komunikace s postienmi TYPY POSTIEN Kad postien psob

komunikace s postiženými

TYPY POSTIŽENÍ „Každé postižení působí podle toho, jak postižený své postižení prožívá a jak toto prožívání na něj působí, jaké způsoby řešení ovlivňují jeho osobnost“ Vrozené postižení: • závažnější vliv na vývoj jedince než u získaného postižení • dochází ke změně veškerých podmínek pro vývoj jedince • omezení vývoje dítěte od počátku • změna sociálních vztahů • výhody: lepší adaptace na postižení - složky osobnosti se vyvíjejí kompenzačně vlivem postižení Získané postižení: • duševní trauma • hluboké prožívání • zásah do osobnosti • adaptace na postižení - různé techniky vyrovnávání se s postižením se mohou stabilizovat do stálých způsobů chování, které se mohou stát trvalým rysem osobnosti, jako získaná dispozice.

MOŽNÉ OSOBNOSTNÍ RYSY POSTIŽENÝCH • • • egocentrismus - vztahovačnost, přecitlivělost nízké sebehodnocení - pocity méněcennosti agresivita - některé způsoby sebeprosazení okolí přijímá jako agresivitu regrese - ranější formy chování zkušenost se zátěžovými situacemi (lepší překonávání překážek, rychlejší vyrovnání se s neúspěchem) negativismus závislost a nesamostatnost v dospělém věku malá sociabilita – izolace jako způsob řešení problémů, – logofobie, – sekundární introverze sociální vztahy – horší navazování trvalejších vztahů, – osobnostní rysy postiženého, – chráněné bydlení málo aktivní životní styl – snížená aktivita, – převaha pasivity v chování vzniká v důsledku postižení samotného

SLUCHOVÉ POSTIŽENÍ

• závažná komunikační bariéra - slepota odděluje od věcí, hluchota od lidí • narušení sociálních vztahů • omezení psychomotorického vývoje • omezení rozvoje mluvené řeči Nejnápadnější projevy chování sluchově postižených: • častější vzájemné doteky = nahrazují oslovení • neustálá zraková kontrola okolí • permanentně upřený pohled na ústa mluvícího při odezírání • výrazná doprovodná mimika při komunikaci • vyhýbání se místům s nedostatečným nebo nevhodně směřovaným osvětlením • většina neslyšících je velmi plachá, neprůbojná, protože má silně snížené sebevědomí, ač jsou mezi nimi často lidé s nadprůměrným IQ

JAK KOMUNIKUJÍ NESLYŠÍCÍ • český znakový jazyk (základní dorozumívací prostředek neslyšících v ČR, zák. č. 155/1998 Sb. ) • znakovaná čeština • mluvená a psaná forma českého jazyka • prstová abeceda • odezírání • kompenzační pomůcky (sluchadla, kochleární implantáty) • tlumočení

DOPORUČENÍ • • • • • odstranit či omezit rušivé vlivy a podněty taktně upozornit klienta na to, že s ním mluvíme oči obou komunikujících ve stejné výši náš obličej při komunikaci musí směřovat k postiženému udržovat stálý oční kontakt a pohybovat se v zorném poli neslyšícího obličej musí být řádně osvětlen, nežvýkat, nekouřit, nezakrývat si ústa slyší-li klient na jedno ucho lépe – mluvit z té strany, kde je sluch zachován umožnit výběr formy komunikace s neslyšícím (orální řeč, odezírání atd. ) mluvit pomalu, stručně, bez zdrobnělin, cizích slov nekřičet - stačí hovořit pevným a jasným hlasem ve stejném tónu používat gesta a mimiku vždy se ujistit, zda klient všemu rozuměl pokládat vždy jednu otázku a počkat si na odpověď hovořit o jedné věci, nepřeskakovat z tématu na téma negativní reakci může vyvolat dotek na některé partie těla (hlavu, znakující ruce) při komunikaci ve více lidech, ve skupině – neslyšícího předem seznámit s tématem nelze se domluvit? – zajistit tlumočníka vždy neslyšícího pochválit za snahu

CHYBY PŘI KOMUNIKACI • • • • nedostatek času, spěch, netrpělivost špatně viditelný obličej, zakrývání úst předpoklad mentálního defektu křik přítomnost dalších rušivých elementů – hluk ulice, zapnuté rádio nezkontrolování zapojení naslouchadla nerespektování soukromí a etických zásad rozhovor s třetí osobou namísto vyšetřované osoby vyhýbání se kontaktu s takto postiženými lidmi („Než bych mu to vysvětlil/a, tak bude zpátky“) současný rozhovor několika osob najednou nedostatečná či naopak velká vzdálenost mezi komunikujícími lidmi ne každý neslyšící umí psát česky nedostatečná diagnostika a následná léčba

ZRAKOVÉ POSTIŽENÍ

DĚLENÍ • záleží na stupni, charakteru postižení a na době vzniku • náhlá ztráta zraku – málo času na adaptaci nově vzniklé situace Dle stupně postižení: • osoby nevidomé - určitý informační deficit, problémy v prostorové orientaci, samostatném pohybu • osoby slabozraké - snížení zrakové ostrosti, někdy i narušení zorného pole • osoby se zbytky zraku - zlepšení x progrese až do slepoty • osoby s poruchami binokulárního vidění – amblyopie –tupozrakost – strabismus –šilhání

DOPORUČENÍ • • • • chovat se přirozeně a s úctou pomáhat taktně a na vyžádání vyvarovat se soucitu při komunikaci tváří vždy k postiženému nevidomého vždy zdravíme první při prvním kontaktu se představit vhodné je používat iniciační dotyk vždy komunikovat přímo s klientem, ne s jeho doprovodem aktivizovat nevidomého, aby používal ostatní smysly při vstupu do místnosti – popsat místnost, vysvětlit zvuky, které slyší popsat předměty před klientem nebo stravu na talíři hovořit o všem, co u lůžka klienta dělám, popsat postup ošetření, vyšetření tichý pohyb působí nepříjemně nemanipulovat zbytečné s nevidomým – narušení prostorového vnímání u osob se zbytky zraku – zajistit kvalitní osvětlení

VEDENÍ NEVIDOMÉHO • nevidomý se zavěsí za svého průvodce za loket nebo chytí za rameno a jde za svým průvodcem 1 -2 kroky za ním • překážka – konkrétní upozornění („Na levé straně je židle, pět kroků před vámi budou schody, zábradlí je po pravé ruce. “ • má-li se posadit, položíme mu ruku na opěradlo židle a slovně popíšeme

CHYBY PŘI KOMUNIKACI poskytnutí pomoci bez předešlého upozornění špatná identifikace potřeb nevidomého komunikace se třetí osobou předpoklad mentálního defektu současný rozhovor několik osob najednou používání bezvýznamných pojmů pro nevidomého – TAM, TADY • nesprávná nebo zbytečná manipulace s nevidomým • chyby při doprovodu - tahání, vláčení za sebou, za obě ruce, doprovod jde za zády nevidomého • přemisťování předmětů denní potřeby a drobného nábytku • • •

TĚLESNÉ POSTIŽENÍ

CHARAKTERISTIKA • Nejvýznamnější komunikační bariérou bývají změny v sebehodnocení • Postižení nemusí přímo korelovat s úrovní sebehodnocení. • Nutná identifikace potřeb a rozsahu požadované pomoci. • Přílišná aktivita může zhoršit vztahy mezi oběma subjekty. Dle typu a rozsahu postižení - postižení komplikující komunikaci: – vymizení mimických pohybů (špatná artikulace) – mimovolní pohyby – viditelné deformity – neartikulované zvuky Dle časové osy vzniku Dle pohyblivosti – vozíček, lůžko, berle aj.

DOPORUČENÍ zjistit stupeň sebeobsluhy nevyhýbat se komunikaci s postiženým udržovat horizontální oční kontakt pozorně si všímat reakcí a projevů neposkytovat péči tam, kde není nutná akceptovat schopnosti klienta zjistit zvláštnosti a zvyklosti klienta, snažit se jim přizpůsobit • vytvořit prostor bez překážek • u klienta na vozíku = s vozíkem nemanipulujeme bez klientova vědomí • neupozorňovat na problémy vzniklé pohybem na vozíku • •

CHYBY • • • vyhýbání se kontaktu neakceptování schopností klienta nesdělení důležitých informací nedodržení horizontálního postavení očí komunikujících zdůrazňování nešikovnosti a nutnosti pomoci druhé osoby při běžných činnostech komunikace s třetí osobou -prostředníkem používání zdrobnělin netrpělivost, popohánění posměch pohrdání

MENTÁLNÍ POSTIŽENÍ

KLASIFIKACE MENTÁLNÍ RETARDACE označení IQ odpovídá mentálnímu věku lehká mentální retardace 50 -69 9 -12 let střední mentální retardace 35 -49 6 -9 let těžká mentální retardace 20 -34 3 -6 let hluboká mentální retardace pod 20 pod 3 roky

PROJEVY MENTÁLNÍ RETARDACE • • • • zvýšená závislost na mateřské osobě infantilnost omezení intelektových funkcí zvýšená pohotovost k úzkosti, k neurotickým dětským reakcím a pasivitě v chování sugestibilita a rigidita chování nedostatky v osobní identifikaci a ve vývoji vlastního „já“ zvýšená potřeba uspokojení a jistoty nedostatky v osobní identifikaci a ve vývoji vlastního „já“ porucha v meziosobnostních vztazích a komunikaci impulzivnost hyperaktivita nebo celková zpomalenost v chování citová vzrušivost a labilita nálad porucha poznávacích procesů ulpívání na detailech snížená mechanická a logická paměť poruchy pohybové koordinace

DOPORUČENÍ • • • odhadnout úroveň porozumění a vyjadřování oslovovat přímo sdělení při způsobit mentální úrovni klienta sledovat neverbální projevy reagovat na specifické potřeby klienta zachovávat společenská pravidla chování u dospělého – partnerské chování věty zvolit krátké, vždy i ověřit zda porozuměl tempo řeči volíme raději pomalejší

CHYBY vyhýbání se kontaktu a komunikaci neakceptování zvyklostí jedince komunikace se třetí osobou používání infantilních řečových projevů nedodržování očního kontaktu devalvační chování a jednání (ironie, zesměšnění) používání abstraktních pojmů (zítra, brzy, jinde), vyvolávají pocity nejistoty, mohou vést až ke ztrátě důvěry • nesplnění slibů a závazků • nejednotnost v doporučeních mezi pracovníky • •

VADY ŘEČI

CHARAKTERISTIKA Důvody poruch komunikace • psychosociální • anatomické a funkční • úrazy Poruchy receptivní složky řeči = neschopnost porozumět mluvené řeči • receptivní afázie –výskyt u nemocných po mozkové příhodě či úrazu Poruchy expresivní složky řeči • obsahová oblast – expresivní afázie –nemocný není schopen mluvit • formální oblast – mutismus –z psychických důvodu mluvit nemůže – dysartrie –porucha motoriky mluvidel – poruchy výslovnosti – koktavost

DOPORUČENÍ • zajistit vhodné prostředí, soukromí • hledat možnosti co nejlepšího dorozumívání – symboly, obrázky, psaný projev • mluvit jasně, v krátkých větách • ověřovat si, zda klient porozuměl • neopravovat, nepřebírat jeho způsob vyjadřování, nenutit ke změně vyjadřování • nenutit k rozhovoru, pokud klient nemá zájem • sledovat chování a reakce klienta • od doprovodné osoby získat doplňující informace