Pstupy k jazyku systmov komunikan a kognitivn I

Přístupy k jazyku: systémový, komunikační a kognitivní I. Jazyk jako systém; vztahy v systému. Langue a parole Úvod do studia jazyka 3 – 4 - 5 15. , 22. a 29. října 2019

Trojí dimenze znaku (podle Ch. Morrise) Charles W. Morris (1901 – 1979) V návaznosti na Ch. S. Pierce vybudoval základy nauky o znaku a znakovém chování – sémiotiky Dílo Základy teorie znaků (Foundations of the Theory of Sings, 1938) Sémiotika – v jeho pojetí věda poskytující obecný základ a nástroje (i terminologii) pro vědy další - lingvistiku, matematiku, logiku, rétoriku, estetiku. (Tyto vědy se opírají o znaky a znakové systémy. ) Semióza – proces, v němž něco funguje jako znak Tři dimenze semiózy A) sémantická (vztah znak – označovaný objekt): B) pragmatická (vztah znak – interpret) C) syntaktická (vztah znak – znak) → a zároveň tři odvětví sémiotiky: SÉMANTIKA – SYNTAKTIKA – PRAGMATIKA → lze aplikovat i v lingvistice

→ Trojí základní přístup k jazyku a) dimenze sémantická: vztahy mezi znaky a tím, co znaky označují: ZNAK A VÝZNAM / POJEM; JAZYK – OBRAZ SVĚTA, JAZYK A MYŠLENÍ, JAZYK A KULTURA (kognitivní lingvistika) b) dimenze pragmatická: vztahy mezi znaky a jejich uživateli: JAZYK JAKO NÁSTROJ KOMUNIKACE, dorozumívání (komunikační lingvistika, lingvistická pragmatika, pragmalingvistika) c) dimenze syntaktická vztahy mezi znaky navzájem JAZYK JAKO SYSTÉM –jak je jazyk vnitřně uspořádán (strukturní lingvistika)

Jazyk jako systém ● systém (soustava) ═ obecně vzato celek složený z částí, které mají mezi sebou vztahy (jednotky jsou definovány svými vztahy k jednotkám jiným, důležité je jejich místo ve struktuře) ● STRUKTURNÍ PŘÍSTUP K JAZYKU ● tzv. „vnitřní lingvistika“ X oproti lingvistice „vnější“ JAZYK

Ferdinand de Saussure (1857 – 1913): - švýcarský lingvista, „otec strukturní lingvistiky“; Ženeva - spis Cours de linguistique générale (1916) vydán až posmrtně ze zápisků jeho žáků na ženevské univerzitě (česky: Kurs obecné lingvistiky, 1989, přeložil František Čermák) - oproti srovnávací a historické jazykovědě 19. století jiné akcenty, zkoumání jiného typu: • jazyk je systém – soustava jednotek (znaků); jednotky jsou provázány vzájemnými vztahy, jsou hierarchizovány: jednodušší jednotky konstruují vyšší celky, vše tvoří strukturu • lingvistika preskriptivní („předepisující“), normativní vs. lingvistika deskriptivní, popis jazyka • lingvistika diachronní (vývoj jazyka v čase) vs. lingvistika synchronní (stav jazyka v určitém časovém momentu) • rozlišení langue a parole (viz dále): zkoumá se langue, systém („vnitřní lingvistika“) X až od konce 60. let 20. stol. nastává tzv. „pragmatický obrat“ → pozornost se obrací k mluvě (parolová lingvistika, „vnější lingvistika“, zájem o komunikaci) • sémiologie; jazykový znak: základní je princip arbitrárnosti (ostatní je druhotné) • vztahy znaků v systému (paradigmatické – syntagmatické) – viz dále

Langue a parole Rozlišuje se: langage („řeč“; schopnost řeči) langue („jazyk“; kód, abstraktně existující systém, pravidla) parole („mluva“; promluva, konkrétní realizace jazyka jako systému, užití jazyka „tady a teď“, text

F. de Saussure o sociálnosti jazyka (langue) 1. Mluva je … individuální akt vůle a inteligence, a je v ní vhodné rozlišovat: 1/ kombinace, jejichž prostřednictvím mluvčí užívá kódu jazyka k vyjádření své vlastní myšlenky; 2/ psychofyziologický mechanismus, jenž mu umožňuje tyto kombinace navenek vyjádřit. (Saussure, 1989: 50) Oddělujeme-li jazyk od mluvy, oddělujeme zároveň 1/ to, co je u jednotlivce sociálního; 2/ to, co je podstatné, od toho, co je podružné a více či méně náhodné. (Saussure, 1989: 50) /Jazyk je/ sociální částí řeči, vnější vůči jednotlivci, jenž ho sám o sobě nemůže ani vytvářet, ani modifikovat. Existuje jen díky určité předchozí úmluvě mezi členy společenství. (Saussure, 1989: 51)

Jazyk jako hra v šachy: figurky – jednotky (každá má hodnotu); pravidla (systém, langue) → konkrétní šachová partie „tady a teď“ (parole)

Langue - parole ● systém ● abstraktní existence ● kód konkrétní užití „tady a teď“ – v kontextu, v situaci jednotky „émické“ zpráva, sdělení, text ● invariant - sociální akt realizace systému varianta (jedna z mnoha možných) - Individuální akt „jednotky alo-…“ (např. alolex) (např. lexém) KOČKA Kočka si sedla na polštář. Kočky chytají myši. Tyhle konzervy kočkám nechutnají.

STRUKTURNÍ JEDNOTKY (vymezené formou) langue / parole (in abstracto / in concreto) 6) „soutextí“, komplex textů ↑ 5) typ textu / text ↑ 4) větný typ (vzorec) / věta ↑ 3) lexém / (alo)lex ↑ 2) morfém / (alo)morf ↑ ↑ 1) foném / (alo)fon

Slovo-lexém (systémové) a slovo-(alo)lex (textové) Lexém - abstraktní formálně‑významová jednotka nadřazená všem svým konkrétním manifestacím v jazykových projevech, u ohebných slov zahrnující celé paradigma (tygr, tygrovi…; běžím, běžíš, běží…) TYGR (lexém) Ttmmmmŋ YGR Lex, alolex – konkrétní manifestace lexému Tygr se spřátelil s jiným tygrem a oba tygři se vydali na lov. tygr 1 slovo systémové – lexém TYGR 3 slova textová (alolexy – konkrétní výskyty) lexému TYGR Vrána vráně oči nevyklove. Kolik je to slov? 3, nebo 4? Čtyři slova textová – konkrétní realizace tří lexémů (VRÁNA, OČI, NEVYKLOVAT). Tvary vrána, vráně - 2 realizace (alolexy, tvary) lexému VRÁNA tygrovi tygrem tygři! tygře tygra tygři tygrech

Lemma – reprezentativní podoba lexému ● tygr „velká asijská kočkovitá šelma s žlutou, černě pruhovanou srstí“ … zastupuje celé paradigma: tygra, tygrovi, tygrem… tygři…. a jakékoli užití jakéhokoli tvaru lexému Lemma – reprezentativní podoba lexému v podobě 1 konkrétní textové jednotky a to je: u jmen nominativ singuláru u sloves infinitiv Reprezentativní podobou lexému je nom. sg. tygr ● chutný „mající dobrou, lahodnou chuť (hl. o jídle)“ (…chutného, chutnými…; chutnější, nejchutnější) ● šít „spojovat části něj. látky (nejčastěji tkaniny) v celek, zprav. jehlou a nití; (co) vytvářet tímto způsobem nějaký celek“ … zastupuje celé paradigma: šiju, šiješ… šij, šijte … šil, šila šilo, šili … šit, šita … bude šít…. šil by … Reprezentativní podobou lexému je infinitiv – šít, šíti

Vztahy paradigmatické a syntagmatické PARADIGMA JE VOLBA (VÝBĚR): C- D SYNTAGMA JE KOMBINACE: A - B Dva typy vztahů v jazykovém systému: A) Paradigmatické vztahy (asociativní) vertikální soubory jednotek – vztahy podobnosti / kontrastu (opozice), nadřazenosti a podřazenosti k – g ; kočka – kačka kočka, kočky, kočce… kočka – pes, kočka – kocour, kočka – šelma černá – bílá – mourovatá jít – belhat se – pajdat potkat – setkat se X B) Syntagmatické vztahy horizontální uspořádání, řetězení jednotek, jejich kombinace k-o-č-k-a kočka mňouká, mourovatá kočka … (kolokabilita - spojitelnost) setkat se s někým (valence)

Vztahy paradigmatické a syntagmatické: výběr a kombinace PARADIGMATICKÉ VZTAHY osa výběru NA VĚTVI ----- SEDĚL ---- TVOR NA VĚTVIČCE ----- SEDÍ ----- PTÁK NA STROMĚ ------ POSKAKUJE ----- VRABEC ------ ZPÍVÁ ----- KOS ------ CVRLIKÁ PES ----- SEŽRAL ------ KOST VLK SNĚDL KARKULKU OTEC POSNÍDAL KÁVU BRATR VYPIL MLÉKO l–e–s l–o–s l- i-s

Jazykové jednotky a jazykové roviny LANGUE / PAROLE jednotky „émické“ (přípona –ém/) / jednotky s předponou alo… ↑ lexém // alolex ………………………………. lexikální rovina: lexikologie ↑ morfém // alomorf ………………………. . morfematická rovina: morfematika // morfologie ↑ foném // alofon (hláska)…………… fonologická rovina: fonologie // fonetická (hlásková) rovina: fonetika

↔ JEDNOTKY STRUKTURNÍ JEDNOTKY KOMUNIKAČNÍ (vymezené formou) (vymezené funkcí v komunikaci) langue / parole (in abstracto / in concreto) 6. „soutextí“, komplex textů ……………………………………………. . promluvový komplex ↑ 5. typ textu / text ………………………………………………. . . promluva (komunikát) ↑ 4. větný typ (vzorec) / věta ………………………………. . . výpověď ↑ 3. lexém / (alo)lex ………………………………………………… 2. morfém / (alo)morf ………. . . (nejnižší jednotka nesoucí význam) 1. foném / (alo)fon …………. . (foném nenese význam, ale je ho schopen rozlišit) pojmenování

Hláska a foném [a] dal, [á] dál – [b] bil, [p] pil – [ŋ] tenký, [n] náš – [r ] řeka, [r ] buřt – [r] krysa, [ʀ] krysa (při ráčkování), [ɹ] rat (angl. ) … Na každou hlásku se můžeme dívat ze dvou hledisek: A) z hlediska fonetiky - způsob a místo artikulace; které orgány se na artikulaci a fonaci podílejí (anatomie, fyziologie): nosovka (nazála), retnice (labiála) apod. , souhlásky znělé a neznělé… - akustické charakteristiky – vlnové délky apod. (akustika) - kombinace hlásek do větších celků, způsob výslovnosti různých mluvčích - každá hláska má neomezený počet variant - nemluvně „vydává hlásky všech jazyků světa“ B) z hlediska fonologie - … každá hláska má neomezený počet variant, - ale jen některé jsou důležité z hlediska jazykového systému – tj. mají fonologickou platnost: - To znamená, že jsou schopny rozlišit význam: to jsou fonémy

Fonologie a fonetika (z řeckého φωνή phōnḗ, hlas, zvuk) FONOLOGIE FONETIKA foném (alo)fon (hláska) – základní jednotka nenese význam, ale je ho schopen rozlišit: má tzv. distinktivní (rozlišovací) platnost fonologie se zabývá jen takovými zvukovými rozdíly, které jsou schopny v daném jazyce rozlišit význam, tj. zabývá se funkcí hlásek jakožto fonémů je věda, která zkoumá zvukové projevy, zejména zvukovou stránku lidské řeči, fyziologický způsob artikulace (tvorby) těchto zvuků, jejich akustickou stránku a jejich vnímání. - zabývá se tvorbou hlásek v mluvním ústrojí (artikulací, fonací) a jejich vnímáním ověření fonologické platnosti hlásky: minimální pár (existují dvě slova lišící se pouze danými hláskami): č. šít – žít, pít – bít, rak - lak váha – váhá, lak – lák, car - cár (délka vokálu a - á má v češtině fonologickou platnost X např. v ruštině ne, tam má takovou platnost přízvuk) muka - muka angl. sin [sin] X sing [siŋ] X české n, ŋ rána [n] - ranka [ŋ] nerozlišuje význam Nikolaj Sergejevič Trubeckoj (1890 – 1938) systém fonologických opozic + ORTOEPIE – pravidla spisovné výslovnosti (podobně jako ORTOGRAFIE – pravopis) – součást jazykové kultury https: //www. czechency. org/slovnik/ORTOEPIE

Grafém (abstraktní představa písmena) / alograf (jeho konkrétní realizace, varianta)

Fonémy ve znakových jazycích? Minimální páry? jazyk vizuálně-motorický X foném jako zvuková jednotka ? ? ? Minimální páry? Je nějaká analogie nejmenší jednotky rozlišující význam ve znakových jazycích ? ŘEDITEL X SPORT (místo artikulace) Stokoe: cherém (z řeckého χείρ ‘ruka’), později foném PŘÍTEL X VLASTNÍ (tvar ruky) ŘÍZEK X PŘEKLAD (tvar ruky) (Stokoe, W. Sign Language Structure, 1960. ) „… za elementární segmenty (aspekty, parametry znaku) schopné diferencovat vyšší znakové jednotky jsou v klasickém pojetí (viz Stokoe, 1960) považovány tvar ruky, místo artikulace a pohyb. “ + ještě příp. orientace dlaní/prstů, vzájemná poloha rukou, kontakt, popř. i nemanuální prostředky. Alena Macurová (2017): ZNAKOVÝ JAZYK. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds. ), Czech. Ency - Nový encyklopedický slovník češtiny. URL: https: //www. czechency. org/slovnik/ZNAKOVÝ JAZYK (poslední přístup: 15. 10. 2019) Existuje téměř nekonečné množství možných pozic rukou, jejich pohybů, míst artikulace… … ale jen některé jsou v daném znakovém jazyce relevantní – tj. jsou schopny rozlišit význam → FONÉMY

Morfematika - morfém ► morfém / (alo)morf ► nejnižší jednotka nesoucí význam, tj. dvojstranná – bilaterální (znak) ► nejmenší vydělitelná část slova s významem: papír – ov – ého, kov – ého, zrak – ov – ého (kritérium – opakovatelnost) ► jednotka nesamostatná – tzv. konstrukční (podílí se na konstrukci lexémů – samostatných jednotek) ► morfém: systémová, abstraktní jednotka nadřazená všem svým konkrétním manifestacím - morfům a variantám – alomorfům Alomorfy – varianty morfému SLUCH- ↔ sluch-, slyš-, slech-, slouch-, slých. NES-E ↔ nés-t, nos-ič-0, noš-en-ý, při-náš-e-t U- ↔ u-div-en-ý, ú-div KEŘ-0 ↔ kř-ov-í

Typy morfémů 1) ► morfémy lexikální (nesou věcný význam): kup-, sluch-, modr-, žlut. X ► morfémy gramatické (nesou význam gramatický): pře-, -ova-, ému, -á 2) ► morfémy volné – mohou stát samostatně (a) lexikální morfémy: ano, z, ty, hned, b) kořenné morfémy) X ► morfémy vázané 3) ► kořenný morfém: kup-, sluch-, modr-, žlut-, X ► afixy – a) prefix (předpona): aa) slovotv. : ná-kup-, pře-slech-l-0, vy-běh-nou-t / vý-běh-0, ab) tvarotv. : nej-, po-(běžím) - b) sufix ca) slovotvorný – přípona (-dlo, -ák, -itý) - - cb) tvarotvorný – koncovka: pádová, osobní, rodová, infinitivní (-y, -ovi, -é, -te; -ou; -m; -t, -ti; -é) - tv. sufix nefinální: - l- (příčestí činné), -n- (příčestí trpné), -v- (sufix. přech. min- - cc) kmenotvorný (-ova-/ -uje-, -nou-/-nu-, -á-, -í-) 4) postfix – za pádovou koncovkou: ten-to, tím-to; kdo-si, koho-koli 5) konektém – plyn-o-vod-0, hněd-o-béž-ov-ý

Úkoly na příště (5. / 8. 11. 2019) I) Četba: J. Hoffmannová – M. Houžvičková: Čeština pro překladatele (2012). Kap. Morfematika, s. 18– 20 (výklad, příklady rozborů) + II) Písemný úkol Poslat do pondělí 4. 11. / do čtvrtka 7. 11. do 10. 00 a) s. 21, cvičení 2) – vytvořit podle pokynů každý nejméně tři ze zadaných tvarů III) Písemně – neposílat, ale přinést na příští seminář: Morfematický rozbor – vydělit a pojmenovat jednotlivé morfémy: CHODIDLO VÝKŘIKY TÍMTO PYTEL OLIZUJÍ SPISOVATELOVO b) provést morfematický rozbor těchto tvarů: UKOLÉBAT ŠÉFKUCHAŘI ČERVENOBÍLÉHO ZKUS STŘÍŠKA DOSOLÍM ŘEDITELKA