ROZHOVOR MGR ET MGR MARKTA ZANDLOV 1 Techniky

ROZHOVOR MGR. ET MGR. MARKÉTA ZANDLOVÁ

1. Techniky a strategie dotazování 2. Kdy použít rozhovor a kdy na něj příliš nespoléhat 3. Jaké typy rozhovoru máme k dispozici a jaký typ si s ohledem na téma vybrat 4. Jak se na rozhovor připravit 5. Jak rozhovor v praxi realizovat 6. Jak rozhovor přepsat 7. Literatura

1. TECHNIKY A STRATEGIE DOTAZOVÁNÍ V závislosti na typu interakce výzkumník - informátor NEVERBÁLNÍ X VERBÁLNÍ Neverbální: bez přímé verbální interakce výzkumník – informátor v samostatně vyplňovaný dotazník, škály, testy Verbální: založené na osobní, verbální interakci výzkumník – informátor v v s tazatelem vyplňovaný dotazník, škály, testy různé typy interview (rozhovoru)

KVALITATIVNÍ X KVANTITATIVNÍ Kvantitativní strategie dotazování cílem získat na jednoduchý, standardizovaný podnět (otázku) co nejjasnější odpověď v všem informátorům dány stejné podněty (otázky) – odpovědi mají být porovnatelné a kvantifikovatelné v minimalizace vlivu individuálních rysů tazatele i dotazovaného v př. : standardizované dotazníky (resp. standardizovaný rozhovor dotazníkovým archem), škály, testy vyplňované samostatně nebo s tazatelem;

Kvalitativní strategie dotazování cílem získat jedinečnou, subjektivní výpověď informátora, co nejméně předdefinovanou otázkou výzkumníka v k informátorům se přistupuje individuálně, každý rozhovor je specifický v situovanost, reaktivnost, reflexivita, vliv individuality výzkumníka i informátora v př. : kvalitativní dotazníky (dotazník s polouzavřenými a otevřenými otázkami), strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami, polostrukturovaný rozhovor, nestrukturovaný neformální rozhovor, narativní rozhovor, skupinové interview a diskuse

PREZENTACE POJEDNÁVÁ KVALITATIVNÍ TECHNIKY DOTAZOVÁNÍ, ZALOŽENÉ NA OSOBNÍ INTERAKCI VÝZKUMNÍKA A ZKOUMANÉHO: ROZHOVOR (INTERVIEW) DLE MÍRY STRUKTUROVANOSTI DOTAZOVÁNÍ DĚLÍME ROZHOVORY NA STRUKTUROVANÝ, POLOSTRUKTUROVANÝ, NESTRUKTUROVANÝ, NARATIVNÍ. DLE POČTU DOTAZOVANÝCH DĚLÍME ROZHOVORY NA INDIVIDUÁLNÍ, PÁROVÉ A SKUPINOVÉ.

2. KDY ROZHOVOR POUŽÍT A KDY NA NĚJ PŘÍLIŠ NESPOLÉHAT Rozhovor je situovaný a konstruovaný: jeho obsah závisí na interakci informátora, tazatele a situace, v níž se odehrává. Je výsledkem této interakce, v níž jsou si tazatel i dotazovaný partnery – správně vedený rozhovor není výslechem! ( K tomu více viz prezentace „Etika výzkumu“)

KDY ROZHOVOR POUŽÍT: Zjišťujeme názory, pocity či postoje informátora, jeho subjektivní porozumění sociální realitě, jeho prožívání určitých situací, jeho jedinečnou zkušenost Zajímá nás, jak je v průběhu rozhovoru konstruován význam určitých událostí, jevů, situací (etnometodologický přístup) Chceme se dozvědět informace, které nelze získat jinde než u živého informátora (popis nějaké události v blízké či vzdálenější minulosti, popis specifického prožitku apod. )

ROZHOVOR JE SITUOVANÝ, KONSTRUOVANÝ A INTERAKTIVNÍ Závisí na osobních charakteristikách výzkumníka Závisí na osobních charakteristikách informátora Závisí na konkrétní historické, politické, sociální situaci a také na citlivosti tématu pro informátora V určitých situacích a pro určité tazatele je rozhovor nevhodnou technikou sběru dat (Př. : Jinak bude mluvit diskriminovaná afroameričanka o své sexuální orientaci s jinou afroameričankou a jinak s bílým padesátiletým profesorem z Harvardu; jinak o svém politickém názoru Francouz ve Francii a jinak Číňan v Číně. A stylově oblečený anarchista asi použitelný rozhovor se skalním skinheadem udělá jen stěží …).

CO ZVAŽOVAT PŘI VOLBĚ ROZHOVORU JAKO TECHNIKY SBĚRU DAT: 1) Zjistíme jen věci, které nám informátor říci chce. Rozhovor je subjektivní - nikoli však zcela spontánní. Vždy nějak zasahuje i informátorovo vědomí, rozum: chce se ukázat v nějakém světle, o něčem nás přesvědčit, něco zamlčet… 2) Zjistíme jen věci, které si informátor uvědomuje. Například rutinní úkony, reakce na každodenní situace, implicitní neuvědomované motivy, cíle, potřeby a představy zůstanou bez kombinace s dalšími technikami sběru dat skryty. (Př. : informátor nepopíše, jak přesně se pohybuje po svém pracovišti, jaký má neverbální projev při jednání s klienty, jaký při jednání s kolegy a jaký s nadřízenými apod. )

CO ZVAŽOVAT PŘI VOLBĚ ROZHOVORU JAKO TECHNIKY SBĚRU DAT: 3) U některých skupin či typů informátorů je rozhovor krajně obtížný a jeho analýza vyžaduje obzvláštní opatrnost, reflexivitu. (menší děti, mentálně hendikepovaní, hodně staří lidé apod. ) 4) Rozhovor závisí i na paměti, schopnosti introspekce a sebereflexe informátora. U rozhovorů týkajících se minulosti se dozvídáme jen to, co si informátor pamatuje, jeho prožitky a porozumění situaci. U rozhovorů, kde hrají roli emoce, rozhovor závisí např. na schopnosti dotazovaného předat, formulovat informace o tom, co prožívá.

CO ROZHOVOR „NEMŮŽE“: Některé výzkumy je možné postavit pouze na rozhovorech, které tak mohou být jediným zdrojem dat. Jak ukázaly předchozí stránky, velice často to naopak možné není, neboť: v v v Rozhovor nemůže nahradit pozorování, ačkoli ho často ideálně doplňuje. Rozhovor nemůže nahradit nevtíravé techniky sběru dat, ačkoli je často ideálně doplňuje. Rozhovor nemůže nahradit experiment, ačkoli ho často ideálně doplňuje. ! Rozhovorem nezjišťujeme „objektivní“ realitu, ale její vidění a chápání informátorem !

3. JAKÉ TYPY INTERVIEW MÁME K DISPOZICI … … a jak si s ohledem na téma vybrat. Dle míry strukturovanosti: Interview strukturované (standardizované) Interview polostrukturované (rozhovor s návodem) Interview nestrukturované (nestandardizované / neformální / volné) Interview narativní Dle počtu dotazovaných: Interview individuální, párové, skupinové

INTERVIEW STRUKTUROVANÉ (STANDARDIZOVANÉ) Tazatel má přesně napsané otázky, na které se v daném pořadí ptá; volnost odpovědí informátora je omezená. § § Výhody: dobře se analyzuje, protože má jasnou strukturu není tak časově náročné lze použít na větší množství informátorů minimalizuje se vliv tazatele

INTERVIEW STRUKTUROVANÉ (STANDARDIZOVANÉ) Nevýhody: § informátor nemá moc prostoru pro vlastní vyjádření riziko neporozumění nebo špatného porozumění otázkám i odpovědím (nízká validita) nelze jít do hloubky, tázat se po nečekaně se objevivších věcech celý rozhovor je výrazně ovlivněn předpoklady (uvědomovanými i neuvědomovanými), s nimiž jej výzkumník připravil – nebezpečí, že badatel ve zkoumaném tématu neodkryje nic nového, co nevěděl předem § § §

INTERVIEW STRUKTUROVANÉ (STANDARDIZOVANÉ) Použití: Zajímá nás zcela konkrétní věc, chceme minimalizovat rozpětí odpovědí u jednotlivých informátorů a snadno jednotlivé odpovědi srovnávat. Soubor informátorů je hodně homogenní – lze předpokládat blízkost názorů, postojů, zkušeností, životního stylu; může být relativně velký (desítky informátorů). Výzkum má být designován tak, aby bylo možné jej opakovat jinými výzkumníky na jiném vzorku a výsledky bylo možné porovnávat. (Příklady výzkumu: Srovnání spokojenosti pacientů s kvalitou lékařské péče na lůžkových odděleních několika nemocnic Středočeského kraje. Názor studentů FHS na výuku ve společenskovědním modulu. )

INTERVIEW POLOSTRUKTUROVANÉ (ROZHOVOR S NÁVODEM) Výzkumník si připraví tematické okruhy či širší otázky, na něž se během rozhovoru ptá. Pořadí otázek není neměnné, připravený návod má pouze zajistit, že se výzkumník nezapomene zeptat na nic z toho, co jej zajímá. Informátor může reagovat zcela volně.

INTERVIEW POLOSTRUKTUROVANÉ (ROZHOVOR S NÁVODEM) Výhody: § informátor má velký prostor pro vlastní vyjádření, není svázán přesně formulovanými otázkami tazatel má značnou volnost pro improvizaci a reagování na konkrétní situace, zajímavá témata apod. jde do hloubky, odkrývá nová témata, která výzkumník při přípravě rozhovoru nemusel předpokládat umožňuje výzkumníkovi i informátorovi ujasňovat si otázky a odpovědi a jejich významy, zmenšuje se riziko neporozumění (vysoká validita) § § §

INTERVIEW POLOSTRUKTUROVANÉ (ROZHOVOR S NÁVODEM) Nevýhody: § obtížnější analýza, neboť rozhovory nemají stejnou strukturu časově náročné na realizaci, přepis, analýzu silně závislé na schopnosti výzkumníka se ptát, poslouchat, vzbudit důvěru apod. § §

INTERVIEW POLOSTRUKTUROVANÉ (ROZHOVOR S NÁVODEM) - POUŽITÍ: Chceme hloubkově porozumět tomu, jak sami aktéři rozumí určité sociální realitě – jaké významy přikládají nějaké sociální situaci, jaké vztahy konstruují v určité sociální skupině, jak sami sebe situují v nějakém sociálním kontextu a jak rozumí své roli v něm apod. Pro některé výzkumné designy jej lze použít samostatně, často je součástí etnografického výzkumu a kombinuje se se zúčastněným pozorováním a neformálními rozhovory. Vzorek nemusí být příliš početný (kolem 15 ti informátorů), ale na informátory máme dost času. Vzorek je značně homogenní: musí reprezentovat buď populaci, nebo problém. (Příklady výzkumu: Zkušenost otců na mateřské dovolené s reakcemi okolí. Pracovní a mocenské vztahy v mezinárodní firmě. )

INTERVIEW NESTRUKTUROVANÉ (NESTANDARDIZOVANÉ / NEFORMÁLNÍ / VOLNÉ) Forma rozhovoru často užívaná jako integrální součást zúčastněného pozorování - výzkumník se ptá zcela spontánně, v průběhu přirozených sociálních interakcí. Informátor si často ani neuvědomí, že se jedná o výzkumný rozhovor, odpovídá zcela svobodně. (K zúčastněnému pozorování viz více prezentaci „Pozorování při zkoumání sociálního prostředí“)

INTERVIEW NESTRUKTUROVANÉ (NESTANDARDIZOVANÉ / NEFORMÁLNÍ / VOLNÉ) Výhody: stejné jako u polostrukturovaného rozhovoru + umožňuje bezprostředně reagovat na konkrétní situace v terénu + minimalizuje se vliv výzkumníka na odpovědi informátora, neboť není tolik patrná výzkumná situace + umožňuje ptát se i na věci zdánlivě samozřejmé, neboť plyne jako běžná situovaná konverzace

INTERVIEW NESTRUKTUROVANÉ (NESTANDARDIZOVANÉ / NEFORMÁLNÍ / VOLNÉ) Nevýhody: stejné jako u polostrukturovaného rozhovoru + sběr dat trvá déle, více závisí na náhodné situaci v terénu + silně závislé na schopnosti improvizace výzkumníka, na jeho obeznámenosti s tématem (odhalí v sociálních situacích a interakcích důležité či neobvyklé momenty – „ví, na co se přeptat“) + často nelze zapisovat či nahrávat rozhovory v jejich průběhu, to ruší přirozenost interakce – závislé na paměti výzkumníka, jeho schopnosti odhalit a zapamatovat si podstatné

INTERVIEW NESTRUKTUROVANÉ (NESTANDARDIZOVANÉ / NEFORMÁLNÍ / VOLNÉ) Použití Obvykle v průběhu zúčastněného pozorování – rozhovory nemají být jediným zdrojem dat pro výzkum Chceme minimalizovat ovlivnění informátorů našimi otázkami, jejich formulací apod. Zajímá nás nějaká komplexní situace (skupina lidí, sociální situace, událost), chceme se o ní dozvědět co nejvíce s co nejvíce relevantních zdrojů. Do terénu se budeme opakovaně vracet, s informátory se setkáme mnohokráte. (Příklady výzkumu: Každodenní fungování policejní stanice / přírodovědecké laboratoře / televizní redakce…. Proces integrace vietnamských imigrantů do české společnosti v příhraničních obcích…. Organizace, průběh a dopad protestních akcí pořádaných Amnesty international atd. )

INTERVIEW NARATIVNÍ Forma rozhovoru založená na minimálním vstupování tazatele do vyprávění informátora. Informátor může hovořit zcela volně, tazatel jen povzbuzuje k vyprávění. Biografické narativní interview (vyprávění o celém životě) X Epizodické narativní interview (vyprávění o nějaké události)

INTERVIEW NARATIVNÍ Spočívá na konceptu narativity: významy se tvoří a odkrývají až v průběhu vyprávění. Předpoklad: existují subjektivní významové struktury o určitých událostech, které se projeví jenom při volném vyprávění a které jsou uloženy v paměti. Vyprávění není totéž, co prožitá realita – je vždy interpretací. Jednotlivá vyprávění - „narativy“ – mají strukturu příběhu (expozé – zápletka – rozuzlení). Ve vyprávění vytváříme posloupnost různých, třeba i nesouvisejících věcí a tak dáváme celku vyprávění smysl; není důležitá skutečná chronologická následnost událostí, ale právě to, jak je v čase a prostoru propojí vypravěč a připíše jim kauzální vztahy, tj. jak jim sám rozumí.

INTERVIEW NARATIVNÍ Výhody: § informátor má zcela volný prostor pro formulaci svých myšlenek, názorů, postojů, porozumění … je možné zkoumat individuální subjektivní významové struktury umožňuje badateli interpretovat výpověď informátora v celkovém kontextu vyprávění, tedy se znalostí informací, které nesouvisejí přímo se zkoumaným tématem, ale mohou jej ovlivňovat § § § umožňuje badateli analyticky využít nejen obsahovou, ale i formální stránku výpovědí

INTERVIEW NARATIVNÍ Nevýhody: § velká časová náročnost výrazná závislost na schopnosti informátora vyprávět výrazná závislosti na schopnosti badatele se ptát, povzbuzovat, vzbudit důvěru náročná analýza (časově i interpretačně) § § §

INTERVIEW NARATIVNÍ Použití: Zajímá nás, jak lidé v kontextu vnímají a interpretují minulost, kterou pamatují, kterou zažili (biografický výzkumu; oral history). Zajímá nás, jak aktéři rozuměli určité konkrétní události, kterou zažili, jaký jí dali význam – jak ve vyprávění rekonstruují určité prožitky, situace, zkušenosti. Zajímá nás, jak je v současnosti informátory interpretována a reinterpretována část jejich života. Předmětem výzkumu může být jediný člověk a jeho vyprávění; nebo určitá událost z hlediska více aktérů; nebo struktury porozumění. Příklady výzkumů: Odsun sudetských Němců a jeho podoba ve vzpomínkách aktérů. Jak se pacienti s rakovinou vyrovnávali s oznámením diagnózy a jak tento fakt integrovali do svého života. Jak současní padesátiletí muži, kterým se narodily děti za komunismu, konstruují své mužství prizmatem současnosti atd.

SKUPINOVÝ ROZHOVOR SKUPINOVÉ INTERVIEW A SKUPINOVÁ DISKUSE Forma dotazování, které je zaměřené na větší počet informátorů současně. Skupinové interview: jedna otázka položena všem přítomným, kteří postupně odpovídají, doplňují názory předchozích informátorů apod. Interview výrazně moderováno tazatelem. Skupina má velikost 3 – 10 jedinců. Skupinová diskuse („focus group“): skupina osob za minimálního zasahování moderátora diskuse probírá určité dané téma. Protože se jedná o sociální interakci, lépe vycházejí na povrch některé názory, pocity, myšlenková a argumentační schémata. Skupina může být značně heterogenní, cíleně konfliktní – to podporuje dynamiku diskuse.

SKUPINOVÝ ROZHOVOR SKUPINOVÉ INTERVIEW A SKUPINOVÁ DISKUSE Výhody: zjišťována kvalitativní data od několika lidí najednou – efektivnost vzájemná kontrola výpovědí mezi zúčastněnými = relativní hodnověrnost lze dobře zjistit, jaká témata vyvolávají souhlas a jaká nesouhlas či konflikt, případně proč; lze sledovat sociální dynamiku a utváření umožňuje sledovat, jak informátoři utvářejí, formulují i argumentují názory na dané téma v sociální interakci

SKUPINOVÝ ROZHOVOR SKUPINOVÉ INTERVIEW A SKUPINOVÁ DISKUSE Nevýhody: velice náročné na přípravu a moderování náročné na výběr skupiny – je ideální, pokud se všichni zapojí stejně, nevznikají výrazné komunikační nerovnosti a vyjadřovací rozdíly mezi lidmi ve skupině (např. silná tendence k prosazení názoru, výrazná uzavřenost osoby apod. ) některá témata nejsou lidé ochotni před ostatními probírat – na řadu osobních témat (intimní, zdravotní, finanční) lze použít jen omezeně velice náročné na zpracování - přepis a analýzu během jednoho sezení není možné probrat mnoho témat

SKUPINOVÝ ROZHOVOR SKUPINOVÉ INTERVIEW A SKUPINOVÁ DISKUSE Použití: často ke zjišťování veřejného mínění, kolektivních postojů ke sledování skupinové dynamiky (tj. sledování dění v diskutující skupině, vytváření argumentace apod. ) (Příklady výzkumu: Co si myslí matky s předškolními dětmi ze sídliště XY o založení protidrogového centra na daném sídlišti. Jaké prostorové uspořádání kanceláří považují za efektivní a žádoucí úředníci malé firmy. Jak vnímají voliči ODS a ČSSD kompromitující fotografie politiků ODS atd. )

POMOCNÉ TECHNIKY: FOTOGRAFIE, OBRÁZKY, VIDEOZÁZNAMY, FILMY, PŘEDMĚTY APOD. Materiály, které použijeme při rozhovorech k podnícení vyprávění. Pomáhají uvolnit rozhovor, odkrýt nečekané souvislosti, povzbudit informátorovu fantazii… Ø Z majetku aktéra: vyzveme, aby k danému tématu našel snímky, obrázky (třeba obrázky informátorových dětí ke Dni matek), videozáznamy, předměty (např. vánoční dárky od přátel, suvenýry z dovolených apod. ) a nad nimi vedeme rozhovor. Můžeme analyzovat nejen rozhovor, ale také informátorův výběr. Ø Vybrané výzkumníkem: snímky, obrázky (třeba z časopisů, kreslené vtipy…), videozáznamy, filmy (např. krátký dokumentární film), předměty, totožné pro všechny informátory, nad nimiž vedeme rozhovor. Můžeme analyzovat nejen rozhovor, ale i reakce na výběr materiálu.

MENTÁLNÍ MAPY Zvláštní výzkumná technika, jež se skládá z rozhovoru a kreslení mentálních map, které jsou spolu s rozhovorem analyzovány (K tomu více viz prezentaci „Nevtíravé techniky“). Mentální mapa – zachycuje symbolickou / mentální reprezentaci určitého prostoru nebo prostorových vztahů. Vyjadřuje, jak si lidé osvojují prostor, jak jej obývají, jak se v něm pohybují, jak jej vnímají a co pro ně znamená. Postup: informátor je vyzván, aby nakreslil na papír svou představu nebo své vidění určitého prostoru či prostorových vtahů. Zároveň (a nebo až po nakreslení mapy na základě dotazů badatele) vysvětluje, co a proč zachycuje. Pro analýzu je důležitá jak výpověď, tak i nakreslený obrázek. (Př. . mentální mapa rodné vesnice; cesty do práce; svého pohybu po pracovišti a interakce s kolegy apod. )

4. JAK SE NA ROZHOVOR PŘIPRAVIT Ujasnění celého procesu § § § § § volba typu interview v závislosti na výzkumném problému volba a oslovení informátora technická příprava interview realizace interview pasportizace rozhovoru transkripce organizace dat a redukce dat /např. kódování/ analýza interpretace

Rozhovor = příprava + schopnost improvizace! Rozhovor realizujeme, až když jsme si vyjasnili téma výzkumu, výzkumný problém a výzkumné otázky. Výzkumné otázky nejsou totožné s otázkami v rozhovoru!!! Připravíme si, jak vysvětlíme: kdo jsem, co zkoumám, proč to zkoumám, co se s rozhovorem stane, jak zajistím anonymitu atd. Důležité je nelhat (naprosté podrobnosti taky nejsou nutné). Předem promyslíme nejen téma rozhovoru, ale také jeho účel a motivaci = proč jej vlastně vedeme, proč s tímto člověkem…

Ujasníme si, co o tématu víme – a co se chceme dozvědět („jen tak mluvit“ nefunguje). V případě strukturovaného interview si pečlivě naformulujeme a zapíšeme otázky. U polostrukturovaného rozhovoru si zapíšeme klíčové otázky či témata, jichž se pak snažíme nenásilně držet; u neformálního rozhovoru si promyslíme (případně napíšeme, ale v terénu pak zapsané otázky nepoužíváme), na co se chceme hlavně ptát. Většinou vás však hovor povede, je třeba improvizovat! Připravíme si případné pomocné materiály (fotografie, obrázky apod. ) Připravíme si formulář informovaného souhlasu (k tomu přednáška o etice výzkumu)

ROZHODNUTÍ O ZPŮSOBU ZAZNAMENÁVÁNÍ ROZHOVORU Možnosti: Zapisování po skončení rozhovoru Zapisování během rozhovoru Nahrávání na diktafon či jiné audio zařízení Natáčení na kameru či jiné audiovizuální zařízení Rozhodnutí o způsobu záznamu je již součástí zvolené analytické strategie (K analýze viz prezentace „Redukce a analýza údajů - kvalitativní výzkum“) Volba závisí na konkrétní situaci: na spontánnosti rozhovoru, na souhlasu informátora, na hlukových podmínkách, na tom, zda pro analýzu potřebujeme mít k dispozici doslovný přepis rozhovoru, případně zachycené i nonverbální projevy…

ZAPISOVÁNÍ PO SKONČENÍ ROZHOVORU (ČASTÉ U NEFORMÁLNÍCH ROZHOVORŮ, MOŽNÉ I U POLOSTRUKTUROVANÝCH ROZHOVORŮ) Zapisujeme co nejdříve po skončení rozhovoru. Riziko: zapomeneme podstatné informace; k zápisu vybereme jen to, co nám intuitivně připadá důležité a drobné, leč podstatné informace přehlédneme. Výhody: nenarušujeme spontánnost a přirozenost situace.

ZAPISOVÁNÍ BĚHEM ROZHOVORU (MOŽNÉ U NEFORMÁLNÍCH ČI POLOSTRUKTUROVANÝCH ROZHOVORŮ, NUTNÉ U STRUKTUROVANÝCH ROZHOVORŮ S DOTAZNÍKOVÝCH ARCHEM) Pokud informátor nesouhlasí s nahráváním, případně nepotřebujeme celý záznam rozhovoru. Během rozhovoru si zapisujeme důležité informace, případně i doslovné citace informátora. Riziko: zapisujeme jen to, co nám intuitivně připadá důležité; soustředíme se na zápis a nevnímáme dostatečně informátora – nesledujeme tolik linii rozhovoru; zpětně svému zápisu nerozumíme; zapisování narušuje spontánnost a přirozenost interakce. Výhody: pro informátora může být takový zápis přijatelnější než nahrávání = nahrávka má charakter „důkazu“, takže ji vnímá jako příliš zneužitelnou.

NAHRÁVÁNÍ NA DIKTAFON (ČI JINÉ AUDIO ZAŘÍZENÍ) Vhodné u polostrukturovaných rozhovorů a rozhovorů strukturovaných, běžné u rozhovorů narativních a skupinových = ve všech situacích, kdy informátoři s nahráváním souhlasí a pro nás je podstatný přesný průběh rozhovoru, jak po stránce obsahové, tak případně i formální. Riziko: přítomnost diktafonu narušuje přirozenost interakce, informátor se více kontroluje, snaží se mluvit spisovněji či odborněji než normálně; cítí se svázaný. Výhody: žádné informace se neztratí, na nahrávce lze analyzovat obsahovou i formální stránku rozhovoru. Badatel se nemusí soustředit na zápis, plně se koncentruje na informátora a reaguje na jeho výpovědi, na průběh rozhovoru. Pokud se podaří navázat vztah důvěry, zapomene na diktafon i informátor a rozhovor se stane hodně přirozeným, spontánním.

NATÁČENÍ NA KAMERU (ČI JINÉ AUDIOVIZUÁLNÍ ZAŘÍZENÍ) Vhodné u rozhovorů, kde je pro nás podstatný i nonverbální projev informátora, často u narativních rozhovorů a rozhovorů skupinových. Riziko: podobné a pravděpodobnější než u nahrávání na diktafon. Výhody: podobné jako u nahrávání na diktafon.

PŘÍPRAVA OTÁZEK Čím strukturovanější rozhovor, tím spíše je vhodné se řídit níže uvedenými pravidly. A) Kontext, pořadí otázek: Začátek by měl zaujmout, vzbudit důvěru, podpořit ochotu k rozhovoru. Hodně citlivé otázky jsou většinou až za půlkou rozhovoru. Demografické údaje se snažíme zaznamenat během hovoru – nejasnosti doplníme na konci. Je sled otázek vhodný? (Nezačínám příliš nudně? Nejsou kontroverzní otázky na začátku? Nezpůsobí otázky na začátku určité naladění respondenta, které ovlivní celý rozhovor? ) Není zpochybněna anonymita informátora? Není rozhovor moc dlouhý? Neovlivňují předchozí otázky odpovědi na následující otázky? Mají otázky v rozhovoru nějaké logické, smysluplné pořadí? Nechybí důležité otázky a témata, zjišťujeme všechny potřebné informace?

B) Tvoření otázek (předem, ale i během rozhovoru): Je otázka na dané téma nezbytná? Je otázka / téma srozumitelné všem informátorům? Je informátor sto poskytnout žádanou informaci – neptám se na něco, co vědět nemůže? Neptám se na několik věcí zároveň? Nejsou otázky sugestivní, zavádějící, návodné? Nebo příliš emotivně zabarvené? Hodnotící? Zde pozor na slovník – neměl by být ani příliš odborný, ale ani přehnaně lidový. Nejsou mé otázky naopak příliš obecné, mlhavé, nejasné, všeobjímající?

5. JAK ROZHOVOR V PRAXI REALIZOVAT CO JE TŘEBA MÍT VŽDY NA MYSLI: Rozhovor se odehrává v určitém historickém a sociálním kontextu. Vliv na jeho průběh mají i Vaše osobní charakteristiky, připsané i získané: gender, věk, vlastnosti, předsudky, zkušenosti, vzdělání, sociální a kulturní zázemí, náboženství. To je třeba při rozhovoru reflektovat. Interview je jako každá interakce i hraním rolí: máte oba očekávání a předpoklady o tom, co se má odehrát; často se informátor může snažit udělat dojem, obzvlášť při některých tématech a vztazích výzkumník – informátor (žena – muž apod. ). Jste partneři, výzkumný rozhovor není výslech = nepodceňujte informátora! Cílem rozhovoru není ovlivnit informátora! Jako z každé konverzace si budete Vy i informátor odnášet nějaký dojem = snažte se informátora citově nezranit, neuvést do trapné situace, nepoškodit… - jak s ohledem na konkrétní osobu, tak i na „terén“. Výzkumné interview je také určitým mocenským vztahem, do jisté míry nerovnovážným – snažte se tento aspekt reflektovat a minimalizovat.

PRŮBĚH ROZHOVORU Před rozhovorem Oslovení informátora, stručné objasnění záměru, domluvení schůzky (osobně, telefonicky, mailem). Volba místa rozhovoru, ideálně na základě dohody s informátorem – dle tématu / dle preferencí informátora (u informátora doma / na pracovišti informátora nebo tazatele / v neutrálním prostředí kavárny či parku apod. / laboratorní prostředí). Je třeba zohlednit hlukové charakteristiky prostředí, obzvláště při rozhovoru nahrávaném. Zvolit oděv korespondující se situací (rozhovor se sedmdesátiletou operní zpěvačkou v kavárně x s vyznavačem punku na hudebním festivalu). Kontrola nahrávacího zařízení, případně dalších prostředků k zaznamenávání rozhovoru.

Začátek rozhovoru: Velice důležitý je začátek rozhovoru, zásadní pro získaní si důvěry: Představit se, srozumitelně vysvětlit, oč mi jde (viz předchozí téma). Ujistit informátora o možnosti anonymizace a odstoupení od výzkumu; vysvětlit a nechat podepsat informovaný souhlas. Dohodnout způsob zaznamenávání rozhovoru.

BĚHEM ROZHOVORU: Projevujeme zájem, porozumění, trpělivost. Neustále si s informátorem vyjasňujeme, zda si správně rozumíme – sebe-reflexivita výzkumníka. Snažíme se vystupovat neutrálně, nenutit svým osobním postojem informátora k nějakému typu výpovědí. Naším cílem není soudit osobu, ale sbírat informace. Není efektivní nechat informátora úplně utéct od tématu – ale není vhodné ani jej držet u vašich otázek za každou cenu. Snažte se k tématu citlivě vracet – ale respektujte i případnou potřebu informátora se o něčem rozpovídat.

UKONČENÍ ROZHOVORU: Je stejně důležité, jako jeho začátek: informátor by si neměl odnést negativní dojem. Poděkujeme za čas i informace. Znovu ujistíme o anonymitě. Můžeme nabídnout přepis rozhovoru (případně hotovou výzkumnou zprávu) k nahlédnutí a okomentování - tento krok je však třeba dobře promyslet, včetně vyjasnění si toho, jak budeme s komentáři nakládat. Případně domluvíme další schůzku, nebo možnost znovu informátora kontaktovat v případě nejasností.

RIZIKA ZKRESLENÍ PŘI ROZHOVORECH: „Efekt morčete“ + výběr role zkoumaní vědí, že jsou zkoumáni, a podle toho své chování či výpovědi pozmění vybírají si „roli“ („tvář“) – např. snaha jevit se v lepším světle, udělat dojem apod. vliv mohou mít osobní charakteristiky výzkumníka – jeho věk, pohlaví, osobní vystupování, projevovaný názor apod. Měření jako zdroj změny výzkum může u zkoumaných změnit postoje nebo vyvolat nové, hlavně týká-li se témat, o nichž informátor nepřemýšlel a nemá k nim vyhraněný postoj apod. Stereotyp ve volbě odpovědí možný hlavně u dotazníků nebo strukturovaných rozhovorů

6. JAK ROZHOVOR PŘEPSAT Přepis rozhovoru = první krok redukce, organizace a analýzy dat! Přepis a opakované pročítání a kódování dat co nejdříve po realizaci rozhovoru: sebekontrola – vidíme, jak se ptáme, zda neovlivňujeme, nepřerušujeme. . ponoření se do tématu, jeho detailní promýšlení, uvědomění si nenápadných pravidelností v rozhovorech lepší zaměření na téma při dalších rozhovorech

PRVNÍ KROK: PASPORTIZACE ROZHOVORU ZACHYCENÍ ZÁKLADNÍCH ÚDAJŮ O ROZHOVORU A INFORMÁTOROVI, JE SOUČÁSTÍ PŘEPISU ROZHOVORU s kým rozhovor veden (jméno – resp. pseudonym, věk, zaměstnání, případně stručně rodinná minulost a současnost, dle výzkumného tématu další potřebné informace) kdy a kde rozhovor proběhl kdo další byl přítomen zda došlo k vyrušením, přišel někdo další apod. jak rozhovor celkově probíhal, jak byl informátor naladěn, jak reagoval apod.

DRUHÝ KROK: ZÁPIS DO TERÉNNÍHO DENÍKU, VYTVÁŘENÍ POZNÁMEK hned po rozhovoru – poznámky k průběhu a ke kontextu rozhovoru (jak informátor kontaktován, jakou má pozici ve zkoumaném terénu atd. ) co nejdříve po rozhovoru zápis nejen toho, co se dělo, ale i vlastního porozumění nebo neporozumění, zaznamenání otázek pro další rozhovory s týmž informátorem nebo s jinými atd. do terénního deníku možno psát i poznámky a úvahy při přepisování rozhovoru

ZPŮSOBY PŘEPISU: Rozhodnutí o způsobu přepisu není automatické a samozřejmé – závisí na výzkumném problému a na zvoleném analytickém postupu (K analýze viz prezentace „Redukce a analýza údajů – kvalitativní výzkum“). Transkripce doslovná Transkripce komentovaná Transkripce redigovaná Shrnující protokol Selektivní protokol

DOSLOVNÁ TRANSKRIPCE převod mluveného projevu z interview do písemné podoby přepisuje se doslova projev informátora, upravuje se jen minimálně, včetně slov nespisovných, nářečních, chyb a přeřeknutí, zadrhnutí apod. je třeba použít nebo si vytvořit srozumitelný a jednoznačný způsob přepisu

KOMENTOVANÁ TRANSKRIPCE zachycuje i mimoslovní projevy informátora, jako pauzy, důrazy, intonace, smích, kolísání hlasu, apod. je třeba použít nebo si vytvořit srozumitelný a jednoznačný způsob přepisu a značek, které vyjadřují mimoslovní projevy (viz např. Leix, A. (2003): K problematice transkriptu ve společenských vědách. Biograf 31: 69 – 84) vedle varianty zápisu těchto projevů přímo do promluvy existuje možnost opatření textu zvláštním sloupcem, kam se zapisuje komentář vhodný hlavně pro konverzační analýzu a jiné částečně lingvistické analytické postupy

REDIGOVANÁ TRANSKRIPCE promluva se upraví do hovorové či dokonce spisovné češtiny většina mimoslovních projevů se nezaznamenává, jen nejdůležitější (dlouhé pauzy a odmlčení, výrazné důrazy, smích) nepřepisují se přeřeknutí, zadrhnutí apod. , text se může i stylisticky upravit redigovaný přepis se často užívá pro citace rozhovorů, které uvádíme v publikovaném textu, není-li jejich doslovný přepis nutností

SHRNUJÍCÍ PROTOKOL není-li nutné mít k dispozici celý doslovný přepis rozhovoru, je tento zjednodušeně přepsán dle významů výpovědí doslovně se zachovávají jen nejdůležitější místa rozhovoru, ostatní jsou shrnuta tak, aby se zachoval jejich význam určitá míra abstrakce, vypouštění nepodstatných nebo stále se opakujících výpovědí, zobecnění, přepis míst s podobným a navazujícím významem na stejné místo v protokolu lze použít je-li podstatná jen obsahová stránka rozhovorů, lze takto zpracovat velké množství výpovědí; kontext projevu se ale vytrácí

SELEKTIVNÍ PROTOKOL podobný shrnujícímu protokolu, ale zahrnují se jen informace, které se týkají pro výzkum podstatných věcí a zbytek se zcela vypustí kritéria selekce – dle výzkumného problému užívá se, pokud jsou rozhovory jen jedním z mnoha zdrojů dat o určitém problému a není třeba je analyzovat celé

PRAVIDLO VÝBĚRU TRANSKRIPCE Jestliže na počátku výzkumu nevíme zcela přesně, která všechna data z rozhovorů budeme používat, je vhodné přepisovat celé rozhovory doslovně nebo komentovaně. S postupem výzkumu se vyjasňuje, na co se budeme zaměřovat – můžeme změnit transkripci například na redigovanou (víme, že mimoslovní projevy pro nás nejsou příliš podstatné), nebo dokonce přejdeme k selektivním nebo shrnujícím protokolům.

TECHNICKÉ TIPY PRO PŘEPIS ROZHOVORU: Symbol pro badatele a pro informátora (např. iniciála vybraného pseudonymu)- informátor by měl být už v přepisu veden anonymně, jeho soukromé údaje by měly být drženy odděleně od přepisu rozhovoru i nahrávky Přepis rozhovoru do tabulky: každý řádek číslován (vlevo) / nebo číslováno každé okno tabulky (pro snadnou orientaci v přepise) v prvním sloupci s číslováním může být i čas dle diktafonu (buď průběžně, např. po pěti minutách, nebo navíc u důležitých / nebo špatně srozumitelných míst) do jednoho sloupce přepis rozhovoru do druhého sloupce kódy, případně poznámky (pozor na šířku sloupce – když se přizpůsobuje obsahu, mění se pozice poznámek či kódů vůči sloupci s přepsaným rozhovorem) lze i barevně označovat úseky textu apod.

DOPORUČENÁ LITERATURA K TÉMATU OBECNÁ Ezzy, D. (2002): Qualitative analysis : Practice and innovation. London: Routledge Gubrium, J. F. (ed) (2012): The Sage handbook of interview research: the complexity of the craft. 2 nd ed. Thousand Oaks: SAGE Hammersley, M. ; Atkinson, P. , (eds. ) (1994): Ethnography: Principles in practice. 2 nd revised edition. London, New York: Routledge Hendl, J. (2008): Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál Kvale, S. , Brinkmann, S. (2009): Inter. Views: learning the craft of qualitative research interviewing. 2 nd ed. Thousand Oaks: Sage Miles, M. , B. ; Huberman, A. , M. (1994): Qualitative data analysis. An expended sourcebook. Thousand Oaks: SAGE Skeggs, B. (2001): Feminist ethnography. In: P. Atkinson, A. Coffey, S. Delamont, J. Lofland & L. Lofland, eds. : Handbook of ethnography. Los Angeles, London, New Delhi, Singapore: Sage. Str. 426 -442

TEMATICKÁ Ashmore, M. ; Reed, D. (2001): Nevinnost a nostalgie v konverzační analýze: Dynamické vztahy mezi nahrávkou a jejím přepisem. Biograf 25 Fischer-Rosenthal, W. ; Rosenthal, G. (2001): Analýza narativně-biografických rozhovorů. Biograf 24. Dostupné na: http: //www. biograf. org/clanky/clanek. php? clanek=v 2402 Hamar, N. (2002): Nalézání a vynalézání sebe v příběhu: O narativní konstrukci židovských identit. Biograf 27. Dostupné na: http: //www. biograf. org/clanky/clanek. php? clanek=v 2703 Leix, A. (2003): K problematice transkriptu ve společenských vědách. Biograf 31: 69 - 84 Nosková, J. (2004): Tazatel, dotazovaný – dočasní "přátelé"? Biograf, (35): 15 odst. Dostupné na adrese http: //www. biograf. org/clanky/clanek. php? clanek=3511 Šmídová Matoušová, O. (2014): Auto/biografický přístup při studiu kolektivní paměti. Biograf, (59): 79 odst. Dostupné na adrese http: //www. biograf. org/clanek. php? clanek=5907 Somers, M. , R. (1994): The narrative constitution of identity: a relational and network approach. Theory and society 23 (5): 605 – 649