Emoce v sociln psychologii Pprava Kapitola Emoce Str

Emoce v sociální psychologii

Příprava Kapitola Emoce Str. 189 – 236 V průběhu semestru sledovat, jak se emoce v jednotlivých tématech a teoriích objevují

Emoce v sociální psychologii Emoce – v sociální psychologii (SP) explicitně i implicitně. Emoce a jejich regulace jsou sociálním fenoménem a ne náhodou se jako téma objevují v učebnicích sociální psychologie… § Afiliace, atraktivita, láska § Agrese § Altruismus - empatie § Sociální motivace § Sociální kognice § Postoje – afektivní složka § Interpersonální vztahy § Skupinové chování ad.

Emoce v sociální psychologii Emoce – v sociální psychologii (SP) explicitně i implicitně § Altruismus – pomáháme opravdu nezištně nebo nám to dělá dobře? § Sociální kognice – strach z někoho, paměť ve strachu, zalíbení ve strachu, kognitivní heuristiky § Sociální motivace – proč co děláme? § Interpersonální vztahy – např. konflikty § Skupinové chování ad. – emoční nákaza § Teorie ve kterých emoce hrají roli – kognitivní disonance, efekt přihlížejícího (strach, znechucení apod. ), altruismus – empatie, sounáležitost, hrdinství)

Co jsou to emoce? § Otázku „Co je emoce? “ - již William James § Dosud není jedna definice § Shoda nad některými body, komponentami, které se k pojmu emoce vztahují. § Emoce jsou považovány za „fuzzy kategorii“ (Gross, Munoz, 1995), která si může jen s obtížemi nárokovat jediné správné a úplné vymezení, na základě kterého by bylo lze postulovat „co je a co už určitě není“ emoce. § Definice prototypická, která zdůrazňuje typické rysy emoce, typické komponenty, které mohou, ale nemusejí být přítomny v emočním procesu či stavu, přičemž jejich přítomnost zvyšuje pravděpodobnost, že daný proces či stav je emocí.

Co jsou to emoce? K vymezení pojmu emoce přispěly tři dominantní hnutí a) teorie diskrétních, základních, primárních emocí (Basic/Discrete Emotion Theory b) teorie zhodnocení a komponentové přístupy (The Appraisal Theory/Componential Approach) c) přístupy orientované na význam emocí (verbální, sociální, kulturní) ať už v rámci psychologické konstrukce (Meaning/Psychological Construction), či sociální/kulturní konstrukce (Meaning/Social Construction). Každý z těchto přístupů jinak odpovídá na otázky, zda je emoce jedinečným mentálním stavem či procesem, zda je emoce vyvolána specifickým mechanismem, zda má každá emoce tendenci k jedinečné fyziologické či behaviorální odpovědi atd.

Co jsou to emoce? Přístupy (Gross, Barret, 2011; Mauss et al. , 2005, Atkinson, 2001) se shodují v takzvané reakční triádě, neboli ve skutečnosti, že emoce jsou § stavem či souborem provázaných a synchronizovaných procesů (emoční epizodou), které zahrnují § subjektivní prožitek jedince (POCIT), § expresivní chování (behaviorální komponenta - výraz tváře, postoj, tón hlasu) a tendence k jednání, § a fyziologickou reakci jedince.

Co Subjektivita Co jsoutotoemoce? Reakční triáda § K jádru vymezení emocí (do „typické“ části množiny) patří vždy subjektivita – § emoce se vynořují v situaci, která se jedinci jeví významná v souvislosti s jeho cíli, § ať už jsou tyto cíle vnitřní (být spokojený) či vnější (řídit firmu tak, jak si otec přál), vědomé či nevědomé, jedinečné (mít artefakt do sbírky) či všeobecně sdílené (mít přátele). § Cíle a situace (kontext) se mění a tak se emoce může i nemusí v průběhu času u jednoho jedince nutně objevovat.

Co Fyziologické a behaviorální změny Co jsoutotoemoce? Reakční triáda § Nico Frijda (1986) v této souvislosti hovoří o emocích jako o detektorech subjektivní významnosti (relevance detectors). § Emoce kromě toho, že se nějak cítíme, způsobují, že se s námi něco děje, že něco děláme (Frijda, 1986) – valíme oči, tuhneme strachy, rudneme studem, prskáme smíchy atd. – emoce jsou spojeny s autonomními a neuroendokrinními změnami, které koordinují (nebo jsou koordinovány) tendenci/í k behaviorálnímu projevu (tendence k jednání).

Co dalšíReakční komponenty fuzzy množiny Co jsoutotoemoce? triáda Někteří autoři (viz např. Frijda, 1986, Scherer, 1984, 1993) specifikují či rozšiřují reakční triádu emočního procesu o § motivační faktory (tendenci k jednání), § kognitivní komponentu, respektive kognitivní procesy, které se podílejí na zhodnocení (appraisal) subjektivní významnosti situace či o § regulaci probíhajícího emočního procesu.

Co Co jsoutotoemoce? Definice § relativně krátké epizody koordinovaných změn v několika komponentách (neurofyziologické aktivaci, behaviorálním projevu, subjektivním prožitku, případně v tendenci k jednání a kognici) jako odpovědi na události, které mají pro jedince význam (Scherer, 2000) § Emoce jsou celistvou odpovědí jedince na osobně relevantní a motivačně významné události (Frijda, 1987; Levenson, 1999).

Co Co jsoutotoemoce…definice emoce? Definice • Emoce je tedy přechodnou bio-psycho-sociální reakcí na události, které mají vliv na naši celkovou pohodu a které potenciálně vyžadují okamžité jednání (Matsumoto, Hwang, 2011). • Emoce je vlastně metaforou pro rychlé, bezprostřední, organizované a ekologické zpracovávání informací, které nám pomáhá okamžitě se rozhodovat a jednat bez vědomého zvažování (Tooby a Cosmides, 2008). • Emoce jsou procesem zpracovávání informací, přičemž průběh emoce a výstupy tohoto procesu uchopujeme kognitivně, snažíme se jim porozumět, pojmenovat to, co se nám děje apod.

Afektivní procesy – afekty, emoce, nálady AFEKT Pojem afekt má v laické psychologii i ve starší literatuře často význam prudkého výboje emočního procesu (říkáme například, že někdo byl v afektu). • V odborné rovině bývá afekt považován často za jeden bod v rámci afektivního (emočního) prožívání jedince (Russell, 2003), jenž je přístupný vědomí jako sled pocitů a projevuje se v náladách a v emocích. • afekt je výchozí rámec, molekula, stavební kámen dalších afektivních jevů, jakými jsou emoce a nálady. • U afektu klade důraz na jeho neredukovatelnost a dále na to, že oproti emocím, které mají svojí předmětnost (z něčeho máme strach, něco nás rozesmálo, překvapilo) je afekt bez-předmětný. • Afekt lze považovat za synonymum k prožitku, pocitu.

Afektivní procesy – afekty, emoce, nálady • Podle Frijdy (1986) je afekt jedním z aspektů emocí, je prožívaným a aktuálním zhodnocením situace (libost nelibost, tendence k přistoupení, tendence k stažení se ze situace). • Afekt = jeden moment v kontinuu afektivního prožívání, = je přístupný vědomí = na rozdíl od emoce nemá předmětný charakter. Pro afekt je charakteristický hodnotící charakter. Z hlediska času je nejkratší z afektivních jevů. • Oproti laickému pohledu nemá afekt apriorní negativitu nebo vysokou intenzitu – ačkoliv se s tím v některých přístupech jistě setkáte.

Afektivní procesy – nálady • Gross (1998) metaforicky shrnuje, že zatímco nálada je přetrvávající a udržované „emoční klima“, emoce jsou kolísavé změny v afektivním počasí. • I nálada má stejně jako emoce afektivní triádu (subjektivní prožitek, fyziologické změny a behaviorálně expresivní komponentu) a v mnohém se vzájemně překrývají. • Emoce mohou vyvolávat změnu nálady, stejně tak jako nálada může ovlivnit kvalitu emoce.

Afektivní procesy – nálady • Nálada (oproti emoci) je považovány za z hlediska času delší afektivní fenomén a z hlediska intenzity za fenomén méně intenzivní. • Nejvýznamnější rozdíl mezi emocí a náladou je bezpředmětnost nálada oproti emocím nemá jasně definovatelnou příčinu a na příčinu naší špatné nebo dobré nálady většinou pouze usuzujeme. • Posledním rozlišením je informační hodnota (např. Morris, 1992). Zatímco emoce nás informuje o tom, co má pro nás význam především z vnějšího prostředí – např. co nás ohrožuje, baví, rozesmutňuje nebo překvapuje, nálady poskytují jedinci informace především z vnitřního prostředí, např. z hlediska energetických zdrojů a zásob, které máme momentálně k dispozici (Lazarus, 1991; Thayer, 1996), abychom mohli čelit požadavkům vnějšího prostředí.

Afektivní procesy – vášně • Ve starší literatuře nacházíme mezi afektivními procesy ještě vášně. • Vášním podle našeho pojetí nepatří z hlediska časového trvání výlučné postavení v rámci afektivních procesů, protože chybí jakékoliv opodstatnění této kategorie. • Ale měli byste o tom vědět

Dimenze emocí • Dimenze emocí (Wundt) i - dimenze libosti a nelibosti a dimenze míry vzrušení, aktivace, intenzity (Nakonečný, 2000; Stuchlíková, 2002 ad. ). • Dimenze libosti a nelibosti bývá v literatuře rovněž nazývána valencí a míra vzrušení mívá rozličná přízviska, obvykle se objevuje jako míra aktivace (např. Russell, 2003) či intenzita.

Funkce emocí § hrají klíčovou roli ve vztahu k evoluci a přežití, v ontogenezi, umožňují rychlé a ekologické zpracovávání informací s okamžitou reakcí – viz strach § základ pro lidské svědomí a morální chování skrze jejich roli v empatii, sympatii, péči, apod. § definují kvalitu lidského života § jsou součástí formování a udržování sociálních vztahů; umožňují vytvářet sociální vazby a dále tato sociální pouta udržovat, chránit a ošetřovat proti bezprostřední hrozbě namířené proti jedinci či vztahu. § intrapersonální přínos emocí a zdůrazňuje jejich vliv na zvládání výzev z prostředí, modulaci subjektivního prožívání, poskytování asociativních struktur v paměti atd.

Emoce OSOBNOST, TEMPERAMENT VĚK KONTEXT EMOCE BIO-ZPĚTNÁ VAZBA FYZIOLOGICKÁ REAKCE TENDENCE K JEDNÁNÍ CHOVÁNÍ KOGNICE ROZHODOVÁNÍ

Tělo akcentuje emoce a chování v soc. situacích

Teorie emocí Historicky James a Lange (1884 -1885) • Emoce vyvolává tělesné změny? Ne, nejprve tělesné změny pak teprve emoce…. • Přínos – pozornost zaměřili na fyziologii emocí

Teorie emocí Cannon - Bard (1927 - 1934) • Kritika Jamese – fyziologická aktivace – různé emoce • Fyziologie pomalá, pro vznik „rychlých“ emocí • Thalamus – klíčová role v emocích. Emoce je důsledek impulzů z thalamu do mozkové kůry • Fyziologické změny a uvědomění si emoce probíhají souběžně

Teorie emocí Historicky Schachter - Singer (1962) Dvoufaktorová t. e. • Arousal – nabuzení ve smyslu fyziologické aktivace či změny • Kognitivní zhodnocení • Emoce

Teorie emocí • Primární emoce (basic emotion) jsou takové emoce, pro které je charakteristický výraz v obličeji jedince a tento výraz je mezikulturně totožný (univerzální) a rozpoznatelný. – Práce na primárních emocích vychází z práce Charlese Darwina (1872/1964) „Výraz emocí u člověka a u zvířat“, ve které Darwin postuluje, že emoce a jejich projevy jsou adaptativní a vrozené procesy, které jsou společné nejen lidem, ale i primátům: nezávisle na rase a kultuře, každý lidský jedinec má schopnost projevovat primární emoce a to univerzálním a specifickým výrazem v obličeji – tyto výrazy v obličeji lze pozorovat již u novorozených dětí.

Teorie emocí – primární emoce

Teorie emocí – primární emoce § 60. letech 20. století Sylvan Tomkins, Ekmanem, Izard - ti, vymezili „univerzality“ v přístupu k emocím. § Univerzalita emoce znamená, že konkrétní emoce je spojena s konkrétními neuro-fyziologickými programy a specificky, které jsou interindividuálně i interkulturně shodné, přičemž hostí a podporuje předpoklad, že existuje nikoliv jeden, ale mnoho momentů v psychických procesech, které lze považovat za univerzální. § Ekman a Izard - šest univerzálních výrazů v obličeji pro šest emocí, kterými jsou radost/štěstí, smutek, zlost/hněv, znechucení/pohrdání, strach a překvapení.

Teorie emocí

Teorie emocí – teorie zhodnocení § Od 8 O. let (Arnold, Frijda, Scherer, Lazarus…. ) § Appraisal - zhodnocení. Teorie zhodnocení zdůrazňují kognitivní antecendenty (vstupní info) emoční zkušenosti. Hlavní roli má jedincovo zhodnocení okolností, které vzbuzuje jedinečnou emoční reakci, toto hodnocení (appraisal variable), charakterizuje vliv události (reálný/domnělý) na jedince a determinuje vzniklou emoci i behaviorální reakci. § =) komponentové přístupy – řeší strukturu emočního procesu (např. zhodnocení – kognice, fyziologické procesy, tendence k jednání a reakce)

Teorie emocí – konstruktivisté § Rovněž pracují s komponentovým přístupem (zvláště pak s momentem zhodnocení) a s procesuální strukturou emoce, ale soustřeďují se především na kulturní a sociální determinanty jednotlivých komponent § Emoce jsou elicitovány podnětem, § který má pro jedince význam § a význam je sociokulturním fenoménem § Emoce jsou kulturně a sociálně determinované nejen z hlediska významu, který emoce vyvolává, ale i z hlediska kontextu a událostí, které vynoření významu předchází – liší se i v kontextu, ve kterém jsou elicitovány (antecendent events) – podle konstruktivistů každá kultura vytváří kontext, který má potenciál vzbuzovat či facilitovat kulturně žádoucí emoce

Teorie emocí – konstruktivisté § NAPŘ: v USA je žádoucí emoce štěstí a pozitivní prožívání (například emoce hrdosti) – kultura USA vytváří kontext, ve kterém je emoce hrdosti a štěstí možná – např. prostřednictvím různých soutěží, ve kterých jedinec od útlého věku může předvést, co umí a vybrat tak z kulturního pozadí to, co je pro jeho kulturu významné. § Kultury se liší i v etiologii významu, který je jednotlivým emocím připisován: například v Japonsku je pocit libosti častěji spojován a vzbuzován interpersonální situací ve smyslu blízkosti (např. s pocity přátelství), zatímco pro Američany je libost spojována s interpersonálním odstupem, například s již zmíněnými pocity sebevědomé hrdosti. V Británii jsou pocity libosti spojené s nezávislostí a svobodou, zatímco pro Řeky je nezávislost pocitově spojená spíše s nelibostí atd. § Kulturně specifická jsou i slova, která označují emoce, přičemž je obtížné výrazy, které zachycují emoce, převést do jiného jazyka.

Regulace emocí

Co to je regulace emocí § Regulace emocí se vztahuje k procesům (afektivním, kognitivním a motivačním), s jejichž pomocí ovlivňujeme, § jaké emoce máme, § kdy je máme, § jak je prožíváme, § vůči komu a za jakých okolností a jakým způsobem je projevujeme.

Co to je regulace emocí § Stejný pojem se vztahuje k procesům a jednání, kterými ovlivňujeme, jaké emoce mají ostatní, co by měli nebo neměli v danou chvíli prožívat, a jak by ne/měli emoci projevovat. § Emoce druhých neovlivňujeme pouze explicitně (uklidni se!), ale rovněž implicitně (např. svým smutkem přitahujeme pozornost ostatních, kteří nás utěšují, iniciujeme změnu v jejich chování, sociální úsměv). § http: //www. youtube. com/watch? v=rhoh. Olf. Oo. K 0 § http: //www. youtube. com/watch? v=RP 4 abi. Hd. Qpc&lis t=TLFFl. Wf. Bb. QDoe. IT-ws. Yw. Lt. DNUkfo. YV_XBQ

Regulace emocí – rozum nebo srdce? § Téma regulace emocí je staronové: otázka „jak nakládat se svými emocemi“ tématem úvah již ve starověku § Emoce považovala starověká i novověká filosofie převážně za rušivé síly, které jsou v nesouladu, či přímo v konfliktu s rozumem. § Některé filozofické směry (stoici, karteziáni) argumentovaly proti nespoutanému vyjadřování emocí a obdivovaly ctnosti v jejich ovládání, kontrole a neprojevování. § Až romantismus oživení a idealizace nejen prožívání, ale i projevování emocí § Studium regulace emocí je poplatné konfliktu mezi dvěma rádoby antagonistickými silami: rozumem a emocemi, neboli „zachováním si chladné hlavy“ a necháním se „řídit vlastními pocity“. § Dilema „cesty rozumu“ či „cesty srdce“ je zakotveno v laické psychologii

Regulace emocí v psychologii § Freud si povšiml, že regulace emocí ve smyslu potlačování silných, prožitkově negativních emocí (jakými jsou zlost anebo pocity viny, nezpracované, ponižující a dehonestující emoce a traumata, pocity studu a trapnosti) může vést k obsesivním myšlenkám a varietě patologického chování, vyústit v depresi, úzkost, neurastenii či hysterii. § Freud s naléhavostí hovořil o „uskřiknutém afektu“ (eingeklemmter Affect) pacienta a postupně vymezil obranné psychické mechanismy ega (např. racionalizaci, sublimaci), kterými jedinec zpracovává (reguluje!) prožitkově negativní emoce.

Regulace emocí v psychologii § studium emocí v 60. letech v souvislosti se zájmem o stres a Lazarusovu koncepci stresu a copingu. § další oživení diskuse o afektivitě a regulaci emocí byla teorie attachementu Bowlbyho a Aisworthové (1969) a jistota a přesvědčivost, s jakou akcentovala význam emoční regulace v interakci pečovatel-dítě a význam tohoto interakčního modelu v dalším vývoji a vztazích jedince.

Regulace emocí – co to je § Je nutné zdůraznit, že regulace emocí se netýká pouze modulace negativních emocí, ale týká se i emocí prožitkově pozitivních a jejich managementu v různých situacích a kontextech. § Regulace emocí zahrnuje jak tlumení tak udržování prožitkově pozitivní i prožitkově negativní emoce, v souladu se situačními (kontextovými) požadavky § Regulace emocí je ovlivňována aktuální životní zkušeností, životním kontextem a momentální situací jedince a je přítomna v emoci vždy a nutně, jakožto její nedělitelná součást (Gross, 1999; Capmos et al. , 2004). § Regulace může být zaměřená jak na spouštěcí mechanismy, tak na prožitek nebo externalizovanou podobou reakce (Eisenbergerová et al. , 2000).

Regulace emocí - funkce § Intraindividuální funkcí regulace emocí je ovlivňovat iniciaci, průběh, ukončení a projev emočních procesů - je systémem, který chrání jedince před ustrnutím v určitém afektivním stavu (Rothermund et al. , 2008). § Regulace emocí je ve službách hédonických potřeb jedince a má za cíl např. udržovat (ať už dlouhodobé nebo krátkodobé) libé a omezovat nelibé pocity (Larsen, 2000; Western, 1994) a zároveň fungovat ekologicky, bez nadbytečných energetických výdajů. § Prožitkově silné emoce a negativní emoce jsou pro organismus energeticky velmi náročné (Sapolsky, 2007) a tak důležitou intrapersonální funkcí regulace emocí je rychle obnovovat hédonickou rovnováhu a šetřit s výdaji energie jedince. § Sociální funkcí regulace emocí udržení a ochrana osvědčených a fungujících systémů a pořádků, regulace emocí zajišťuje určitý řád v sociálních interakcích a zvyšuje jistotu členů skupiny ohledně jejich průběhu –) DISPLAY RULES

Regulace emocí - strategie • Kognitivní • Behaviorální • Motivační (často se překrývají s copingovými strategiemi) Kognitivní např. § rozptýlení se § přehodnocení situace, § zacílení pozornosti jinam § přemítání a probírání problému § katastrofizace a zesilování negativních pocitů § sebeobviňování, obviňování ostatních lidí nebo situačních proměnných, pozitivní přehodnocení – cílené hledání pozitiv v situaci a pojímání problému jakožto možnosti pro osobní růst ad.

Regulace emocí - strategie • Behaviorální: sport, relaxace a cvičení, kouření, alkohol, farmaka, jídlo, hádky, kino, nakupování atd. • Motivační – změna cílů, spojeno s kognitivním přehodnocením • Sociální – přátelé….

Regulace emocí a příbuzné pojmy • Coping se soustřeďuje především na zvládání negativních emocí – regulace emocí oproti tomu zahrnuje i regulaci emocí pozitivní valence. • Regulace nálady se liší od emoční regulace především svým bezobjektovým charakterem a komplexnější etiologií. » Psychické obrany (ega) se podobně jako copingové strategie týkají především obran před prožitkově negativními/obtěžujícími impulsy (agrese, sexuální pudy), ale především jsou oproti emoční regulaci převážně nevědomé. • Autoregulace zahrnuje oproti emoční regulaci zase širší spektrum psychických a behaviorálních komponent – např. kontrolu volního úsilí, kognitivních komponent (např. pozornosti), behaviorální reakce atd. a mohla by býti v určitých souvislostech (např. v psychologii osobnosti) k regulaci emocí nadřazeným pojmem.