ANTICK DIVADLO VZNIK A VVOJ TRAGDIE PEDSTAVITEL ANTICK

ANTICKÉ DIVADLO VZNIK A VÝVOJ TRAGÉDIE PŘEDSTAVITELÉ

ANTICKÉ DRAMA - divadlo nejoblíbenějším druhem lit. tvorby - plnilo funkci náboženskou, výchovnou a někdy i zábavnou VÝHODY - velký počet diváků(10 -20 000) - divák nemusel umět číst a psát - časově méně náročné - mohlo reagovat na aktuální problémy

TRAGÉDIE - obecně - hra s vážným obsahem, v němž se hlavní hrdina dostává do nesmiřitelného konfliktu se silami mocnějšími než je on sám: - bohové – osud – společnost –svědomí - hrdina musí nějaký čin vykonat, přestože ví, že jej čeká trest -obvyklé podléhá, někdy umírá

- původně hry nebyly zapisovány (1000/30) - divadlo spojovalo slovo mluvené, tanec, zpěv - tragédie se vyvinula z obřadních zpěvů na počest boha Dionýsa DITHYRAMB = písně s mytologickými náměty - postupnou dialogizací mezi pěvcem a sborem se vyvinula hra na motivy ř. mýtů

Antická tragédie - čerpá z mytologie - forma: verš - děj se nečlení na dějství, ale má daný sled: - expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa - většina tragédií se skládá ze 3 částí + satyrské drama (trilogie-tetralogie) - účinkuje chór - spojuje mluvené slovo, zpěv a tanec

SATYRSKÉ DRAMA - hrálo se po skončení tragédie, jako 4. část k trilogii - autor zpracoval námět i humorně, aby se zmírnil tíživý dojem z tragédie

Zákon tří jednot - formuloval ARISTOTELES v Poetice JEDNOTA �DĚJE – pouze 1 ústřední zápletka �MÍSTA – odehrává se na 1 místě (nesmí překročit hranice města) �ČASU – nesmí trvat déle než 24 hod.

Chór = zpočátku sbor, který zpíval a přednášel dithyramby - později má úlohu jedné postavy: - komentuje, popisuje, vysvětluje děj - může jen doprovázet, pozorovat, ale zasahovat do děje, posunovat jej

Herci - pouze muži, -několik rolí -- masky (persony) -- paruky - zdobná roucha

AISCHYLOS SOFOKLES EURIPIDES

Divadla THEATRON = stupňovitý, terasovitý půlkruhový prostor pro diváky ORCHESTRA = kruhový / půlkruhový prostor dole uprostřed hlediště, kde původně vystupoval pouze chór, později i herci.

theatron orchestra SKENÉ = divadelní budova se sloupovím, balkony a branami, která uzavírala orchestru - později před ní vzniklo PROSCÉNIUM, vyvýšené nad orchestrou, kde vystupovali jednotliví herci

„antický divadelní maraton“ - 5 dní (1. den dithyramby, 2. den komedie, 3. -5. den tragédie) - od rána do večera (15 -17 kusů) - 10 členů poroty (hlasovalo jen 5 – los) - CHORÉGOVÉ – vybráni z bohatých občanů, „sponzor“ - ARCHONT – vybíral básníky a přidělil je „sponzorům“, organizátor „festivalu“ - BÁSNÍK = režisér, nenacvičoval s chórem - chorégovi přidělen básník a básníkovi jeho hlavní HEREC - 1 básník napsal 1 x komedii/3 x tragédii + satyr. drama

AISCHYLOS - pokládán za zakladatele antické tragédie - pocházel ze urozené rodiny, účast ve slavných bojích (Marathón, u Salaminy) - na 1. úspěchy musel dlouho čekat, pak se stal národním básníkem a učitelem - napsal 90 her, dochováno 7 dramat NÁMĚTY A/ historické - Peršané B/ mytologické – Sedm proti Thébám, Upoutaný Prométheus, Prosebnice

Postavy AGAMEMNON (Kassandra) + KLYTAIMESTRA (Aigisthos) děti: IFIGENIE ORESTES ELEKTRA APOLLON PALLAS ATHÉNA - AREOPAG ERYNIE (Lítice)

AISCHYLOS: Orestea - jediná dochovaná starořecká trilogie - soubor tří tragédií z okruhu bájí o prokletí Tantalova rodu - první dvě části v rovině mýtů, zobrazují vznik zločinu motivovaného krevní mstou za předchozí smrt a jeho následné potrestání - konflikt mravních norem: cti matku x pomsti otce

SOFOKLES - básník a dramatik (123 her/7) - zpočátku i sám hrál na jevišti - zavedl na scénu 3. herce - upustil od skládání trilogií, psal samostatné hry - zavádí princip deus ex machina - kladl důraz na samostatný čin, uplatnění vlastní vůle

Tematika (Sofokles) - mytologie - odehrává se v rovině mezilidských vztahů - hájí staré ideály občanské etiky

POSTAVY (Sofokles) - hrdinové jednají samostatně - zřídka vystupují bohové (potlačil mocnou roli bohů) x osud (síla osudu, bezmocnost člověka) - povznáší ty, co ukazují úctu k vlasti, rodině, bohům - hrdinové netrpí následky rodových prokletí, svobodněji řeší obtížné situace, které jim nastolil osud

„Král Oidipus“ - je příběhem o síle osudu, naplňujícího se skrze skutky, jimiž se mu lidé snaží vyhnout - provinění proti své vůli, nevědomky, přesto za něj trpí - v přítomném ději je postupně odhalována minulost s ní související - čím víc se snaží vyhnout osudu, tím více se naplňuje

Díla „Antigona“ „Král Oidipus“ „Elektra“