Zloiny Nmecka za druh svtov vlky A ti

Zločiny Německa za druhé světové války A ti, kteří za nimi stáli

Zločiny proti míru • Nacistické Německo po uzavření Paktu Ribbentrop-Molotov se Sovětským svazem připravilo a dne 1. září 1939 provedlo invazi do Polska, čímž začala druhá světová válka. • Poté Německo pokračovalo v agresi v dalších evropských zemích i v Africe. • Tato válka, která pokračovala takřka 6 let připravila o život desítky milionů lidí.

Zločiny proti lidskosti • • • • Válečné zločiny vůči Židům Válečné zločiny vůči Romům Válečné zločiny vůči slovanskému obyvatelstvu Válečné zločiny vůči porobeným národům obecně Pokusy na lidech Totální nasazení Zacházení s válečnými zajatci Taktika vydírání rukojmí Tresty smrti za méně závažné činy Nálety na města a civilní cíle Loupežné získávání majetku Krádeže půdy, vyhánění rolníků Rekvírování majetku Taktika spálené země Ničení a krádeže kulturních hodnot

Norimberský proces • Byl to mezinárodní soudní tribunál, ustanovený 8. srpna 1945. Sídlem tribunálu byl zvolen Norimberk kvůli tomu, že byl ideologickým centrem NSDAP, kde byly vytvořeny norimberské zákony a byly pořádány každoroční sjezdy strany. • Obžaloba byla vznesena 6. října 1945, soudní proces byl zahájen 20. listopadu 1945 a byl ukončen vynesením rozsudků 1. října 1946. • Souzeno bylo 22 hlavních představitelů nacistického Německa. Proces proběhl před Mezinárodním vojenským tribunálem, který byl za tímto účelem zřízen. • Rozsudek také stanovil, že organizace SS, Gestapo a vedoucí štáb NSDAP budou odsouzeny jako zločinecké organizace.

Odsouzení v Norimberském procesu • Trest smrti • • • Martin Bormann – vůdcův tajemník (souzen v nepřítomnosti) Hermann Wilhelm Göring – říšský maršál a velitel letectva Joachim von Ribbentrop – říšský ministr zahraničních věcí Wilhelm Keitel – polní maršál a náčelník štábu vrchního velitelství Ernst Kaltenbrunner – šéf bezpečnostní služby Alfred Rosenberg – ministr pro okupovaná východní území, filozof strany Hans Frank – guvernér Polska Julius Streicher – majitel a vydavatel protižidovského listu Der Stürmer Fritz Sauckel – zmocněnec pro nasazení pracovních sil Alfred Jodl – náčelník Operačního štábu Vrchního velitelství brané moci Wilhelm Frick – ministr vnitra a říšský protektor v Čechách a na Moravě Arthur Seyss – guvernér Rakouska a nizozemský komisař • •

• • • Doživotí Rudolf Hess – Hitlerův zástupce a vůdce NSDAP (zemřel 17. srpna 1987 ve vězení ve Spandau) Walter Funk – ministr hospodářství (byl propuštěn 16. května 1957 a zemřel 31. května 1960) Erich Raeder – velkoadmirál a vrchní velitel námořnictva (ale kvůli zdravotnímu stavu byl 26. září 1955 propuštěn a zemřel 6. ledna 1960) 20 let Baldur von Schirach – vůdce sdružení nacistické mládeže Hitler-Jugend (po odpykání trestu byl 30. září 1966 propuštěn a zemřel 8. srpna 1974) Albert Speer – Hitlerův architekt a ministr zbrojní výroby (po odpykání trestu byl 30. září 1966 propuštěn a zemřel 1. září 1981) 15 let Konstantin von Neurath – Ministr zahraničí do roku 1938, první protektor Čech a Moravy (v listopadu 1955 byl ze zdravotních důvodů propuštěn a zemřel 14. srpna 1956) 10 let Karl Dönitz – admirál a Hitlerův nástupce ve funkci hlavy státu (po odpykání byl 1. října 1956 propuštěn a zemřel 24. prosince 1980)

• Stíhání zastaveno • Gustav Krupp von Bohlen und Halbach - ředitel koncernu Krupp, stíhání zastaveno pro vysoký věk a neuspokojivý zdravotní stav (zemřel 16. ledna 1950) Robert Ley - vedoucí Deutsche Arbeitsfront (německé pracovní fronty), spáchal sebevraždu 25. října 1945, tedy ještě před začátkem hlavního přelíčení • • Osvobozeni • Hjalmar Schacht – prezident říšské banky, ministr hospodářství do roku 1937 Hans Fritzsche – vedoucí říšského rozhlasu Franz von Papen – bývalý kancléř, velvyslanec v Rakousku a v Turecku • •

Alfred Rosenberg • Alfred Ernst Rosenberg (12. ledna 1893, Tallinn - 16. října 1946, Norimberk) byl jedním z prvních a nejvlivnějších členů nacistické strany. Je považován za stranického ideologa NSDAP a za původce nacistických teorií o rasové nadřazenosti a pronásledování Židů. V roce 1942 se stal říšským ministrem pro okupovaná východní území. Po válce byl zatčen o odsouzen k trestu smrti za válečné zločiny.

Hans Frank • Dr. jur. Hans Michael Frank (23. května 1900 - 16. října 1946) byl právník a vysoce postavený člen německé nacistické strany. Od roku 1939 byl neomezený vládce v Generálním gouvernementu okupovaného Polska. Podílel se na holokaustu miliónů Poláků a Židů. Frank dohlížel na deportaci Židů do ghet a využíval polské obyvatele na nucené práce. Frank opustil okupované Polsko v lednu 1945 před postupující Rudou armádou. Byl zatčen americkými jednotkami 3. května 1945. Po zatčení byl obviněn z válečných zločinů a souzen norimberským tribunálem. Byl shledán vinným z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti a 16. října 1946 popraven oběšením.

Josef Kramer • Josef Kramer (10. listopadu 1906, Mnichov - 13. prosince 1945 Hameln) byl německý důstojník SS a válečný zločinec. Byl velitelem koncentračního tábora Osvětim. Od května 1940 byl přidělen k Rudolfu Hössemu do nově založeného tábora Auschwitz. Od listopadu 1940 do dubna 1941 prošel školením pro velitele táborů. Od května 1942 působil jako velitel KT Natzweiler-Struthof. Na jaře 1944 se vrátil zpět do Osvětimi, kde působil jako velitel tábora. Poté působil také v KT Bergen. Belsen. Díky své krutosti byl vězni nazýván „bestií z Bergen. Belsenu“. Byl zatčen britskými vojáky 15. dubna 1945. Josef Kramer byl odsouzen k trestu smrti oběšením. Rozsudek byl vykonán 13. prosince 1945 ve

Rudolf Höss • Rudolf Franz Ferdinand Höss (25. listopadu 1900, Baden-Baden - 16. dubna 1947, Osvětim) byl velitelem nacistického koncentračního tábora Osvětim. V roce 1934 jej Himmler přesvědčil, aby vstoupil do SS. Stal se členem SS a v prosinci bylo odvelen do koncentračního tábora Dachau. Sloužil nejprve jako řadový strážce, později jako velitel bloku. Osvětim poprvé navštívil 18. dubna 1940 jako člen komise, která měla posoudit, zda-li je místo vhodné ke zřízení koncetračního tábora. 4. května 1940 byl oficiálně jmenován Himmlerem velitelem nově vznikajícího tábora Auschwitz, kde měl dohlížet na jeho výstavbu. V roce 1941 byl Höss Himmlerem pověřen přetransformovat Auschwitz na největší vyhlazovací tábor. Höss velel táboru až do listopadu 1943. Od 1. prosince 1943 se stal vedoucím odboru na Inspekci koncentračních táborů, kde působil až do května 1945. V květnu 1944 se do Auschwitz vrátil, aby pomáhal při po něm pojmenované Akci Höss, což byla likvidaci asi 400 000 maďarských Židů. Dopaden byl 11. března 1946 Brity. Byl předán k soudu do Varšavy. Tam byl odsouzen k trestu smrti a oběšen na symbolickém místě, na šibenici za krematoriem číslo jedna v Osvětimi.

Karl Hermann Frank • Karl Hermann Frank (24. ledna 1898 Karlovy Vary – 22. května 1946 Praha) byl bývalý knihkupec a prvorepublikový politik, člen Sd. P. Po okupaci českých zemí a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava působil jako státní tajemník úřadu říšského protektora. V této funkci si vyslouži přezdívku "Krvavý pes Frank„. Roku 1939 je Frank jmenován šéfem policie a říšským sekretářem Protektorátu Čechy a Morava pod vedením říšského protektora Konstantina von Neuratha. Po odvolání von Neuratha nebyl jmenován protektorem, ale místo něho byl dosazen R. Heyndrich. Když byl na Heydricha v květnu roku 1942 spáchán atentát, byl Frank v povýšení opět přeskočen. Novým zastupujícím říšským protektorem se stal Kurt Daluege s Frankem jako odplatu za Heydrichovu smrt vypálili dvě české vesnice, Lidice a Ležáky. Během Daluegeho vlády si Frank upevňoval svoje postavení tak, že když byl Wilhelm Frick jmenován regulérním říšským protektorem, byl Frank nejmocnějším úředníkem v Protektorátu. V srpnu roku 1942 byl jmenován říšským ministrem pro Protektorát Čechy a Morava. Od 30. dubna do 5. května 1945, před Pražským povstáním, Frank rozhlašoval pomocí rádia, že jakékoliv povstání utopí v "moři krve". Časně ráno 9. května 1945 společně se svou rodinou uprchl z Prahy a vydal se směrem ke spojeneckým liniím. V Rokycanech však byl zatčen americkými vojsky a dopraven do německého Wiesbadenu, kde se podrobil výslechu. Poté byl předán československé justici, která ho soudila od března do dubna roku 1946 a shledala vinným z válečných zločinů a z vyhlazení obcí Lidice a Ležáky. Karl Hermann Frank byl odsouzen k smrti oběšením a 22. května 1946 byl na dvoře Pankrácké věznice před zraky 5000 diváků oběšen.

Konstantin von Neurath • Dr. Konstantin Hermann Karl svobodný pán von Neurath (2. února 1873 - 14. srpna 1956) byl německý nacistický politik, diplomat. Působil také ve funkcí říšského protektora v Protektorátu Čechy a Morava v letech 19391941. Od roku 1932 zastával funkci ministra zahraničních věcí. Ve funkci zůstal i poté, co se v roce 1933 stal kancléřem Adolf Hitler. Ve své funkci se snažil dodat konzervativní vážnost Hitlerově rozpínavé zahraniční politice. V roce 1937 vstoupil do NSDAP. V únoru 1938 byl Hitlerem zbaven funkce ve prospěch agresivnějšího Joachima von Ribbentropa. V březnu 1939 byl ustanoven říšským protektorem v Protektorátu Čechy a Morava. Během jeho úřadování ve funkci protektora byly kupříkladu uzavřeny české vysoké školy, došlo k přijetí obdoby Norimberských zákonů a český průmysl byl zapojen do německého válečného hospodářství. Přesto byl v září 1941 Hitlerem nahrazen Reinhardem Heydrichem kvůli neschopnosti vyrovnat se s posilujícím odbojem. V posledních dnech druhé světové války byl dopaden francouzskými jednotkami. Po válce stanul před Norimberským tribunálem. Byl shledán vinným a odsouzen k 15 letům odnětí svobody. V roce 1954, po osmi letech strávených za mřížemi, byl z věznice ve Spandau propuštěn po prodělaném infarktu. Zemřel o dva roky později v Enzweihingenu.

Reinhard Heydrich • Reinhard Tristan Eugen Heydrich (7. března 1904 Halle an der Saale – 4. června 1942 v Praze) byl prominentní nacista, blízký spolupracovník Heinricha Himmlera a druhý nejvyšší představitel SS, generál policie, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti a Bezpečnostní služby. V letech 1941– 1942 působil jako zastupující říšský protektor Protektorátu Čechy a Morava. Byl jedním z hlavních architektů holocaustu. Jako zastupující říšský protektor prosazoval politiku cukru a biče – sociální výhody dělníkům versus brutální postihy vůči neloajálním a nepřátelům. V lednu 1942 předsedal konferenci ve Wannsee, na které bylo dohodnuto usmrcení miliónů lidí židovské národnosti ve vyvražďovacích táborech. 27. května 1942 na něj provedli atentát (operace Anthropoid) z Anglie vyslaní českoslovenští parašutisté, na jehož následky posléze zemřel.

Adolf Eichmann • Otto Adolf Eichmann (19. března 1906, Solingen – 1. června 1962, Ramla) byl německý nacistický funkcionář a válečný zločinec, jeden z hlavních organizátorů holocaustu. Měl za úkol vystěhovat Židy z Protektorátu Čechy a Morava. Jeho nadřízený, Reinhard Heydrich přišel s novým plánem židovské otázky. Židé měli být vystěhováni z území Třetí říše do nově obsazeného Polska. Eichmann tomuto projektu věnoval své veškeré úsilí. V lednu 1939 vznikla na ministerstvu vnitra Říšská ústředna pro židovské vystěhování a jejím šéfem se stal právě Adolf Eichmann se účastnil masových vražd při své inspekční cestě a udělalo se mu z toho špatně. U Heydricha se přimluvil za jiný způsob popravy židů. Byl iniciátorem myšlenky použití cyklnu B. 20. července 1941 Eichman nařídil v koncentračních táborech vraždit přednostně židovské děti. Do jara 1944 bylo zavražděno přibližně 5 milionů Židů z celé Evropy. Na konci roku 1944 uprchl před Rudou armádou do Berlína a odtud do Alp. Zde se v roce 1945 vzdal americké hlídce. Vydával za obyčejného příslušníka SS. Uvězněn byl pod jménem Otto Eckmann. Podařilo se mu uprchnout z vězeňského tábora a poté pracoval na farmách v Německu. V roce 1950 se mu podařilo odplout na lodi do Argentiny. Po několika letech se izraelská tajná služba Mossad začala o Eichmanna zajímat. Izraelcům se podařilo Eichmanna dopadnout, vyslechnout a dokonce dopravit do Izraele. Zde byl Eichmann postaven před soud a odsouzen k trestu smrti oběšením. 1. června 1962 krátce po půlnoci byl Adolf Eichmann popraven.

• Josef Mengele Dr. med. Dr. phil. Josef Mengele, (16. březen 1911, Günzburg, Německo – 7. únor 1979, Bertioga, Brazílie) byl německý lékař SS, který během druhé světové války na vězních v koncentračním táboře Osvětim prováděl morbidní a sadistické experimenty. Osobně poslal přes 400 000 vězňů do plynové komory. Mengeleho přezdívka byla Anděl smrti. Dostal příkaz, aby se zabýval možností, jak uměle zvýšit pravděpodobnost, že žena porodí dvojčata. Nejméně jednou se pokusil uměle spojit dvojčata sešitím jejich tepen dohromady. Mezi jeho další údajné experimenty patří ponořování lidí do kotlů s vařící vodou, aby viděl jak velkou teplotu může lidské tělo vydržet před smrtí. Vězni, kteří experimenty přežili, byli krátce potom zavražděni kvůli pitvě. Někteří byli přímo pitváni zaživa. Osvětim opustil a odešel do koncentračního tábora Gross. Rosen, kde prováděl pokusy na zajatých sovětských vojácích. Snažil se vyvinout vakcínu proti nemocem jako byl například skvrnitý tyfus. V dubnu 1945 uprchl na západ jako řadový německý voják. Byl zadržen jako válečný zajatec a držen nedaleko Norimberku. Ačkoliv byl v zajateckém táboře zapsán pod svým jménem, spojenci vůbec netušili kdo je, a tak byl nakonec propuštěn. Po opuštění tábora se zkontaktoval se svým známým lékárníkem Millerem, který se stal spojkou mezi ním a jeho rodinou. Poté se skrýval jako nádeník v Horním Bavorsku v Rosenheimu. Rodinní příslušníci mu pomohli sehnat falešné cestovní doklady na jméno Helmut Gregor a lístek do jižní Ameriky. 20. června 1949 vyplul na lodi North King z Janova do Argentiny. Roku 1959 uprchl, poté co byl varován, že ho objevili lovci nacistů, do Altosu v Paraguayi. Od konce 60. let žil nedaleko Sao Paula v Brazílii až do své smrti roku 1979, kdy dostal infarkt či ho zasáhla křeč při plavání v plážovém městě Bertioga, nedaleko brazilského Embu, ve státu Sao Paolo a utopil se.

Heinrich Himmler • Heinrich Luitpold Himmler (7. října 1900 – 23. května 1945) byl Říšský vůdce SS, šéf Gestapa, velitel zbraní SS, ministr vnitra a organizátor hromadného vyvražďování židů. Malý, nenápadný muž, vypadající spíše jako bankovní úředník než jako diktátor německé policie. Byl popisován jako muž bez emocí a bez nervů. Ve skutečnosti nesnášel pohled na utrpení a krev a zhroutil se, když byl přítomen popravě stovky Židů. Koncentrační tábory se pod jeho vedením staly tábory smrti. Svůj romantický sen o modrookých blonďatých hrdinech uvedl do praxe pomocí "zákonů výběru„. Založil státem řízenou lidskou farmu, kde mladé dívky s dokonalými árijskými vlastnostmi byly k dispozici mladým příslušníkům SS za účelem početí dokonalého árijského potomka. V letech 1940 až 1941 formuloval základy východního generálního plánu a v roce 1941 byl Hitlerem pověřen „konečným řešením židovské otázky“. Himmler je osobně zodpovědný za masakry, které německé jednotky rozpoutaly ve městě Varšava po vypuknutí povstání. Na jeho příkaz nerespektovaly Ženevské konvence a masově vraždily bez rozdílu zajaté bojovníky i všechny civilní obyvatele. 20. dubna 1945 nabídl spojencům jednání o separátní kapitulaci. 29. dubna ho Adolf Hitler zbavil všech funkcí a vyloučil z NSDAP. 23. května 1945 Heinrich Himmler po odhalení totožnosti v britském zajetí spáchal sebevraždu kyanidem.

Adolf Hitler • Adolf Hitler (20. dubna 1889, Braunau am Inn, Rakousko-Uhersko – 30. dubna 1945, Berlín, Německo) byl německý nacistický politik, vůdce Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP), od 30. ledna 1933 do své smrti německý kancléř, od března téhož roku vybavený diktátorskými pravomocemi, od roku 1934 rovněž hlava státu. Jakožto „Vůdce“. Hitler Vybudoval v Německu militaristický totalitní stát, byl odpovědný za genocidu některých skupin obyvatelstva, zejména holokaust Židů, vyvražďování postižených a brutální pronásledování dalších skupin osob. Svou agresivní politikou zprvu dosahoval územní zisky a ústupky jiných států, roku 1939 však napadením Polska vyvolal světovou válku, v níž Německo utrpělo drtivou porážku. Hitler pocházel z rodiny rakouského celního úředníka. Byl nadaný, nedokázal však systematicky pracovat a dodržovat kázeň, a proto nedosáhl maturity. Toužil stát se umělcem, pro nedostatek výtvarného talentu však nebyl přijat na uměleckou školu. Po smrti rodičů se protloukal ve Vídni jako nezaměstnaný bez domova. V té době se utvrdil ve svých nacionalistických, rasistických a antisemitských názorech a začal se zajímat o politiku. Roku 1913 se přesunul do Mnichova a po vypuknutí první světové války se dobrovolně přihlásil do německé armády. Byl raněn a vyznamenán. V roce 1919 vstoupil do tehdy nepatrné nacistické strany a brzy na sebe strhl její vedení, když dokázal svým charismatickým a populistickým řečnictvím zmnohonásobit členstvo. Vedl nezdařený mnichovský puč 8. a 9. listopadu 1923, po němž byl sice odsouzen do vězení, kde setrval přes rok, využil však soudní proces ke zvýšení své popularity a ve vězení napsal své hlavní programové dílo Můj boj.

• Po vypuknutí velké hospodářské krize koncem dvacátých let se v těžce postiženém Německu začalo dařit extremistům a Hitlerova NSDAP se vypracovala na nejsilnější politickou stranu země, navíc přitom získala i podporu části konzervativních elit a průmyslníků, kteří se obávali rostoucího vlivu komunistů. Roku 1933 dosáhl Hitler jmenování kancléřem, zprvu ve spojenectví s částí konzervativců, brzy však na sebe nacisté nevybíravými metodami strhli absolutní moc. Hitler se tvrdě vypořádal s opozicí ve vlastní straně i mimo ni, k obětem takzvané noci dlouhých nožů z 29. na 30. června 1934 patřili i velitelé stranické milice SA nebo předchozí kancléř Kurt von Schleicher. Německo začalo zbrojit a Hitler metodou stupňování požadavků a hrozbou agrese dosáhl významných ústupků ze strany západních států. Roku 1938 tak k Německé říši mohl připojit Rakousko a na základě Mnichovské dohody část Československa. Roku 1939 obsadila německá vojska zbytek českých zemí a po dohodě se Sovětským svazem větší část Polska. Napadení Polska však vyvolalo globální válku. Hitlerovo vojenské řízení válečných operací bylo méně úspěšné než jeho politická aktivita, některé jeho chyby se ve válce projevily zásadním způsobem. 20. dubna 1945 měl 56. narozeniny. O deset dní později, 30. dubna 1945, spáchal sebevraždu rozkousnutím ampulky kyanidu při současném stisknutí spouště pistole ve svém bunkru v Berlíně. Jeho novomanželka Eva Braunová spáchala sebevraždu hned po něm. Jejich těla byla potom vynesena do jednoho z kráterů před bunkrem, polita benzínem a spálena.