Trestnprvn a civiln odpovdnost ve sportu Jednn s

Trestněprávní a civilní odpovědnost ve sportu Jednání s fanoušky JUDr. Petr Skryja, Ph. D. , LL. M.

Obecné vymezení samotné porušení odpovědnost sportovních pravidel nemůže založit trestněprávní v praxi funguje tzv. „dvojkolejnost“ trestán - sportovce potrestá jeho klub či jiná sportovní organizace a pak ještě soud v civilním/trestním řízení jelikož disciplinární pravidla pro sportovce nejsou obecně závazným pravidlem chování, ale postihují toliko sportovce, nelze na jejich základě postihnout například neadekvátní chování diváka, pouze chování sportovce vůči ostatním pouze zákon stanoví, které jednání je trestným činem a soudce rozhoduje o výši trestu (vyplývá z obecných zásad)

Disciplinární a civilněprávní odpovědnost Sportovní činnosti v užším slova smyslu: pravidla jednotlivých sportovních disciplín, zajištění dodržování těchto pravidel a případného postihu při jejich porušení sportovních norem, jež upravují průběh sportovních zápasů a soutěží, hodnocení soutěže, přestupová a disciplinární pravidla, zpravidla vyvolává vznik odpovědnosti spadající do sféry působnosti sportovních organizací, jedná se o tzv. disciplinární odpovědnost Sportovní činnost v širších souvislostech: pojímá oblast sportu přesahující výkon samotné sportovní činnosti do této oblasti lze zařadit otázky právní regulace sportu, resp. výkonu sportovní činnosti, tj. právní postavení sportovců a sportovních organizací, oblast diváckého násilí, doping aj. následkem porušením právních norem, regulujících tyto aspekty sportu, je vznik právní odpovědnosti

Odpovědnost sportovců za úraz odpovědnost za sportovní úraz je pouze jedním druhem odpovědnosti, která vzniká v souvislosti s výkonem sportovní činnosti další druhy odpovědnosti: odpovědnost rozhodčích, pořadatelů, trenérů, atd. základním problémem je samotné vymezení odpovědnosti, jelikož nelze aplikovat univerzální model na všechny případy z praxe 1. možnost: sportovní zranění jsou stejným protiprávním jednáním jako jiná jednání zasahující život, zdraví nebo tělesnou integritu člověka. Osoby, které se takového jednání dopustily, podléhají ničím nelimitované trestní odpovědnosti v režimu trestního práva. Lze to odůvodnit tím, že trestní kodexy neobsahují žádná ustanovení, vylučující trestní odpovědnost sportovců.

Odpovědnost sportovců za úraz 2. možnost: Je možné se opřít o názorový proud, že za určitých – přesně stanovených podmínek jsou sportovci zbaveni trestní odpovědnosti za způsobenou smrt, poškození zdraví nebo zásah do tělesné integrity soupeřícího protivníka, došlo-li k těmto negativním následkům v průběhu provozování daného sportu. Nicméně v tomto směru existují otázky: jakého rozsahu by měla být beztrestnost, jaké podmínky by se měli uplatnit pro vyloučení trestní odpovědnosti sportovců a také např. otázka právní kvalifikace důvodů, které sportovcovo jednání zbavují možnosti trestního postihu.

Odpovědnost sportovců za úraz Právní odpovědnost za způsobení újmy na zdraví při sportu je specifická vzhledem k tomu, že každý sportovec podstupuje dobrovolně riziko zvýšené pravděpodobnosti způsobení zranění v důsledku zásahu škůdce, kdy však zároveň platí, že takové dobrovolné podstoupení rizika vstupem na hrací plochu nezbavuje eventuálního škůdce odpovědnosti za újmu způsobenou poškozenému. Z toho důvodu se odpovědnosti za způsobení újmy na zdraví, respektive ublížení na zdraví nelze bez dalšího zprostit pouhým odvoláním na okolnost, že újma byla způsobena při sportu.

Prevenční povinnost – 3 roviny A) Obecná prevenční povinnost – vyjádřena v § 2900 OZ: „Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného“. B) Zakročovací povinnost – vyjádřena v § 2901 OZ: „Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, má povinnost zakročit na ochranu jiného každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami. Stejnou povinnost má ten, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit“. C) Oznamovací povinnost – vyjádřena v § 2902 OZ: „Kdo porušil právní povinnost, nebo kdo může a má vědět, že ji poruší, oznámí to bez zbytečného odkladu osobě, které z toho může újma vzniknout, a upozorní ji na možné následky. Splní-li oznamovací povinnost, nemá poškozený právo na náhradu té újmy, které mohl po oznámení zabránit“.

Obecná prevenční povinnost Prevenční povinnost se uplatní jak na straně poškozeného, který je srozuměn se zvýšenou mírou pravděpodobnosti způsobení zranění, tak na straně škůdce, který má povinnost jednat v rámci sportu obezřetně, aby jeho přičiněním ke způsobení újmy na zdraví nedocházelo. Prevenční povinnost vyplývá ze zákona, proto je odpovědností subjektivní, předpokládající míru zavinění minimálně ve formě nevědomé nedbalosti. Má se pak za to, že nedbale jedná ten, kdo nejedná způsobem, jak lze od osoby průměrných vlastností v soukromém styku důvodně očekávat. Při posouzení míry prevenční povinnosti se přihlíží zejména ke zvláštní způsobilosti škůdce, jeho příslušnosti k určitému stavu, odbornosti, schopnostem, atp. dle § 5 odst. 1 občanského zákoníku. Proto lze dovodit, že pokud je škůdce například registrovaným sportovcem, je na něho nutné klást vyšší nároky z hlediska míry prevenční povinnosti.

Teorie trestněprávní odpovědnosti sportovců Jde o vymezení, za jakých okolností odpovědnost, a to civilněprávní nebo trestněprávní, nenastupuje !!! 1. Teorie přípustného sportovního rizika: Podstata spočívá v tom, že s některými sporty je spojena zvýšená míra nebezpečí úrazu či zranění. Sportovec, který si je rizikovosti sportovní činnosti vědom, a přesto tuto činnost podstupuje, akceptuje určitou míru rizika zranění a připouští tím možný následek. 2. Teorie nedostatku zavinění: Tvrzení o nedostatku zavinění je někdy podporováno tezí, že sportovci se nedopouštějí sportovních úrazů v hněvu nebo nenávisti. Nicméně absence těchto motivů nevylučuje zavinění a existence hněvu či nenávisti nejsou okolnostmi, se kterými je spojována odpovědnost za zásahy do zdraví.

Teorie trestněprávní odpovědnosti sportovců 3. Teorie souhlasu poškozeného: Základem této teorie je určitý souhlas poškozeného s faktem, že může dojít k jeho zranění během sportovního zápolení. Problematickou otázkou je fakt, zda lze považovat takové svolení poškozeného za právně závazné Sportovec akceptuje určitou míru sportovního rizika a tím i možnost vzniku sportovního úrazu. Pokud podle této teorie způsobí jeden sportovec druhému sportovní úraz, není za své jednání odpovědný z důvodu akceptace tohoto sportovního rizika druhým (poškozeným) sportovcem. Profesionál vs. amatér ? ?

Okolnosti vylučující protiprávnost – vybírám některé relevantní pro sport nutná obrana = čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem krajní nouze = čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem souhlas poškozeného dobrovolné podstoupení rizika 3 roviny právní odpovědnosti ve sportu: základní porušení pravidel daného sportu (červená karta – fotbal) civilní odpovědnost = náhrada škody trestněprávní odpovědnost = t. č. ublížení na zdraví, hospodářská t. č. , t. č. fanoušků

Odpovědnost sportovců Sportovci nemohou svým jednáním vybočovat z mezí jejich postavení při sportu excesivním způsobem. Jednání sportovců se tak dle současné judikatury dělí na tři kategorie: a) jednání v souladu s pravidly sportu a v souladu s právem b) jednání v rozporu s pravidly sportu, ale v rámci prevenční povinnosti v souladu s právem c) jednání v rozporu s pravidly a v rozporu s právem Pokud by došlo ze strany sportovců ke způsobení újmy jejich zaviněním, nejčastěji hrubou nedbalostí nebo zlým úmyslem, mohou být za své jednání odpovědní i v trestněprávní rovině.

Odpovědnost - rekapitulace Závěry judikatury civilních i trestních soudů jsou jednoznačné a vzájemně konzistentní, když při posouzení trestnosti jednání se uplatní zásada subsidiarity trestní represe. Škůdci ovšem jsou odpovědní za své jednání při sportu, pokud by svým jednáním vybočili z pro sport běžného způsobu hry bez ohledu na porušení pravidel sportu samotného. Zda bude jejich jednání posouzeno jako protiprávní, záleží na mnoha aspektech každého jednotlivého případu, ve kterém se bude posuzovat míra prevenční povinnosti jedné a druhé strany stejně jako úmysl a počínání škůdce. Naopak míra způsobené újmy a soulad jednání s pravidly sportu není pro posouzení určení nároků rozhodující. Sportovcům je tak vymezen prostor, v rámci něhož se mohou při sportu pohybovat i v přiměřené míře za hranicí samotné hry bez možnosti postihu sankcí. Pokud ovšem v rámci sportu vybočí svým jednáním za hranice přiměřeného a předvídatelného jednání a chování a povinností, které jsou na ně jako na sportovce kladeny, mohou očekávat v případě způsobení újmy poškozenému důsledky jak v civilní, tak trestní rovině.

Odpovědnost - rekapitulace Trestní odpovědnost pachatele při sportu nastupuje po překročení hranice rizika vyplývajícího ze hry, které každý sportovec postupuje, přičemž konkrétní okolnosti, za nichž ke skutku došlo, mají zásadní význam pro závěr o zavinění. Uvedené lze shrnout tak, že sportovec je za úraz odpovědný jen ve chvíli, kdy poruší sportovní pravidla (a zákonnou prevenční povinnost pochopitelně). Trestným činem je jen takové jednání, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. Trestní zákoník tedy říká, že jen takové jednání, které je zákonem označeno za trestný čin, může být trestným činem. Jestliže tedy nějaké jednání není v trestním zákoně popsáno, nemůže být trestným činem, byť by bylo jakkoliv nebezpečné a nemorální. Jedná se o jeden ze základních principů právního státu, že není trestného činu bez zákona. U T. Č. se dle závažnosti rozlišují přečiny a zločiny !! Přečiny zahrnují t. č. z nedbalosti a ty úmyslné t. č. , pro které platí horní hranice trestu odnětí svobody do 5 let. U trestného činu a stanovení její trestní sankce se přihlíží k povaze a závažnosti konkrétního spáchaného činu a dalším skutečnostem, jako např. dosavadní způsob života pachatele, možnost jeho nápravy v budoucnu, chování po činu, snaha nahradit spáchanou škodu atd.

Skutková podstata trestného činu = formální znak T. Č. , jedná se o souhrn objektivních a subjektivních znaků, které určují jednotlivé druhy T. Č. Subjekt = pachatel Subjektivní stránka = zavinění (nedbalostní nebo úmyslné) Objekt = zájem společnosti, který je chráněn zákonem Objektivní stránka = jednání, následek a příčinný vztah mezi nimi

Přestupek versus trestný čin Přestupek je méně závažné provinění, které není projednáváno soudy, ale převážně obecnými úřady. Potrestání za přestupek je posuzováno podle závažnosti přestupku ve správním řízení takto: 1) napomenutí 2) pokuta 3) zákaz činnosti 4) propadnutí věci 5) zveřejnění rozhodnutí o přestupku

Přestupek versus trestný čin Pokud není výše pokuty stanovena zákonem, její výše nesmí přesáhnout částku 1. 000, - Kč. Druhy přestupků: přestupek proti veřejnému pořádku (např. rušení nočního klidu pokuta max. 10. 000, - Kč, znečištění veřejného prostranství - pokuta max. 20. 000, - Kč, fanoušci na sportovním utkání – zakrývání tváře - pokuta max. 10. 000, - Kč. ) přestupek křivého vysvětlení – pokuta max. 50. 000, - Kč přestupek proti občanskému soužití (urážka, posměch, hrubé jednání, vyhrožování újmou na zdraví – pokuta max. 20. 000, - Kč přestupek proti majetku (drobná krádež do 5. 000, - Kč, podvod, zpronevěra – pokuta max. 70. 000, - Kč)

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. května 1978, sp. zn. 10 Co 190/76 Právní věta – zkrácená: Nedodržení pravidel sportovní hry (např. kopané) spočívající v použití pravidly nedovoleného (zakázaného) způsobu hry, je nutné posoudit jako jednání odporující povinnosti počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví. V důsledku toho jde o porušení právní povinnosti, jež zakládá odpovědnost za škodu. Důležité body z odůvodnění: 1) odpovědnost hráče za škodu, která vznikla spoluhráči na hrací ploše, nelze zásadně vyloučit 2) pravidla sportovní hry nejsou právními předpisy, avšak jejich nedodržování hráči neznamená, že tito nedbají na povinnosti předcházet hrozícím škodám, tj. na povinnost, že každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku a dalších hodnotách 3) zaviněný protiprávní úkon nastal v důsledku nedovoleného zákroku, který byl v rozporu s pravidly hry – jedná se o nepřímý úmysl – zranění vzniklo v zápalu hry 4) příčinná souvislost mezi jednáním a škodou existuje, pokud by ke škodě nedošlo za situace, kdy by sportovec dodržel pravidla hry

Subsidiarita trestní represe Zásada, podle které je nutné méně závažná jednání posuzovat mírnějšími prostředky, pokud to lze. Proto mají přednost soukromoprávní prostředky obrany (např. odpovědnost za škodu). Pokud samy o sobě nestačí, lze (i souběžně s nimi) použít i přestupkové právo. K tomu viz. zákon č. 250/2016 Sb. , zákona o přestupcích. Teprve poté, když není zbytí, může nastoupit trestněprávní sankce.

Usnesení NS ČR ze dne 23. února 2005, sp. zn. 25 Cdo 1506/2004 „Pravidla chování pro lyžaře, vydaná Mezinárodní lyžařskou federací FIS, nejsou obecně závazným právním předpisem, avšak pro lyžaře na sjezdové trati jsou závazná a jejich porušení představuje porušení právní povinnosti předcházet vzniku škod“. Podle judikatury NS sp. zn. 8 Tdo 68/2010 je lyžař mj. povinen přizpůsobit rychlost a způsob jízdy svým schopnostem, zkušenostem a celkové situaci v místě kde jezdí (nepřekážet ostatním lyžařům, včas uhnout atd). Významný judikát – první případ, kdy se NS vyjádřil k pravidlům FIS Nastudovat pravidla FIS !!!!! Platí v běžném životě…

Nejvyšší soud ČR a jeho přelomové rozhodnutí (sp. zn. 5 Tdo 997/2002) Hokejista byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví, kterého se dopustil tím, že při hokejovém utkání udeřil hokejkou do obličeje ležícího soupeře, který v tom momentě vůbec nemanipuloval s pukem. Nejvyšší soud ČR v uvedeném rozhodnutí dovodil, že trestní odpovědnost při sportu vzniká „po překročení hranice rizika ze hry, které každý hráč při hokeji podstupuje. “ Odkázal tak do jisté míry na teorii přípustného rizika – s přihlédnutím k povaze ledního hokeje jako výrazně kontaktního sportu. Jelikož tedy zranění protihráče bylo způsobeno překročením hranice tohoto přípustného rizika ze hry, které každý hokejista podstupuje – avšak které Nejvyšší soud nikterak blíže nedefinoval – došlo ke spáchání trestného činu.

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 418/2015 Dalším důležitým rozhodnutím v oblasti sportu bylo usnesení Nejvyššího soudu: Ze dne 10. června 2015, podle něhož byl rovněž hokejista po fyzickém napadení protihráče hokejkou odsouzen ke spáchání přečinu ublížení na zdraví, a to proto, že „zcela vybočil z herních pravidel hokejové hry a surově zaútočil na protihráče v době, kdy nešlo o herní akci, ale mimo ni. “ I v tomto případě Nejvyšší soud ČR posoudil jednání sportovce (hokejisty) jako trestný čin, a to především z toho důvodu, že se jednalo o úmyslné jednání zjevně vybočující z pravidel hry daného sportu. I v tomto případě soud přihlížel ke specifikům hokeje jako nadměrně kontaktního sportu, při kterém v zápalu hry pravidelně dochází ke zraněním protihráčů.

Jednání s fanoušky Násilí ve sportu je spojováno hlavně s fotbalem a chuligány – slovo chuligán (anglicky hooligan) pochází od jména Houlihan, což byla v 19. století irská rodina ve východním Londýně proslulá asociálním chováním. V 60. letech se spojilo násilí ve sportu s násilím proti imigrantům, od 70. let přenášeli chuligáni i na zahraniční utkání svých týmů. Volně bylo chuligánství spojeno např. se skinheads. V československém prostředí to byla jedna z cest, jak se vybít z frustrace z politické situace, ale moc se o tom nepsalo. Zlomový okamžik byl návrat fanoušků Sparty Praha z utkání v Bánské Bystrici, kteří zdemolovali rychlík (červen 1985) – tehdy se násilím na fotbale začaly zabývat bezpečnostní složky.

Fotbaloví chuligáni považují násilnosti na stadiónech za určitý projev zábavy, ventilování špatných nálad, které jsou z pravidla podpořeny konzumací alkoholu i drog. Jsou většinou organizovaní do skupin, které tvoří militantní příznivci „svého“ fotbalového klubu. Hlavním cílem těchto skupin je střet s fanoušky či chuligány soupeřova týmu, vyvolávat na stadionu či v jeho okolí výtržnosti, rvačky mezi fanoušky, s policií, či ničením majetku atd. Jsou ve většině případů pravicově zaměření a výjimkou tedy nejsou rasistické, nacionalistické a antisemitské projevy během fotbalových utkání.

Formy fotbalového chuligánství vniknutí na hrací plochu házením předmětů na hrací plochu (dýmovnice, mince atp. ) házením předmětů na aktéry hry (rozhodčí, hráče) výtržnostmi (potyčky s policií, pořadatelskou službou atd. ) vandalismem (vytrhávání sedaček, jejich pálení, ničení příslušenství na fotbalovém stadiónu atd. ) konflikty s užitím násilí (vůči chuligánům, fanouškům a divákům soupeřova týmu, vůči hráčům vlastního/soupeřova mužstva, rozhodčímu, pořadatelské službě, policii, představitelům fotbalového klubu, managmentu apod. )

Základní právní úprava Trestní zákoník: § 76 Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce Soud může uložit trest zákazu vstupu až na 10 let, dopustil-li se pachatel úmyslného trestného činu v souvislosti s návštěvou takové akce. Trest zákazu vstupu spočívá v tom, že se odsouzenému po dobu výkonu tohoto trestu zakazuje účast na stanovených sportovních, kulturních a jiných spol. akcích. § 77 Výkon trestu zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce Odsouzený je při výkonu trestu zákazu vstupu povinen spolupracovat s probačním úředníkem…a dle potřeby se dostavit v období bezprostředně související s konáním zakázané akce k útvaru policie ČR. Na řešení problematiky se podílejí např. : Policie České republiky Fotbalová asociace České republiky jednotlivé fotbalové kluby, vlastníci stadionů, města a obce, obecní policie, bezpečnostní agentury Mezi subjekty často uzavřeny tzv. koordinační smlouvy.

Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce Stačí aby se vztahoval k dané akci i nepřímo a odehrál se např. v dopravním prostředku, klidně i den poté. Podle NSS nelze zakázat vstup na naprosto všechny společenské akce, jen přiměřeně v souvislosti se spáchaným činem. Výkon tohoto opatření zajišťuje probační a mediační služba ve spolupráci s Policií ČR. Opatření funguje i jako určitá „prevence“ a výše škod páchaných na sportovních akcích klesají. Evropská úmluva k diváckému násilí a nevhodnému chování při sportovních utkáních, zvláště sportovních zápasech - na základě ní vymezeno divácké násilí, zajistit vhodně bezpečnost diváků (oddělený prodej vstupenek, zákaz vnášení a omezení prodeje alkoholu atd. ) Rezoluce o předcházení rasismu, xenofobii a intoleranci ve sportu.

Mezinárodní a evropské souvislosti rozhodnutí rady EU ze dne 6. prosince 2001 o příručce s doporučeními pro mezinárodní policejní spolupráci a opatření k prevenci a kontrole násilností a výtržnictví v souvislosti s fotbalovými zápasy, kterých se účastní alespoň jeden členský stát „manuál“ pro spolupráci policie, pořadatelské služby a médií rozhodnutí rady EU o bezpečnosti v souvislosti s fotbalovými zápasy s mezinárodním prvkem zavedlo povinnost zřídit národní fotbalové informační středisko (NFIP) – výměna mezinárodně významných policejních informací UEFA: může např. anulovat výsledky zápasu, nechat ho odehrát bez diváků či udělit pokuty Spolupracuje s FAFE (Football Against Racism in Europe) FIFA: především postihuje členské kluby odebíráním ligových bodů nebo vyloučením klubů ze soutěží FIFA a UEFA spolu založily např. Nadaci Daniela Nivela, která vědecky zkoumá divácké násilí a pořádá sbírky na podporu jeho obětí

Trestné činy proti životu a zdraví zahrnuje § 146 (TČ ublížení na zdraví), § 145 (těžké ublížení na zdraví) a § 147 (těžké ublížení na zdraví z nedbalosti) poměrně časté, občas se může vyskytnout i s neposkytnutím pomoci podle § 150 trestního zákoníku Trestné činy ohrožující život nebo zdraví při střetu fanoušků může dojít ke rvačce, což je trestný čin podle § 158 TZ ovšem, co se týče skutkové podstaty, je těžké prokázat úmysl ohrozit život nebo zdraví proto bývá častěji jednání kvalifikováno jako výtržnictví podle § 358 TZ nebo jako pokus o (těžkou) újmu na zdraví výtržnictví a s ním spojená hrubá neslušnost – problém: neurčitá definice s tím často spojené opilství podle § 360 TZ: k zamyšlení co pořadatelé? Nepouštět na stadiony opilé? Neprodávat alkohol? Pomůže to?

Trestné činy proti majetku, trestné činy obecně ohrožující, trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných zde bývá časté poškození cizí věci podle § 227 TZ, příklad: vyrvané sedačky v MHD příkladem z druhé skupiny je trestný čin obecného ohrožení (§ 272 TZ) a ohrožení pod vlivem návykové látky (§ 274), příklad: zapalování sedaček na stadionech ze třetí skupiny zejména: § 323 násilí proti orgánu veřejné moci, § 324 vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci, § 325 násilí proti úřední osobě, ze strany policistů a dalších bezpečnostních složek možné § 329 zneužití pravomoci úřední osoby dále § 327 maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (př. : Lojzovi je zakázán vstup na utkání Sparty, on je přesto navštíví) § 356 podněcování nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod – časté zejména u skandování

Hospodářská trestná činnost ve sportu Zde je možné se setkat především s korupčním jednáním, se kterým souvisí řada trestných činů. Je nutné si připomenout i nelegální sázky. V praxi je efektivní v kontextu odhalení korupce, spolupráce disciplinárních orgánů s orgány činnými v trestním řízení !!! Co se týká úplatkářství: § 331 trestný čin přijetí úplatku § 332 trestný čin podplácení § 333 trestný čin nepřímého úplatkářství Definice úplatku § 334: „Úplatkem se rozumí neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě, a na kterou není nárok“.

Orgány činné v trestním řízení Je to soud, státní zástupce (dříve prokurátor) a policejní orgán. 1) útvary Policie ČR 2) Generální inspekce bezpečnostních sborů, tzv. GIBS 3) pověřené orgány Vězeňské služby ČR 4) pověřené celní orgány 5) pověřené orgány Vojenské policie 6) pověřené orgány Bezpečnostní informační služby 7) pověřené orgány Úřadu pro zahraniční styky a informace 8) pověřené orgány Vojenského zpravodajství

Trestní řád, zákon č. 141/1961 Sb. Účelem trestního řádu je upravit postup orgánů činných v trestním řízení tak, aby trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni. Řízení přitom musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachovávání zákonů a pravidel občanského soužití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti. Důvody vazby: obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že: uprchne nebo se bude skrývat bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán