ZNT I Veronika Konov Definice Zkladn vvojem ustlen

ZÁNĚT I Veronika Konášová

Definice • Základní, vývojem ustálený typ obranné a reparativní odpovědi organizmu, kterou se organizmus přizpůsobuje zásahu škodliviny. • Škodliviny v podstatě totožné se škodlivinami způsobujícími nemoci.

Funkce zánětu 1. Obranyschopnost – obrana organizmu 2. Reparace škod – náhrada poškozené tkáně • Podle převažující funkce rozlišujeme zánět reparativní a defenzívní

Zánět reparativní • Vyvolaný neživými příčinami – fyzikálními a chemickými • Aseptický • Slouží především k reparaci škod, které vznikly zásahem škodliviny, často jednorázovým • Příčinou například trauma, jako třeba operační rána

Zánět reparativní • Jedná se o natolik jednoduchou reakci, že pokud probíhá hladce, v klinice nebývá označována jako zánět, ale pouhá reparace • Projevy jsou zpravidla pouze lokální • Tvorba protilátek není součástí reparativního zánětu

Zánět reparativní v Náhrada tkáně: • Regenerace – plnohodnotná náhrada ztracené tkáně, anatomicky i funkčně identická s poškozenou, například po poškození epitelu (odřenina) • Reparace – méně hodnotná náhrada ztracené tkáně, většinou vazivem (vzniká jizva), při poškození hlubších struktur

Zánět defenzivní • Vyvolán živými příčinami, tzn. mikroorganizmy (antigenní povaha, vyvolávají vznik protilátek) • Podnět nebývá pouze jednorázový • Zánět je zde podstatně složitější reakcí, rozvíjí se jako defenzivní (obranná) reakce • Vedle lokálních projevů jsou zde přítomny i projevy celkové

Zánět defenzivní MIKROORGANIZMY ZÁNĚT UDRŽET ELIMINOVAT POMNOŽIT POTLAČIT ROZŠÍŘIT LOKALIZOVAT

Zánět defenzivní • Organizmus se snaží zánětlivou odpovědí bojovat proti infekci se všemi jejími projevy • Po překonání infekce defenzivní zánět přechází do reparativního stádia, kdy dochází k reparaci škod

Dělení zánětu z časového hlediska 1. Akutní < 3 týdny 2. Subakutní 3. Chronický > 6 týdnů • Výjimkou akutní a chronická hepatitida, chronická bronchitida

Mikroskopické projevy zánětu • 3 základní složky a projevy: 1. Alterativní (alterace) 2. Exsudativní (exsudace) 3. Proliferativní (proliferace)

Alterace • Regresivní změny všech stupňů, tedy od změny metabolizmu až po nekrózu • Stupeň regresivní změny závisí na příčině zánětu (například poškození difterickým toxinem vede přímo k nekróze)

Exsudace • Navazuje na zánětlivou peristatickou hyperémii v. Peristatická hyperémie: • Zánětlivá vazodilatace – maximální rozšíření kapilár, venul a arteriol→ díky tomu krevní proud v kapilárách významně zpomalen až zastaven • Krevní elementy normálně proudí ve střední části kapiláry, nyní vyplňují celý průsvit a adherují (pevně přilnou) ke stěnám

Exsudace • Zvýšená permeabilita (propustnost) cév – nejprve uniká tekutina (vzniká edém) a krevní bílkoviny podle velikosti (albumin → globulin → fibrinogen), později i buněčné elementy (erytrocyty, leukocyty) • Průnik elementů do okolní poškozené tkáně = infiltrace • Uniklý fibrinogen se ve tkáni přemění na vláknitý fibrin!

Exsudace • Jedná se o projevy akutního zánětu v 2 složky: • Vaskulární změny – zánětlivá vazodilatace a zvýšení permeability cév • Buněčná účast – buněčná infiltrace

Exsudace – vaskulární změny A. Vazodilatace • Nejprve krátkodobá, přechodná kontrakce (sekundy) • Dilatace přívodných arteriol → zvýšení průtoku v postižené oblasti (makroskopicky se projeví zarudnutím = erytém a ztepláním)

Exsudace – vaskulární změny • Pak dojde k úniku tekutin a bílkovin do tkáně → erytrocyty díky tomu koncentrovanější, roste viskozita krve a zpomaluje se její tok až úplné zastavení (stáza) • Leukocyty (především neutrofily) se akumulují na stěně cév – tento proces se nazývá marginace – a unikají do postižené tkáně

Exsudace – vaskulární změny B. Zvýšení permeability • Na počátku zánětlivé reakce roste v kapilárách hydrostatický tlak (díky dilataci arteriol a vyššímu průtoku krve) • ↑ hydrostatický tlak → tekutina z kapilár – tato uniklá tekutina je transudát (ultrafiltrát krevní plazmy, nízký obsah bílkovin) → brzy ale migrují i bílkoviny a buňky a vzniká exsudát (vysoký obsah bílkovin, typický pro zánět)

Exsudace – vaskulární změny • Ztráta proteinů vede ke snížení osmotického tlaku krve a dalšímu úniku tekutin, vzniká edém • Ke zvýšení permeability arteriol, kapilár a venul dochází několika mechanizmy

Exsudace – vaskulární změny • Mechanizmy zvýšení permeability: a. Kontrakce endotelu – endoteliální buňky vystýlají cévy, mezery mezi nimi normálně nepatrné – při kontrakci se tyto mezery zvětší a umožní únik složek krve • Způsobeno chemickými mediátory (histamin, bradykinin aj. ) • Reverzibilní, krátké trvání, max. půl hodiny

Exsudace – vaskulární změny b. Retrakce endotelu – strukturální reorganizace endotelu, vede také ke zvětšení mezer mezi buňkami • Na rozdíl od kontrakce nenastupuje ihned, ale až za 4 – 6 hodin, přetrvává 24 hodin a déle • Reverzibilní • Na podkladě jiných chemických mediátorů (TNF, IL-1…)

Exsudace – vaskulární změny c. Přímé poškození endotelu - nekróza • Obvykle po vážných poškozeních (popálení aj. ) • Vznik okamžitě po poranění, trvá hodiny až dny, dokud nejsou poškozené cévy reparovány nebo ucpány trombocyty • Může se objevit i se zpožděním 2 – 12 hodin, například po ozáření

Exsudace – vaskulární změny d. Poškození endotelu leukocyty • Leukocyty akumulované na stěnách především venul uvolňují proteolytické enzymy, kterými poškozují endotel e. Únik z novotvořených cév • Reparace tkání zahrnuje i angiogenezi (novotvoření cév), ty jsou zpočátku propustnější než zralé cévy

Exsudace – buněčná účast • Marginace – díky zpomalení toku krve se zpomalí i pohyb buněk, které přestávají proudit ve středu kapilár a přesouvají se ke stěnám, toto se týká především leukocytů (erytrocyty jsou menší a tudíž se pohybují rychleji), dochází k aktivaci endotelu – exprese selektinů (receptory na leukocytech a endotelu, na endotelu zdravé cévy v minimálním množství, zvýšení množství dáno mediátory spojenými se zánětem)

Exsudace – buněčná účast • Adheze – pevné přimknutí leukocytů k endotelu (dáno molekulami imunoglobulinů na endotelu a integrinů na leukocytech) • Emigrace leukocytů z cév do poškozené tkáně • Chemotaxe a aktivace – leukocyty po úniku z cév migrují k místu poškození na podkladě chemotaxe (chemické podněty – exogenní a endogenní substance)

Exsudace – buněčná účast • Aktivace leukocytů – produkce nejrůznějších enzymů aj. • Fagocytóza a degranulace – pozření a degradace cizorodých částic a poškozené tkáně leukocyty

Exsudace – buněčná účast v. Složky zánětlivé celulizace: Ø Erytrocyty – nepatrný význam, pouze dávají tkáni hemoragický vzhled Ø Leukocyty – při prostupu do tkání deformovány, nybývají neobvyklých tvarů (například přesýpacích hodin)

Exsudace – buněčná účast q. Druhy leukocytů – granulocyty a agranulocyty • Granulocyty – neutrofily (nejvíce) - eozinfily - bazofily • Agranulocyty – lymfocyty (T, B, NK-cells) - monocyty (po prostupu do tkáně dávají vznik makrofágům)

Exsudace – buněčná účast • Neutrofily (polymorfonukleáry) – zastoupeny v různém množství, nejsilnější chemotaktický účinek mají pyogenní bakterie • Při velkém množství neutofilů v exsudátu vzniká tzv. purulentní (hnisavý) exsudát – viskózní, žluto-zelený

Exsudace – buněčná účast • Neutrofily schopny fagocytózy – fagocytují extracelulární bakterie nepříliš velkých rozměrů, degradují je svými proteolytickými účinky • Pro tuto činnost nazývány také mikrofágy • Někdy přítomna leukocytóza (vyšší množství leukocytů v krvi) – dáno vyšším vyplavováním z kostní dřeně a zvýšenou tvorbou, v krvi nezralé formy

POLYMORFONUKLEÁRY

Exsudace – buněčná účast • Eozinofily – vysoký výskyt při alergiích

Exsudace – buněčná účast • Bazofily – podobají se žírným buňkám, viz dále • Lymfocyty – ve větším množství teprve v pozdější fázi zánětu • Charakteristický znak chronického zánětu (výjimkou např. chřipka, kdy je nalezeno velké množství lymfocytů již v počáteční fázi) • Typicky tvoří perivaskulární infiltrát

Exsudace – buněčná účast • TH - lymfocyty (helpery, pomocné) – TH 1 stimulují makrofágy, TH 2 stimulují B – lymfocyty • TC - lymfocyty (cytotoxické) – přímo cytotoxickým účinkem ničí abnormální buňky (nádorové, intracelulární paraziti…) • NK - cells (natural killers) – cytotoxicky ničí abnormální buňky • B – lymfocyty – viz plazmatické buňky

LYMFOCYTY

Exsudace – buněčná účast • Plazmatické buňky – vznikají z B – lymfocytů • Objevují se v pozdějších fázích zánětu, perivaskulárně • Tvoří protilátky • Plazmatické buňky + lymfocyty + histiocyty tvoří tzv. kulatobuněčný (mononukleární) infiltrát

PLAZMOCYTY

Exsudace – buněčná účast • Histiocyty (makrofágy) – fagocytují bakterie všeho druhu (i ty, které neutrofily nefagocytují), fagocytují i exogenní prach, andogenní pigmenty, odumřelé vlastní buňky • Po fagocytóze následuje proteolýza - rozklad fagocytovaných částic i extracelulární odbourávání fibrinu, nekrotických okrsků aj. • Proteolýza v mnohem větší míře než u neutrofilů

Exsudace – buněčná účast • Normálně jsou roztroušené ve tkáních, v některých běžně vyšší výskyt - mají různé názvy podle toho, kde se vyskytují (Kupfferovy buňky v játrech, sinusové histiocyty ve slezině a lymfatických uzlinách, mikroglie v CNS…) • Do zánětlivé tkáně migrují po 24 – 48 hodinách

Exsudace – buněčná účast • Žírné buňky (heparinocyty) – podobají se histiocytům, ale změřeny především proti parazitárním infekcím, objevují se při alergiích • Ve vyšším množství spolu s eozinofily

Sekvence změn při exsudaci VASKULÁRNÍ ZMĚNY BUNĚČNÁ ÚČAST 1) PŘECHODNÁ KONTRAKCE (vteřiny) 1) EDÉM (tekutina + bílkoviny) 2) ZÁNĚTLIVÁ VAZODILATACE 2) NEUTROFILY 3) MONOCYTY/MAKROFÁGY

Proliferace • Všeobecný celkový projev reparace • Stupeň proliferace přímo úměrný fibrinózní exsudaci v. Granulační tkáň • Při hyperémii unikají krevní bílkoviny, jednou z nich i fibrinogen – ten se ve tkáni mění na vláknitý fibrin

Proliferace • Fibrin působí jako koleje pro to, aby do něj prorůstala granulační tkáň (bez fibrinu by toto nebylo možné a granulační tkáň by nevznikla) • Čím více fibrinu, tím více granulační tkáně • Granulační tkáň = novotvořené cévy a vazivo

Proliferace • Novotvořené vazivo – vzniká dělením fibroblastů (dochází k proteosyntéze), které vznikly z tkáňových fibrocytů (klidová forma, neschopná proteosyntézy), po skončení zánětlivého dráždění se opět přemění na fibrocyty nebo zcela zaniknou • Novotvořené cévy – dělení endotelií („pučení cév“), solidní pupence se postupně kanalizují, později některé z nich zanikají a jiné vyzrají

Proliferace • Buněčnost zánětlivého ložiska významně vyšší než normálně – dáno jednak krevními buňkami, ale i fibroblasty (po odeznění zánětlivého podnětu řada z nich zanikne, méně dá vznik fibrocytům) a četnými novotvořenými cévami (i z nich většina zanikne a jen malá část má možnost vyzrát)

Zvýšená buněčnost v zánětlivém ložisku

Makroskopické projevy zánětu • tzv. Celsovy znaky – různě vyjádřeny, někdy zcela chybí 1. Rubor • zčervenání zánětlivého ložiska, dáno hyperémií • Nejprve namodrale červené (peristatický charakter), později fluxní, arteriální hyperémie

Makroskopické projevy zánětu 2. Calor • Zahřátí zánětlivého ložiska • Dáno přímo hyperémií a zprostředkovaně uvolněním pyrexinu (z globulinů) a podobných látek ze zánětlivého ložiska, které působí na termoregulační centrum v CNS • Při rozsáhlém zánětu celková horečka díky prozánětlivým cytokinům (TNF, IL-1, IFN – γ), u rozsáhlého bakteriálního zánětu i díky bakteriálním pyrogenům

Makroskopické projevy zánětu 3. Dolor • Kyselé prostředí v místě zánětu dráždí nervová zakončení 4. Tumor • Zduření zánětlivého ložiska • Dáno rozšířením kapilár a především zánětlivou exsudací

ZÁNĚT PRAVÉ RUKY

Makroskopické projevy zánětu 5. • • • Functio laesa Porucha funkce Jeden z nejdůležitějších znaků Zpravidla se jedná o útlum, někdy ale naopak zvýšená funkce (například hypersekrece v zanícené sliznici, křečovitý stah zaníceného svalu)

… D E U N I T N O C E B TO

DĚKUJI ZA POZORNOST