Pedagogika Pedagogika vda o vchov a vzdlvn tedy

Pedagogika

Pedagogika = věda o výchově a vzdělávání, tedy věda o tzv. výchovně-vzdělávací činnosti Z filosofie (Sokratés, Platón, Aristotelés, Jean-Jacques Rousseau, Lev Nikolajevič Tolstoj, Johann Friedrich Herbart, Jan Amos Komenský – zakladatel pedagogiky jako vědy o výchově atd. ) se oddělila až v 19. století Výchova = cílevědomá, plánovitá a všestranná činnost směřující k přípravě člověka pro jeho společenské úkoly a osobní život Vzdělávání = proces záměrného a organizovaného osvojování poznatků, dovedností, postojů Logopedie = obor speciální pedagogiky zabývající se korekcí nebo odstraňováním poruch řeči Andragogika = věda o výchově a vzdělávání dospělých lidí

Etopedie = speciální pedagogická disciplíny zabývající se rozvojem, výchovou a vzděláváním dětí, mládeže a dospělých, kteří mají poruchu chování Interakce = vzájemné působení jedinců, skupin, velkých společenství na sebe navzájem Komunikace = sdělování, dorozumívání mezi lidmi Socializace = celoživotní proces, v jehož průběhu si jedinec osvojuje specificky lidské formy chování a jednání, jazyk, poznatky, hodnoty, kulturu a začleňuje se tak do společnosti Prevence = soubor opatření zaměřených na předcházení nežádoucím jevům, zejména onemocnění, poškození, sociálně-patologickým jevům

Cíle výchovy Výchovně vzdělávací činnost má na počátku své práce především určitý cíl, který však musí být dosažen přiměřenými prostředky a způsoby a především musí být cíl dětmi pochopen, aby došlo k jeho splnění Musíme v dětech vzbudit zájem a děti musí přijmout cíl za svůj – zde hraje roli motivace a spravedlivé hodnocení Cílem mimoškolní výchovy je zejména rozvoj rozmanitých dovedností a schopností

Při stanovení cíle výchovné práce, se řídíme následujícími zásadami: Jasně definuji, čeho chci dosáhnout Zvolím adekvátní prostředky k dosažení cíle Sestavím plán (obsah v čase) Připravím taktiku a motivaci (motivace je nenahraditelná součást výchovné práce) Objektivní podmínky – vnitřní x vnější (zkušenosti, možnosti, zdatnost, sebedůvěra dětí x prostory, peníze, čas dětí a můj, rodiče) Stanovím podíl dětí na plnění cíle (citová vazba dětí na kolektiv – pocit sounáležitosti, pocit platného člena skupiny) Dodržujme zásady: Názornost (spojení výkladu s pomůckami) Přiměřenost – dle věku, pohlaví, schopností

Individuální přístup Posloupnost (od jednoduššího ke složitějšímu) Soustavnost – nepřecházet z jednoho na jiné Spojení teorie a praxe – prakticky si věci vyzkoušet Trvalá aktivita – dodržovat tempo a rytmus práce Sociálnost – citový vztah k činnosti Výchovnost Vědeckost Metody výchovy Povzbuzení – pochvala i trest Diskuze – děti můžou říct svůj názor, pronést návrhy a možná řešení Samostatná práce – děti potřebují pocit důvěry a že věříme v jejich schopnosti

Problémové situace – dětem necháváme prostor pro dořešení situací Heuristické situace – připravíme situace, aby děti sami našly řešení a měly pocit objevení nové skutečnosti (objevování) Demonstrace – ukázka Experiment Didaktická hra Výklad Osobnost vedoucího dětského kolektivu Každý člověk je jedinečná, ničím nenahraditelná osobnost Rozdíl mezi dospělým a dítětem = suma informací a zkušeností získaných v čase Porozumět výchově = porozumět vztahu mezi vychovatelem a dítětem Výchovný vztah je oboustranný a vzájemný

Dítě je vychováváno a zároveň samo vychovává Každý kolektiv je jiný Dítě od člověka přebírá zvyky, způsoby komunikace, vzorce k řešení situací, názory a postoje Vedoucí nesmí zapomenout, že se podílí na utváření osobnosti dítěte (pozor na oblíbence, děti to vidí, i když si myslíme, že to nevnímají!!!) Správný vedoucí má být trpělivý, tolerantní, důsledný Čeho se musí vedoucí hlavně vyvarovat: Jakékoliv lži a přetvářky Nespravedlivého rozhodnutí Nerespektování názoru dětí Zesměšňování dětí a útoků proti nim Nadržování svým oblíbencům

Styly výchovy Různí vedoucí = různé styly = disciplína a poslušnost x zastánci volnosti Vedoucí autoritativní: Staví děti do role podřízených Hlavní metodou je příkaz a zákaz, vyžaduje poslušnost a nerad připouští diskuze o svých rozhodnutích Vedoucí demokratický: Využívá svoji přirozenou autoritu, k dětem se staví jako k partnerům Používá metodu práva většiny, o svých rozhodnutích diskutuje se členy kolektivu Vedoucí liberální: Staví se k dětem jako k sobě rovným, sebe chápe hlavně jako dozor nad činností kolektivu, rozhodnutí nechává na ostatních

Každý ze způsobů vedení má své výhody i nevýhody / v praxi spíše vedoucí zastává postoj autoritativní, demokratický nebo liberální a to dle situace Není ideální způsob výchovy (záleží na osobnosti vedoucího, věku dětí a zaměření činnosti) / praxe potvrzuje, že demokratický způsob vedení je nejuniverzálnější a velice efektivní Trest a odměna Co je trestem pro jednoho, nemusí jím být pro druhého Trestem není to, co jsme si jako trest pro dítě vymysleli, ale to, co dítě jako trest prožívá / nepříjemný, tísnivý, zahanbující, ponižující pocit, kterého bychom se chtěli co nejdříve zbavit a kterého bychom se chtěli rozhodně pro příště vyhnout (nemusí být vždy a úplně to, co si vedoucí vymyslí to, co dítě jako trest vnímá)

Odměnou není to, co si jako odměnu vymyslíme, ale to, co dítě jako odměnu přijímá / příjemný, povznášející pocit uspokojení, který bychom si rádi co nejdéle udrželi a znovu zopakovali. Funkce odměny = zpevňování žádoucího chování, jednání, návyků ve výchově Odměna je nejúčinnější ihned po výkonu a příslib odměny před výkonem je motivační činitel (pokud není příslib naplněn, mívá tato podpora jednání následně opačný účinek) Základní funkce trestu: Napravit škodu Zabránit, aby se nesprávné chování opakovalo Zbavit viníka pocitu viny

Trest má určitou léčebnou úlohu / předpokládá to, že si je dítě přestupku vědomo a že prožívá svoji vinu Odkládání trestu než třeba přísné, ale okamžité potrestání, může být pro některé děti těžkým zásahem Odměna i trest musí být úměrný skutku, jinak dochází k pocitu nespravedlivosti rozhodnutí. Tomu můžeme zabránit, když: Máme předem daná pravidla pro odměňování a trestání Vyloučíme z rozhodování emoce (zejména u trestání jsou nebezpečné) Nebudeme odměnu ani trest odkládat Nebudeme zbytečně vyvolávat pocity viny (např. výčitky) Jasně zdůvodníme příčinu odměny a trestu Nikdy nebudeme trestat prací

Neukládáme trest snižující důstojnost dítěte Trest nesmí vzbudit nebo vyvolat nevoli či nesouhlas v kolektivu Hra jako pedagogický prostředek Hra = činnost jednoho či více lidí, která nemusí mít konkrétní smysl, ale přitom má za cíl radost či relaxaci Hra – neodmyslitelná součást dětského života a provází dítě až do světa dospělých, přičemž i dospělí si rádi hrají, i když si to neradi přiznávají Hra je nejúčinnější formou učení Při hře člověk projevuje tvořivost, svoji aktivitu a dává na odiv své vlastnosti způsobem velice přirozeným a jen těžko simulovatelným Hra a způsob hry je odrazem osobnosti jedince

Význam hry pro všestranný rozvoj osobnosti: Pohybová hra v krátkém časovém úseku vyrovnává nepříznivý vliv sedavého způsobu života, rozvíjí rychlost a obratnost, sílu, vytrvalost, koordinaci pohybů, zlepšuje krevní oběh, dýchání a podporuje látkovou výměnu Prostřednictvím hry se upevňují a prohlubují, eventuálně vyjasňují vztahy uprostřed sociální skupiny Motivace hry k určenému cíli podporuje vývoj charakterových vlastností a vůle – při hře se dítě učí vyhrávat a přijímat porážku Podporuje psychické funkce (vnímání, paměť, zaměřování činnosti, logické myšlení, sebeovládání, uspokojování potřeb a snižování vnitřního napětí) Hra je nejlepší forma aktivního odpočinku Je-li hra dobře připravená, vše se děje bez vědomí dětí Hra procvičuje a rozvíjí různé stránky lidské osobnosti

Výběr hry Podřídit účelu hry Hra musí být: rušná, vtipná, napínavá a zajímavá, strhnout celou skupinu, odpovídat věkovým zvláštnostem dětí, vést k celkovému osvěžení, být jasná, přesná a co nejjednodušší pravidla, taková aby si každé dítě zahrálo, bezpečná Hra nesmí hráče vyčerpat Předpokladem pro správné zvládnutí herní situace je: Vysvětlit smysl hry, její podstatu a účel Dobrou motivací vytýčit dostatečné herní pole a jasně je vymezit Stanovit způsob zahájení a ukončení Vysvětlit řádně pravidla, způsob hodnocení a odměňování Upozornit na možná rizika, možná zranění – dodržovat bezpečnost

Hru hodnotit bezprostředně po ukončení Dát možnost odvetného souboje Pro děti má hra jiné kouzlo, pokud s nimi hraje i dospělý Třídění her: V místnosti, na hřišti, ve městě a v přírodě Hry tvořivé: Konstrukční – výrobky, skládanky, stavby, modely Úlohové (rolové) – na někoho, na něco Hry s pravidly: pohybové terénní didaktické sportovní rozumové rekreační

Zásady, jak být dobrý vedoucím Pověřujte děti konkrétními a přiměřenými úkoly Buďte pro děti „čitelným“ příkladem Vychovej se, chceš-li vychovávat! Lže-li dítě, zamyslete se, zda je u vás atmosféra pro pravdu Pozor na to jaký máte vztah k práci, jak o ní mluvíte a co před dětmi říkáte o ostatních lidech Mějte děti rádi, i ony potřebují úctu, zajímejte se o ně, nekritizujte je, mějte pro ně pohlazení a vlídné slovo, uznání a chválu… zaslouží-li si to Všemu lidskému se učíme u společného stolu a v dílně kultury. Vztahům a lásce, úctě k práci a lidem, zodpovědnosti a poctivosti

Děkujeme za pozornost OORM OSH PÍSEK