Pam a tlo ZS 2021 Markta Zandlov Tlo

Paměť a tělo ZS 2021 Markéta Zandlová

Tělo průsečík biologického a sociálního rozměru lidské existence Východiska: - dualita „biologické“ a „sociální/kulturní“ je neudržitelná, jedná se vždy o kontinuum - dualita je sociální konstrukt - tělo a tělesnost souvisí se sociálním uspořádáním (viz. genderové role) - tělo se specificky vztahuje k paměti Autoři: M. Mauss, P. Bourdieu, P. Connerton

Marcel Mauss (1872 – 1950) Les techniques du corps „Techniky těla“ (přednáška z roku 1936) • tělo je první a přirozený nástroj člověka • tělesné aktivity předurčovány sociálním a symbolickým řádem dané společnosti, zobrazují/odrážejí sociální prostředí • naučeny socializací a enkulturací = je „zvykové“ kultura a sociální uspořádání se odráží v těle a ve způsobech, jak je s ním nakládáno způsoby provádění tělesných aktivit = sociální umístění aktéra

Pierre Bourdieu (1930 – 2002) Vztah sociálních struktur a individuálního jednání: HABITUS jako SOCIALIZOVANÁ SUBJEKTIVITA „Habitus označuje systém trvalých a transponovatelných dispozic, jejichž prostřednictvím vnímáme, posuzujeme a jednáme ve světě. Tato neuvědomovaná schémata jsou osvojována trvalým působením konkrétních sociálních podmínek a podmiňování, prostřednictvím internalizace externích omezení a možností. “ (Wacquant, L. 2002. Pierre Bourdieu. Biograf 27)

Habitus (Wacquant, L. , 2002) je produktem sociální struktury X současně je produktivní, tj. strukturuje aktivity, generuje praxe závisí na pozici v sociálním poli, určené kapitálem jednání je výslednicí vztahu mezi pozicí a dispozicí – tj. mezi habitem a polem (a kapitálem) vpisuje se do těl aktérů HABITUS je HISTORIE INKARNOVANÁ V TĚLECH POLE je HISTORIE INKARNOVANÁ VE VĚCECH PRAXE je výslednicí setkání POLE A HABITU

Habitus vtělený - hexis • odlišné kulturní praxe mají sociální význam a označují sociální rozdíly (třídy) (https: //www. youtube. com/watch? v=d_Iq. VZWBNqk, https: //www. youtube. com/watch? v=jhnin. L_G 3 Fg&t=159 s ) • každá třída má svůj habitus – a „vkus“ (Bourdieu, P. 1984. Distinction. Routledge) • hexis - fyzický projev, výraz – gesta, pohyby… • hexis není jen praktickou adaptací; v těle zašifrována historie - tělo jako index společnosti

Paul CONNERTON (1940) (1989. How societies remember. Cambridge University Press) Východiska • Dialektika minulosti a přítomnosti • minulost dostává své významy i podobu z pozice současnosti, je produktem současnosti • současnost je zakoušena dle toho, jaké je naše vědění o minulosti, je produktem minulosti • Vzpomínky předávány a udržovány nejen ve slovech a artefaktech, ale též skrze performance

Typy paměti • osobní paměť, utvářená individuálními historiemi jednotlivců, prožitkem a kontextem • kognitivní paměť – „kulturní vědění“ - významy slov, příběhy, vtipy, matematické poučky. . ; stojí na minulém vědění, zkušenosti či učení, ale nikoli na kontextu • habituální paměť (tělesné automatismy) – schopnost reprodukovat určité performance; nevědomá úroveň = sama performance svědčí o pamatování

Habituální paměť • vepsaná v tělech - gesta, tělesné polohy, pohyby, postupy činností … • performativní • dvě formy: komemorativní rituály a tělesné praxe (automatismy) „HABIT“ (vtělený zvyk) 1. 2. individuální habit – má smysl pro jedince sociální habit – existuje konvenční očekávání určitého tělesného projevu v rámci systému sdílených významů = jednání lze interpretovat jako sociálně legitimní nebo nelegitimní

Rituál = formalizovaná performance • opakující se aktivita, mající pravidla a symbolický charakter • nemůže být libovolně změněn – jeho podstatou je „neproměnlivost“ 1. Psychoanalytická interpretace (Freud) 2. Sociologická interpretace (Durkheim) = funkcí rituálu komunikovat sdílené hodnoty společenství, zajistit ve společnosti stabilitu 3. Historická interpretace – rituály nelze vysvětlit jen z jejich vnitřní struktury, je třeba hledat jejich historické kontexty

Performativita rituálu mýtus = narace, nevyžaduje ztotožnění rituál = performance, vyžaduje ztotožnění • pozice, gesta a pohyby, jejichž pořadí i podoba přesně dány, mají jasný význam • TĚLO jako klíčový nositel rituálu • př. klečení: není pouze vyjádřením podřízenosti, není jen sdělením o poslušnosti = je přímo viditelným zobrazením, tělesným zpřítomněním a realizací podřízenosti

Komemorativní obřady • speciální kategorie rituálů, jejichž funkcí je explicitní připomínka minulosti = „komemorativní obřady“ • idea zpřítomnění („re-enactment“ – „znovu-provedení“) událostí, performance jednání (viz Exodus 12 – obřady obětování beránka) Společné JÍDLO: je „inkorporováno, značí sdílení, překonání nedůvěry, přijetí; tělesná praxe par excellance • Tři způsoby zpřítomnění minulosti I. Kalendář – posvátný vs. profánní čas; rituály – kvalitativně spojené časy II. Slova – posvátná slova a jejich opakování III. Gesta – reprezentace a zpřítomnění

Čemu slouží komemorativní obřady? • připomínají a formují skupinové identity • dávají smysl minulosti, kterou zpřítomňují („kolektivní autobiografie“) jejich přesvědčivost – a tedy smysluplnost – spočívá v performativitě: nestačí, aby byli aktéři kognitivně schopni rituály vykonávat – ale musí být na tyto performance tělesně habitualizováni = tělesná paměť

Tělesná paměť = paměť sedimentovaná v těle Př. stolování: § „jíst slušně“ = osvojit si určité tělesné pohyby, gesta, postupy, které jsou dány kulturně; § Co si skrze habit „pamatujeme“? • pamatujeme si „ideál sebekontroly“ i sociální kontrolu, • pamatujeme si rozlišení soukromé a veřejné sféry, • pamatujeme si nutnost zachovávat „dekorum“, „vkus“ (Bourdieu) • pamatujeme si sociální status svůj i ostatních = tělesné praxe vyjadřují, ustavují, reprodukují systémy klasifikace, obsažené a potvrzované v paměti kognitivní • https: //www. news. com. au/finance/work/leaders/david-cameron-mocked-foreating-hot-dog-with-knife-and-fork/newsstory/c 987 b 530 d 1 e 668 a 954 cd 7 a 20 be 62 c 41 b

Shrnutí Connertonova pojmu „habit“ • vtělené zvyky natolik silné, že vedou naše jednání, jsou naší součástí (nejen technická „schopnost“) • nejen dispozice (předurčenost, potenciál) – ale samotná praxe Habit = vtělené sdílené vědění, sociální paměť (kontinuita) Specifika habitu: • neexistuje samostatně, objektivně, nezávisle na jedinci – existuje, je-li performován • nevyžaduje explicitní reflexi jednajících, nepodléhá znejišťující debatě Proto každá skupina „svěřuje tělesnému automatismu ty hodnoty a kategorie, které chce s největší úzkostlivostí uchovat“

Použitá literatura • Bourdieu, P. 1984. Distinction. Routledge • Bourdieu, P. 1998. Teorie jednání. Karolinum • Connerton, P. 1989. How societies remember. Cambridge University Press • Mauss, M. 1936. "Les techniques du corps“. Journal de Psychologie 32 (3 – 4) • Wacquant, L. 2002. Pierre Bourdieu. Biograf 27