Virov onemocnn lovka Virus virus latinsky jed je

  • Slides: 30
Download presentation
Virová onemocnění člověka Virus (virus = latinsky jed) je struktura nacházející se na hranici

Virová onemocnění člověka Virus (virus = latinsky jed) je struktura nacházející se na hranici mezi živým a neživým. Ty nejprimitivnější viry obsahují pouze svoji genetickou informaci ve formě DNA nebo RNA, které jsou uloženy v kapsidě a několik málo proteinů tvořících virový obal. Ty složitější mohou navíc obsahovat 1 -2 obalové membrány pocházející z napadené buňky (ta vnější je obvykle obohacena virovými proteiny sloužícími k rozpoznání hostitelské buňky a k usnadnění průniku dovnitř) a enzymy, které jim mají usnadnit invazi do buňky a expresi své DNA či RNA. Viry nejsou schopny samostatné existence bez hostitelské buňky, tedy přesněji nejsou schopny se bez hostitelské buňky reprodukovat. Buňka slouží pouze jen jako biologická továrna a sklad náhradních dílů potřebných pro vznik nových virů. Po splnění této role dochází k destrukci této buňky a nové viry se šíří dál i mimo napadený organismus. l Viry napadající bakterie se nazývají bakteriofágové, viry napadající sinice se nazývají cyanofágové atd. Některé viry napadají člověka a mohou způsobovat onemocnění. Žádné virové onemocnění nelze léčit antibiotiky. Důvodem podávání antibiotik u těchto onemocnění je předcházení následných takzvaných „superinfekcí“, tedy infekcí způsobených bakteriemi, které s odstupem několika dní napadnou předchozím virovým onemocněním oslabený organismus. l

Kdy byl popsán první virus? ? ? l První virus byl popsán ruským vědcem

Kdy byl popsán první virus? ? ? l První virus byl popsán ruským vědcem Dimitrijem Ivanovským v roce 1892 jako „patogenní“ agens, které nelze odstranit filtrováním. Ivanovský použil šťávu z listů tabáku napadených virem tabákové mozaiky (TMV) a přefiltroval ji přes porcelánový filtr, který byl v té době používán na odstraňování bakterií. Filtrát však nadále obsahoval nějakou substanci způsobující infekci na pokusných tabácích. V roce 1898 tuto substanci menší než bakterie označil nizozemský mikrobiolog Martinus Beijerinck jako virus. V dalších pokusech pak tito vědci prokázali, že viry se nedokáží rozmnožovat na živných půdách používaných pro kultivaci bakterií a že ke svému růstu potřebují buňky hostitelského organismu.

Jsou viry živými organismy? ? ? l Mezi vědci se stále vedou spory o

Jsou viry živými organismy? ? ? l Mezi vědci se stále vedou spory o to, zda-li považovat viry za živé organismy, či spíše za komplikovanější makromolekuly. Viry mají vlastní genom, jsou schopny reprodukce, vytvářejí vlastní proteiny a replikují vlastní DNA nebo RNA. Nic z toho však nedokáží bez hostitelské buňky, nemají žádný vlastní metabolismus, žádný zdroj energie. Funkční a infekční virus lze tak často složit pouhým smícháním jeho jednotlivých komponent. Například infekční virus tabákové mozaiky lze připravit smícháním chemicky syntetizované virové RNA a přečištěného virového obalového proteinu připraveného třeba v modifikovaných bakteriích. Viry jsou tak někde na pomezí mezi živými organismy a neživou přírodou

Tři různé typy virů

Tři různé typy virů

Tři různé typy virů l Tři různé typy virů: v levé části virus infikující

Tři různé typy virů l Tři různé typy virů: v levé části virus infikující bakterie neboli bakteriofág, vpravo nahoře neobalený virus s ikosahedrální symetrií, vpravo dole retrovirus HIV u kterého je virová částice ještě obalena membránou s povrchovými glykoproteidy. Genomová nukleová kyselina je znázorněna modře. patří k předchozímu obrázku!!!

 Nejvýznamnější virová onemocnění u člověka Viry způsobují velké množství významných infekčních chorob. Proti

Nejvýznamnější virová onemocnění u člověka Viry způsobují velké množství významných infekčních chorob. Proti některým z těchto onemocnění je k dispozici účinná vakcína, proti některým virům byla vyvinuta léčiva specificky blokující některý virový enzym, tzv. virostatika. Mezi tyto látky patří i lék Viread, který je velmi účinný proti viru HIV, a který byl původně objeven v laboratoři dr. Antonína Holého v Ústavu Organické Chemie a Biochemie AV ČR. Na virová onemocnění však nemá nejmenší vliv léčba antibiotiky, přestože jsou tato často u virových onemocnění nasazována. Nejčastěji na tzv. nachlazení většinou způsobené některým rhinovirem, koronavirem nebo virem chřipky. Nadměrné používání antibiotik naopak má negativní účinek na vytváření rezistentních kmenů bakterií.

Mezi nejvýznamnější virová onemocnění patrí: Chřipka je nakažlivá nemoc způsobena RNA virem z rodiny

Mezi nejvýznamnější virová onemocnění patrí: Chřipka je nakažlivá nemoc způsobena RNA virem z rodiny Orthomyxoviridae. Rychle se šíří světem v sezónních epidemiích, se značnými ekonomickými náklady kvůli výdajům na zdravotní péči a ztrátě produktivity. Primární genetické změny ve viru způsobily ve 20. století 3 chřipkové epidemie, nebo dokonce pandemie, kterým podlehly milióny lidí. l Anglický název chřipky - influenza (zkracováno na flu) pochází ze staré lékařské víry v nepříznivé astrologické vlivy - influences jako příčiny nemoci. l Existují 3 základní typy chřipkových virů Chřipkové viry A infikující savce a ptáky Chřipkové viry B infikující jen lidi Chřipkové viry C infikující jen lidi

Chřipkový A virus

Chřipkový A virus

Nachlazení Akutní virový zánět nosu a hltanu známý též jako nachlazení je virová nakažlivá

Nachlazení Akutní virový zánět nosu a hltanu známý též jako nachlazení je virová nakažlivá nemoc horních cest dýchacích. Příznaky nachlazení jsou kýchání, bolesti žaludku, rýma, ucpání nosu, škrábání v krku, zahlenění hrdla, kašel, bolesti hlavu a únava. Nemocní se též mohou cítit bolestivě. Nachlazení běžně trvá tři až pět dní; zbytkový kašel však trvá až tři týdny. Nachlazení je nejběžnější z lidských nemocí; napadá dospělé průměrně dva až čtyřikrát ročně a školní děti až dvanáctkrát ročně. Děti a jejich rodiče jsou nachlazení častěji, což může být pro vyšší hustotu populace ve školách a proto, že přenos na členy rodiny je velmi účinný. l Chřipka, vážnější virová infekce, se od nachlazení liší dalšími příznaky: rychle rostoucí horečkou, zimnicí a bolestí těla i svalů. Nachlazení jen zřídka ohrožuje na životě, narozdíl od svých komplikací jako je zápal plic. l

Hepattida= virový zánět jater- lidově žloutenka Hepatitida (hepatitis) je virové onemocnění způsobující zánět jater,

Hepattida= virový zánět jater- lidově žloutenka Hepatitida (hepatitis) je virové onemocnění způsobující zánět jater, kterým trpí přibližně 2, 5% české populace. Někdy je označována jako žloutenka, což je patologický stav, který se klinicky projevuje zežloutnutím kůže, očního bělma, sliznic i ostatních tkání. To je způsobeno zvýšenou koncentrací žlutého žlučového barviva bilirubinu v krevní plasmě. l Hepattitis virus: A, B, C, D, E, -různé viry napadající játra, HBV může způsobovat rakovinu jater, nejběžnější jsou varianty A, B a C. l

Vzteklina (též rabies, běsnění, lyssa) je akutní virové onemocnění centrálního nervového systému zvířat a

Vzteklina (též rabies, běsnění, lyssa) je akutní virové onemocnění centrálního nervového systému zvířat a lidí. Projevuje se změnami chování, zvýšenou dráždivostí, agresivitou, parézami, paralýzami a končí téměř vždy smrtelně. - původcem vztekliny je RNA virus z rodu Lyssavirus z čeledi Rhabdoviriade, přičemž na světě existuje celkem 6 různých sérotypů viru na obrázku pes nakažený vzteklinou

AIDS (psáno též aids) je zkratka z anglického spojení Acquired Immune Deficiency Syndrome nebo

AIDS (psáno též aids) je zkratka z anglického spojení Acquired Immune Deficiency Syndrome nebo též Acquired Immunodeficiency Syndrome, česky syndrom získaného selhání imunity. Je to soubor příznaků a infekcí, který je následkem poškození imunitního systému člověka virem HIV. Přesná definice stavu, který se jako AIDS označuje, se mírně liší v závislosti na organizaci či zemi použití

AIDS jako nemoc l l Inkubační doba nemoci je 3 -8 týdnů, po které

AIDS jako nemoc l l Inkubační doba nemoci je 3 -8 týdnů, po které se objevují příznaky akutní infekce HIV, které jsou velmi podobné chřipce. Po odeznění přechází nemoc do latentního stadia, (které je často nesprávně označováno jako inkubační doba) během kterého nemocný nepociťuje žádné potíže. Po ní následuje zhroucení imunitního systému – AIDS. U dospělých je střední doba mezi nákazou virem HIV a propuknutím nemoci AIDS přibližně deset let. Může ale trvat kratší i delší dobu. Uvádí se, že podíl nemocných narůstá každý rok po infekci o přibližně pět procent. Kongenitálně nebo perinatálně infikované děti onemocní většinou do jednoho či dvou let.

Diagnóza Rozšíření nákazy HIV v Africe. Data jsou z let 1999– 2000 Přítomnost HIV

Diagnóza Rozšíření nákazy HIV v Africe. Data jsou z let 1999– 2000 Přítomnost HIV v organismu lze diagnostikovat pomocí krevních testů. Nejčastěji se zjišťuje přítomnost protilátek proti viru HIV v krvi. Pozitivní výsledek testu znamená, že organismus proti viru vyrábí protilátky a byl jím tedy infikován. Protilátky se však v dostatečném množství vytvoří až určitou dobu po nákaze. Během této doby, tzv. imunologického okna dlouhého až 6 měsíců, nelze uvedeným způsobem přítomnost viru v těle zjistit. l

Oblast s největším výskytem onemocnění AIDS je v AFRICE.

Oblast s největším výskytem onemocnění AIDS je v AFRICE.

Léčení a prognóza Současná lékařská věda není schopna AIDS vyléčit, dokáže ale oddálit jeho

Léčení a prognóza Současná lékařská věda není schopna AIDS vyléčit, dokáže ale oddálit jeho propuknutí a zpomalit jeho průběh. Léčit AIDS nebo odstranit HIV ze vzorků krve lze poměrně úspěšně ozonizací krve. Problémem v chudých zemích světa je nedostupnost příliš drahých léků a nepříjemné vedlejší účinky některých z nich. Prognóza závisí na rozvinutosti infekce v době, kdy je odhalena. Dojde-li k tomu krátce poté, co se člověk nakazil a jsou-li dostupné vhodné léky, může prožít dlouhý život, aniž by se u něj AIDS vůbec projevil. Lékaři mohou dočasně potlačit jeho chorobu a prodloužit jeho život, člověk ale nepřežije déle než 12 let s rozvinutou nemocí AIDS. U několika případů se však lidé s AIDS vyléčili a lékaři vyloučili záměnu vzorků. Dále je známo i několik desítek případů, kdy lidé s HIV žijí 15 i více let aniž by onemocněli AIDS.

Historie nemoci a její rozšíření AIDS je celkem nové onemocnění, objevené počátkem 80. let

Historie nemoci a její rozšíření AIDS je celkem nové onemocnění, objevené počátkem 80. let v USA, nicméně z lékařských záznamů je zřejmý jeho výskyt jak v USA, tak jinde již od poloviny 70. let (objevení choroby bylo ztíženo tím, že nemocný vlastně neumírá na AIDS, ale jinou chorobu, které AIDS uvolní cestu). l V rozvinutých zemích se daří držet AIDS pod kontrolou, katastrofální je ale situace v některých chudých zemích, zejména ve středojižní Africe, jejichž populace a sociální struktura se v důsledku nekontrolovaně se šířící pandemie hroutí. Situace je o to horší, že zde neexistuje lékařská a vzdělávací infrastruktura a že šíření nemoci je v některých zemích podporováno místními pověrami (např. že pohlavní styk s pannou může nemocného vyléčit nebo že AIDS je nemoc vyvinutá pro zničení zaostalých zemí a kondom a léky proti ní jsou ve skutečnosti prostředky pro její šíření) l

Nejhůře postižené země tímto onemocněním

Nejhůře postižené země tímto onemocněním

Definice chudších zemí V řadě chudších zemí (v Africe, Asii, Jižní Americe) je používána

Definice chudších zemí V řadě chudších zemí (v Africe, Asii, Jižní Americe) je používána pro diagnostiku AIDS zjednodušená definice WHO, která vynechává test na přítomnost protilátek a definuje AIDS, má-li člověk nejméně dva hlavní spolu s aspoň jedním vedlejším příznakem. l Hlavní příznaky jsou alespoň 10% ztráta tělesné hmotnosti, chronický průjem trvající déle než 1 měsíc, horečky trvající stále nebo přerušovaně více než 1 měsíc. Vedlejší příznaky jsou trvalý kašel trvající déle než 1 měsíc, celková svědivé zánětlivé onemocnění kůže, anamnéza pásového oparu, kandidóza ústní části hltanu, chronická pokročilá roztroušená infekce prostého oparu, celková onemocnění mízních uzlin. Také přítomnost celkového Kaposiho sarkomu nebo kryptokokální meningitidy je podle této definice dostatečná pro diagnózu AIDS. a l

Neštovice Pravé neštovice (Variola) jsou vysoce nakažlivým onemocněním s vysokou úmrtností (u některých kmenů

Neštovice Pravé neštovice (Variola) jsou vysoce nakažlivým onemocněním s vysokou úmrtností (u některých kmenů se blíží 100%). Přeživší pacienti bývali často nadosmrti poznamenáni drobnými jizvami. Odhaduje se, že jen během 20. století tato choroba zahubila 300500 milionů lidí. Ještě v roce 1967 onemocnělo 15 miliónů lidí a 2 milióny jich zemřely. O deset let později se tato nemoc stala zatím jedinou na světě, kterou se soustředěným úsilím a celosvětovým očkovacím programem podařilo zcela vymýtit. Poslední známý případ této nemoci pochází z roku 1977. Po ukončení tohoto eradikačního programu roku 1980, kdy WHO prohlásilo pravé neštovice za zcela vyhubené, bylo rozhodnuto zničit všechny laboratorní vzorky původce choroby, zůstat měly pouze ve dvou laboratořích - jedna v USA (jsou přechovávány v CDC v Atlantě) a jedna v SSSR. Podle svědectví Kanatjana Alibekova však SSSR ještě v 70. a 80. letech prováděl pokusy s cílem ještě zvýšit nebezpečnost tohoto viru a že vyrobil značné množství biologických zbraní založených na jeho bázi.

Další druhy neštovic Plané neštovice (Varicella) jsou vysoce nakažlivým onemocněním, které má pověst dětské

Další druhy neštovic Plané neštovice (Varicella) jsou vysoce nakažlivým onemocněním, které má pověst dětské nemoci, neboť většina lidí se nakazí již při svém dětství a prodělání choroby dotyčnému zajistí doživotní imunitu. Onemocní-li člověk dospělý, vede to obecně k těžšímu průběhu nemoci. Nemoc se šíří zejména vzdušnou cestou. Infekčním materiálem je kůže a je možné, že i respirační sekrety (neprokázáno). Kravské neštovice napadají hovězí dobytek. Jejich původce byl v roce 1796 použit anglickým lékařem Jennerem jako imunizační agens proti pravým neštovicím. Traduje se, že jej k tomu zjištění (které ale již dávno byla známo mezi prostým lidem) přiměla slova jakési mladé venkovanky, která na jeho podezření, že je infikována Variolou odvětila: „Ale já přeci nemůžu mít neštovice, vždyť jsem měla kravské“.

Mononukleóza Infekční mononukleóza (lidově polibková nemoc či nemoc z líbání) je virové onemocnění způsobené

Mononukleóza Infekční mononukleóza (lidově polibková nemoc či nemoc z líbání) je virové onemocnění způsobené viry Epsteina a Barrové a cytomegalovirem. Postihuje vnitřní žlázy, zejména slezinu a játra a uzliny, hrtanové a týlní. Nemoc zpočátku vypadá jako angína a je tak i často diagnostikována, až poté, co neúčinkují antibiotika, je pacient testován na přítomnost virů. Infekční mononukleóze se říká Nemoc z líbání nebo Dětská nemoc, protože nejčastěji jí onemocní malé děti, u kterých je průběh většinou bez příznaků a dospívající. Nemoc se přenáší prostřednictvím slin - buď přímo nejčastěji líbáním, nebo nepřímo rukama a předměty čerstvě potřísněnými slinami (hračky, sklenky, ručníky). To jsou ale nejčastější možné spouštěcí mechanismy. U dospělých jedinců není onemocnění vyloučeno, mívá však těžší průběh

Diagnóza l Při podezření a při průběhu IM se provádějí krevní testy. Stanovuje se

Diagnóza l Při podezření a při průběhu IM se provádějí krevní testy. Stanovuje se krevní obraz (pro IM je typické zvýšení jednojaderných monocytů), další součástí jsou jaterní testy, jejich zvýšené hodnoty napovídají onemocnění (zejména hodnoty ALT, AST a billirubinu) a testy, při kterých se zjišťuje přítomnost specifických protilátek.

Léčba l U malých dětí onemocnění proběhne často bez příznaků nebo jen s lehkým

Léčba l U malých dětí onemocnění proběhne často bez příznaků nebo jen s lehkým průběhem, takže pacient dochází pouze na infekční oddělení. U vážnějšího průběhu (neklesající horečka, větší zánět jater atd. ) dochází k hospitalizaci. Specifický lék na infekční mononukleózu neexistuje. Jelikož jde o virovou infekci, nemají na ni vliv ani antibiotika. Ta se podávají ke zmírnění vedlejších průběhů nemoci a ke snižování horečky. Nejdůležitější pro zdárné uzdravení je klid a dieta. Léčba trvá přibližně 6 měsíců, první měsíc musí být pacient doma, poté držet dietu několik měsíců (minimálně 2 -3) a po vyléčení se ještě nějaký čas fyzicky šetřit. Vždy ale záleží na výsledcích testů a celkovém zdravotním stavu pacienta, takže některá období se mohou zkrátit nebo prodloužit

Klíšťová encefalitida Obecně lze říci, že nemoc probíhá hůře u dospělých než u dětí

Klíšťová encefalitida Obecně lze říci, že nemoc probíhá hůře u dospělých než u dětí a že po setkání s virem získává člověk s normálně pracujícím imunitním systémem imunitu proti typu viru, který jej napadl, a případně i proti příbuzným virům. Tato imunita však není trvalá, postupem času slábne. Nemoc (pokud vůbec propukne) může mít podobu jen lehkých bolestí hlavy a zvýšené teploty nebo (ve druhé fázi) těžký průběh spojený s prudkými bolestmi hlavy, vysokými horečkami, dezorientací, poruchami motorické koordinace atd. Při těžkém průběhu může dojít k úmrtí nebo k dlouhodobějším či doživotním následkům v podobě ochrnutí, poruchám soustředění či snížení intelektuálního výkonu

Přenos nemoci l Hlavní přenos se odehrává prostřednictvím infikovaných klíšťat, přičemž přirozeným rezervoárem virů

Přenos nemoci l Hlavní přenos se odehrává prostřednictvím infikovaných klíšťat, přičemž přirozeným rezervoárem virů jsou zejména hlodavci. Existuje i přenos alimentární cestou skrz tepelně neupravené kozí či ovčí mléko a mléčné výrobky. Známý je případ epidemie ze slovenské Rožňavy, kde v roce 1951 onemocnělo na 600 lidí touto nemocí v důsledku konzumace infikovaného mléka. V roce 1999 bylo na Vsetínsku diagnostikováno 22 případů, u nichž k nakažení došlo patrně v důsledku pozření ovčího sýra vyrobeného z infikovaného mléka. Nemoci, u nichž došlo k přenosu alimentární cestou, mají zpravidla lehčí průběh

Přenašečem této nemoci je klíště

Přenašečem této nemoci je klíště

Léčba a prevence l Relativně účinnou prevencí je očkování, jelikož se však klíšťová encefalitida

Léčba a prevence l Relativně účinnou prevencí je očkování, jelikož se však klíšťová encefalitida vyskytuje v řadě typů a očkování nebývají komplexní, je třeba zvolit očkovací látku postihující rizika dané oblasti (např. střední Evropy). Očkování proti konkrétním typům poskytuje i částečnou imunitu proti sérologicky příbuzným typům, ale tato poučka neplatí zcela obecně. Očkování se doporučuje u lidí pracujících v rizikových profesích či zabývajících se rizikovými činnostmi (např. tábory v přírodě). Zejména pak pokud jde o lidi, kteří toto provozují v rizikových oblastech, za něž je považováno území, na němž podíl infikovaných klíšťat přesáhne obvyklé 1 %. Jedinou léčbu představuje podpůrná léčba (vitamíny a léky tlumící sekundární projevy nemoci) a klid na lůžku. Klíště vyjmuté z kůže nelikvidujte, může být vyšetřeno na přítomnost viru klíšťové encefalitidy a zjistit tak riziko nákazy

Rozšíření ve světě a v ČR Nemoc se vyskytuje na řadě míst v Evropě

Rozšíření ve světě a v ČR Nemoc se vyskytuje na řadě míst v Evropě a Asii, obecně lze říci, že je spojena s rozšířením klíšťat a většina případů je soustředěna do ohniskových oblastí, kde se infikovaná klíšťata v hojné míře vyskytují. Obecně lze říci, že počet případů dlouhodobě mírně roste a plocha rizikových oblastí se pomalu rozšířuje V ČR představují nejvíce rizikovou oblast jižní Čechy a obecně okolí Vltavy a Berounky, kromě toho se za vysoce rizikové označují některé části Jeseníků a Českomoravské vrchoviny. V Českých Budějovicích se výzkumem klíšťové encefalitidy intenzivně zabývají vědci z Parazitologického ústavu AV ČR.

Další virová onemocnění Existuje celá řada virových onemocnění, mohli bychom se o nich bavit

Další virová onemocnění Existuje celá řada virových onemocnění, mohli bychom se o nich bavit do nekonečna, některá jsou známá již celou řadu let a nová se zase objevují. Je třeba nutno dodat, že věda v tomto směru pokročila v průběhu posledních 20 let a vědci na celém světě se snaží zkoumat nové a nové objevy, jak zabránit různým onemocněním. V posledních 5 letech vědci pokročili ve výzkumu nádorových onemocnění, neustále se přibližují úplnému objevu a to je třeba oceňovat. K dalším onemocněním patří: SARS, Gastroenteritida, hantavirový plicní syndrom, hemorgahické horečky, mononukleóza, papilomavirové infekce, příušnice, obrna a spousta dalších