Nedirektivn komunikace nedirektivn psychoterapeutick rozhovor Andrea Jemenov 2012

Nedirektivní komunikace – nedirektivní psychoterapeutický rozhovor Andrea Ječmenová 2012

Starý nemocný nebo osamělý člověk má často potřebu o svých problémech, pocitech, s někým hovořit, podělit se o svá trápení, chce být vyslechnut, pochopen. Pečující bývají zaskočeni autentickými výpověďmi pacienta, neví si rady, jak zareagovat.

• Aby komunikace byla co nejproduktivnější, je třeba ji trénovat v sociálních nácvicích, pod vedením zkušených lektorů. • Jeden typ rozhovoru, který by měli pracovníci ve zdravotnictví ovládat je nedirektivní psychoterapeutický rozhovor. • Klienta při něm doprovázíte, dáváte mu svou komunikací možnost najít vlastní řešení situace, vyventilovat tenzi, obavy.

Vedení nedirektivního rozhovoru • Při tomto typu rozhovoru se nechává iniciativa na pacientovi, dáváme jemně najevo, že s ním sympatizujeme, co říká akceptujeme, projevujeme zájem empatii. • Podmínkou pro vedení nedirektivního rozhovoru je vytvoření přátelské a pro pacienta bezpečné atmosféry.

Zásady při vedení nedirektivního rozhovoru 1. Plná akceptace a úcta k pacientovi 2. Vciťující porozumění vzhledem k pacientovi 3. Autencitita pečujícího vzhledem k pacientovi

Plná akceptace a úcta k pacientovi • Brání vzniku nejistoty a manipulací, vytváří atmosféru sympatií a zájmu o problém. • Pečující by měl umět ovládat své emoce, akceptovat a vážit si pacienta s jakýmkoliv handicapem.

Vciťující porozumění vzhledem k pacientovi • Vychází především z empatie a ovládání reflexí. • Reflexe je co nejpřesnější zachytávání pocitů pacienta, odpověď na to, co vidím a slyším. Jde o důležitou zpětnou vazbu, kdy formulujeme odpovědi ve smyslu, že pacientovi rozumíme, že vnímáme jeho pocity. Aby dokázal pečující pocity pacienta co nejlépe zachytit, musí velmi pozorně naslouchat a pozorovat. Reflexe podněcují k dalšímu rozhovoru a vypovídání se.

Autencitita pečujícího • Znamená otevřenost, nemanipulativní jasnost komunikace, tedy rovnost vztahu. • Pečující je ve svém jednání vždy sám sebou, konkrétní a nezáhadný. • Autenticita dává komunikaci pečující – pacient reálnou podobu setkání.

Techniky používané při nedirektivním rozhovoru

Parafrázování • Jedná se o shrnutí podstatných bodů pacientova sdělení. Je běžné, že lidé hovoří déle, v souvětích a pak čekají na naši odezvu. Při parafrázování se často dělají chyby v tom, že v ní zbytečně nabízíme vlastní myšlenky, pocity a interpretace.

Zrcadlení • Zrcadlení je doslovné zopakování pacientova sdělení. Tímto způsobem můžeme vstoupit do pacientových pocitů a nálad. Když nám někdo sdělí „ že se špatně vyspal“, může být za jeho výrokem skryto plno jiných významů. Pokud jeho výrok odzrcadlíme, na konci poklesneme hlasem a vyčkáme na jeho další reakci, můžeme zjistit, co pacient skutečně prožívá.

Empatické poznámky „ HM“ terapie • Jedná se o empatické reakce pečujícího na • Někdy doprovázíme pacientovo sdělení, pacientovu komunikaci zejména pokud je toto pouze souhlasným sdělení emocionálně kýváním hlavy a podbarveno. Empatické verbálním „hm“ poznámky by měly doprovodem. I toto je vyznít autenticky a produktivní způsob přirozeně. V odpovědích komunikace, možnost by se měly objevovat pro pacienta, jak se nabídky. vypovídat.

Chyby v nedirektivním rozhovoru

• Nedirektivní rozhovor by měl být veden tak, že na konci svého verbálního projevu pečující poklesne hlasem. Pokles hlasu patří mezi regulátory komunikace, usměrňující a řídící signál. • Regulátory mají význam v započetí a ukončení komunikace. Poklesneme- li hlasem, dáváme pacientovi najevo, ať pokračuje nyní on, umožňujeme mu další projev. • Při nedirektivním rozhovoru klademe co nejméně otázek, pokud ovšem nejsou pro pečujícího profesně významné.

• Výrok pečujícího ukončený na konci otazníkem vybízí pacienta, aby odpověď zodpověděl a odvádí se tak od svého myšlenkového toku. • Nevhodné jsou otázky zasahující do hlubokého soukromí, takové, kterými si chce pečující pro sebe objasnit ( ze zvědavosti ), ale pro pacienta to může být nepříjemné a zavádějící. • V nedirektivním rozhovoru by neměly být udělovány nevhodné rady, netýká se to ovšem rad profesionálních.

Závěrem • Techniky, které jsou v rámci nedirektivního rozhovoru popsány, není snadné používat. Aby se naše komunikace stala skutečně nedirektivní a empatickou, je třeba ji trénovat v každodenních situacích na pracovišti. • Nenechme se odradit, že si z počátku budeme připadat nepřirození, šroubovití. Pokud budeme trpěliví, obohatíme svou schopnost komunikovat i v situacích, které by nás dříve zaskočily, nebudeme utíkat k jiným tématům.

Kontrolní otázky a cvičení 1. Vysvětlete význam nedirektivního psychoterapeutického rozhovoru. 2. Jak správně tento rozhovor vést? 3. Jaké techniky u tohoto rozhovoru můžeme využít? 4. Vyjmenujte chyby při vedení tohoto rozhovoru. Ø Úkol • Vyhledejte, v jakých situacích nedirektivní psychoterapeutický rozhovor používáme. • Vyhledejte, jak nejlépe nacvičit techniky nedirektivního psychoterapeutického rozhovoru. Ø Pracujte s internetovými zdroji. Ø Písemně zpracujte.

Použité zdroje • Kapitoly z psychologie pro zdravotnické pracovníky • Mgr. Ivanka Bartošíková , Mgr. Vladimír Jičinský, Ph. Dr. Marta Jobánková, Ph. Dr. Jarmila Kvapilová • ISBN 80 -7013 -288 -4, Vydal- IDV PZ 2000 Brno • Psychologie a Pedagogika II pro SZŠ • Ph. Dr. Věra Čechová , Ph. Dr. Alena Mellanova, Csc. Mgr. Hana Kučerová • ISBN 80 -7333 -028 -8, Informatorium Praha 2004 • Fotografie: Fotoarchiv autorky