SVDOM A KOLEKTIVN VINA MORLN JEDNN Jednn lovka

SVĚDOMÍ A KOLEKTIVNÍ VINA

MORÁLNÍ JEDNÁNÍ • Jednání člověka, které je v souladu s platnými morálními normami a s vlastním svědomím. • Co je to svědomí? • Vnitřní hlas, který hodnotí lidské jednání

MORÁLNÍ ROZHODOVÁNÍ • Nezbytný předpoklad morálního jednání • Rozhodování na základě obecných morálních principů (norem) • Dilema (zabývali se tím různí psychologové) • Např. Lawrence Kohlberg zkoumal morální dilema – Heinzovo dilema. • Pan Heinz má ženu. Ta ale umírá na rakovinu a on nemá peníze na lék, který existuje, ale je příliš drahý. Když nakonec peníze nějak získá, lékárník mu lék odmítá vydat, protože má jen polovinu peněz. Jak by se měl Heinz zachovat? Měl by ten lék ukrást? Máme 3 možnosti – neměl by ten lék ukrást, měl by ho ukrást, ale smířit se s trestem, měl by ho ukrást , ale bojovat za to, že to udělal z dobré vůle)

• Na základě odpovědi, jak se měl Heinz zachovat vytvořeny stádia morálky: • A) Prekonvenčí – vnější – orientace na trest (u dětí, kdy není ještě smysl pro morálku. Dítě se chová podle důsledků, které jednání přinese

• B) Konvenční úroveň • Dítě součástí skupiny – správné je to, co považují za správné ostatní. Jedinec dodržuje pravidla, aby splnil očekávání druhých • Orientace na řád a zákon • Právní pozitivismus – řádně nastolené zákony mají bezpodmínečnou platnost

• C) POSTKONVENČNÍ ÚROVEŇ MORÁLKY - Podle Kohlberga do tohoto stadia dospěje méně než 15 % lidí – minimální věk je 25 - (dnešní psychologové soudí víc v nižším věku) - „zákony byly udělány pro člověka, ne člověk pro zákony“ - Účelem zákonů je chránit práva člověka, a ne je porušovat, a proto, nastane-li velmi specifická situace, je nutné zákon změnit nebo jej vyložit nově. - Člověk se řídí normami a hodnotami mimo autoritu či identifikaci s druhými

• A) prekonvenční - Neměl by ukrást ten lék. • B) konvenční - Měl by ho ukrást, ale smířit se s trestem. • C) postkonvenční -Měl by ho ukrást a nejít do vězení – bylo by to nefér.

Morální odpovědnost • - odpovědnost jedince nebo skupin, které podléhají morálnímu řádu, za morální újmu, jež byla způsobena jednáním porušujícím morální normy • Za každé své rozhodnutí (názor, postoj) – i učiněné pod nátlakem neseme morální odpovědnost

Morální vina • Důsledek morální odpovědnosti • Subjektivní pocit jedince

Kolektivní vina • Zvláštní případ morální odpovědnosti – jsme odpovědni i za to, co jsme přímo neudělali • Např. naše vláda rozhodla (my jsme vinni tím, že jsme si ji např. zvolili)

Karl Jaspers • Dílo Otázka viny – do jaké míry jsou Němci jako národ odpovědni za hrůzy války? • Rozlišoval: • A) vina kriminální • vina zločince, který porušil zákon, posuzuje soud. • B) vina politická • vina státníků i občanů – jakou máme vládu

• C) Morální vina • činy, kterých se dopustí jednotlivec, měřítkem je svědomí • D) Metafyzická • jedinec je odpovědný i za činy, které nespáchal – ale docházelo k nim s jeho vědomím – nic neučil, nezabránil jim. • Co je měřítkem takové viny? • Bůh

Svědomí • Zvláštní jev lidského vědomí • Vnitřní hlas hodnotící jednáni člověka • Osobní přesvědčení – sebehodnocení – má emocionální charakter – provázeno pocity libosti a nelibosti

• Svědomí závisí na poznání dobra - Volíme mezi dobrem a zlem A na svobodě - Máme možnost volit – jsme za tuto volbu odpovědni. - Ne vždy je však volba v souladu s tím, co považujeme za dobré – např. vnější nátlak

• Když si to uvědomíme, že jsme nejednali v souladu – výčitky svědomí • Obsahem svědomí je: • A) poznání původu norem a jejich významu • B) hodnotící moment (schopnost posoudit vlastní činy) • C) emocionální složka (vědomí viny a lítosti, pocit viny a studu) • D) snaha o nápravu