Metternichovsk absolutismus nrodn obrozen Centrum pro virtuln a

Metternichovský absolutismus, národní obrození Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí

Rakouské a české země v době metternichovského absolutismu Leopold II. (1790 – 1792) - urovnal vztahy s Pruskem a Tureckem - měl osvícené názory na společnost, význam státu a panovníka jako Josef II. , ustoupil ale nátlaku šlechty a některé Josefovy reformy zrušil Leopold II. s bratrem Josefem II.

František II. (český král František I. ) (1792 – 1835) 1804 – panovník se nechává korunovat rakouským císařem 1811 – vydání občanského zákoníku – zajišťoval i poddaným občanům rovné právo u soudu nevztahoval se na politická práva občanů, neuznával ale privilegia šlechty: pozvolný přechod od poddanské společnosti k občanské - podíl kancléře Metternicha na státní moci (do roku 1848 řídil zahraniční politiku), - metternichovský režim se snažil zabránit změnám a reformám, jež by mohly ohrozit císaře a stát → tajná policie, cenzura, odpor k liberalismu (zdůrazňoval politickou a hospodářskou svobodu), potlačování národních snah o emancipaci (přesto byl zmírněn centralizační a germanizační tlak)

Klemens Lohtar Wenzel von Metternich (1773 -1859) - rakouský ministr zahraničí, později kancléř - nejdéle sloužící ministerský předseda v historii (1809 -1848) - odmítal revoluci – viděl ji jako drancování, plenění a destrukci - nebyl fanatickým zastáncem absolutismu ani odpůrcem ústavy, ale chtěl, aby všechny systémy vznikly přirozenou cestou - chtěl, aby si každý mohl být jist svým majetkem - nacionalismus považoval za velké a zbytečné zlo „Jazyk, rasa a cítění nemusejí být vždy jednotícími faktory a někdy mohou být lidé šťastnější pod vládou dědičného panovníka, který dbá na jejich práva. “

Ferdinand I. (český a uherský král Ferdinand V. ) (1835 – 1848) - slabomyslný panovník, přízvisko Dobrotivý - řízení císařství přebírá státní rada (jednání nejvíce ovlivňuje Metternich) 1836 - korunovace Ferdinanda českým králem - poslední korunovaný český král - po abdikaci v roce 1848 se natrvalo usadil v Praze

České národní obrození (konec 18. stol. – polovina 19. stol. ) - proces probuzení národního vědomí, proces formování moderního českého národa Předpoklady národního obrození: zrušení nevolnictví, příliv českých obyvatel do měst, průmyslová revoluce (změny ve výrobě, dopravě), vytvoření skupiny obětavých vzdělanců – buditelů, příznivé mezinárodní podmínky Cíle národního obrození: obrana a obrození jazyka, vydávání českých knih, zakládání českých divadel, úcta k národním dějinám, prosazování myšlenky slovanské vzájemnosti, demokratismus (zájem o lid, o lidovou kulturu)

Členění národního obrození: 1790 -1815 – I. fáze (přípravná, obranná) 1815 -1830 – II. fáze (útočná, důraz na rozvoj kultury a jazyka) 1830 -1848 – III. fáze(vrcholná, důraz na politické požadavky)

Významné instituce: Královská česká společnost nauk (1784) - centrum vědecké činnosti osvícenců Vlastenecké (Národní) muzeum (1818) – organizační základna národního hnutí, centrum české vědy Matice česká (1831) – vydávala česká vědecká a kulturní díla, zpřístupňovala je širokým lidovým vrstvám Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách (1833) – podpora průmyslu, osvěty, školství Měšťanská beseda (1846) – středisko českého veřejného a společenského života

Autor knihy Podrobná mluvnice češtiny; ustálil jazykovou normu, navrhl tzv. analogickou opravu pravopisu, která platí dodnes. Josef Dobrovský

Jazykovědec, první profesor českého jazyka na pražské univerzitě, rodák z Rychnova nad Kněžnou. František Martin Pelcl

Herec dramatik, básník, zakladatel divadla Bouda (1786), které bylo postaveno na bývalém Koňském trhu (Václavském náměstí). Václav Thám

Divadelní scény Divadlo v Kotcích (1739 -1783) - česky hráli cizí herci, jazyková úroveň představení nebyla vysoká - první novočeská hra Kníže Honzík (1771) nevynikala kvalitou, šlo o překlad německé veselohry Kotce

Stavovské divadlo Původní hry začalo soustavněji uvádět Nosticovo divadlo na Ovocném trhu až od roku 1785, ale česká představení se zde musela střídat s německými (název scény se změnil na Stavovské divadlo, když budovu zakoupily zemské stavy pro uvádění českých her).

Václavské náměstí koncem 19. století, pohled od Můstku, dobová pohlednice Bouda (1786 -9) Bouda (Královskécísařské vlastenecké divadlo) na Koňském trhu - pro finanční potíže byla budova roku 1789 stržena - poté se hrálo na mnoha místech v Praze, od roku 1792 ve zrušeném klášteře U Hybernů

Zakladatel prvního vydavatelství českých knih České expedice, vydavatel prvních českých novin. Václav Matěj Kramerius

Jazykovědec, básník, překladatel, autor česko-německého slovníku, který obsahuje 120 000 hesel. Josef Jungmann

Historik, politik, zastánce austroslavismu, který napsal dílo Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě František Palacký

Dramatik, profesor hradeckého gymnázia, napsal divadelní hru Hadrián z Římsů, dnes je po něm pojmenováno hradecké divadlo. Václav Kliment Klicpera

Metternichovský absolutismus, národní obrození Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T. G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Seznam použitých pramenů: Štěpánková, Alena; Šašinka, Pavel: Odmaturuj z dějepisu 2. DIDAKTIS, Brno 2006 http: //cs. wikipedia. org/ http: //www. ucebnice-dejepisu. ic. cz/