ZVUKOV STRNKA JAZYKA Zkladn pojmy ZVUKOV STRNKA JAZYKA

ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA Základní pojmy

ZVUKOVÁ STRÁNKA JAZYKA = HLÁSKOSLOVÍ • hláskosloví = zkoumá mluvenou část jazyka, ústní projevy = jedna z jazykových rovin českého jazyka • dělí se na 2 disciplíny: 1. fonetika - vznik řeči, hlásky, přízvuk, vady řeči; praktická stránka hláskosloví 2. fonologie - systém hlásek a jejich význam; teoretická stránka hláskosloví • hláska = nejmenší zvuková jednotka lidské řeči - pohybujeme se v teoretické rovině - dělíme na samohlásky a souhlásky

• samohlásky krátké (a, e, i, y, o, u) a dlouhé (á, é, í, ó, ú, ů) • ě = písmeno (grafický znak), nikoli hláska!!! - zastupuje různé zvuky, „vypůjčuje si“ výslovnost od jiných hlásek - počet písmen ≠ počet hlásek - obě [obje], město [mňesto], dědeček [ďedeček] atd. 3 písmena 4 hlásky 5 6 7 zde také 7 • souhlásky měkké (ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň), tvrdé (h, ch, k, r, d, t, n) a obojetné (b, f, l, m, p, s, v, z) • dvojhlásky = ou, eu, au - jediná dvojhláska ou je domácího původu, ostatní v cizích slovech nebo v citoslovcích • hlásky se sdružují do slabik

FONETICKÝ PŘEPIS • písemný záznam mluvené řeči – píšeme to, co skutečně slyšíme • v hranatých závorkách [ ] • ú, ů nerozlišujeme, obě hlásky zapisujeme jako [ú] • i, y také nerozlišujeme, obě hlásky se zapisují jako [i] • ě nezapisujeme, měkkost se příp. zapisuje pomocí háčků • nerozlišujeme malá a velká písmena • falešný zpěv [falešní spjef] • měděný důl [mňeďení dúl] • Lucie zapomněla na domácí úkoly [lucije zapomňela na domácí úkoli] • děti utíkaly na zastávku [ďeťi uťíkali na zastáfku]

VZNIK HLÁSEK • hlásky (v češtině) vznikají při výdechu • z výdechového proudu vzniká v hlasivkách hlas a z něj jsou pomocí mluvních orgánů(rty, zuby atd. ) tvořeny hlásky • pokud tyto orgány nechají hlasu volný průchod, vzniknou samohlásky • pokud se tyto orgány pohybují a vytvářejí hlasu překážky, vzniknou souhlásky • na znění hlásek má vliv poloha jazyka a rtů (jestli jsou sešpulené nebo ne)

ZNĚLOST, NEZNĚLOST • souhlásky můžeme rozdělit na znělé a neznělé • znělé: při jejich tvoření hlasivky kmitají, vibrují • neznělé: hlasivky jsou v klidu znělé b v d ď z ž g h dz dž neznělé p f t ť s š k ch c č • některé k sobě nemají „partnera do páru“: m, n, ň, r, l, j (všechny jsou znělé) • hláska ř je (ne)znělá podle své polohy: řeřicha, keř

SPODOBA ZNĚLOSTI • jev, kdy se jedna hláska při výslovnosti přizpůsobí sousední hlásce tak, že jsou obě stejné; buď obě neznělé nebo obě znělé: • nikdy -> nigdy • vtip -> ftip • neutralizace znělosti = na konci slova se znělá hláska mění na neznělou: • břeh -> břech • bod -> bot

CO DALŠÍHO MÁ VLIV NA VÝSLOVNOST? • přízvuk slovní – zvýraznění určité části slova oproti zbytku - v ČJ je přízvuk na 1. slabice: Jano! Pojď domů! • přízvuk větný – zvýraznění klíčového slova ve větě - Domů šla Jana, ne Pavlína. - Jednu kávu, prosím! • intonace – změna výšky a síly hlasu během promluvy - klesavá (Jana šla domů. ) - stoupavě klesavá (Ať už ta hodina skončí! Kdy mi zítra zavoláš? ) - stoupavá (Zavoláš mi zítra? ) • síla hlasu – zdůraznění určitých pasáží v promluvě • tempo řeči – srozumitelnost, správné členění řeči (příliš pomalu x příliš rychle, drmolení)

• pauzy – slouží k zpřehlednění promluvy - v psaném textu nám pomůžou čárky a tečky za větami - nevhodná pauza změní význam věty: vlakem, ne autem x vlakem ne, autem • emotikony („smajlíci“) v psaném textu - poprvé v r. 1982 - mění se význam věty; tvrzení není míněno vážně, doslova