ZKLADY KVALITATIVNHO VZKUMU Martin Vesel vesemakvolny cz Jak

ZÁKLADY KVALITATIVNÍHO VÝZKUMU Martin Veselý vesemak@volny. cz

Jaký je cíl dnešního semináře? • seznámení se základními principy a metodami kvalitativního společenskovědního výzkumu • společné a možnostmi, jak využít kvalitativních výzkumných metod v architektonické a urbanistické tvorbě • neodradit účastníky od používání kvalitativních metod

Co byste si z něj měli odnést? • znalost výhod a nevýhod kvalitativního výzkumu ve srovnání s výzkumem kvantitativním • povědomí o rizicích spojených s kvalitativním výzkumem • orientaci v základních technikách sběru a interpretace kvalitativních dat • schopnost tyto techniky prakticky používat

O čem dnes bude řeč? 1. Proč dělat kvalitativní výzkum? 2. Místo, předmět a charakter kvalitativního výzkumu 3. Zúčastněné pozorování 4. Kvalitativní rozhovor 5. Interpretace kvalitativních dat

1. Proč kvalitativní výzkum? • porovnání paradigmat: pozitivismus a naturalismus • limity kvantitativního a kvalitativního přístupu • anekdotismus kvalitativních dat • kritika realismu

Pozitivismus X naturalismus přírodovědný vzor sociální svět je… přístup způsob uvažování metody výzkumu prostředí výzkumu úkol výzkumníka povaha dat cíl výzkumu POSITIVISMUS fyzika 1. pol. 20. stol. jediný, reálně jsoucí, rozdělitelný kvantitativní deduktivní experimentální, statistické „umělé“, „laboratorní“ – co nejvíce eliminující vliv výzkumníka na výsledky výzkumu a zaručující jeho opakovatelnost verifikace/ falsifikace předem známé teorie „přeložené“ do výzkumných hypotéz – neboli porovnání toho, co se podle teorie stát mělo a co se opravdu stalo empirická data, jevy přímo pozorovatelné = nezávislé proměnné → možnost jejich standardizace, eliminace vlivu konkrétního výzkumníka na výsledky výzkumu → opakovatelnost NATURALISMUS biologie 19. stol. mnohavrstvý, konstruovaný, holistický kvalitativní induktivní rozumějící (tzv. Verstehen přístup) „přirozené“ prostředí aktérů, k nimž by měl výzkumník přistupovat s respektem a porozuměním na základě dlouhodobého zúčastněného pozorování jednání aktérů a jejich interpretací tohoto jednání formulovat nové hypotézy, případně nové teorie nejde o „tvrdá“ standardizovatelná empirická data. Podle naturalistů nelze nalézt obecné zákonitosti lidského jednání, protože není založeno na fyzikálním principu podnětreakce, ale na neustálé (re)konstrukci sociálních významů → má kontextuální povahu nalezení univerzálně platných, zobecnitelných snaha o nalezení obecně platných zákonitostí je upozaděna ve prospěch interpretace způsobů života v konkrétní společnosti s důrazem na tlumočení perspektivy aktérů – informátorů.

Výzkum kvantitativní X kvalitativní KVANTITATIVNÍ KVALITATIVNÍ relativně velký počet zkoumaných jedinců silně redukované množství proměnných a vztahů mezi těmito proměnnými → umožňuje silnou standardizaci dat relativně malé množství zkoumaných jedinců snaha porozumět perspektivě aktéra → od omezeného vzorku informátorů je třeba získat co nejkomplexnější informace → obtížná generalizace závěrů a opakovatelnost → relativně snadná generalizace závěrů na „celkovou populaci“ silná standardizace dat → vysoká reliabilita, avšak na úkor omezené validity (prostor respondenta k vyjádření názoru je značně redukován; obvykle jen na určité číslo na stupnici) minimální standardizace dat → umožňuje (nikoliv zaručuje) dosažení vyšší validity, ale za cenu neopakovatelnosti výzkumu → nízká reliabilita

Další výhody kvantitativního výzkumu • ve srovnání s kvalitativními metodami časově mnohem méně náročné způsoby sběru dat • poměrně rychlé softwarové zpracování dat • poskytuje exaktní, numerické (→ snáze ověřitelné a srovnatelné) závěry • aplikovatelnost na početné cílové populace (v demografii, makroekonomii apod. ) • výrazně větší nezávislost výsledků výzkumu na konkrétním výzkumníkovi

A nevýhody… • obtížná zohlednitelnost lokálních a individuálních specifik • menší flexibilita výzkumu • vede pouze k ověřování platnosti teorií, nikoliv vytváření nových

Co je anekdotismus? „V rámci kvalitativního výzkumu existuje tendence k anekdotickému přístupu při práci s daty ve vztahu k závěrům či vysvětlením. Krátkých rozprav, útržků z nestrukturovaných rozhovorů nebo příkladů partikulárního jednání je užíváno jako důkazů určitých tvrzení. Důvody k nespokojenosti spočívají v tom, že reprezentativnost či obecná platnost těchto fragmentů je zřídkakdy stanovena. Terénní poznámky anebo rozšířené přepisy rozhovorů navíc bývají jen vzácně k dispozici. “ (Bryman 1988: 77).

Jaké jsou jeho nejčastější příčiny? • nadměrné „ponoření se do prostředí“ • účelové používání pouze těch příkladů, které se hodí k potvrzení autorovy hypotézy • ve snaze dostát požadavku vydavatelů na „přiměřený rozsah“ příspěvků se autor snaží vybrat pouze několik „nejpůsobivějších příkladů“

A v čem mohou být naopak „slepí“ kvantitativní výzkumníci? • omezenost zorného úhlu (kvantitativní vědec upřen výlučně na ověřování platnosti svých hypotéz nemusí „vidět“ širší souvislosti) • hrozba odtržení se od reality (statistické korelace mohou být [vy]nalézány na základě zcela arbitrárního vztahu mezi několika „proměnnými“) • někteří výzkumníci (dokonce i kvalitativní!) mají navíc sklon ke generování hypotéz ze získaných dat

Co je ontologický realismus • realistické paradigma vychází z klasické metafyziky. Již Parmenides formuloval základní tezi realismu, tj. že mezi bytím světa (tj. „sociální realitou“) a způsoby jeho pravdivého poznání existuje shoda (tzn. , že sociální realita je nám přímo přístupná). • v etnografii se jedná o žánr, ve kterém autor interpretuje sociální skutečnost, jakoby se mu nabízela „nezprostředkovaně“ a nikoliv jako sekundární či terciární interpretace

Paradigmata poznání Dle M. Havelka 2004:

Sociální realita jako pavučina významů Pojetí kultury, které já zastávám a jehož užitečnost se snažím ukázat v následujících esejích, je v podstatě sémiotického charakteru. Domnívaje se, společně s Maxem Weberem, že člověk je zvíře zavěšené do pavučiny významů, kterou si samo upředlo, považuji kulturu za tyto pavučiny a její analýzu tudíž nikoliv za experimentální vědu pátrající po zákonu, nýbrž za vědu interpretativní, pátrající po významu. To, co hledám, je vysvětlení, interpretuji sociální projevy, jež jsou na povrchu záhadné. Ale toto prohlášení, teorie vyjádřená jednou větou, samo vyžaduje určité vysvětlení. (Geertz 2000: kap. 1)

2. Místo, předmět a charakter kvalitativního výzkumu • výzkumník jako kulturní překladatel: „blízká“ a „vzdálená“ zkušenost • místo výzkumu a předmět výzkumu • práce v „blízkém“ a „vzdáleném“ terénu

Kvalitativní výzkumník jako překladatel • Interpretace sociální reality = kulturní překlad • Dvě formy kulturního překladu: „doslovný“ (experience near) „odborný, vysvětlující“ (experience distant) • Výhody a nevýhody obou forem kulturního překladu • A co to znamená v praxi?

Místo výzkumu a předmět výzkumu • Místo výzkumu = tam, kde zkoumáme X předmět výzkumu = to, co zkoumáme • Zní to triviálně, ale často dochází ke splynutí místa a předmětu výzkumu (!). Místo výzkumu je kontext, v němž se odehrává zkoumaná sociální realita.

Typologie míst výzkumu • Místo přístupné X nepřístupné • Místo (kulturně) vzdálené X blízké • Výzkum přesídlením X výzkum odstupem

3. Zúčastněné pozorování • co je zúčastněné pozorování, co umožňuje, jaká jsou jeho rizika (paadox pozorování) • typologie zúčastněného pozorování • povaha kvalitativních dat • od proč k jak

Základní charakteristika • • • Zúčastněné X nezúčastněné pozorování Pozorování skrze účast Paradox pozorování Iluze objektivity Techniky zúčastněného pozorování

Typologie zúčastněného pozorování • • Strukturované X nestrukturované Otevřené X skryté Pozorování malých skupin X velkých skupin Životní narativy (life histories)

Povaha kvalitativních dat • • • „tvrdá“ a „měkká“ data zápis X přepis X popis vždy jde o interpretaci primární a sekundární analýza zdánlivé banality od proč k jak aneb co je a co není „banální“

4. Kvalitativní rozhovor • • typologie rozhovorů jak (ne)dělat kvalitativní rozhovor příprava rozhovoru, výběr vzorku kvalitativní rozhovory a zúčastněné pozorování: srovnání

Typologie rozhovorů ? Jaké jsou výhody a nevýhody strukturovaného, polostrukturovaného a nestrukturovaného rozhovoru?

Strukturovaný rozhovor • Jedná se o plně standardizované interview, kdy výzkumník pokaždé předkládá dotazovanému tytéž předem pečlivě připravené otázky ve shodném pořadí. Výhody: • menší časová náročnost získávání i zpracování dat • možnost aplikovat na početný vzorek respondentů • snazší komparovatelnost • minimalizace vlivu tazatele Nevýhody: • omezený prostor pro vyjádření vlastních názorů dotazovaného • riziko zkreslení odpovědí vlivem špatného porozumění otázkám • nemožnost jít do hloubky a některé odpovědi upřesňovat v průběhu rozhovoru • vyšší pravděpodobnost, že výzkumník neodhalí nic, co již předem nepředpokládal

Nestrukturovaný rozhovor • bývá nedílnou součástí zúčastněného pozorování. Vzhledem k jeho volnému, neformálnímu charakteru si informátor ani nemusí uvědomit, že jde o výzkumný rozhovor, takže odpovídá spontánněji a uvolněněji. Výhody: • umožňuje bezprostředně reagovat na konkrétní situace v terénu • umožňuje ptát se jak na zdánlivé banality, tak klást „otázky na tělo“ Nevýhody: • velká časová náročnost zpracování dat • velká závislost na výzkumníkově schopnosti improvizace • v průběhu rozhovoru nemusí být možné nahrávání či zapisování

Polostrukturovaný rozhovor • výzkumník si předem připraví pouze základní osnovu rozhovoru (tj. tematické okruhy, případně několik klíčových dotazů). Pořadí otázek není neměnné, což zajišťuje výzkumníkovi větší flexibilitu. Výhody: • větší prostor pro vyjádření subjektivních názorů dotazovaného • umožňuje vyjasnit si možná nedorozumění v průběhu interview • umožňuje jít více do hloubky, odkrývat nová, nepředpokládaná témata

Příprava rozhovoru, výběr vzorku • • • Jak moc strukturovat rozhovor? Výzkumné otázky X otázky rozhovoru Příprava návodu Vedení rozhovoru (základní kuchařka) Jak velký vzorek je dost velký?

Jak dobře vést rozhovor? 1. Poděkování, představení sebe a projektu 2. Seznámení s rozhovorem, dotaz na nahrávání, otázka ochrany soukromí a anonymizace dat 3. Zahájení vlastního rozhovoru 4. Několik zásad dobré praxe 5. Uzavření rozhovoru 6. Získání formálního souhlasu se zpracováním dat

Interpretace kvalitativních dat • Techniky transkripce • Organizace a kódování dat

Jaké způsoby transkripce rozlišujeme? • doslovnou: doslovně zaznamenáváme mluvený projev informátora, včetně výrazů nespisovných, slangových, gramaticky chybných, přeřeknutí apod. • komentovanou: na rozdíl od přepisu doslovného zaznamenáváme i nonverbální projevy dotazovaného (odmlky, intonaci, úsměv, zarmoucenost apod. ). K zaznamenávání neverbálního chování dotazovaného může sloužit zvláštní paralelní sloupec vedle hlavního sloupce s doslovným přepisem mluveného slova.

• redigovanou: výpovědi upravíme do srozumitelnější a čtivější podoby. Přeložíme tedy některé slangové či nářeční výrazy, nepřepisujeme přeřeknutí apod. Text můžeme stylisticky upravit. Zaznamenáváme jen zásadní nonverbální projevy (výbuch smích, pláč apod. ). • shrnující protokol: doslovně zachovány necháme jen klíčové pasáže, ostatní části rozhovoru zestručníme. Vždy ale tak, aby zůstal zachován původní smysl sdělení. • selektivní protokol: přepisujeme pouze pasáže relevantní z hlediska zaměření výzkumu. Zbylou část interview vůbec nepřepisujeme.

Organizace a kódování dat • • • Segmentace – kódování – poznámkování Od dekontextualizace k rekontextualizaci Kódy uzavřené (deduktivní) X otevřené (induktivní) Kódy popisné, interpretativní, strukturální Konkretizace X zobecnění