Osnova pro pedagogy M a studenty stednch pedagogickch

Osnova pro pedagogy MŠ a studenty středních pedagogických škol Vypracovala Mgr. Dominika Valešková

Metodické materiály pro pedagogy MŠ a ZŠ jsou vypracované do 3 částí: 1. díl je zaměřený na - význam zpěvu v útlém věku - dětský hlas a péči o něj - průpravná cvičení, hlasová cvičení 2. díl je zaměřený na - práci s dětskou skupinou (sborem) – výběr písní a skladbu repertoáru 3. díl je zaměřený na nácvik písně a práci s písní

1. 2. 3. 4. 5. 6. Úvod Význam zpěvu v útlém věku Dětský hlas a péče o něj Hlasové rozcvičky Konkrétní modely rozezpívání Použitá literatura a zdroje

Proč s dětmi zpíváme?

Zpěv přináší radost. Zpěv je pro děti přirozenou činností, hrou. Zpívat by děti měly denně. Zpěvem rozvíjíme muzikálnost dětí. Zpěv působí na celkový rozvoj osobnosti dítěte, ovlivňuje psychický i fyzický vývoj dítěte.

Zpěv zlepšuje kvalitu dětské řeči. Zpěv vede k lepšímu soustředění. Zpěv cvičí paměť, pozornost, podporuje představivost a tvořivost. Zpěv podporuje sebevědomí dětí. Zpěv pomáhá v komunikaci, usnadňuje překonávat komunikační bariéry.

Již v prenatálním období vnímá dítě zvuky. Vnímá hlas své matky, slyší zvuky jejího těla, srdce, tep… Zpívá-li si těhotná žena, vnímá nenarozené dítě její hlas.

Hlas matky je pro dítě jistotou i po narození. Maminčin hlas uklidní, dodá pocit bezpečí.

Počátky řeči jsou spjaty s experimentováním a hrou s mluvidly (rty a jazyk) Dítě samo sebe zabaví, raduje se, podaří-li se mu něco nového… Dítě rádo brouká, výská, žvatlá… Právě v této rané fázi je malé miminko při „hře s hlasem“ uvolněné. Právě to potřebujeme navodit při zpěvu s dětmi staršími, které už to vlastně „zapomněly“…

Při zpěvu s dětmi je nutné zařazovat cvičení, která vedou k propojení hlavové a hrudní rezonance. uvolněný hrtan („rozpuštěný“ kořen jazyka) klidný dech měkký tón (měkké nasazení, nezpívat v hlubších polohách a silně)

Novorozenec bezprostředně po narození zapláče, zakřičí. Nejčastěji zní jeho hlas v poloze a 1. Kojenci a batolata do tří let mají rozsah hlasu asi od g 1 do c 2. Děti ve věku od 3 do 6 let mají rozsah asi od f 1 do e 2.

Má jasnou, zvonivou barvu. Neměl by být hrubý a silný. Je schopný rozvoje. S tělesným růstem nabývá na síle a barevnosti. Rozsah hlasu dětí je dána velikostí hlasivek. Malý hlasový rozsah je většinou způsoben pouze pěveckou nezkušeností. Děti se mohou rozezpívat.

Zpíváme ve vyvětrané místnosti. Zpíváme v přirozené poloze dětského hlasu. Nenutíme děti zpívat hluboko (c 1 a nižší tóny). Dbáme na správné držení těla. Dbáme na správné dýchání. Vytváříme při zpěvu příjemnou a klidnou atmosféru.

Při zpěvu nekřičíme. Nezpíváme příliš dlouhou dobu. Nezpíváme při nachlazení. Nezpíváme venku proti větru, při fyzické námaze.

Cílem hlasové výchovy u malých dětí je vytváření správných pěveckých návyků. Ty se vytvářejí pozvolna. Malé děti se učí nápodobou. Nesmírně důležitý je tedy správný vzor učitele a jeho trpělivý a laskavý přístup k dětem

1. 2. 3. 4. 5. 6. Správné držení těla Dechová cvičení Uvolněné tvoření tónu, měkký začátek Hlavový tón Melodická cvičení pro pohyblivost hlasu Vyrovnání vokálů a výslovnost

Tento návyk upevňujeme denně. Než začneme zpívat, zkontrolujeme, zda děti stojí rovně. Děti nenapomínejme. Naopak, nenápadně je motivujme: Nabídněme dětem představu, že mají na hrudi světýlko, lampičku. Je-li vypnutá, děti se uvolní, ohnou, … zapnou-li ji, narovnají se a mají pocit, že svítí do dálky…, že si svítí na cestu…

Postoj - nohy mírně od sebe. Nabídneme dětem představu, že jim mezi chodidly spí schoulené koťátko… Představa, že jsme loutky, visíme na šňůrce, uvolněně pohupujeme rukama (jako Hurvínek), jen hlava je vzpřímená. Zakroužíme rameny (oběma najednou, střídavě pravým, levým…)

Zvedneme obě ramena, jako když vyndáme ramínko ze skříně, pak uvolněně pověsíme zpátky. Nevydrží-li děti stát, není vhodný turecký sed. Lze nechat sedět děti na patách. Máme-li židle v kroužku, sedí na kraji židle, neopírají se.

V úvodu je nutné připomenout tři typy dýchání. Podle uplatnění svalů při dýchání rozlišujeme: 1. Dýchání podklíčkové (horní žeberní) –žebra se zvedají dopředu a nahoru. Je to málo účinný typ dýchání. Plíce naplníme jen z menší části. Často tak dýcháme, jsme-li nervózní. 2. Dýchání dolní žeberní – při něm zapojujeme svalovou oblast kolem 6. a 10. žebra. Hrudník se při něm rozšiřuje dopředu a do stran. 3. Dýchání brániční (břišní) je nejhodnotnější typ dýchání. Je při něm zapojena bránice a břišní svalstvo při výdechu. 1.

Jaké je tedy správné dýchání? Takové, které je přiměřené situaci. Výdech a vdech by měl navazovat zcela nenásilně. Vznikne tak plynulá vlna dýchacích pohybů. Časový poměr dýchání by měl být 1: 2. Výdech je delší, klidnější. Podmínkou kvalitního vdechu, je úplný výdech. Z tohoto důvodu bychom měli výdechu věnovat velkou pozornost, posilovat všechny výdechové svaly, například klást výdechovému proudu překážky.

1. Děti leží na zádech, nohy opřené o chodidla, jsou uvolněné. Motivujeme: nafukujeme balónek, pomalu ho vypouštíme. Při tomto cviku nacvičujeme břišní dýchání, zvyšujeme pohyblivost bránice, protahujeme oblast beder. 2. Děti leží na zádech, paže mírně povýš. Motivace: had leze a syčí…

3. Leh na zádech, paže podél těla dlaněmi vzhůru. Při nádechu paže vzpažit povýš sunutím po podložce. Při výdechu paže pomalu sunutím připažit. Motivace: letí motýl… 4. Děti stojí. Rukou naznačují, že mají květinu. Květina voní… Druhou ruku mají na bříšku. Mohou kontrolovat, zda se bříško zvedá…

5. Obměna: v prstech držíme pírko, foukáme do něj; v prstech držíme jako svíčku, hrajeme si s plamínkem, ten poskakuje, třepetá, … 6. Při výdechu rukou naznačujeme, že malujeme před svým tělem dlouhou rovnou čáru…

Pro děti je přirozená hra s hlasem. Děti rády juchají. Nedopusťme ale, aby děti křičely. U cvičení uvolněného tvoření tónu nabízíme dětem představy, které pomohou nenápadně zapojit bránici, správně otevřít pusu, zapojit hlavový rejstřík hlasu. q … jedeme na klouzačce (představa) jůůůůů

q … divíme se joooooooo q … vyhodíme míček do výšky nad hlavu, ale nedíváme se na něj joooooo… juuuuuu… q … míček padá zpátky dolů, chytíme ho do dlaní … divíme se - joooooo? … zazpíváme „bublinu“… q q

Pro děti je vhodnější vyšší hlasová poloha. Při zpěvu ve vyšší poloze děti tvoří tzv. hlavový tón. U hlavového tónu rezonují hlavové dutiny a kmitají pouze okraje hlasivkových vazů. Pokud děti necháme zpívat v nižší poloze, hlasivky se celé neúměrně namáhají!

K navození hlavové rezonance pomáhají vhodně motivovaná cvičení glissanda. Vhodné jsou hlásky m, n, ň - mom, ňam, bom, bimmmm…

Viz nakopírovaný notový materiál.

Zkušenosti autorky z dlouholeté praxe sbormistryně dětského sboru (Pampelišky, Barvičky Litoměřice), od roku 2004 Dívčího pěveckého sboru Máj při Střední škole pedagogické, hotelnictví a služeb v Litoměřicích Obrázky: Archiv autorky http: //probuzeni. blogspot. com. ar/ http: //www. babyweb. cz/Clanky/a 3098 -TEHULKA-LIVE-v 16 -tydnu-Nechci-byt-sama-priznava-Gabina. aspx Literatura: Učíme děti zpívat, Alena Tichá, Portál Praha 2005 Hudební činnosti pro předškolní vzdělávání, Marie Lišková, Raabe Praha 2006