NZEV KOLY ZKLADN KOLA TIICE okres MLNK AUTOR

NÁZEV ŠKOLY: ZÁKLADNÍ ŠKOLA TIŠICE, okres MĚLNÍK AUTOR: Mgr. Marcela Lazáková NÁZEV: VY_32_INOVACE_04_LITERATURA PRO DĚTI_LIDOVÁ POHÁDKA ČÍSLO PROJEKTU: CZ. 1. 07/1. 4. 00/21. 3130

ANOTACE: Prezentace vede k vymezení pojmu lidová pohádka a k seznámení s některými autory a jejich díly. JAZYK: Čeština OČEKÁVANÝ VÝSTUP: Umí charakterizovat prózu s dívčí hrdinkou a uvede příklady. KLÍČOVÁ SLOVA: Typy pohádek, K. J. Erben, B. Němcová, F. Bartoš, J. Š. Baar. J. Horák, O. Sirovátka, E. Petiška, F. Hrubín. DRUH UČEBNÍHO MATERIÁLU: Prezentace DRUH INTERAKTIVITY: Výklad CÍLOVÁ SKUPINA: Žák STUPEŇ A TYP VZDĚLÁNÍ: Základní vzdělávání – první stupeň TYPICKÁ VĚKOVÁ SKUPINA 9 - 12 let

Pohádky byly vytvořeny kvůli spravedlnosti v době, kdy otcové rodin pracovali na polích pod dozorem drábů. Proto si lidé začali vymýšlet "pohádky", které vždy končily šťastně a dodávaly jim naději, že vše dopadne dobře. Pohádka zaujímá v dětské literatuře dominantní postavení. Nejlépe odpovídá mentalitě, potřebám a zájmům čtenářů mladšího školního věku.

Lidovou pohádkou rozumíme přesný záznam autentického lidového vyprávění pořízený sběratelem. Původně představovaly jeden ze základních prozaických útvarů ústní lidové slovesnosti. Obracely se zpravidla k dospělým posluchačům. Byly vyprávěny v lidových vrstvách pro rozptýlení, jejich obsahem jsou příběhy z hlediska běžného pojetí neobyčejné (fantastické, zázračné nebo z všedního života).

Typy pohádek: KOUZELNÉ bojují proti nespravedlnosti, zlu, prosazují vítězství dobra Zlatovláska, Princ Bajaja variantou kouzelné pohádky je tzv. pohádka DÉMONICKÁ - má blízko k regionální démonické pověsti, vystupují v ní především nadpřirozené bytosti (hejkal, vodník, skřítek…)

ZVÍŘECÍ - jsou pokládány za nejstarší typ zvířata vystupují jako pomocníci člověka a dělají kouzla Král tchoř, Pták Ohnivák a liška Ryška ke zvířecí pohádce můžeme přiřadit další 2 typy: PĚSTOUNSKÁ (DIDAKTICKÁ) - měla výchovný charakter O Budulínkovi, O Smolíčkovi, O Červené karkulce KUMULATIVNÍ - v ní se celé pasáže opakují s přidáním dalšího článku až k finálnímu řešení Jak stařeček měnil až vyměnil, O koblížkovi, O kohoutkovi a slepičce, O veliké řepě

NOVELISTICKÉ (REALISTICKÉ) ) vycházejí z reality, odráží se v nich život prostých lidí, i jejich řešení vychází ze života kouzla v něm nehrají hlavní roli, prostý hrdina dochází úspěchu vlastními silami a důvtipem Chytrá horákyně, Šelma sedlák… k tomuto typu patří také pohádky ANEKDOTICKÉ, ŽERTOVNÉ (např. O hloupém Honzovi)

Zvláštní skupinu tvoří pohádky: MYTOLOGICKÉ vystupují zde postavy z národních hrdinských pověstí LEGENDÁRNÍ pracují s motivy z biblických textů v českém folkloru nejsou příliš zastoupeny

Lidová pohádka sehrála u nás během 19. století rozhodující úlohu při utváření umělecky hodnotné literatury pro děti a mládež, především zásluhou sběratelské činnosti a pohádkové tvorby B. Němcové a K. J. Erbena.

Na jejich dílo pak pohádkovými soubory navázali v průběhu 19. a počátkem 20. století čeští a moravští slovesní tvůrci M. Mikšíček, B. M. Kulda, František Bartoš, Adolf Wenig, V. Říha. Tille, J. F. Hruška aj.

Klasické dědictví lidové pohádky oživili ve svých zdařilých literárních adaptacích v době mezi dvěma světovými válkami zvláště V. Říha, V. Martínek, J. Š. Kubín a J. Š. Baar. Za nacistické okupace pokračovali v linii této pohádkové tvorby např. J. Horák, V. Martínek, J. Spilka a L. Dvořáček.

V poválečném období a v současnosti obnovují tradice též renomovaní folkloristé O. Sirovátka, J. Jech a F. Larecký, hlavně v převyprávěních lidových látek regionálních.

Orientální svět a pohádka Pohádky tisíce a jedné noci patří asi k nejznámějším dílům světové literatury Nejstarší rukopisy pocházejí ze 14. a 15. stol. Velké kvality dosahuje výbor Františka Hrubína, Pohádky z Tisíce a jedné noci. Praha: Albatros, 1979. Některé z příběhů převyprávěl Eduard Petiška: Příběhy tisíce a jedné noci. Praha: Mladá fronta, 1971.

Pohádka v 18. stol. zůstávala stranou autorské přízně. Zájem o ni vyvolal romantismus, charakteristický příklonem k lidovosti: Jacob Grimm a Wilhelm Grimm se věnovali sbírání, a vydávání lidových pohádek. soustředili se zvláště na pohádky kouzelné, méně na zvířecí. Vlk a sedm kůzlátek, Sedm havranů, Jeníček a Mařenka aj. Balady a pohádky Pohádky pro děti a celou rodinu (1812 – 1815)

Zájem o pohádku kulminuje po celé Evropě v polovině 19. století. Alexandr Nikolajevič Afanasjev vydává obsáhlý soubor Ruské lidové pohádky (1855 – 1866) z něho čerpali další autoři - ve 20. stol. Irina Karnauchova Krása nesmírná: ruské lidové pohádky. Joseph Jacobs (1854 – 1916) vydal koncem 19. stol. sbírky anglických a dalších ostrovních pohádek: Keltské pohádky, Keltské pověsti a pohádky, O krásné Hadrničce a kouzelném Husopasovi.

Použité zdroje: v vlastní fotografie v v v v Erben, K. J. : Zlatovláska Pleva J. V. : Budulínek. Helena Chlumecký, A. : Pohádky o hloupém Honzovi Erben, K. J. : Pohádky Němcová, B. : Němcová maličkým Erben, K. J, Němcová, B. : Pohádky Bartoš, F. : Kytice Kolektiv: České pohádky Baar, J. Š. : Chodské písně a pohádky Horák, J. : Český Honza Sirovátka, O. : Čarovná stolička Sirovátka, O. : Moravské národní pohádky a pověsti Hrubín , F. : Pohádky z tisíce a jedné noci Petiška, E. : Příběhy tisíce a jedné noci Grimmovi, J. a W. : Pohádky bratří Grimmů Karnauchova, I. : Krása nesmírná v [cit. 2013 -03 -17].