ZVUKOV STRNKA JAZYKA 2 VKLAD ZVUKOV PROSTEDKY SOUVISL

ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA 2 VÝKLAD

ZVUKOVÉ PROSTŘEDKY SOUVISLÉ ŘEČI � SLOVNÍ PŘÍZVUK má čeština stálý. � Přízvuk hlavní – na první slabice slova (pole) nebo přízvukovaného celku (na poli) � Přízvuk � !!! vedlejší – na lichých slabikách (nezapomínejte) Úkol – vysvětlete pojmy: � příklonka � předklonka

ZVUKOVÉ PROSTŘEDKY SOUVISLÉ ŘEČI � (PŘÍZVUKOVÝ / MLUVNÍ) TAKT � = část věty spojená jedním slovním přízvukem, tj. může jej tvořit jedno slovo nebo více slov. � Sled taktů vytváří rytmus řeči. � Pozor! � Jednotlivé čárkou! takty ve větě nemusí být graficky odděleny

ZVUKOVÉ PROSTŘEDKY SOUVISLÉ ŘEČI � VĚTNÝ ÚSEK = několik taktů věty (obv. delší a složitější výpovědi); vyslovují se „na jeden nádech“. � PAUZA � TEMPO odděluje větné úseky. ŘEČI / MLUVNÍ TEMPO závisí na individuálních zvyklostech mluvčího.

ZVUKOVÉ PROSTŘEDKY SOUVISLÉ ŘEČI � INTONACE / MELODIE VĚTY = průběžná změna tónové výšky hlasu ve větě (výpovědi). � Vlastní zvukové zakončení věty (výpovědi) má podobu KADENCE (pokles hlasu na konci; tj. kadence klesavá či stoupavě klesavá) či ANTIKADENCE (výrazné stoupání hlasu na konci – u zjišťovacích otázek).

SPISOVNÁ VÝSLOVNOST = ORTOEPIE �= soubor výslovnostních norem. � Rozlišujeme: �– styl zběžný (nižší) – denní styk s menšími nároky �– styl základní (neutrální) – veřejné kultivované projevy denního styku (zpravodajství, úřady, škola) �– styl vybraný (vyšší) – slavnostní oficiální projevy

SPISOVNÁ VÝSLOVNOST = ORTOEPIE � NORMATIVNÍ PŘÍRUČKY: � Hůrková, Jiřina, Česká výslovnostní norma � Výslovnost spisovné češtiny – starší � DÍLČÍ POUČENÍ in: mluvnice češtiny, slovníky češtiny

SPISOVNÁ VÝSLOVNOST = ORTOEPIE � DÉLKA SAMOHLÁSEK � (poměr krátká : dlouhá = 2 : 3) � nutno zachovávat (má významotvornou roli, např. dráha X drahá) � Nespisovné např. krácení na konci (obecněčeské vim, myslim, krácení všech samohlásek v lašských nářečích, vrana). �

SPISOVNÁ VÝSLOVNOST = ORTOEPIE � ASIMILACE (SPODOBA) ZNĚLOSTI � regresivní (zpětná) – převáží druhá souhláska � N + Z = ZZ , např. prosba [prozba], shoda [zhoda] � Z + N = NN, např. podpatek [potpatek] � progresivní – převáží první souhláska � N + Z = NN, např. shoda [schoda] � Z + N = ZZ, např. buďme [buťme]

� Děkuji za pozornost. � Ph. Dr. Eliška Vacková

� Literatura: � Martinec Ivo, Tušková Jana Marie, Zimová Ludmila, Mluvnice. Učebnice českého jazyka pro střední školy, Plzeň, Nakladatelství Fraus 2009 � Mašková, Drahuše. Český jazyk. Třebíč. Nakladatelství PV 2005 � Vlastní archiv