, Si a dalšími. Známou slitinou je pevný a lehký elektron. MTDII 8

Titan § Titan (Ti) má hustotu 4, 5. 103 kg. m-3, teplotu tavení 1 655 °C, velmi dobré mechanické vlastnosti: pevnost přibližně 400 N. mm-2, tažnost asi 35 %. Je dobrým vodičem tepla i elektřiny. Velmi dobře odolává působení kyselin i louhů, ale má vysokou slučivost s kyslíkem, dusíkem a uhlíkem, zejména za vyšších teplot. Je tvárný za tepla (asi 900 °C), svařitelný elektrickým obloukem i odporově, špatně obrobitelný. MTDII 9

Titan § Je poměrně hojně zastoupen v zemské kůře, je sedmým nejrozšířenějším kovem. V malém množství je titan obsažen ve většině minerálů. Mezi jeho nejvýznamnější rudy patří ilmenit - (Fe. Ti. O 3 oxid železnato-titaničitý) a rutil (Ti. O 2 - oxid titaničitý). Cena titanu je v důsledku jeho obtížné a nákladné výroby zatím relativně vysoká. § Čistý titan se užívá zejména v chemickém a potravinářském průmyslu (zdravotně nezávadný), lékařství (chirurgické nástroje a kovové části trvale umístěné v lidském těle), jako legura do ocelí a k vytváření protikorozních ochranných vrstev. § Titanové slitiny jsou legovány Cr, Mo, W, Al a V. Po vytvrzení mají pevnost až 1400 N. mm-2. Pro svou vysokou pevnost při malé hmotnosti se používají v letectví a stavbě MTDII 10 náročnějších silničních vozidel.

Beryllium § Beryllium (Be) má hustotu 1, 85. 103 kg. m-3, teplotu tavení 1 287 °C. Za normální teploty je velmi tvrdé a křehké. Za červeného žáru je tažné. Vede špatně elektrický proud a teplo. Má vysokou propustnost pro rentgenové záření. § V důsledku jeho poměrně velké reaktivity se v přírodě nalézá pouze se sloučeninách. Nejdůležitějším minerálem s obsahem beryllia je aluminosilikát beryl. Beryllium se z rud získává pražením s následným loužením nebo elektrolýzou. MTDII 11

Beryllium § Čisté beryllium se užívá v jaderné energetice, kde slouží v jaderných reaktorech ke konstrukci neutronových zrcadel a je součástí moderátorových tyčí. § Používá se jako přísada do slitin neželezných kovů i ocelí. Významné jsou slitiny beryllia s mědí, které mají velkou tvrdost, pevnost a zároveň dobrou elektrickou a tepelnou vodivost (například beryliový bronz, který se vyrovná nejkvalitnější nemagnetické oceli). Nízká hustota a vysoká pevnost slitin beryllia vede k jejich využití pro konstrukci součástí letadel a kosmických lodí. Slitiny se používají často v elektronice pro výrobu odolných elektrických kontaktů nebo MTDII 12 speciálních elektrod pro obloukové svařování.

PŘÍSADOVÉ KOVY § Přísadovými (legujícími) kovy se rozumí kovy úmyslně přidávané do některého základního kovu za účelem vytvoření slitiny požadovaných vlastností. Většina z nich se v čisté podobě používá v menším rozsahu. § U technického železa jsou jako přísadové kovy užívány (v pořadí podle významu a použití) Cr, Ni, Mn, Si, Mo, W, V, Co, Ti, Al, Cu, Nb, Zr, Be. Je zřejmé, že některé z nich jsou zařazovány také mezi těžké či lehké neželezné MTDII 13 kovy.

Přísadové kovy § V technickém železe ovlivňují přísadové prvky velikost a tvar austenitického pole, to jest polohu čar A 3, A 4 a Acm v rovnovážném diagramu. Pole γ rozšiřují, to jest teplotu A 4 zvyšují a teploty A 3 a Acm snižují Ni, Co, Mn, Cu. Pole γ zužují, to jest teplotu A 4 snižují a teploty A 3 a Acm zvyšují Cr, Mo, W, V, Si, Ti, Al, Be, Nb, Zr. § Kromě kobaltu všechny přísadové kovy zvyšují stálost austenitu při ochlazování oceli, to jest posouvají křivky v diagramu IRA a ARA vpravo k delším časům, a tím zvyšují prokalitelnost ocelí. Největší účinek v tomto smyslu mají Mo, Mn a Cr. MTDII 14

Přísadové kovy § Teploty Ms a Mf (martensit start a martensit finiš) zvyšují Co a Al, snižují zejména Mn, Cr, Ni, Mo, V a Cu. § Obecně se s obsahem legujících prvků zvyšuje pevnost a tvrdost feritu a perlitu, zjemňuje zrno a tím zvyšuje houževnatost oceli. § Některé přísadové kovy v technickém železe tvoří karbidy a svým dispersním rozložením zvyšují jeho pevnost a tvrdost. Jsou to Cr, Mn, Mo, W, V, Ti, Zr a Nb. § Kromě Mn a Al přísadové prvky působí proti zhrubnutí zrna při ohřevu. MTDII 15

Nikl – znovu § Nikl (Ni) patří společně s chromem a manganem mezi základní legující prvky ocelí. Je také součástí měděných slitin (niklová mosaz – alpaka, slitiny s konstantním elektrickým odporem – konstantan, nikelin). V oceli zvyšuje její pevnost, houževnatost, prokalitelnost, mez únavy a odolnost proti korozi. § Do obsahu 5 % přísady niklu jsou oceli perlitické, do 22 % martenzitické a nad 22 % austenitické. MTDII 16

Kobalt § Kobalt (Co) se svými vlastnostmi se podobá niklu. Jeho hustota je 8, 90. 103 kg. m-3, teplota tavení 1 495 °C. Má dvě modifikace. Modifikace α je stabilní do teploty 417 °C, modifikace β nad touto teplotou. Je feromagnetický do teploty 1 000 °C, nad touto teplotou své feromagnetické vlastnosti ztrácí. § Je velmi pevný, svou tvrdostí a pevností předčí ocel. MTDII Kobaltová modř 17

Kobalt § V zemské kůře se nalézá v nižším množství než nikl, zaujímá 30. místo ve výskytu prvků. Samostatné kobaltové rudy nejsou známy, kobalt je obsažen jako doprovodný prvek v niklových rudách a v sulfidických rudách mědi nebo olova. V ryzím stavu je možné nalézt kobalt v množství 0, 5 - 2, 5 % v železných meteoritech. § Výroba čistého kobaltu je velmi náročná, největší problém činí odstranění niklu, který tvoří podstatnou část kobaltových rud. Cena kobaltu je v důsledku jeho poměrně nízkému výskytu i obtížnosti výroby poměrně vysoká. MTDII 18

Kobalt § Jako jediný z přísadových kovů snižuje prokalitelnost ocelí. Zlepšuje tvrdost a pevnost ocelí, a tím řezivost a životnost nástrojových materiálů. § Kobalt je významnou součástí stellitů, nástrojových materiálů složených z 50 % kobaltu, 27 % chromu, 12 % wolframu, 2, 5 % uhlíku a až 5 % železa. Je také složkou slitin pro výrobu velmi silných permanentních magnetů (Alnico), které se skládají ze železa, kobaltu, niklu, hliníku a mědi. § V čistém stavu se používá jako pojivo ve slinutých karbidech. MTDII 19

Molybden § Molybden (Mo) má vysokou teplotu tavení (2 800 °C). Jeho hustota je 10, 28. 103 kg. m-3. V čisté formě je tvrdý a křehký. § Molybden je v zemské kůře poměrně vzácný. V rudách se vyskytuje jen v nízkých koncentracích. Nejvýznamnější rudou je molybdenit (sulfid molybdeničitý, Mo. S 2). Molybdenit jako Mo. S 2 se těží buď samostatný nebo se získává při výrobě mědi. Po přečištění flotací se pražením převede na oxid molybdenový. Čistý molybden se vyrábí redukcí oxidu molybdenu vodíkem. Praktické využití nalézá hlavně jako složka vysoce legovaných ocelí, kde zlepšuje jejich prokalitelnost a odstraňuje popouštěcí křehkost. Již poměrně malé množství molybdenu ve slitině výrazně zvyšuje její tvrdost, MTDII mechanickou a korozní odolnost. 20

Chrom § Chrom (Cr) má hustotu 7, 15. 103 kg. m-3, teplotu tavení 1 907 °C. V čisté formě je velmi tvrdý a zároveň křehký, má vysokou chemickou odolnost a žáruvzdornost. § Chrom patří mezi prvky s poměrně značným zastoupením v zemské kůře. Vyskytuje velmi často současně s rudami železa (podvojný oxid železnato-chromitý Fe. O. Cr 2 O 3). Hlavním postupem metalurgického získávání chromu je redukce rud uhlíkem (koksem) ve vysoké peci. Výsledkem je slitina chromu se železem, ferrochrom, který lze dále přímo používat při legování speciálních ocelí a jiných slitin s obsahem Fe a Cr. MTDII 21

Chrom § V čistém stavu se užívá k povrchovým úpravám s cílem zvýšení tvrdosti povrchu součástí (tzv. tvrdé chromování) a zlepšení jejich vzhledu (ozdobné chromování). § V ocelích zvyšuje jejich pevnost, tvrdost, odolnost proti otěru, korozi a žáru, prokalitelnost. Oceli s obsahem chromu nad 4 % jsou samokalitelné. Od obsahu přibližně 12 % chromu je ocel korozivzdorná (pasivace povrchu). Chrom zlepšuje také žáruvzdornost a žárupevnost ocelí. U nástrojových ocelí se používá jako legura pro zvýšení prokalitelnosti a tvrdosti (tvorba karbidů chromu). MTDII 22

Mangan § Mangan (Mn) má hustotu 7, 21. 103 kgm-3, teplotu tavení 1 246 °C. V čisté formě je značně tvrdý a křehký. Vyskytuje se ve čtyřech modifikacích. Modifikace α je stabilní do 742 °C, modifikace β do 1 070 °C, modifikace γ do 1 160 °C, modifikace δ touto teplotou. První dvě modifikace jsou křehké a tvrdé, vyšší modifikace jsou měkké a tažné. MTDII 23

Mangan § Mangan je prvkem s poměrně značným zastoupením v zemské kůře. Jako prvek se řadí na dvanácté místo, mezi kovy je na třetí. V přírodě se mangan vyskytuje prakticky vždy současně s rudami železa. Hlavním minerálem manganu je pyroluzit (burel) Mn. O 2. Základem výroby manganu je redukce uhlíkem (koksem) ve vysoké peci. Protože pro metalurgii železa je neekonomické oddělovat v rudě pouze složky s manganem, vzniká tímto postupem slitina Fe a Mn, a to buď ferromangan s obsahem až 90% manganu, nebo zrcadlovina s obsahem až 30 % manganu Tyto slitiny jsou naprosto vyhovující pro další hutní zpracování při legování ocelí, protože v nich je železo přítomno jako hlavní složka. § Podstatnou část světové těžby manganu se spotřebuje při výrobě technického železa k jeho desoxidaci. V oceli zvyšuje její MTDII 24 pevnost, tvrdost a prokalitelnost.

Wolfram § Wolfram (W) má teplotu tavení 3 422 °C, nejvyšší ze všech kovových prvků, a hustotu 19, 25. 103 kgm-3. § Wolfram je v zemské kůře poměrně vzácný. Hlavními minerály wolframu v přírodě jsou wolframit – wolframan železnato-manganatý (Fe, Mn)WO 4, wolframan vápenatý, scheelit Ca. WO 4 a stolzit, wolframan olovnatý, Pb. WO 4. Čistý wolfram se získá tavením a loužením rud s následnou redukci oxidů vodíkem. MTDII 25

Wolfram § Čistý wolfram se užívá na výrobu žárovkových vláken a wolframových elektrod. Hlavní uplatnění nalézá jako složka různých slitin, ve kterých se přídavek wolframu projeví především zvýšením tvrdosti a mechanické i tepelné odolnosti. Tvoří tvrdé karbidy. V oceli zvyšuje jejich stálost a pevnost za vyšších teplot, zlepšuje odolnost proti opotřebení. MTDII 26

Vanad § Vanad (V) má hustotu 6, 11. 103 kgm-3, teplotu tavení 1 915 °C. V čisté formě je tvrdý a kujný. V zemské kůře je zastoupen průměrně jako 19. nejrozšířenější prvek. § Nejčastěji se vanad vyskytuje v rudách ve formě sloučeniny s kyslíkem. Vyrábí se pražením rozdrcené rudy, jejím loužením, tavením a redukcí. MTDII 27

Vanad § Vanad zbavuje ocel kyslíku a síry, čímž zjemňuje její zrno. Již při malém obsahu zlepšuje stabilitu oceli a její mechanické vlastnosti (houževnatost a odolnost proti opotřebení) za tepla. Tvoří velmi stálý karbid. § Slitiny s titanem a hliníkem se vyznačují vynikající mechanickou odolností a nízkou hustotou a nacházejí uplatnění při výrobě leteckých motorů a speciálních součástek pro konstrukci letadel a kosmických sond, družic a podobných aplikací. MTDII 28

Hliník a Titan – znovu § Titan má vysokou afinitu k uhlíku, tvoří velmi tvrdé a stálé karbidy. V oceli zvyšuje její houževnatost tím, že na sebe váže kyslík a dusík. § Hliník má velkou slučivost s kyslíkem a dusíkem. Proto se užívá při výrobě technického železa k jeho desoxidaci a jako přísada u nitridačních ocelí. MTDII 29 §

Zvláštní slitiny neželezných kovů § Kompozice § Pájky § Liteřina MTDII 30

Kompozice § Kompozice jsou slitiny určené pro zhotovení výstelky (funkčních ploch) kluzných ložisek. Používají se zejména u spalovacích motorů. Jejich složení má zajistit dostatečné mechanické vlastnosti (pevnost v tlaku, mez únavy, tvrdost), plasticitu, odolnost proti korozi, odolnost proti opotřebení, odolnost proti zadírání, dobrou tepelnou vodivost a malou tepelnou roztažnost. MTDII 31

Kompozice § Kompozice obsahují cín, olovo, měď a antimon. Jejich struktura je heterogenní. V měkkém a poddajném základním tuhém roztoku jsou uloženy tvrdé krystaly slitiny cínu nebo olova s antimonem, které nesou zatížení ložiska. Měkký základ umožňuje plasticitu výstelky, to jest přizpůsobení ložiska hřídeli. Tím je dosaženo splnění požadavku, aby při poruše mazání a zahřátí ložiska nedošlo k poškození čepu. § Podle složení se rozdělují na § - bílé, které obsahují 80 -90 % cínu, 7 -20 % antimonu a několik procent mědi § - červené, které obsahují 75 -90 % mědi, 10 % cínu a MTDII 32 menší množství zinku, olova a antimonu.

Pájky § Pájky jsou slitiny neželezných kovů užívané k nerozebiratelnému spojení kovů. Podle složení jsou cínové, mosazné, olověné a stříbrné. § Slitiny olova s cínem, antimonem nebo stříbrem vykazují výborné vlastnosti při mechanickém spojování kovových předmětů pájením. Bod tavení těchto pájek je dán poměrem obou kovů, pohybuje se v rozmezí 250 – 400 °C. Pro zvýšení bodu tavení a pevnosti spoje se vyrábějí slitiny cínu, olova, stříbra, kadmia a antimonu. § Podrobně jsou pájky popsány ve studijním textu o spojování kovů. MTDII 33

Liteřina § Liteřina je slitina, která se užívá v tiskárnách pro odlévání jednotlivých písmen (liter) k tisku knih, novin a časopisů. Má přibližné složení 75 % olova, 15 % cínu a 10 % antimonu. MTDII 34

Použitá literatura § § http: //periodictable. com/Elements/004/index. html http: //www. wired. com/thisdayintech/2009/07/dayint ech_0715/ § Ing. J. Hladký – Podklady pro výuku Materiály a technologie MTDII 35

Děkuji za pozornost MTDII 36