Stedovk spolenost troj lid stedovk spolenost kastovn spolenost

Středověká společnost

trojí lid • • středověká společnost –– kastovní společnost nárůst obyvatelstva v 11. – 13. stol. ustálení středověké hierarchie učení - Bůh rozdělil lidi do tří hlavních společenských skupin: v duchovní stav v světský stav v dělný lid

kněžský – duchovní stav • povinnost duchovních bylo seznamovat společnost se zásadami křesťanské víry a dbát o spásu lidských duší

válečníci – světský stav • příslušníci světského stavu, kam patřili panovníci a šlechtici, měli řídit nejen panství, ale zajišťovat také ochranu proti nepřátelům a bránit a šířit křesťanskou víru

dělný lid • mezi dělný lid náleželi všichni, kdo se živili prací, lidé svobodní nebo v poddanském vztahu • dělný lid zároveň musel vytvářet dostatečné množství peněžních, případně naturálních dávek, jimiž v podobě daní zajišťoval existenci obou stavů

• pouze příslušníci dvou prvních vrstev se mohli podílet na politickém rozhodování a měli přístup k vysokým státním úřadům (Y) • toto rozdělení bylo považováno za platné od počátků až do konce trvání pozemského života • učení o trojím lidu naznačuje, jak fungovaly evropské středověké státy a jak se v nich uplatňovala dělba práce • středověk nestavěl mezi příslušníky jednotlivých vrstev nepřekročitelné překážky - nadaný vesničan se mohl stát knězem, měšťané pronikali do řad šlechty, pokud získal například za zásluhy rytířský titul

• kdo nikam nepatřil, byl podezřelý a žil na okraji společnosti: • tuláci, kejklíři, nevěstky… • osoby, které neměli žádný domov a byli těžko kontrolovatelní • často se mezi nimi pohybovali zločinci • mimo křesťanskou společnost stáli také kacíři, vyvržení pro odchylky od oficiální víry • pohané a jinověrci (muslimové, židé)

Židé • Židé měli v křesťanské Evropě zvláštní postavení • židovská víra se opírá o Starý zákon, křesťanský nový zákon neuznává • v evropských zemích byli Židé přímými podanými panovníka a stáli pod jeho ochranou, kterou jim zaručovaly královské výsady • v českých zemích bylo jejich postavení určeno privilegiem Přemyslem Otakarem II. (vydaným roku 1254 a platným až do 19. století) • křesťané Židy nechovali v lásce, spatřovali v nich viníky umučení Ježíše Krista • Židé byli ale uznávanými lékaři a učenci • byli i zdatnými obchodníky, půjčovali peníze na úrok, což křesťanské učení odsuzovalo jako lichvu. • Židé obývali vlastní ulice a čtvrti, zde měli své synagogy, školy, hřbitovy i další instituce

• nesnášenlivý postoj vůči Židům zaujala křesťanská společnost ve vrcholném středověku, v době křižáckých výprav • na počátku 13. století vyhlásila katolická církev, že je třeba Židy z křesťanské společnosti vyloučit • docházelo také k rabování židovských čtvrtí – tzv. pogromy • na základě církevního výnosu z počátku 13. století byla řada židovských čtvrtí ve velkých městech ohrazena a uzavřena v tzv. ghetta

Křižácké výpravy

• křížové výpravy směřovaly na východní pobřeží Středozemního moře – do Palestiny • Palestina – svatá země, zde počátkem našeho letopočtu působil Ježíš Kristus • Palestina byla součástí Římské, později Byzantské říše • v 7. století ji dobyli arabové • V polovině 11. století začali na Palestinu útočit Turci • obsadili Palestinu, vydrancovali poutní místa a vyvraždili křesťanské poutníky

• Byzantský císař požádal o radu papeže • ten vyhlásil koncem 11. století první křižáckou výpravu do Palestiny • Cíl - osvobodit tato původně křesťanská území od Turků • účastníci tažení měli na svých oděvech kříž, nazývaly se tyto výpravy křížové • první křížová výprava byla úspěšná - Jeruzalém byl od Turků osvobozen • v následujících stoletích byly do oblasti Palestiny vyslány ještě další křížové výpravy • při průchodu Evropou se křižáci dopouštěli útoků na místní židy • mnoho židovských obcí bylo v této době vyhlazeno.

• na dobitých území křižáci zabírali půdu, budovali hrady a usazovali se tam • vytvořili dokonce i několik států, které později zanikly • jejich území znovu obsadili Turci, kteří přijali islám a založili vlastní stát v Malé Asii

• druhé křížové výpravy se účastnil také kníže Vladislav II. , se svou družinou • za pomoc císaři Fridrichu II Barbarossovi obdržel 1185 královský titul - platný pouze pro jeho osobu