STAROVK M 753 p n l 476 n

STAROVĚKÝ ŘÍM 753 př. n. l. - 476 n. l.

Periodizace • království 753 př. n. l. - 510 př. n. l. – (Řím založen 753 př. n. l. bratry Romulem a Remem) • republika 510 př. n. l. - 31 př. n. l • císařství 31 př. n. l. - 395 n. l. rozpad říše na západní a východní – Západořímská říše - zanikla 476 n. l. (Germáni Odoakar) – Východořímská (byzantská) říše – zanikla r. 1453 (Turci)

Římané • racionální, praktičtí • vynikající právníci, úředníci a stavitelé technických staveb • v umění čerpali z řeckých a etruských vzorů • přinesli i mnoho nového – inspirace pro další umělecký vývoj v celé Evropě

Architektura

Architektura • nové typy a druhy staveb • nová technologie – plná zeď – klenba – spojení sloupu s archivoltou (obloukem) • kompozitní hlavice • použitý materiál: – kámen, cihly, beton

Římský chrám • vysoká podezdívka • sloupy na užších stranách • polosloupy na delších stranách • Maison Carreé v Nimes

Pantheon

Pantheon • r. 27 př. n. l. dal vystavět Agrippa • v r. 123 n. l. dal po požáru přestavět Hadrián • stavitel Apollodoros z Damašku • původně chrám zasvěcený všem bohům (od r. 609 Panně Marii a svatým mučedníkům) • dnes je zde národní mauzoleum – jsou zde pohřbeni např. Král Viktor Emanuel II. nebo Rafael

Pantheon • Centrem chrámu je ohromná aula o stejném průměru a výšce 43 m zakrytá polokulovitou klenbou, v jejímž středu je otvor (opaion) o průměru 9 m. Na stavbu kupole byl pravděpodobně vůbec poprvé použit beton. Kupole a strop předsíně byly pokryty bronzovými pozlacenými střešními taškami s reliéfy, které nechal odstranit papež Urban VIII. Bernini je použil pro ohromný baldachýn v bazilice sv. Petra.

• Vstup do chrámu tvoří mohutný portikus s 16 žulovými sloupy s korintskými hlavicemi, který je jedinou dochovanou částí původní stavby z roku 27 př. n. l. • Na tympanonu je nápis: „ Postavil Marcus Agrippa, syn Lucia, potřetí zvolený konzulem“.

• Původní mramorová výzdoba se zachovala zhruba z padesáti procent. Zbylé mramory (včetně podlahy) jsou věrnou replikou.

Pantheon

• Pantheon • nákresy • model

Baziliky • soudní budovy • nejznámější – Maxenciova na římském fóru – dokončil Konstantin – kol. r. 310 n. l.

Lázně (Thermy) • Mnoho přilehlých místností: čítárny, knihovna, přednáškový a divadelní sál, tělocvična, kolonády, obchody, nádvoří a parky (to vše přepychový život) • Diokleciánovy lázně – • největší Caracalovy lázně

Amfiteátry Zachované amfiteátry: Pompeje, Verona, Pula, Arles, Nimes, Fréjus Verona – dnes operní prostor • Pula

Koloseum

Koloseum • Amphitheatrum Flavium (Fláviovský amfiteátr) • největší z římských amfiteátrů • sloužil gladiátorským hrám a bojům se zvířaty (i námořní bitvy) • postaven za vlády Vespasiána a Tita (1. st. n. l. ), dostavěl Dioklecián • určen pro 45. 000 lidí

Koloseum

Divadla • stoupající hlediště vztyčeno na podpůrných zdech • scaena – členěna sloupy, výklenky a sochami • nejlépe zachovaná divadla v Oranges, v Arles • Marcellovo divadlo (Řím)

Divadlo v Orange

Divadlo v Orange

• protáhlá elipsovitá sportoviště, sloužily jízdním závodům a lidovým slavnostem • Circus Maximus v Římě Cirk

Města a vojenské tábory • na pravidelném šachovnicovém půdorysu • v průsečíku SJ a ZV osy vznikala fóra náměstí

Model Říma

Fóra • Traianovo forum • největší a nejkrásnější z římských fór • jedním z nejvýznamnějších architektů starověkého Říma byl syrský Řek Apollodoros z Damašku. Tento učenec a stavitel byl činný na počátku 2. století za vlády císařů Traiana a Hadriana. • bazilika i knihovny, cirkus, gymnasion, budova pro hudební produkce, mramorový sloup

Traianovo forum

• Fórum Romanum

Monumentální stavby • mauzolea – hrobky na kruhovém půdorysu (Hadriánovo – Andělský hrad) • vítězné oblouky (Titův, Konstantinův) – • bohatá reliéfní výzdoba vítězné sloupy (Traianův, Marka Aurelia) – bohatá reliéfní výzdoba

Andělský hrad • monumentální stavba • nechal postavit po vzoru etruských náhrobků ještě za svého života římský císař Hadrián v letech 76 až 138 jako své mausoleum

Akvadukt Aqua Apia Nejstarším římským akvaduktem byl Aqua Appia, dlouhý 16, 445 km. Začínal v nadmořské výšce 30 metrů a končil na 20 metrech nad mořem. Postavit jej nechal v roce 312 př. n. l. Appius Claudius.

Akvadukt je umělý (často mostní) vodní kanál, vybudovaný proto, aby zajišťoval přívod vody od vodního zdroje do místa její potřeby či spotřeby. Název pochází z latiny, kde aqua znamená „voda“ a ducere „vést“.

Pont du Gard • ve Francii • výška 49 m, délka 275 m • skládá se ze tří na sobě stojících arkád • měl přivádět vodu do města Nîmes • památka UNESCO. • postaven byl patrně roku 19 př. Kr. za dob císaře Augusta • vzdálenost mezi konečnými body tohoto kanálu činila 50 kilometrů. spád celého akvaduktu je 15 metrů (30 cm spád na 1 km) • celý akvadukt je postaven bez užití malty • vrchní arkádu, na jejímž hřbetě se kanál nachází, kryjí kamenné desky, které zabraňovaly spadu nečistot do vody.

Silnice nejstarší a snad nejslavnější římská silnice Apiova - Via Apia byla postavena v r. 312 př. n. l. - tehdy vlastně ještě téměř mladým římským státem omezeným na střední Itálii

• Průřez silnicí • Ulice v Pompejích • Přechod pro chodce

Viadukty • „cestovedy“ mosty • Viadukt v Segovii ve Španělsku (zároveň akvadukt) • Pont du Gard ve Francii (zároveň akvadukt)

Vila Slovo villa pochází z latiny a v dobách starověkého Říma mělo poměrně široký význam. Označovalo vesnici, ale často také jen statek, dvůr, dvorec, vilu nebo letohrádek na venkově. Slovem villa se však neoznačovaly jen domy na venkově, tedy villa rustica, ale také městské atriové domy se sloupořadím (peristylem), kterým se říkalo villa urbana. Tiberiovy vily na Capri (12 zasvěcených různým bohům, dnes jen trosky, nejkrásnější Jupiterova) Neronův Zlatý dům v Římě po r. 64, kdy vyhořel Řím Vila Mystérií v Pompejích díky popelu dobře zachovalé Hadrianova vila u Tivoli

Hadrianova vila velkolepá císařská rezidence (asi 120 ha poblíž Tivoli (Itálie) na Seznamu světového dědictví UNESCO od roku 1999 postavena za císaře Hadriana 118– 133 n. l. přibližně 30 km jihovýchodně od Říma, nedaleko řeky Anio. Tivoli (starověký Tibur) bylo v té době oblíbené letovisko bohatých Římanů (Catullus, Horatius, Augustus, Maecenas).

Vila mystérií (Pompeje) • dobře zachovaná římská villa (asi 800 m SV od Pompejí) • zachována díky erupci Vesuvu v r. 79 n. l. Vesuvu (byla zasypána vrstvou popela a dalších materiálů) • villa je známá především pro své nástěnné malby

• Název villy je odvozen od jména jedné z místností domu. Tato místnost je zdobena mnohými freskami a je možné, že se jednalo o triclinium. Scény vyobrazené na freskách jsou dnes předmětem dohadů. Mezi nejběžnější výklady patří ten, že na nich jsou vyobrazeny scény z iniciace žen do mysterijního kultu boha Dionýsa.

Malířství

Malířství • snaha o reálné znázornění • iluzionismus – fresky na stěnách – průhledy do venkovské či městské krajiny – kombinace s malovanými architektonickými prvky • často kopie řeckých závěsných obrazů • nejznámější : – Fresky z vily Vecciů, z vily Mystérií (Pompeje) – z Liviiny vily (Řím) – Fajúmské podobizny – portréty na mumiích

• mozaiky

Fresky v interiéru

Liviina vila – pohled do zahrady

Liviina vila • průhledy do rozkvetlé zahrady, plné ptáků

Pompeje

• Herkulaneum

Fajúmské portréty • portréty jsou součástí egyptských mumií z období okupace Římem • realistické portréty

Sochařství

• čerpá z odkazu Řeků - postupně specifické rysy římské plastiky • kopie řeckých soch (napodobování řec. stylu) • rozvíjí se především: • portrétní umění • historické reliéf (vítězné oblouky, Traianův sloup) • v pozdním císařském období – odklon od realismu – portrét se schematizuje

Traianův sloup • kol. r. 110 n. l. • císař Traian • 43 m vysoký sloup zdobený reliéfy, které líčí vítězství římských legií nad Dáky (200 m příběhu) • pod ním císařova hrobka

Jezdecká socha Marca Aurelia • bronz • Michelangelo nechal později přenést na Kapitolské nám. v Římě

Portrét • Elagabalus • Scipion

Portréty žen Kleopatra

Císař Augustus

Použitá literatura Kol. : Průvodce výtvarným uměním I – V. Praha 1994 Prokop, V. : Kapitoly z dějin výtvarného umění. Sokolov 2004 Mráz, B. : Dějiny výtvarné kultury 1. díl Černá, M. : Dějiny výtvarného umění. Praha 1996 Pijoan, J. : Dějiny umění 2. díl. Praha 1982 – 1990 Gombrich, E. H. : Příběh umění. Praha 1975