Zsady komunikace se smyslov postienmi pacienty Zkladnm nedostatkem

Zásady komunikace se smyslově postiženými pacienty

Základním nedostatkem komunikace je její absence.

Komunikace s nevidomými

• V ordinaci jednáme s nevidomým člověkem stejně jako s ostatními pacienty, respektujeme míru jeho zrakového postižení a stupeň jeho bezmocnosti. Tomu přizpůsobíme komunikaci. • Podání ruky, náš hlas (hmat a sluch) nahrazují nevidomému oční kontakt. • Pokud možno, umožníme mu hmatem poznávat nástroje, přístroje a prostředí.

• Náš slovní komentář musí nahrazovat pacientovi zrak, důsledně popisujeme používané přístroje i veškerou činnost v ordinaci. • Upozorníme nevidomého na to, vstupuje-li do místnosti někdo další, nebo ji naopak opouští. Pohyb v místnosti nevidomý nejen slyší, ale cítí i závan rozvlněného vzduchu.

• Zásadně jednáme pouze s nevidomým, i když má s sebou doprovodnou osobu. • Má-li dioptrické brýle, zeptáme se ho, zda vidí, může jít pouze o simulaci. • Pomoc nevidomému nabízíme, nevnucujeme. Zeptáme se na způsob, jak ji máme poskytnout.

• Dotýkáme se ho jemně a s citem, na dotyk ho vždy předem upozorníme. • Nevidomého vybavíme písemnou lékařskou zprávou, kterou můžeme odeslat i elektronicky na pacientův email.

Komunikace s neslyšícími pacienty

„Slepota odděluje člověka od věcí, hluchota od lidí. “ Hellene Kellerová

• Pokud chceme mluvit s neslyšícím, upozorníme ho lehkým dotykem, nebo rychlým zatřepáním ruky v jeho zorném poli. • Nemluvíme na něj za jeho zády. • Stavíme se při komunikaci tak, aby nám neslyšící dobře viděl na rty.

• Nekřičíme, pacient nás neslyší. Naopak můžeme se snažit mluvit bez hlasu, umožní nám to lépe artikulovat. • Používáme jen běžná slova v jednoduchých větách, pro neslyšícího je čeština cizí jazyk. • Zásadně nepoužíváme cizí termíny a lékařský slang, ani pro pojmenování pacientových potíží, ani pro stanovení diagnózy. Pacient jim nebude rozumět. (viz Etický kodex ČLK)

• Obejdeme se bez ironických poznámek. Neslyšící naší ironii a humoru nerozumí. • Vždy se ujistíme, zda nám neslyšící rozumí. Zpětná vazba je velmi důležitá. • Můžeme využít i přirozená gesta. • Pokud umíme prstovou abecedu, můžeme ji též použít.

• Pokud se dorozumíváme psaním, používáme standardní velká tiskací písmena. • I neslyšící pacient potřebuje dostatek informací. Je chybou, pokud komunikaci omezíme na minimum a pacienta dostatečně neinformujeme o jeho stavu a léčebném postupu.

• Také u neslyšících komunikujeme přímo s pacientem, nikoli s doprovodem. Pokud má s sebou pacient tlumočníka, ten má povinnost přeložit všechna slova, která v místnosti zazní. Nahrazuje zde pacientův sluch.

Komunikace s hluchoslepými pacienty

Podle WHO je hluchoslepota nejtěžší zdravotní postižení

Stanovit jeden návod pro komunikaci s hluchoslepými není možné. Vždy je třeba uvážit individualitu pacienta, stupeň jeho postižení. Hluchoslepí kompenzují postižené senzory především hmatem.

Komunikační systémy používané u hluchoslepých Lormova abeceda Prstová abeceda Odezírání Znakový jazyk a znakování ruku v ruce (taktilní znakový jazyk) • Braillovo písmo (kombinace šesti hmatem čitelných bodů) • Latinská abeceda • •