Proda a spolenost VY32INOVACEZSV 3 r 0117 Mgr

  • Slides: 14
Download presentation
Příroda a společnost VY_32_INOVACE_ZSV 3 r 0117 Mgr. Jaroslav Knesl

Příroda a společnost VY_32_INOVACE_ZSV 3 r 0117 Mgr. Jaroslav Knesl

Člověk jako bytost přírodní a společenská • Člověk je: – živočich (biologický druh) a

Člověk jako bytost přírodní a společenská • Člověk je: – živočich (biologický druh) a je determinován přírodními faktory – společenská bytost (zoon politikon) – svou podstatu je schopen rozvinout jen ve společenství jedinců stejného druhu – kulturní bytost – vytváří svět lidské kultury jako nástroj svého přežití

Přírodní determinanty člověka a společnosti • Příroda je nezbytným předpokladem existence společnosti a ovlivňuje

Přírodní determinanty člověka a společnosti • Příroda je nezbytným předpokladem existence společnosti a ovlivňuje její vývoj (formu, tempo i varianty) • Fylogenetické (druhové) – antropogenetické – – – Chůze po dvou končetinách Zrak směřuje dopředu (dáno tvarem lebky) Opozice palce umožňující manipulaci s předměty Změna hltanu a hrtanu umožňující rozvoj hlasivek a vznik lidského hlasu Zvětšení objemu mozku v poměru k tělu • Ontogenetické • Fyziologické - kyslík, tekutiny, spánek, potrava, přijatelná teplota a sluneční světlo • Demografické – hustota obyvatelstva, tempo přírůstku, demografická struktura podle pohlaví a věku • Geografické – klima, poloha, rozloha, reliéf, suroviny, ekosystém, flóra a fauna

Úkol: O které přírodní determinanty se jedná? 1. Geografické 2. Demografické 3. Fylogenetické (antropogenetické)

Úkol: O které přírodní determinanty se jedná? 1. Geografické 2. Demografické 3. Fylogenetické (antropogenetické) 4. Fyziologické A. Chůze po dvou, opozice palce, zvětšení objemu mozku v poměru k tělu B. Kyslík, tekutiny, spánek, potrava, přijatelná teplota a sluneční světlo C. Hustota obyvatelstva, tempo přírůstku, D. Klima, poloha, rozloha, reliéf, suroviny, ekosystém, flóra a fauna

Řešení: 1. Geografické 2. Demografické 3. Fylogenetické (antropogenetické) 4. Fyziologické D. Klima, poloha, rozloha,

Řešení: 1. Geografické 2. Demografické 3. Fylogenetické (antropogenetické) 4. Fyziologické D. Klima, poloha, rozloha, reliéf, suroviny, ekosystém, flóra a fauna C. Hustota obyvatelstva, tempo přírůstku A. Chůze po dvou, opozice palce, zvětšení objemu mozku v poměru k tělu B. Kyslík, tekutiny, spánek, potrava, přijatelná teplota a sluneční světlo

Sociobiologicky orientované směry a jejich představitelé • Etologie: Konrád Lorenz – Věda o chování

Sociobiologicky orientované směry a jejich představitelé • Etologie: Konrád Lorenz – Věda o chování živočišných druhů ve vztahu ke svému životnímu prostředí. Později aplikováno na člověka. – Dílo: • Takzvané zlo • Osm smrtelných hříchů • Evoluční psychologie : Robert Wright – Dílo : Morální zvíře • Sociobiologie : Edward O. Wilson – Dílo : O lidské přirozenosti – Louise Barrett; Robin Dunbar; John Lycett: • Dílo: Evoluční psychologie člověka

Úkol: Přiřaďte směry, k jejich představitelům 1. Sociobiologie 2. Etologie 3. Evoluční psychologie A.

Úkol: Přiřaďte směry, k jejich představitelům 1. Sociobiologie 2. Etologie 3. Evoluční psychologie A. Robert Wright B. Edward O. Wilson C. Konrád Lorenz Řešení: 1. Sociobiologie 2. Etologie 3. Evoluční psychologie B. Edward O. Wilson C. Konrád Lorenz A. Robert Wright

Úkol: K představitelům přiřaďte jejich díla 1. Robert Wright 2. Edward O. Wilson 3.

Úkol: K představitelům přiřaďte jejich díla 1. Robert Wright 2. Edward O. Wilson 3. Konrád Lorenz A. O lidské přirozenosti B. Osm smrtelných hříchů C. Morální zvíře Řešení: 1. Robert Wright 2. Edward O. Wilson 3. Konrád Lorenz C. Morální zvíře A. O lidské přirozenosti B. Osm smrtelných hříchů

Sociobiologie • Shrnuje poznatky z etologie, ekologie, genetiky na pozadí Darwinovy evoluční teorie. •

Sociobiologie • Shrnuje poznatky z etologie, ekologie, genetiky na pozadí Darwinovy evoluční teorie. • Člověk je výsledkem a prostředníkem interakce genofondu a prostředí. • Veškeré jeho chování (i sociální) je řízeno genetickým kódem. • Lidská mysl je jen nástrojem přežití a reprodukce a rozum je jen jednou z jejich technik. • Naše osobní JÁ je jen orgánem sloužícím ke kontrole dojmu, kterým působíme na své okolí. • Svobodná vůle je jen iluzí: Všechny, činy za něž jsme chválení či odsuzování nejsou výsledkem rozhodnutí nějakého já, nýbrž vyplývají z biologické potřeby. • Každá forma chování se řídí evoluční strategií zaměřené na předání a šíření vlastních genů a společenský život je střetáváním různých konkurenčních strategií. Evoluční úspěšnost je výsledkem uplatnění té nejužitečnější.

Sociobiologický pohled na některé formy lidského chování • Egocentrismus a etnocentrismus – Orientace na

Sociobiologický pohled na některé formy lidského chování • Egocentrismus a etnocentrismus – Orientace na vlastní ego i etno a jejich ochrana pomáhá předávat geny do dalších generací. – Stylizace chování do binomických kategorií typu přítel / nepřítel, dítě /dospělý, světice / děvka, my /oni. – Symbolizace, ritualizace a iniciace napomáhá zvyšovat důležitost strategicky potřebných a snižovat důležitost a postavení nepotřebných, nebo těch které je potřeba zneužít, nedůležitých a konkurentů.

Sociobiologický pohled na některé formy lidského chování • Sexualita – Vysvětluje rozdílnost sexuálního chování

Sociobiologický pohled na některé formy lidského chování • Sexualita – Vysvětluje rozdílnost sexuálního chování mužů a žen jako použití rozdílné strategie sexuálního chování. – Zájmem samce, vzhledem k počtu zárodečných buněk, je investovat do co největšího počtu samic vzhledem k počtu pravděpodobnosti jsou promiskuitnější. – Zájmem samice, vzhledem k počtu zárodečných buněk, je přijímat ty nejkvalitnější, a ty u nichž se dají očekávat další otcovské investice jsou méně promiskuitní. • Monogamie – dohoda mezi samci v zájmu předejití konfliktů nebezpečí zranění, či úmrtí. • Homosexualita je geneticky dána. Je to strategie, kdy jedinec vzdává vlastního potomstva a altruisticky se zaměřuje na péči o vlastní geny, které sdílejí v rámci rodu, či etnika.

Sociobiologický pohled na některé formy lidského chování • Agresivita je nevykořenitelná, i když je

Sociobiologický pohled na některé formy lidského chování • Agresivita je nevykořenitelná, i když je transformovatelná do společensky konstruktivní i destruktivní práce formalizovaných institucí a stimulovatelná mezilidskou komunikací. • Altruismus je v zásadě měkkého jádra v rámci všeobecně platné strategie „něco za něco“, či příslibem osobního přežití v nadosobním ráji. • Morálka a jí adekvátní morální cítění je nástrojem k udržení řádu společnosti zájmovými skupinami, které jsou u moci. • Náboženství je jen formou úspěšné skupinové strategie. Podíl této formy chování se v populaci nesnižuje a není vytlačován vědeckými poznatky. – Jedinec jednající pod vlivem náboženského přesvědčení je evolučně úspěšnější. Vyrovnává se snadněji s nepřízní podmínek. – Využívá prvků altruismu měkkého jádra přítomného v každém náboženství

Úkol: Doplňte chybějící termín z hlediska sociobiologie Morálka ……………. …. . je nástrojem k

Úkol: Doplňte chybějící termín z hlediska sociobiologie Morálka ……………. …. . je nástrojem k udržení řádu společnosti zájmovými skupinami, které jsou u moci. • Homosexualita …………… je taková strategická forma chování, kdy se jedinec vzdává vlastního potomstva a altruisticky se zaměřuje na péči o vlastní geny, které sdílejí v rámci rodu, či etnika. • Náboženství …………. . je forma úspěšné skupinové strategie pod jejímž vlivem se člověk • snáze vyrovnává s nepřízní podmínek. • egocentrismus Upřednostňování a ochrana vlastního já se nazývá …………… Altruismus. ………… je jen měkkého jádra v rámci všeobecně platné strategie „něco za • něco“. Monogamie …………. . je dohoda mezi samci o tom, že na jednu ženu bude mít zákonný • nárok pouze jeden muž, v zájmu předejití konfliktů a nebezpečí zranění, či úmrtí. • Upřednostňování vlastní skupiny, vlastního kmene, či národa sdílející shodný jazyk etnocentrismus a kulturu se nazývá ……………. .

Zdroje a literatura • BAUMAN, Zygmund. Myslet sociologicky. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001. 238 s.

Zdroje a literatura • BAUMAN, Zygmund. Myslet sociologicky. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001. 238 s. ISBN: 978 -80 -7419 -026 -1 • BURIÁNEK, Jiří. Sociologie. Praha: Fortuna, 2001. 128 s. ISBN 80 – 7168 – 754 – 5 • DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha : Univerzita Karlova, vydavatelství Karolinum. 2005. 375 s. ISBN 80 – 246 – 0139 – 7 • GIDDENS, Anthony. Sociologie. Praha: Argo, 1999. 595 s. ISBN 80 -7203 -124 -4 • KELLER, Jan. Úvod do sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001. 204 s. ISBN 80 -85850 -25 -7 • MAŘÍKOVÁ, Hana, PETRUSEK, Miloslav, VODÁKOVÁ Alena. Velký sociologický slovník I. , II. a/o. 1996. Praha : Univerzita Karlova, vydavatelství Karolinum, 1996. ISBN 80 -7184 -164 -1. • THOPMSON, Kenneth. Klíčové citace v sociologii. Brno: Barrister a Principal, 2001. 272 s. ISBN 80 – 85947 – 68 – 4 • WILSON, Edward, O. O lidské přirozenosti. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1993. 247 s. ISBN: 80 -7106 -076 -3