Nzev koly Zkladn kola Okky Autor Mgr Jana

Název školy: Základní škola Okříšky Autor: Mgr. Jana Němcová Název: VY_32_INOVACE_08 Téma: Neohebné slovní druhy Číslo projektu: CZ 1. 07/1. 4. 00/21. 3302

ANOTACE • Digitální učební materiál slouží k výkladu učiva pro 7. ročník ZŠ. • Je vytvořen v programu Microsoft Power. Point.

Neohebné slovní druhy 7. ročník ZŠ

SLOVA NEOHEBNÁ = slova, která svůj tvar nemění, nemůžeme je ohýbat (tj. skloňovat a časovat) • příslovce • předložky • spojky • částice • citoslovce

PŘÍSLOVCE • Vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo vlastností, a to určení místa, času, způsobu nebo míry, příčiny. • Ve větě mívají zpravidla platnost příslovečného určení. Může být i přívlastkem neshodným. vlevo, teď, tence, velmi, proto Petr k nám přiběhl rychle. Následovala zatáčka vlevo.

TVOŘENÍ PŘÍSLOVCÍ: • většina od přídavných jmen příponami -e (ě), -o, -y obvykle, pečlivě, přímo, česky den+ní: denně! • ustrnutím prostého pádu podstatného jména většinou, domů, trochu, kolem, ráno • spojením předložky s jiným slovem = příslovečná spřežka nahoře, dohromady, zticha, beztoho

PŘÍSLOVEČNÉ SPŘEŽKY: Vzniknou spojením předložky s jiným slovem. předložka + podstatné jméno – nahoře (hora), obden (den) + přídavné jméno - zcela (celý), zdaleka (daleký) + zájmeno - přitom, beztoho + příslovce – provždy, dodnes

Příslovečné spřežky píšeme obvykle dohromady. Hodiny jsou uloženy nahoře na půdě. Vyšli jsme na horu Praděd. POZOR: ve druhé větě se jedná o předložkovou vazbu, ne o spřežku! Můžeme-li vsunout za předložku přívlastek, nejde o spřežku. Vyšli jsme na českou horu Praděd.

STUPŇOVÁNÍ PŘÍSLOVCÍ: • 2. stupeň: z 1. stupně příponami –eji, -ěji nebo –e • 3. stupeň: z 2. stupně předponou nejsměle – směleji- nejsměleji krásně – krásněji – nejkrásněji daleko – dále – nejdále POZOR: někdy se tvoří druhý stupeň z jiného kořene než první stupeň: málo – méně, dobře – lépe, mnoho – více, zle – hůře, brzy – dříve.

PŘEDLOŽKY • Vyjadřují podobné bližší okolnosti jako příslovce, ale teprve ve spojení se jmény ve vazbě předložkové (předložkový pád). • Předložkový pád je ve větě jediným větným členem – nejčastěji příslovečné určení. • Samostatně se v řeči nevyskytují. do koše, kolem domu, nad domem, mezi stoly, se mnou, z lavice PAMATUJ: z se pojí se 2. pádem, s se pojí se 7. pádem.

SPOJKY • Spojují slova nebo věty v souvětí. • Samy větnými členy nejsou. a, i, nebo, že, aby, když, protože, - li Maminka a Eliška upekly koláč. Nebojí se, protože nic neprovedl.

ČÁSTICE • Nejčastěji uvozují věty a naznačují jejich druh (otázku, rozkaz, přání, …), anebo různý postoj mluvčího k jejich obsahu. • Nejsou větnými členy. ať, kéž, nechť, prý, což, ano, ne Ať se ti to podaří! Že se mu nechce poslechnout?

CITOSLOVCE • Vyjadřují náladu, city, vůli nebo označují hlasy a zvuky. ach, fuj, hej, ó, br, ťuk, dupy dup, kokodák • Stojí ve větě zpravidla samostatně. • V písmu se oddělují čárkou nebo vykřičníkem. Necítíme-li je samostatné, čárku nepíšeme. Hoj, má panenko, tu jsem již, … Běda! Ach můj milý!

• Některá citoslovce mohou nahrazovat slovesný přísudek, jsou tedy větným členem, pak se čárkami neoddělují. A před chalupou z koně hop! (=seskočil) PAMATUJ: v citoslovcích píšeme ú - vrkú, hú.

ZDROJE • Melichar J. , Styblík V. : Český jazyk, Přehled učiva základní školy, Fortuna, Praha 2009