NATURALISMUS Pavel Trtlek 2009 Vznik 70 lta 19

NATURALISMUS © Pavel Trtílek, 2009

Vznik: Ø 70. léta 19. stol. ve Francii Doba: Ø 1852 – 1870: „Druhé císařství“ (Napoleon III. ) Ø Prusko-francouzská válka (1870 – 1871) Ø Pařížská komuna (revoluční samovláda) Ø šíření socialismu Evropou Ø společenská tendence: bavit se

Naturalismus a jeho podstata: Ø natura (příroda), naturalis (přírodní) Ø krajní směr realismu Ø literatura a divadlo jako věda (analýza skutečnosti) Ø vědecký (ne umělecký) obraz skutečnosti Ø eliminace subjektivního vnímání Ø napodobování přírody

ARNO HOLZ (1863 – 1929) Ø Rovnice naturalismu: umění = příroda – x x = autorský subjekt („x“ je u každého autora jiné, je dáno jeho schopností „napodobovat“ přírodu, nikdy však dokonale) Umělec – objektivní zapisovatel

Estetika naturalismu: Ø patos „pravdivosti“ – odmítnutí krásna Ø pesimistická témata Ø kritičnost a skepse vůči světu Ø reprodukce skutečnosti (metoda padajícího listu) Ø míří proti klasicismu (ideál krásy) i proti realismu (nedůsledný popis reality)

Naturalista – v akci

Literatura a divadlo: Ø rozvolnění žánrů, mizí komedie Ø hlavní doménou próza, ústup lyriky Ø důraz kladen též na divadlo Naturalistické divadlo: Ø dramatici tvořili i pod vlivem jiných směrů Ø soubory hledaly nové autory Ø používán hovorový jazyk a dialekty Ø málo dramatické, statické (cílem bylo hodnověrně ztvárnit prostředí)

Ø realistický hrdina: obyčejný, průměrný člověk Ø naturalistický hrdina: výjimečný tím, že je to podprůměrný člověk (oběť společnosti nebo přírody), komplikovaný charakter Tvůrci a zakladatelé: Ø Émile Zola Ø bratři Goncourtové Ø Gustave Flaubert Ø Guy de Maupassant Ø „předchůdce“ Henrik Ibsen († 1906)

Ibsen na smrtelném loži

Vliv na naturalisty: Ø Charles Darwin (1809 – 1882) evoluční teorie: O vzniku druhů (1859) (člověk je předurčen prostředím a vrozenými vlastnostmi, jež jsou dědičné; řídí se pudy, ne rozumem) Ø naturalismus aplikuje evoluční teorii na literaturu a divadlo

Darwin (karikatura)

FRANCIE

Ø konec 19. st. : rozmach bulvárních komedií (Eugène Labiche, Georges Feydeau, Georges Courteline, Tristan Bernard) Ø vzor: Eugène Scribe (dobře udělaná hra) Ø Comédie-Française (klasická dramata, deklamační herectví) Ø Napoleon III. : dekret o svobodě divadel (1864) – zrušení monopolů Ø 1900: v Paříži již 100 divadel

ÉMILE ZOLA (1840 – 1902) Ø hl. teoretik naturalismu: Ø „Literatura si musí vybrat mezi vědou a zánikem. “ Ø dramatik = vědec Ø „Drama má ilustrovat zákony dědičnosti a prostředí. “

Ø ovlivněn Darwinem (teorie evoluce) a Marxem (teorie o vývoji společnosti) Ø jeho „manifesty“ naturalismu: - předmluva k románu Tereza Raquinová - Naturalismus na divadle - Experimentální román Ø vlastní sociologické představy: společnost si rozdělil do 3 skupin: 1) lid 2) elita 3) spodina

Ø za 1. naturalistický román označil Flaubertovu Paní Bovaryovou (1857) Tvorba: ØTereza Raquinová (1873, prvotina) (1. skutečně naturalistický román) Ø Pravda (zpracování Dreyfusovy aféry) Ø Rougon-Macquartové (cyklus 20 románů): Břicho Paříže, Zabiják, Nana, Germinal, Peníze aj.

rodokmen rodu Rougon-Macquartů

Zola ve své pracovně

Dramatická tvorba: Ø Renée (drama pro Sarah Bernardt, uvedeno v Théâtre Vaudeville roku 1887) Zolovy neúspěšné autorské dramatizace prózy: Ø Tereza Raquinová (Théâtre Renaissance, 1873) Ø Břicho Paříže (Théâtre de Paris, 1887 ) Ø dramatizace svých povídek (částečný úspěch)

Émile Zola na portrétu od Eduarda Maneta

karikatura naturalisty Zoly

Zolův dopis francouzskému prezidentovi ve věci tzv. Dreyfusovy aféry celý text viz: http: //www. cahiersnaturalistes. com/jaccuse. htm

Zolův náhrobek (Montmartre)

Inscenační praxe francouzského naturalismu: Ø mnozí Zolovi stoupenci ještě radikálnější: Ø inscenace = výsek ze života přenesený na jeviště (v ideálním případě bez rozdílu mezi životem a uměním) Ø nedostatek kvalitních her

bratři GONCOURTOVÉ Edmond de Goncourt (1822 – 1896), vpravo Jules de Goncourt (1830 – 1870), vlevo „kronikáři pařížského života“

Tvorba: Ø Sestra Filomena (román) Ø Germinie Lacerteuxová (román) Ø Herečka Faustinová (román, autor Edmond) Ø Henriette Maréchalová (jejich nejúspěšnější drama) - Akademie Goncourtů (ceny za nejlepší prozaická díla)

HENRY BECQUE (1837 – 1899) - vrchol naturalistického dramatu: Ø Krkavci (1882 uvedeno v Comédie-Française ) Ø Pařížanka

ANDRÉ ANTOINE (1858 – 1943) Ø herec, režisér, kritik THÉ TRE LIBRE (1887) Ø 1. divadlo francouzské moderny Ø název: odkaz k vydání her V. Huga „Divadlo na svobodě“ Ø 1903 – 1904 turné po Evropě Ø naturalistické tendence (později také symbolistické, i pantomima) Ø celkem 9 sezon (1896 krach)

THÉ TRE ANTOINE (1896) Ø naturalistické zaměření nahrazeno psychologizujícím Ø 10 sezon (1906 zánik) Ø Antoine získal post ředitele Odéonu (státní divadlo) Ø později obnoveno jinde (viz foto) Ø Díky klubovým předplatitelům tato divadla nespadala pod dohled cenzury!!!

NĚMECKO

Situace před nástupem naturalismu – Berlín: Ø Deutsches Theater (založen 1883): jak klasické inscenace, tak nové à la meiningenští Ø Berliner Theater (1888) Ø Lessing Theater (1890) - Repertoár těchto divadel však byl ovlivněn cenzurou…

FREIE BÜHNE (1889) Ø inspirace: Théâtre Libre Ø Otto Brahm (vůdčí duch souboru) Ø hráli v neděli odpoledne Ø objevili Hauptmanna Ø 5 sezon (1894 činnost ukončena, Brahm ředitelem Deutsches Theater) FREIE VOLKSBÜHNE (1890) Ø dělnické divadlo (inspirované F. B. )

VELKÁ BRITÁNIE

Nový směr v konzervativní Anglii: Ø popisný realismus Ø 90. léta 20. stol. Ø naturalismus tam pronikl pouze v tvorbě zahraničních autorů Ø 2 výrazní představitelé popisného realismu:

HENRY ARTHUR JONES (1851 – 1929) Ø Stříbrný král Ø Tanečnice Ø Lháři (nejznámější) Ø Michal a jeho padlý anděl (má nejblíže k naturalismu)

ARTHUR WING PINERO (1855 – 1934) „anglický Ibsen“ Tvorba: Ø Sudí Ø Druhá paní Tanquerayová

JACOB THOMAS GREIN (1862 – 1935) Založil: INDEPENDENT THEATRE (1891) Ø nejprve zahraniční hry (Ibsen, Zola…) Ø donutil G. B. Shawa psát pro divadlo (1892: Vdovcovy domy) Ø 6 sezon (zaniklo 1897)

GEORGE BERNARD SHAW (1856 – 1950) „Člověk má svobodu volby. “ Autor téměř 50 her: Ø Caesar a Kleopatra Ø Pygmalion Ø Svatá Jana Ø Milionářka Ø Ženeva Ø Shakes proti Shavovi

Shaw (1934)

ROYAL COURT THEATRE – studio (1904) Ø hrálo se každý večer (odpoledne pak nové hry) Ø jen 3 sezony (zaniklo 1907) Ø 32 inscenací

JOHN GALSWORTHY (1867 – 1933) Ø Stříbrná tabatěrka Ø Boj Ø Spravedlnost

HARLEY GRANVILLE-BARKER (1877 – 1946) Ø Svatba Ann Leeteové Ø Voyseyovo dědictví Ø Dům u Madrasů Foto ze Snu noci svatojánské

ŠVÉDSKO

AUGUST STRINDBERG (1849 – 1912) Představitel naturalismu, expresionismu, symbolismu Ø Otec Ø Slečna Julie Ø Do Damašku Ø Hra snů

dnešní „naturalismus“ – např. ve fotografii, v reklamě (zde: škodlivost slazených nápojů, metro NYC 2009)